Máme rádi vína pana Leoše Horáka z Vrbice, protože jsou pěkná. Ortodoxní vyznavači natur produkce panu Horákovi sice vyčítají jeho moderní styl, ale nenechme se zviklat. Jsou čistá, voňavá, moderní a kvalitní. Ostatně, máme je v baru tak si je přijďte vyzkoušet.

Pěkné je i vinařství, ve kterém pan Horák vína tvoří, úžasná je Vrbická sklepní enkláva, kam rozhodně doporučujeme se vydat podívat. Na to všechno a i do sklepa, kde pan Horák obvykle svá vína ve Vrbici rozlévá, se pojďte podívat s námi:

7:05
Stojím na rohu ulic Gerrard a Ave a srkám espresso ze Starbucksu. Z kelímku se dozvídám, že podle pana Stevensona, jistého amerického futurologa, je člověk, který přistane na Marsu, už na světě. Je to dívka žíjící pravděpodobně v   Indii.
Zajímavé.

7:10
Prátelé už přicházejí. David s Jančou, čeští přátelé žijící v Torontu a zrovna-na -návštěvu-dorazivší maminka Davida. Nasedáme do vypůjčeného VW.
Vyrážíme.
Naším cílem je Niagárský poloostrov, centrum vinařství v oblasti Ontário, která je  největší vinařskou oblastí Kanady vůbec.
Se zastávkou v IKEE, kde probíhá nákup rohožek do koupelny, nám cesta do srdce vinařské Kanady zabere s centra Toronta slabé dvě hodiny.

9:00
Odbočili jsme z hlavního tahu a vyjeli na “vyvýšeninu” (lavici, terení zlom, jak chcete oni tomu říkaj bench) táhnoucím se celým poloostrovem. Ta se po obou stranách svažuje k Ontarijskému a Erijskému jezeru, které polostrov obklopují. Polohy a půdy na této pahorkatině se berou všeobecně jako kvalitnější, než ty přimo  na břehu jezer.

9:10
Parkujeme na štěrkovém parkovišti vinařství Thirty Bench. Je ještě zavřeno tak se procházíme kolem.
Ráno.
Klid.
Jsme tu na doporučení známých a je nutno podoktnout, že to byla dobrá volba. Dřevěná stodola, kde je umístěna celá výroba vína, působí příjemně venkovsky a dává zapomenout na ruch velkoměsta, z kterého jsme zrovna vypadli. Okolí stavení je plné vinic, ve kterých jsou právě dozrávající hrozny zabaleny do protiptačího pletiva, které je rozhodní lepší řešení než zařízení nainstalované u sousedního vinařství déle po stráni. To k tomuto účelu využívá automaticky řízenou “rušičku”, která v přesných intervalech vydává výstřel, po kterém jsem měl několikrát úmysl skočit do zákopu.
Účinné.
Nešetrné.

9:20
Po chvilce přijela milá paní, otevřela prodejnu. Jsme první dnešní návštěvnící. Krásný prostor se světlou dřevěnou podlahou působí velmi útulně, ale na druhou stranu profesionálně  a přehledně. V zadní části místnosti s mnoha okny s výhledem na vinice je sedm stolků plně vybavených na degustaci vín, která toto vinařství produkuje.

Vybíráme si osobnější popovídaní s milou paní, která nám velmi erudovně a zapáleně osvětluje filosofii vinařství. Vysvětluje, že hrozny pocházejí výhradně z vlastních vinic. Ty se rozkládají v apelaci Beamsville Bench, malé subapelaci rychle rostoucího Niagarského vinařského regionu.  Její hlavní předností jsou příkré svahy, na kterých vinařství pěstuje svůj vynikající Ryzlink rýnský. Srdcem vinařství je Natalie Reynolds. Studovala na CCOCI (Cool Climate Oenology and Viticulture Institu), jedné z mála škol v Severní Americe specializující se pěstování vína v chladnějších podmínkách. Zkušenosti sbírala také ve vinařstvích na Novém Zélandu.

Poté ale zjišťujeme, že výřečnost milé paní se neomezuje jen na filosofii vinařství, ale i na popis jejího dosavadního života.
Nevadí.
Je milá.

10:05
Nasedáme a odjíždíme jen o kousek dál do Vinařství Rosewood Estates, které nás zajmulo už při pohledu ze silnice svojí zjevnou nevkusností připomínající české podnikatelské baroko počátku 90. let.

