Asi jste zaznamenali, že nedávno se náš programový záběr trochu “zahustil” (snadno si to ověřte zde a zde). Kromě degustací vín a prezentací vinařství jsme si začali i trochu hrát. Ne, že bychom se nudili, nás víno moc baví ! Řekli jsme si ale, že sklepní azyl (ve sklepě jste izolováni, nefungují tam mobily – a když, tak blbě :-)  nabídneme i těm, kteří nechtějí trávit svůj čas posloucháním nejrůznějších více či méně chytrých řečí o víně, nýbrž by se nejraději zašili někam, kde je víno, ale také klid a zábava. 

Rozhodli jsme se pro promítání filmů a pro různé komorní divadelní a hudební produkce. A taky pro vernisáže, které chystáme. Pohoda, vtip a zábava k sobě patří, stejně jako k nim patří víno. Jenže my si všechno rádi komplikujeme a tak nezůstává jen u zábavy, nýbrž jí obohacujeme o různé (převážně kulinářské) zážitky. A tak ti, co přišli na film Křidýlko nebo stehýnko přitom křoupali  na másle udělaná kuřecí křidýlka upravená do tzv. “kuřecích lízátek”.

Vtipný film Bokovka, po jehož uvedení do kin v r. 2004 dramaticky stoupla v USA poptávka po odrůdě Pinot Noir (jejíž kvalitu hlavní postavy filmu oprávněně vyzdvihují), jsme pochopitelně nabídli výběr vynikajících pinotů z našeho lístku. Ten jsme ovšem před tím právě pro tento případ příslušně upravili !

Jindy zase rozvibrovala sklepní stěny kapela Vintagewine tahací harmonikou, mandolínou, houslemi, kytarou, bubny a hlavně – skotskými dudami !  Znalci asi už tuší, že sklep zažil divé keltské rytmy, irskou i skotskou muziku. Vězte, že muzika byla doplněna minipřednáškou o dudách (např. jsme se dozvěděli, že mají dosah až 5km :-) a ochutnávkou pravé single malt skotské Whisky…

Jistý vrchol (alespoň z mého pohledu) byl loutkový horror Krvavé koleno v podání amatérského loutkohereckého souboru Tate Iyumni. Vrchol proto, že sklepní prostor se ukázal pro tak milý a současně tak horrorový divadelní kousek jako úplně perfektní prostředí, a také proto, že do sklepa se přišlo podívat něco přes 40 lidí, což beru jako ocenění našeho výběru a skvělé práce loutkoherců.

Velmi příjemné dramatické napětí pak vystřídala další pohoda s čokoládovým koláčem, sýrovými mísami a přebohatým výběrem vín. Někteří využili možnost prohlédnout si divadelní scénu k vlastnímu improvizovanému mikropředstavení s loutkami :-) Těším se na jisté repete ve formě dalšího kousku z repertoáru Tate Iyumni !

Všechno, co děláme, má nějakou spojitost s vínem. To pro nás má logiku, protože víno je sofistikovaný produkt, který je při profesionálně odvedené práci špičkovým, doslova uměleckým dílem. Snažíme se na to jít od lesa a přivést k vínu i lidi, kteří by na přednášku o víně  (zatím) nepřišli. A moc se u toho bavíme !  A těší nás, když pak přijdou i na tu přednášku !

Pokud chcete vidět další fotky z našich akcí, a i z dalších našich akcí s vínem, navštivte facebookový profil vinného sklepa Lustermannského a pohrabte se tam na ZDI !

 Martin Kameník, VINOGRAF.CZ

Záslepka, slepák, blinda, slepice, totální temnota …

Věřím, že většina sommeliérů si ve své profesní dráze zažije okamžik(y), kdy se cítí bezradní, zmatení, pokoření a naštvaní sami na sebe. Někdy se to stane, když je “zaoblí a pomuchlá“ (jak říká má šéfová) host, namísto toho, aby to udělali oni jemu. Někdy je to při špatně přijaté objednávce, při vypadnutí termínu, názvu místa … a někdy při slepé degustaci. Nechci zde popisovat tento fenomén ve vinné sféře poměrně dobře prozkoumaný a mnohokrát již diskutovaný. Chtěl bych jen shrnout postřehy  ze slepé degustace, kterou vedli MW Lynne Sherriff-nastupující předseda Institute of Masters of Wine a Dr. Josef Schiller- odstupující předseda Institute of Masters of Wine a ředitel Weinakademie Österreich .

