Zpráva ČTK: Zemědělci chystají sérii blokád regionálních silnic zemědělskou technikou kvůli plánovanému zrušení takzvané zelené nafty a chystanému zavedení spotřební daně z vína.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/174536-zemedelci-chteji-opet-blokovat-silnice-poprve-23-kvetna/

Asi každý, kdo alespoň občas čte noviny, zaznamenal, že se něco děje v našem vinařství. Přinejmenším si všiml že je řeč o spotřební dani na tiché víno. Kdo sleduje trochu víc už zjistil, že přišly i další zprávy. Tak třeba že máme problematický ročník 2011, že se možná podvádí ve Vinařském fondu, že se někteří vinaři sdružili do Vinařské Asociace, která „se nemá ráda se Svazem vinařů“ (ale už se dohodli na paktu o neútočení) , nebo že vinaři snad budou blokovat dálnice. Ve Vinařském obzoru č. 3/2012 se čtenáři také dozvěděli, že Svaz má spokojeného tajemníka s výsledky Svazu a nespokojeného, protože to tak nevidí všichni (viz zde). Připisuje to špatné komunikaci. Následující text (který na Vinografu čtete jen nepodstatně upravený) byl ovšem Svazem vinařů – vydavatelem Vinařského obzoru – jako reakce odmítnut k otištění s odůvodněním: “SV ČR je samozřejmě pro diskuzi a co možná širokou shodu, ale věcnou u stolu, nikoli přes média. Ve VO budeme samozřejmě rádi informovat veřejnost o oblastech, kde došlo ke shodě všech vinařů a oceníme, bude-li takových shod co nejvíce“.  No, tak jasně – nebudeme vinaře znervózňovat nějakými jinými názory a necháme je v klidu pracovat… A možná to ještě s tou vinařskou komunikací opravdu tak úplně v pořádku není, pane tajemníku :-)

článek:

Daň z tichého vína

Z pohledu někoho, kdo trochu vidí do daňové problematiky, musím říct, že účelná správa spotřební daně z vína je iluzorní. Nese sebou totiž zřízení daňových skladů ve vinných sklípcích (všichni víme, jak vypadají a kolik jich je). To bude tak drahé a administrativně složité, že toto opatření zatíží velké množství vinařů náklady a administrativou fatálním způsobem. Navíc tam, kde nelze očekávat efektivní správu (rozuměj kontrolu), lze očekávat podvody, zejména pokud opatření bude spojeno s rozdělením vinařů na ty co daň odvádět musí a na ty co nikoli. Zavedením daně bude navíc vložen do rukou státu další bič, který sice (jak jistě tušíme) nezajistí udržení funkčního systému, zato bude stačit na to, aby zlikvidoval konkrétního vinaře. Nejde tedy o opatření praktické, nýbrž byrokratické a kontraproduktivní. A to nemluvím o filozofické stránce věci, tj. o negativních efektech zavádění jednostranných opatření v rámci „jednotného evropského trhu“, které z principu plodí nerovnováhu, a popírá tak logiku a obsah toho pojmu.

Kauza spotřební daň ovšem příkladně vyvrací obavy o komunikaci mezi vinaři. Jak Vinařská asociace tak Svaz vinařů dosti čile a hlavně vstřícně vynakládají koordinované úsilí, aby za využití všech svých možností působili na zákonodárce, kteří více než co jiného potřebují pochopit skutečnou podstatu a šíři problému. Většina z nich totiž nemá vůbec představu, co je vinařství zač a podléhá snadno mediálním klišé, stejně jako většinová a víceméně lhostejná společnost vnímající převážně jen palcové titulky v novinách a sledující poutavé, graficky vyvedené večerní televizní zprávy.