Ale tu chvíli, co trvá cesta, využívám ke vstřebání dojmů z ochutnaných vín v Thirty Bench. První jsme ochutnali Riesling 2008. Suché víno, s vynikající kyselinkou a mineralitou, takovou jakou mají německá vína z oblasti Mosel- Saar- Ruwer. Celkový dojem vína je však nezaměnitelný. Citrusové aroma spolu s mineralitou a dlouho trvající dochutí dělá z toho vína skvělý příklad mladého kanadského ryzlinku. Další na řadě byl Small Lot Riesling ‘Triangle Vineyard’ 2008. Zde již bylo více cukru (11, 9 g), ale v kombinaci s 8 gramy kyseliny bylo víno velmi harmonické. Středně tělnatý ryzlink s vůni medového melounu a chutí bílých broskví byl krásně pitelný, ale svého vrcholu se  dočká teprve za 2 až 3 roky.

Mezi červenými víny mě nejvíce zaujalo základní cuvée vinařství Thirty Bench s jednoduchým názvem RED 2007. Jde v Ontariu o velmi popularní „ bordeaux směs“: 55% Cabernetu Franc, 40% Cabernetu Sauvignon a 5% Merlotu. Rok 2007 byl hodně teplý a celkově skvělý pro červená vína, zvláště pak pro Cabernet Sauvignon. Vína zrála rok v amerických a francouzských dubových sudech.  Víno s tmavě fialovou barvou, v jehož aroma lze nalézt černé plody, pepř, ale i vůni humidoru a čokolády. Sametové taniny spolu s chutí černého rybízu, koření a kůže doprovázejí zážitek z vína i v dochuti.

10:15
Přijíždíme.
Parkujeme před vinařstvím Rosewood, vysedáme a vykračujeme  směrem k sádrové labuti (při pohledu na ni mě napadá analogie s přihraničními českými trpaslíky) stojící před vinařstvím. Doufejme, že indická dívka, která za pár desetiletí dobude Mars, bude mít sochu o něco lepší..

Pokračování?
Příště!!!!!!!

Ochutnávat je jako objevovat novou krajinu, poslouchat hudbu nebo vracet se do dětství ve vzpomínkách.

Když mi Klára poprvé říkala, že budeme mít na baru lanýže, strašně jsem se těšil, až je ochutnám. Kaviár, stará vína, plesnivé sýry a lanýže… Vždycky jsem si říkal, co na nich těm prasátkům tak lahodí. A byl to přímo epesní zážitek. Všechno od dubového hájku, přes jemnou houbovitost, až po delikátní hliněný koneček. Cítíte Piemont. Ale to není všechno. Prostě je to lanýž. Když se mě pak maminka ptala: „Jak ty lanýže chutnají?“ Zjistil jsem, že to těžko dokážu popsat. „To bys musela ochutnat.“, vyhrkl jsem. Chuť se prostě popsat nedá. Lze se k ní slovy přiblížit, ale zažít je tisíckrát víc.

Jednou měl můj učitel na hodině krevetový sendvič. Zeptal jsem se ho: „Jak chutnají krevety?“ Říká mi: „Krevety chutnaji jako krevety. Stejně tak kuře chutná jako kuře! Jak bys popsal někomu chuť kuřete?“ Jde to těžko, sami si to zkuste…A o to nám v baru jde. Abyste si mohli ochutnat lanýže, lokši s pečienkou nebo třeba domácí akátovo-lipový med a ořechy v něm namáčené.

To, co platí u našich gastro specialitek, platí u vína dvojnásob. Ne, dvojnásob je málo, platí to alespoň tisícinásob. Máte rádi hutné červené víno? Křupavé mladé ročníky? Itálii? Sladkobolné nekonečno? Pokusíme se s vámi vybrat. Ne vždycky to vyjde napoprvé. Někdy je to druhé víno, někdy až sedmé. Ale my chceme tu cestu s Vámi podstoupit, bavit se o tom, co máte rádi. Nemusíte mít strach, účtenka nebude vypadat jako ta, kterou platíte letos v zimě za plyn. Bude úplně prázdná, pokud selžeme a nic pro Vás nevybereme. To se ale, díky Bohu, stane jen málokdy. Nerad bych parafrázoval právě onen reklamní slogan, však víte to o výběru, a jak každý bude spokojen. Je to ale náš prvotní cíl, tak proč ne – „U nás si vybere každý!“

Pointa je jasná. Možná byste chtěli ochutnávat, ale bojíte se, i když nebudete muset platit. Nebo je Vám to jen hloupé, stydíte se. Téměř pokaždé když se zeptám, nechcete něco ochutnat?, díváte se stranou a říkáte: „Ále, né, já jsem doma jedl,“ Nebo,„děkuji.“

Aby nebylo dost klišé – já mám své hosty rád. Ke každému, kdo překročí práh baru, mám hned od začátku zvláštní vztah. Ať je to pán, který požádá jen vodu na zapití prášku nebo je to člověk, který si se mnou hodinu povídá a utratí u nás fůru peněz. O to totiž nakonec nejde. Jde nám o to, aby toho všichni ochutnali co nejvíc. Aby Vás to bavilo, a třeba jste si to dali příště zas. Jenom tak bude náš bar Váš.