 Degustační a konferenční místnost

 Degustace probíhala v nádherných prostorách konferenčního sálu hotelu Crowne Plaza v pražských Dejvicích. Je jasné, že tady jsou na špičkové konference zvyklí – osvětlení, ozvučení, přenosné přijímače simultánního překladu – všechno bez chybičky. Sklo firmy Riedel, která byla zároveň jedním z partnerů celé degustace, umožňuje soustředit se skutečně jen a jen na víno. A o to přeci jde.

 Sál je připravený a první degustátoři se začínají scházet. Tady přichází na řadu moje úloha.  Přiblížím v krátkosti, co se s víny určenými ke slepé degustaci na této úrovni děje a co všechno finální příprava takovéto akce pro cca sto lidí obnáší.

 Příprava vína a vlastní degustace

 Zhruba tři hodiny před začátkem akce máme krátkou schůzku. Mistrovství v komunikaci, jež je dovedností na kterou je kladen velký důraz během přípravy na zkoušku Master sof Wine, je na obou držitelích tohoto titulu znát beze zbytku. Poslouchají, probírají věci do nejmenšího detailu, jsou pečliví. Odcházím s jasnou vizí, jak vše provedeme. Teď přijde na řadu otevírání a přechutnání všech lahví. Ta jsou samozřejmě správně temperována, označena příslušným číslem. Kontrolu vad nás nakonec provádí asi šest, navzájem se kontrolujeme – tady žádná vada nemá šanci. Vína jsou nyní připravena. Těsně před servisem na stůl na ně natáhneme textilní manžety. Když to dělají Masters naostro, všechna vína jsou přelita do neutrálních lahví…

 Jak vypadá degustace v režii Masters of Wine ?

 Samotný program začne představením všech tří institucí a jejich výukových programů. To dohromady netrvá déle než hodinu, což je úctyhodný výkon. Jednotliví mluvčí jsou struční, věcní a jasně dokáží sdělit poselství o tom, co nabízejí a proč to nabízejí. To, za kolik to nabízejí už na přetřes naštěstí nepřijde. Začíná slepá degustace. Je připraveno šest bílých vín (dvě odrůdy po třech vzorcích), tři červená vína (jedna odrůda nebo její kupáž, kde má tato odrůda většinový podíl) a tři desertní vína.

 Diskuse obecně je věcná, předsedající ji vedou zvláštním stylem, prokládají názory jednotlivých lidí z publika svými názory, občas se zeptají celého publika na názor formou přihlášení se k variantám. Lynne dost často popisuje, jaký je správný základní přístup k slepé degustaci. Přirovnal bych ho jedním slovem k detektivce. Zdůrazňuje taky schopnost zapamatování si degustovaných vín a následnou reflexi při slepé degustaci. Pěkně se to poslouchá, ale je jasné, že jsou za tím léta dřiny a odříkání :D. Lynne ve své prezentaci velmi zdůraznila komunikační schopnosti a také pokoru. Jeden příklad za všechny. Jeden sommeliér popisuje a diagnostikuje víno (nutno říct, že naprosto správně), dokonce ho dokáže zařadit zeměpisně – zatímco jeho “kolega“ sedící vedle něj se směje a kroutí posměšně hlavou, načež je totálně mimo při svém popisu. Inu, obrázek si každý udělá sám.

 Pojďme studovat víno !

 Nehledě na ekonomický, politický nebo kdoví jaký aspekt, myslím že degustace byla pro všechny zúčastněné přínosná. Pod vedením profesionálů si jde dobře utřídit myšlenky, srovnat si postup. Je to skvělá příležitost se něčemu přiučit. Jen houšť, jen houšť … Snad ji přinesou programy připravené Prague Wine Academy.

Martin Kameník, VINOGRAF

Festival vína na Žofíně by byl jistě skvělým zážitkem, kdybychom tam nešli s cílem degustovat. Jako kulisa pro rodinné odpoledne nebo pro netypickou schůzku v podzimní Praze posloužil naprosto dokonale.