A právě proto bych chtěl varovat, že mediálně dobře viditelné, ale nutně zkratkovité nátlaky, jako je např. ohlášená blokáda dálnice, jsou značně kontroverzní a lehce manipulovatelné aktivity, které navíc vinaře zařadí v očích veřejnosti mezi zemědělce a odboráře, kteří mají zatím hlavně politické cíle. Obraz vinařství v očích veřejnosti by měl být úplně jiný a vinaři by měli zacházet s mnohem sofistikovanějšími nástroji. Ze stejného důvodu bych velmi šetřil i televizními brífinky pořádanými ve štítu politiků, čehož jsme v nedávné minulosti bohužel byli opakovaně svědky – viz např. zde. Svůj vliv by vinaři měli hledat a vytvářet jinde, než na televizní obrazovce po boku politika, který vinaře využívá zásadně jen ke sběru vlastních politických bodů. A co už vůbec nechápu, je televizně-prostestní přítomnost ředitele Vinařského fondu, který rozhodně z podstaty věci není žádný kamarád vinařů, nýbrž měl by to být loajální úředník státní instituce, kterému z titulu funkce absolutně nepřísluší vymezovat se politicky ani věcně vůči vládním záměrům daňové politiky. Nicméně pokud tedy mají být vinaři svébytnou a společensky respektovanou stavovskou silou, měli by si pořádat vlastní tiskové konference, a rozhodovat citlivě a zejména sami, zda a koho si pozvou jako hosta.

Vinařský fond

Vinařskou komunikaci ovšem čekají těžší zkoušky. Jak mnozí vědí, spor se vede o samotný Vinařský fond, který je jak víme alfou a omegou mnoha slovních přestřelek a ruchů. Je celkem zřejmé, že názory na prospěšnost Fondu se různí. Ty mohou být ovlivněny ideologicky i ekonomicky, z hlediska politického i osobního zájmu, a také prostě jen citem pro fair play. Nechci teď rozebírat jednotlivé argumenty a stížnosti, které se objevují v tisku či v debatách vinařů, chci ale zdůraznit, že je to jedno ze zcela legitimních současných velkých vinařských témat, kterému se nevyhneme. A nejde zdaleka jen o debatu o dotacích, ale o marketing čekého vína jako takový. Prozatím jsem se v minulosti vždy setkával jen s tím, že na nesouhlasné a kritické připomínky směrované na Vinařský fond reagovali odpovědní vinařští zástupci (ruku v ruce se samotným Fondem) podrážděně a na můj vkus přespříliš osobně zaujatě, a vznášené argumenty nebyly nikdy seriózně diskutovány natož vyvraceny. Byly pouze odmítány. Chtěl bych proto vyzvat Svaz vinařů k účasti na veřejné a objektivní vinařské debatě o vlivu Vinařského fondu na vinařství, jeho roli a změnu této role tak, aby více sloužil cílům, které je dle mého názoru i potřeba vůbec pojmenovat a vytknout. Reflexe po letech působení Vinařského fondu je nyní více než potřebná. Je však třeba se připravit na to, že v této debatě budou zaznívat názory, které nebudou akceptovány všemi, což ovšem neznamená, že jde o „nesmysly, lži a další různá prohlášení, která nejsou ničím podložená“, jak v minulém úvodníku Vinařského obzoru bohužel zaznělo z úst pana tajemníka. Naopak, přál bych si, aby Svaz vinařů jako „starší a zkušenější“ byl Vinařské asociaci, která má Vinařský fond přímo v programovém hledáčku, partnerem a spolukoordinátorem této debaty. Ve prospěch vinařství, nikoli jen některých vinařů.