Neustále se někdo zajímá o naše držáky :-) A že prej se líbí. A jestli prej si je můžou od nás koupit. No, jako dárek pro blízkého vínomilce to je fakt docela hezká věc:

Jsou toho dva druhy. Základní, ze smrkového dřeva, ten je poněkud rustikálnějšího vzhledu, doporučujeme na chalupu nebo do předsíně. Ten u nás pořídíte za 800,-.
Druhý, vzhledově sofistikovanejší držák, je vyroben z dubu nebo dubu kombinovaného s javorem, koupíte ho za 1.400,-. Vypadá luxusně a nemusíte se bát ho namontovat do obýváku.

Jak vidíte, držák  je použitelný v interiéru i v exteriéru.

Montáž je jednoduchá a jak naznačuje poslední fotka (detail), připevňuje se šroubem. Šroub je umísten v jedné z jamek pro hrdlo láhve a tedy není vůbec vidět.

Ostatně, všechny kousky si můžete ošahat u nás v baru. Dostanete od nás ke každému držáku dva bytelné šrouby a dvě hmoždinky. V ceně :-) Tak dobré pořízení :-)

Když jsme začali vymýšlet vinný bar, je to tak dva – tři roky zpátky, chodili jsme Prahou a hledali ten nelepší prostor a na papírky si přitom psali různé nápady. Vznikal tak postupně projekt nabitý invencí, dnes již naštěstí velmi vyselektovanou. I tak toho máme ještě na dvě – tři hustě popsané stránky A4. Těšili jsme se, že až to všechno zrealizujeme, spustíme nejlepší vinný bar na světě. Když jsme pak (zcela překvapivě) stáli v malé, vystěhované a dočasně potemnělé Míšeňské, kde jsme bar nikdy neplánovali ale přesto ho měli začít stavět, pochopili jsme, že realizovat ten seznam bude úsilí na dva – tři roky. “Flying sommelier” je jednou z prvních položek v našem seznamu, a tak doufám, že naší radost budete cítit i vy.

Ale žádné obavy … v Míšeňské nás neuvidíte vznášet se nad stolky ani za barem, ani žádný kabaret. Prostě u nás budou hostovat kamarádi sommelieři, vinaři a obchodníci s vínem, které k nám budeme postupně zvát, aby tu v jednom večeru osobně prezentovali ty nejzajímavější vinařské „pecky a šišky“. Někdy i ty, ke kterým se normálně nedostanete. Nepůjde ale o žádné přednášky ani degustace, nezaplatíte žádné vstupné. Prostě nic organizovaného. Zarezervujete si místo u stolu na určený den nebo prostě jen přijdete, a ať už sami, ve dvou nebo ve skupině si kdykoli v průběhu zábavy či konzumace popovídáte s naším „létajícím sommelierem“ o víně či vínech, která pro tu příležitost a pro vás vybral. Víno vám náš host naservíruje, a protože o něm bude vědět vše, poví vám cokoli budete chtít vědět. Budete se tak moci ve Vinografu (více méně pravidelně) setkávat s těmi nejlepšími odborníky z oboru a s těmi nejzajímavějšími víny a vinařstvími. Chceme tak udělat radost sobě, vám i našim přátelům – sommelierům, pro které by to neměla být práce, nýbrž zábava či vytržení z rutiny.

Začali jsme s nedělními termíny, kdy má v baru službu Klára. Ta si pozvala na neděli 11.10. kolegu a dalšího člena hvězdného týmu restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise, špičkového sommeliera Romana Novotného. Ten vybral víno SKALE 2004 Magnum jehož autorem je excelentní vinař z Bořetic Pavel Springer. Není-li to nejlepší moravské červené víno,  je to každopádně víno kontroverzní a pozoruhodné. Je dostupné pouze v lahvích Magnum (1,5 l), z kterých vám Roman víno naléval. Další sommeliery pozveme opět brzo. Informace budete mít v sekci Kalendář akcí.