Špatně. Budí mě telefon. Na budíku se mi vysměje deset hodin. V tuhle chvíli mám sraz s Honzou Č. na Újezdě, odkud se chystáme vyrazit na Žofín. Naštěstí z toho telefonu se ozve Honza s tím, že taky zaspal. Takže za hodinu. Ok, budu tam.

Sobotní Praha mě vítá ostrým sluníčkem a chladivým větříkem. Babí léto jak vystřižené, tahle jeho podzimní verze je mi blízká stejně jako Japoncům s foťákem. Před vchodem na Prague wine festival však postávají jen sličné hostesky.Asi to opět svedu na brzkou hodinu, protože reklamní kampaň byla všudypřítomná a nepřehlédnutelná. Po onárámkování míjíme spoustu poměrně nevzhledných plechových boxů, ze kterých se prodávají vstupenky, lístky na víno a jistě mnoho dalších zajímavých věcí. Nakoupíme tedy lístky, které jsou v hodnotě 10,- a 15,- a vyrazíme plni nadšení…

Záhy ale zjišťujeme, že jsme prošli téměř prázdný areál Slovanského ostrova a …nic. Pokusím se to popsat trochu zevrubněji. Na začátku jsou velké stany s občerstvením, různými specialitami, sýry. Plynule přechází stany ve „vystavovatelskou“ sekci vinařství. A to je právě to. Stánků je tu na padesát, ale mezi vinařstvími lze najít i prezentace dovozců, obchodníků, restaurací a dokonce i gastronomického vybavení. Bez ladu a skladu to působí poměrně … netypicky. Dejme tomu.

Pokusíme se degustovat. Tady pro mě nastalo největší zklamání – ceny. Vzhledem k tomu, že jsem prostý chlapec z Moravy, přijde mi na akci, která je všemožně sponzorovaná a navíc se na ní platí nemalé vstupné, za půl deci vína chtít třicet korun…docela dost. Zastavili jsme se u jednoho stánku a i když jsme sdíleli jednotlivé vzorky ve dvou (ovšem každý se svou skleničkou :D ) odcházeli jsme téměř bez iniciální investice do lístků. Prague wine festival tudíž alespoň pro mě nebyl koncipován jako ochutnávka, ale spíš jako místo, kde si můžete dát gastronomickou specialitu s deci něčeho dobrého a posedět, odpočinout si. V areálu bylo k dispozici café, dětský koutek a snad i výběh pro pejsky.

Z toho mála co jsme ochutnali stojí za to určitě zmínit vinařství Kolby s profesionální prezentací, zasvěceným výkladem a příjemnými víny. Kolby svá vína dávají na trh i s dvouletým zpožděním, což jim dovoluje ideálně odladit školením každý jednotlivý kousek. Jejich nabídka bílých vín byla působivá, zejména základní cuvée 1244 a z výběrových záležitostí rozhodně Ryzlink a Sauvignon. Kolby tak potvrzují svůj ne zrovna skromný obchodní slogan -„Kolby- vína, která nejsou pro každého“. Dále moc pěkná kolekce vín Francise Coppoly z Kalifornie na stánku Wine4you prezentované slečnou Alicí Brzobohatou. Ona sama říká, že nabízí vína s příběhem. A to vína z vinařství Niebabaum – Copolla Winery nepochybně jsou.

Máme rádi vína pana Leoše Horáka z Vrbice, protože jsou pěkná. Ortodoxní vyznavači natur produkce panu Horákovi sice vyčítají jeho moderní styl, ale nenechme se zviklat. Jsou čistá, voňavá, moderní a kvalitní. Ostatně, máme je v baru tak si je přijďte vyzkoušet.

Pěkné je i vinařství, ve kterém pan Horák vína tvoří, úžasná je Vrbická sklepní enkláva, kam rozhodně doporučujeme se vydat podívat. Na to všechno a i do sklepa, kde pan Horák obvykle svá vína ve Vrbici rozlévá, se pojďte podívat s námi:

7:05
Stojím na rohu ulic Gerrard a Ave a srkám espresso ze Starbucksu. Z kelímku se dozvídám, že podle pana Stevensona, jistého amerického futurologa, je člověk, který přistane na Marsu, už na světě. Je to dívka žíjící pravděpodobně v   Indii.
Zajímavé.