Vinařská asociace

Když je o ní (Asociaci) řeč, je třeba si uvědomit, že je to čistý produkt dosavadní absence konstruktivní debaty o vinařských věcech. Hlavním pocitem a motivací jejího vzniku byla frustrace ze způsobu řešení palčivých problémů vinařství. Buďme tedy rádi, že se z mlčící většiny a z řad tradičně velmi neaktivních vinařů zrodila skupina, která chce něco dělat. Vítejme ji. Není třeba dehonestovat tuto snahu a předpovídat jí život „v délce bouřlivého vína“, jak se někdo vyjádřil. Ani by to nebylo nic platné. Aniž bych zde chtěl obhajovat existenci Asociace a předpovídat jí jakoukoli budoucnost (ostatně každý si může učinit úsudek sám podle informací např. na internetu zde), chtěl bych požádat všechny: nesypejme písek do soukolí, které má šanci posunout vinařství dopředu a važme si, že je tu šance na skutečnou odbornou debatu o vinařských zájmech. Chtěl bych pro dobro vzývané vinařské komunikace (za sebe a svůj hlas v Asociaci) deklarovat připravenost k debatám a spolupráci na tom, co je vinařům společné, přičemž nejde jen o téma Vinařského fondu, nýbrž i o otázky nastavení pravidel VOC, způsoby bránění nelegálním dovozům a podvodnému značení vína, snižování vinařské administrativy a nasměrování lidských i finančních zdrojů na účinný marketing vína v ČR. A především na zvyšování jeho kvality, což je možná náš největší vinařský problém. Rozhodně větší, než Vaše převeliká spokojenost se všemi Vašimi úspěchy, pane tajemníku

víno pro vás za recenzi!

 9. května 2012, Martina Veselá, Brno

Rulandské šedé pozdní sběr 2010, Vinařství Svatého Tomáše, Malé Žernoseky, Litoměřicko

Odrůda: Rulandské šedé
Rok: 2010
Zatřídění: jakostní přívlastkové – pozdní sběr,  suché
Alkohol: 13,0 % obj.
Cukernatost: 23,0°NM
Zbytkový cukr: 1,6 g/l
Vinařská oblast: Čechy
Podoblast: Litoměřická
Obec: Malé Žernoseky
Viniční trať: Na Dobraji
Č. šarže: 10-001

Moje první recenze se započala jednoho jarního večera na sociální síti známé jako Facebook.com. Pan Horešovský na tamní profil Vinografu vyvěsil, že hledají nové recenzenty a že vymění recenzi za lahev vína. Na to jsem mu napsala, že klidně a tak to celé vlastně začlo. Ozval se mi a já dostala za úkol vybrat si víno. Jako milovník spíše sladších vín jsem zvolila původně polosladké Rulandské šedé od Školy Valtice z Mikulovska. Ovšem stalo se, že pan Horešovský moji odpověď s výběrem dostal pozdě a jal se mi vybrat sám – zvolil stejnou odrůdu, ovšem od Vinařství Svatého Tomáše z Malých Žernosek na Litoměřicku. Maličko jsem se bála, že jako suché víno bude kyselejší, ale protože s Rulandským šedým mám vesměs jen dobré zkušenosti a snad nikdy jsem neměla z této odrůdy nic, co by se vyloženě nedalo pít, a zároveň jsem byla zvědavá na víno z Čech, protože jakožto dívča z Moravy jsem v brněnských vinotékách na mnoho českých vín nenarazila a žádné z nich ještě neochutnala, souhlasila jsem a tak tedy spatřila světlo světa tato recenze.

Odrůda

Rulandské šedé není potřeba dlouze představovat, je to známá starobylá odrůda francouzského původu, dnes s celosvětovým rozšířením. Mezinárodně se používá jeho původní francouzský název Pinot gris, lze ho ovšem najít i jako Pinot Grigio (italsky) nebo Ruländer v Německu podle obchodníka J.S. Rulanda a pod dalšími názvy. Vznikla spontánní pupenovou mutací z Pinot noir, tedy Rulandského modrého. Jeho základní charakteristikou jako jakostního vína je podle wineofczechrepublic.cz: Zlatožlutá barva, medově nasládlá vůně s jemným pomerančem Velmi plné víno, obvykle s vyšším obsahem glycerolu i alkoholu, harmonické, vláčné s utlumeným působením kyselin a s dlouho trvající dochutí[1]. V závislosti na regionu se však mohou objevovat chutě různého jiného ovoce a jiné barevné odstíny.

Víno

A teď už konečně k Rulandě šedé od Svatého Tomáše. Elegantní podlouhlou úzkou láhev z tmavého hnědého skla, která spolu s vinětou nadepsanou písmem v historickém stylu – něco alá švabach, ale čitelnější – vytvářela dojem starobylosti a zároveň důvěryhodnosti prověřené časem s odkazem na tradici, jsem nechala řádně nachladit. Tak abych alespoň odhadem v bojových podmínkách na koleji, kde jsme víno s drahou polovičkou u příležitosti prvního máje vypili, dosáhla správné teploty podávání, která by měla být 9-11 °C pro bílé suché víno pozdního sběru. Zátku z poctivého korku jsem vytáhla a za ní se ukrýval mok zlatožluté barvy, s odlesky do slámova nebo světlého medu (například lipový nepastovaný má často takovou barvu). Po přivonění byla cítit především lehká a svěží, přitom však poměrně intenzivní, vůně bílých hroznů, prakticky prostá jiného ovoce. Stejně tak i v chuti bylo zajímavé a netypické, že mi nepřipomínalo jiné ovoce než právě chuť bílých bezpeckových hroznů. V jejím úvodu překvapila příjemně pikantní mírně štiplavá intenzivní kyselinka, která se postupně zaoblila až do jemnějších mírně sladších tónů vzadu při polknutí. Na jazyku poté zůstávala poměrně dlouhá  příjemně nakyslá dochuť, která po vymizení ponoukala k dalšímu doušku. Nutno říci, že po ohřátí skleničky na pokojovou teplotu se kyselinka upozadila, ztratila na příjemné štiplavosti a chuť se více zakulatila do sladkých ovocných tónů bílých hroznů, což ovšem bylo spíše na škodu, protože mírné štipkání na jazyku mi přišlo osvěžující. Velmi kladně hodnotím, že zde nebyl cítit tvrdý „alkoholový dojezd“, nemám to u vín ráda a je to pro mě ukázkou kvality, stejně jako to, že víno nebylo přesířeno. Příjemně překvapilo, že ač se jednalo o suché víno, chutnalo relativně sladce, tak na hranici s polosuchým.

Shrnutí a doporučení

Závěrem bych chtěla shrnout, že se jedná o víno atypické svojí výraznější kyselinkou a chutí svěžích bílých hroznů bez pecek, zajímavé tím, že bylo prosté chuti jiného ovoce. Je to víno vyvážených chutí, počáteční kyselinku doplňuje pozdější zaoblená nasládlost. Zakousla bych si k němu nejlépe zelené olivy plněné mandlemi, případně tuňákem nebo lososem, které by ladily svojí nakyslostí. Ze sýrů bych zvolila ty neutrální nekořeněné plísňové – camembert či  hermelín. Je obecně známo, že Rulandské šedé se hodí k bílým masům, tedy rybám a drůbeži, k tomuhle konkrétnímu bych jako optimální viděla jednodušší nepřekořeněné pokrmy s bylinkami jako je bazalka nebo provensálské koření.

Organoleptická analýza:

Viněta a láhev: Dlouhohrdlá úzká láhev z tmavěhnědého skla s bílou etiketou popsanou černým písmem v historickém stylu. Působí elegantně, starobyle a důvěryhodně s odkazem na tradice.
Vůně: Lehčí svěží vůně bílých hroznů, prostá jiného ovoce.
Barva: Střední tóny žlutozlaté, do slámova nebo jako světlý med.
Chuť: V počátku příjemně pikantně štiplavá kyselinka, vzadu se zaoblí do sladších tónů, po polknutí zůstane mírná příjemně nakyslá poměrně delší dochuť. Nepřipomíná jiné ovoce než bílé hrozny. Vyvážený poměr cukrů a kyselin. Na suché víno relativně sladší, až na hranici s polosuchým.