7:10
Prátelé už přicházejí. David s Jančou, čeští přátelé žijící v Torontu a zrovna-na -návštěvu-dorazivší maminka Davida. Nasedáme do vypůjčeného VW.
Vyrážíme.
Naším cílem je Niagárský poloostrov, centrum vinařství v oblasti Ontário, která je  největší vinařskou oblastí Kanady vůbec.
Se zastávkou v IKEE, kde probíhá nákup rohožek do koupelny, nám cesta do srdce vinařské Kanady zabere s centra Toronta slabé dvě hodiny.

9:00
Odbočili jsme z hlavního tahu a vyjeli na “vyvýšeninu” (lavici, terení zlom, jak chcete oni tomu říkaj bench) táhnoucím se celým poloostrovem. Ta se po obou stranách svažuje k Ontarijskému a Erijskému jezeru, které polostrov obklopují. Polohy a půdy na této pahorkatině se berou všeobecně jako kvalitnější, než ty přimo  na břehu jezer.

9:10
Parkujeme na štěrkovém parkovišti vinařství Thirty Bench. Je ještě zavřeno tak se procházíme kolem.
Ráno.
Klid.
Jsme tu na doporučení známých a je nutno podoktnout, že to byla dobrá volba. Dřevěná stodola, kde je umístěna celá výroba vína, působí příjemně venkovsky a dává zapomenout na ruch velkoměsta, z kterého jsme zrovna vypadli. Okolí stavení je plné vinic, ve kterých jsou právě dozrávající hrozny zabaleny do protiptačího pletiva, které je rozhodní lepší řešení než zařízení nainstalované u sousedního vinařství déle po stráni. To k tomuto účelu využívá automaticky řízenou “rušičku”, která v přesných intervalech vydává výstřel, po kterém jsem měl několikrát úmysl skočit do zákopu.
Účinné.
Nešetrné.

9:20
Po chvilce přijela milá paní, otevřela prodejnu. Jsme první dnešní návštěvnící. Krásný prostor se světlou dřevěnou podlahou působí velmi útulně, ale na druhou stranu profesionálně  a přehledně. V zadní části místnosti s mnoha okny s výhledem na vinice je sedm stolků plně vybavených na degustaci vín, která toto vinařství produkuje.

Vybíráme si osobnější popovídaní s milou paní, která nám velmi erudovně a zapáleně osvětluje filosofii vinařství. Vysvětluje, že hrozny pocházejí výhradně z vlastních vinic. Ty se rozkládají v apelaci Beamsville Bench, malé subapelaci rychle rostoucího Niagarského vinařského regionu.  Její hlavní předností jsou příkré svahy, na kterých vinařství pěstuje svůj vynikající Ryzlink rýnský. Srdcem vinařství je Natalie Reynolds. Studovala na CCOCI (Cool Climate Oenology and Viticulture Institu), jedné z mála škol v Severní Americe specializující se pěstování vína v chladnějších podmínkách. Zkušenosti sbírala také ve vinařstvích na Novém Zélandu.

Poté ale zjišťujeme, že výřečnost milé paní se neomezuje jen na filosofii vinařství, ale i na popis jejího dosavadního života.
Nevadí.
Je milá.

10:05
Nasedáme a odjíždíme jen o kousek dál do Vinařství Rosewood Estates, které nás zajmulo už při pohledu ze silnice svojí zjevnou nevkusností připomínající české podnikatelské baroko počátku 90. let.

Ale tu chvíli, co trvá cesta, využívám ke vstřebání dojmů z ochutnaných vín v Thirty Bench. První jsme ochutnali Riesling 2008. Suché víno, s vynikající kyselinkou a mineralitou, takovou jakou mají německá vína z oblasti Mosel- Saar- Ruwer. Celkový dojem vína je však nezaměnitelný. Citrusové aroma spolu s mineralitou a dlouho trvající dochutí dělá z toho vína skvělý příklad mladého kanadského ryzlinku. Další na řadě byl Small Lot Riesling ‘Triangle Vineyard’ 2008. Zde již bylo více cukru (11, 9 g), ale v kombinaci s 8 gramy kyseliny bylo víno velmi harmonické. Středně tělnatý ryzlink s vůni medového melounu a chutí bílých broskví byl krásně pitelný, ale svého vrcholu se  dočká teprve za 2 až 3 roky.