_____________________________________________
[1] www.wineofczechrepublic.cz  [online] [cit. 05.05. 2012] Dostupné na www: http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?lang=cz&id=3

Od té doby, co jsem napsal o sladkém ročníku 2011 ZDE, se bojím jít na nějakou degustaci. Vinaři na mne volají a tahají mě za rukáv ke svému stanovišti, abych si u nich dal “něco sladšího” :-) Zavařil jsem si…

Ovšem taky mi bylo vytčeno, že textík je příliš paušalizující a že bych s tím měl něco udělat. Tak tedy dobrá. Udělali jsme video o kyselinách, cukrech a ročníku 2011 a 2010. Znalcům tahle informace nepřinese nic extra nového, přesto si myslím, že je dobré se nad vínem, které dostanete někde do skleničky, trochu zamyslet. 

Všechno souvisí se vším, s ročníkem do jisté míry souvisí i téma přirozených a “méně přirozených vín”. Vinař, který se snaží dělat vína autentická (a nemyslím tím pejorativně hned Autentisty), se snaží o přirozenou harmonii ve víně a s ročníkem, s tím nevyzpytatelným pacholkem, musí mimořádně pečlivě pracovat. Vinař “technolog” je mnohem více v klidu, protože ten svá vína dožene cukrem, kyselinou, technologií výroby a různými upravujícícmi preparáty. Příliš hlavu si dělat nemusí, protože ví, že víno nějak zvládne ve sklepě. A většinou zvládne. Slušně, někdy výborně, někdy hůře.

Vinař, který nechce různé pomůcky používat nebo nadužívat, je v určité nevýhodě, a hlavně má o dost víc práce a starostí. Jednak musí být neustále bdělý a sledovat počasí, tlak plísní, vývoj kyselin a cukrů ve víně, průběh sezóny a fenolickou zralost hroznů… a rozhodovat se o svém postupu každý den. Ve výsledku je jeho víno navíc mnohem náchylnější na ročníkové i odrůdové odchylky v projevech. Specifický problém řeší také vinař, který hrozny kupuje, a nemá bezprostřední vliv na jejich kvalitu a vývoj… A nebo také neřeší.. V tomto vždycky více věřím vinařům s vlastními hrozny.. 

Přesto všechno, přes nekonečnou kombinaci možností a specifik ročníků a možností a různých spefik podmínek vinařů (aby se v tom koza vyznala!), jsou mezi vinaři skuteční umělci, kteří dokážou využít všech výhod i nevýhod ročníku a dalších nevyzpytatelných vlivů ve svůj prospěch. Takové si u nás a pro nás (vás) vybíráme především. Zeptejte se našich barmanů !

Tož, Vávro, dejme další do sebe !

Pokud Vás více zajímá problemitka kyselin a cukrů ve víně, případně srovnání ročníků 2010 a 2011, prohlédněte si též naše loňské video týkající právě ročníku 2010… ZDE

Martin Zahradníček, 22. dubna 2012

Motto vinařství: co nejvyšší kvalita za rozumnou cenu.

Cuvée Veltlínské zelené + Chardonnay
ročník: 2010
výrobce: vinařství Kosík
vinařská oblast: Morava
vinařská podoblast: Slovácká
vinařská obec: Tvrdonice
viniční trať: Nové vinohrady

Analytické hodnoty: alkohol 12%, kyseliny 8,3 g/l, zbytkový cukr 11,8 g/l.

Ve vzhledu je víno čisté, průzračné se světle zelenožlutou barvou. Ve víně je patrné lehké perlení, které se vytratí po krátkém zatočení se sklenkou. Jemná ovocná vůně s tóny banánu a velice lehké aroma zeleného jablka a lipového květu. V chuti je víno svěží s atributy obou použitých odrůd. Tělo středně plné a středně dlouhá dochuť. Víno k okamžitému pití. Vhodná kombinace k vínu: chřest, bílé ryby, krevety na grilu případně lehký letní salát.

Ocenění: Valtické vinné trhy 2011 – bronzová medaile, Vinum Juvenale 2011 – zlatá medaile, Cuvée Ostrava 2011 – stříbrná medaile.

Víno je součástí „Nejlepší kolekce vín za rok 2011“, která byla oceněna v rámci soutěže „Vinař roku“.

Máme klučičí i holčičí trička všech velikostí. Za 390,- ho můžete mít i Vy :-) No nekup to…

Tak jsme se vrátili z lovu. Jako každý rok touto dobou jsme vyrazili na Moravu, abychom v nové sezóně vybrali nová vína. Vína, která zařadíme na lístek a která pak budete u nás pít celý rok. Jak jistě víte, náš koncept vinného baru má jeden ze základních znaků: domácí nabídku vín. Může nám to leckdo vyčítat (a také vyčítá), ale my si myslíme, že má smysl nabízet česká vína české klientele. O to více, že to děláme na Malé Straně u Karlova mostu, kde proudí davy cizinců… Děláme to i přes to, že je to extrémní “šichta”, ochutnat tolik rozmanitých vzorků, než nějaký vybereme. Řekl bych, že standardní poměr  je tak 1  max 2 : 10, než narazíme na vzorek, který se vůbec dá pít (tzn. který nemá vadu či podstatný nedostatek), a z těchto pitelných tak 1 : 5 až 8, než se rozhodneme víno nakoupit (tzn. že vyhovuje našim kritériím na množství zbytkového cukru a dostatečnou senzorickou harmonii). Samozřejmě, jde o průměr, jsou vinařství se stabilní kvalitou, a jsou vinařství se stabilní nekvalitou. Těm se vyhýbáme. Vzhledem k tomu, že ale máme nějakých 200 – 250 vín ve stálé nabídce, z toho nějakých 90 – 95% českých, dokážete si sami spočítat, co musíme procedit skrzevá naše zubožené zuby, než naplníme náš – byť malý – bar… :-)

Hledali jsme vína suchá. Špatnou zprávou je, ročník 2011 jich moc nenabízí. A musím říct, že to vůbec nechápu. Většina vinařů – slaďochů nám tvrdila, že to lidi rádi pijou (no u nás tedy ne). Obligátní věta, kterou jsme slyšeli takřka všude, byla: “Každý se ptá, zda máme suché víno, ale nakonec první zmizí sladké”. Dokonce nám jeden vinař řekl, že uvažuje o známce “Suché bílé” se zbytkem 22 gramů na litr :-) Nicméně zkuste takového vína vypít láhev. A každý den :-) A to jsme dostávali ochutnat vína i s více než 30 g/l, dokonce i přes 50 g/l. A nikoli výjimečně… 

Myslím, že argumenty o složitém ročníku 2011 s nízkými kyselinami a vysokými cukernatostmi hroznů jsou výmluvou. Tedy nikoli že by to nebyla pravda. Ale myslím, že to není důvod vyrobit sladký ročník. Myslím, že to, že je složitý ročník, se dozvídáme každý rok. Zato vím jistě, že existují vinaři, kteří mají prakticky celou produkci složenou z vyvážených, dobře udělaných suchých vín. A to ze stejných poloh, jaké mají jejich sladcí sousedé. Je to tedy jen (resp. do velmi podstatné míry!) otázka filozofie a vinařského umu, jak v daném ročníku za daných podmínek udržet vytčenou kvalitu a přijatelný zbytek cukru při dobré vyzrálosti hroznů. Ve výsledném produktu se samozřejmě odráží velký podíl práce na vinici a mnoho vinařů bohužel hrozny kupuje, místo aby si je vypěstovali sami. Často je to samozřejmě nutné, ale znamená to mj., že  vinař musí vzít to, co je, a nemůže přitom ovlivnit styl ani kvalitu hroznů. 