Mezi červenými víny mě nejvíce zaujalo základní cuvée vinařství Thirty Bench s jednoduchým názvem RED 2007. Jde v Ontariu o velmi popularní „ bordeaux směs“: 55% Cabernetu Franc, 40% Cabernetu Sauvignon a 5% Merlotu. Rok 2007 byl hodně teplý a celkově skvělý pro červená vína, zvláště pak pro Cabernet Sauvignon. Vína zrála rok v amerických a francouzských dubových sudech.  Víno s tmavě fialovou barvou, v jehož aroma lze nalézt černé plody, pepř, ale i vůni humidoru a čokolády. Sametové taniny spolu s chutí černého rybízu, koření a kůže doprovázejí zážitek z vína i v dochuti.

10:15
Přijíždíme.
Parkujeme před vinařstvím Rosewood, vysedáme a vykračujeme  směrem k sádrové labuti (při pohledu na ni mě napadá analogie s přihraničními českými trpaslíky) stojící před vinařstvím. Doufejme, že indická dívka, která za pár desetiletí dobude Mars, bude mít sochu o něco lepší..

Pokračování?
Příště!!!!!!!

Ochutnávat je jako objevovat novou krajinu, poslouchat hudbu nebo vracet se do dětství ve vzpomínkách.

Když mi Klára poprvé říkala, že budeme mít na baru lanýže, strašně jsem se těšil, až je ochutnám. Kaviár, stará vína, plesnivé sýry a lanýže… Vždycky jsem si říkal, co na nich těm prasátkům tak lahodí. A byl to přímo epesní zážitek. Všechno od dubového hájku, přes jemnou houbovitost, až po delikátní hliněný koneček. Cítíte Piemont. Ale to není všechno. Prostě je to lanýž. Když se mě pak maminka ptala: „Jak ty lanýže chutnají?“ Zjistil jsem, že to těžko dokážu popsat. „To bys musela ochutnat.“, vyhrkl jsem. Chuť se prostě popsat nedá. Lze se k ní slovy přiblížit, ale zažít je tisíckrát víc.

Jednou měl můj učitel na hodině krevetový sendvič. Zeptal jsem se ho: „Jak chutnají krevety?“ Říká mi: „Krevety chutnaji jako krevety. Stejně tak kuře chutná jako kuře! Jak bys popsal někomu chuť kuřete?“ Jde to těžko, sami si to zkuste…A o to nám v baru jde. Abyste si mohli ochutnat lanýže, lokši s pečienkou nebo třeba domácí akátovo-lipový med a ořechy v něm namáčené.

To, co platí u našich gastro specialitek, platí u vína dvojnásob. Ne, dvojnásob je málo, platí to alespoň tisícinásob. Máte rádi hutné červené víno? Křupavé mladé ročníky? Itálii? Sladkobolné nekonečno? Pokusíme se s vámi vybrat. Ne vždycky to vyjde napoprvé. Někdy je to druhé víno, někdy až sedmé. Ale my chceme tu cestu s Vámi podstoupit, bavit se o tom, co máte rádi. Nemusíte mít strach, účtenka nebude vypadat jako ta, kterou platíte letos v zimě za plyn. Bude úplně prázdná, pokud selžeme a nic pro Vás nevybereme. To se ale, díky Bohu, stane jen málokdy. Nerad bych parafrázoval právě onen reklamní slogan, však víte to o výběru, a jak každý bude spokojen. Je to ale náš prvotní cíl, tak proč ne – „U nás si vybere každý!“

Pointa je jasná. Možná byste chtěli ochutnávat, ale bojíte se, i když nebudete muset platit. Nebo je Vám to jen hloupé, stydíte se. Téměř pokaždé když se zeptám, nechcete něco ochutnat?, díváte se stranou a říkáte: „Ále, né, já jsem doma jedl,“ Nebo,„děkuji.“

Aby nebylo dost klišé – já mám své hosty rád. Ke každému, kdo překročí práh baru, mám hned od začátku zvláštní vztah. Ať je to pán, který požádá jen vodu na zapití prášku nebo je to člověk, který si se mnou hodinu povídá a utratí u nás fůru peněz. O to totiž nakonec nejde. Jde nám o to, aby toho všichni ochutnali co nejvíc. Aby Vás to bavilo, a třeba jste si to dali příště zas. Jenom tak bude náš bar Váš.