Ostatně, neexistuje lepší příklad problémového ročníku, než ten předchozí – 2010. Ten byl vskutku složitý, až extrémní, a prověřil dokonale znalosti a dovednosti vinařů přímo “na dřeň” v celé šíři tohoto oboru. A přesto vína 2010 některých vinařů byla a jsou naprosto excelentní. Narozdíl od vín těch, kteří to nezvládli. Prostě: jak to kdo umí.  

Ale zpět k 2011. Měl jsem za to, že naši vinaři mají období vysokých zbytků cukru a honby za vysokými přívlastky za sebou. Těšil jsem se, že po těch všech cukrových rocích už to konečně vzdají. Že už se jim doneslo, že se to nedá pít. Ale zjevně nikoli. Škoda. Morava si tak přinejmenším o další ročník opět odkládá nějaké hypotetické přiblížení konkurenceschopnosti. Nebo aspoň srovnatelnosti.

Objevem Vinografu je naopak bílovické vinařství Hrdina & dcera. Ne že by to bylo vinařství neznámé či nové. Ani nám. Ale neměli jsme nějak zatím příležitost :-). Ovšem pan Hrdina, zprvu poněkud nepřístupný chlapík, nám nakonec odprezentoval plejádu vín, která nás prostě dostala. Je zkrátka vidět, že vinař s jasnou představou a také dobrou (nejen) degustační zkušeností ze světových vinařských destinací, je pro naše vinařství požehnáním. Předpovídám panu Hrdinovi a jeho dceři velkou budoucnost, protože vinař, který je ochoten cestovat a konfrontovat svoje znalosti, má obrovskou konkurenční výhodu. Škoda, že stále ještě drtivá většina jeho kolegů si to neuvědomuje a nemá čas ochutnat ani vína svých sousedů (snad s občasnou výjimkou obecních koštů, což ale bývá přehlídka stále stejné podprůměrné nebo průměrné kvality) .  

Na jedné straně si zvykáme číst o úspěších vinařů jako je Jožka Valihrach a jiných. To je samozřejmě oblíbeným argumentem propagandy našich vinařských institucí, pod jejichž masáží bychom snad mohli dojít k pocitu, že naše vína jsou vynikající. Bohužel nejsou. Jsou to spíše excesy. Realita tuzemského průměru je tristní. Pokud se zlepšujeme, vězme, že ostatní země také, a bohužel často rychleji než my. Dokud se bude náš vinařský stav bít v hruď namísto nastavení zrcadla pravdy, dokud bude vydávat Salón vín za vrchol kvality místo systematického vzdělávání našich vinařů kvalitně připraveným edukačním programem, nebudeme mít nikdy šanci začít vážně konkurovat vinařskému světu. A to ani poměrem “cena / výkon”.

Budeme hledat dál. To ostatně děláme kontinuálně. Také nás čeká cesta po české vinařské oblasti – Mělník, Žernoseky, Litoměřice… Budeme zkrátka jezdit tak dlouho, dokud nesestavíme takové portfolio, které bude vyhovovat jak vám, tak nám a hlavně naší představě o obecně kvalitním výběru vín. Což o to, bude to zase dobré :-) Jen je mrzuté, že je to pořád tak těžké…

Zajímavej chlapík, tenhle čokolatér Daniel. Nenápadnej… člověk by ho přehlédl… a když začne mluvit, zprvu vám klidně mysl odběhne k vlastním myšlenkám… Přesto vám zaručuju, že po krátké chvilce přijde okamžik, který vás vrátí zpátky. Nejdřív zpozorníte, pak se vám začnou rozšiřovat zorničky a bezděčně vyloudíte překvapený výraz… Podle nátury někomu poklesne i brada (jako mně) a dojde vám, že  máte před sebou profesionála, který o “tom svém” hodně ví. Jednoho z těch vzácných, co nikdy nejdou po povrchu a své znalosti i dovednosti nabyli tvrdou prací kombinovanou mimořádným talentem. Tihle lidé mě fascinují. Míjíme je na ulici a vůbec nevíme, že jsou to právě oni, kdo náš svět opravdu někam posouvá…

Kromě toho je pan Syrový vtipný pán, s kterým si máte pořád co povídat. I když pominete téma čokolády, baví vás sedět s ním a mluvit. U mě je to rozhodně i tím, že jaksi máme společnou lásku k chutím a vůním, jakož i k hodnotám jako je terroir, lidská práce, tradice, kvalita… Obdivuji tyhle lidi a jejich odbornost a odpovědnost. A tak jsem díky panu Danielovi s překvapením objevil, že čokoláda je další z těch produktů či spíše oborů, které lze (je nutno) studovat celý život - stejně jako víno, koňaky, doutníky, sýry, kávy a jiné podobné fenomény, skrzevá které můžete procestovat celý svět a poznat osudy mnoha lidí, s nimiž přitom leccos sdílíte. To mě fakt baví !

S panem Syrovým jsme natočili video. A přitom jsme objevili i jednu božskou čokovinnou kombinaci, která vzala dech i jemu :-) I když je video delší než říkají všechny myslitelné poučky o pozornosti diváka, nedalo nám to toho moc vystřihovat… podívejte se  a hlavně přijďte ochutnat!

Pokud vás zaujme pan Syrový a jeho parta, pokračujte klidně na adrese http://www.xococlub.cz/ !

 Loading ...

Loňský vinografí “housewine” – rýňák ročníku 2008 od Patrika Staška, kamaráda a vinaře z Bavor, nasadil opravdu vysokou laťku. Rýňákům této kategorie i Vinografu. O víně se psalo zde a o Patrikovi třeba zde. To víno předčilo všechna naše očekávání a ukázalo um jeho tvůrce i fundament odrůdy královského ryzlinku. Když nám došel, zamáčkli jsme slzu, já mám doma zašitých jen pár lahví, jejichž degustace bude vzácnou a hořkosladkosmutnou připomínkou “jaký to víno mohlo bejt” … protože za jeho života se stále vyvíjelo jen a jen do krásy a jeho struktura mu předurčovala ještě dlouhý potenciál a vývoj. Pili jsme ho opravdu s velkým potěšením a když na něj vzpomenu, skoro mám pocit, jako bych jím až plýtval :-) Prostě miláček.

Když jsme vybírali vinografí víno pro r. 2012, tento rýňák nám dost svazoval ruce. Prošla nám rukama opravdu obrovská baterie vín, z nichž každé mohlo být potenciálním nástupcem. Ale nakonec jsme po pečlivém výběru (zdá se že logicky) sáhli opět po stejném autorovi. Patrik Staško se prostě Vinografu osvědčuje a my víme, že umí. A když jsme ho požádali o vzorky, tak přes veškeré složitosti ročníku 2010 jsme vybrali dvě jeho vína. První, Zwegeltrebe, je již na světě. Druhé víno - opět Ryzling rýnský, na nalahvování ještě čeká.

Přijďte ochutnat, a zhodnotit, jak se nám výběr povedl a Patrikovi jak se Zweigelt podařil :-) Jsme velmi zvědavi na vaše názory ! Třem z vás dáme láhev vína zdarma, když nám napíšete o něm svůj komplexní názor – recenzi (viz zde a zde).

A ještě něco. Asi jste si všimli, že nás baví QR kódy. Máme proto jeden i na etiketě :-) Kdo nám pošle co je na etiketě vína zakódováno, má u nás decku tohoto vína zdarma !