Neustále se někdo zajímá o naše držáky :-) A že prej se líbí. A jestli prej si je můžou od nás koupit. No, jako dárek pro blízkého vínomilce to je fakt docela hezká věc:

Jsou toho dva druhy. Základní, ze smrkového dřeva, ten je poněkud rustikálnějšího vzhledu, doporučujeme na chalupu nebo do předsíně. Ten u nás pořídíte za 800,-.
Druhý, vzhledově sofistikovanejší držák, je vyroben z dubu nebo dubu kombinovaného s javorem, koupíte ho za 1.400,-. Vypadá luxusně a nemusíte se bát ho namontovat do obýváku.

Jak vidíte, držák  je použitelný v interiéru i v exteriéru.

Montáž je jednoduchá a jak naznačuje poslední fotka (detail), připevňuje se šroubem. Šroub je umísten v jedné z jamek pro hrdlo láhve a tedy není vůbec vidět.

Ostatně, všechny kousky si můžete ošahat u nás v baru. Dostanete od nás ke každému držáku dva bytelné šrouby a dvě hmoždinky. V ceně :-) Tak dobré pořízení :-)

Když jsme začali vymýšlet vinný bar, je to tak dva – tři roky zpátky, chodili jsme Prahou a hledali ten nelepší prostor a na papírky si přitom psali různé nápady. Vznikal tak postupně projekt nabitý invencí, dnes již naštěstí velmi vyselektovanou. I tak toho máme ještě na dvě – tři hustě popsané stránky A4. Těšili jsme se, že až to všechno zrealizujeme, spustíme nejlepší vinný bar na světě. Když jsme pak (zcela překvapivě) stáli v malé, vystěhované a dočasně potemnělé Míšeňské, kde jsme bar nikdy neplánovali ale přesto ho měli začít stavět, pochopili jsme, že realizovat ten seznam bude úsilí na dva – tři roky. “Flying sommelier” je jednou z prvních položek v našem seznamu, a tak doufám, že naší radost budete cítit i vy.

Ale žádné obavy … v Míšeňské nás neuvidíte vznášet se nad stolky ani za barem, ani žádný kabaret. Prostě u nás budou hostovat kamarádi sommelieři, vinaři a obchodníci s vínem, které k nám budeme postupně zvát, aby tu v jednom večeru osobně prezentovali ty nejzajímavější vinařské „pecky a šišky“. Někdy i ty, ke kterým se normálně nedostanete. Nepůjde ale o žádné přednášky ani degustace, nezaplatíte žádné vstupné. Prostě nic organizovaného. Zarezervujete si místo u stolu na určený den nebo prostě jen přijdete, a ať už sami, ve dvou nebo ve skupině si kdykoli v průběhu zábavy či konzumace popovídáte s naším „létajícím sommelierem“ o víně či vínech, která pro tu příležitost a pro vás vybral. Víno vám náš host naservíruje, a protože o něm bude vědět vše, poví vám cokoli budete chtít vědět. Budete se tak moci ve Vinografu (více méně pravidelně) setkávat s těmi nejlepšími odborníky z oboru a s těmi nejzajímavějšími víny a vinařstvími. Chceme tak udělat radost sobě, vám i našim přátelům – sommelierům, pro které by to neměla být práce, nýbrž zábava či vytržení z rutiny.

Začali jsme s nedělními termíny, kdy má v baru službu Klára. Ta si pozvala na neděli 11.10. kolegu a dalšího člena hvězdného týmu restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise, špičkového sommeliera Romana Novotného. Ten vybral víno SKALE 2004 Magnum jehož autorem je excelentní vinař z Bořetic Pavel Springer. Není-li to nejlepší moravské červené víno,  je to každopádně víno kontroverzní a pozoruhodné. Je dostupné pouze v lahvích Magnum (1,5 l), z kterých vám Roman víno naléval. Další sommeliery pozveme opět brzo. Informace budete mít v sekci Kalendář akcí.