Prvních pět nejúspěšnějších vín z 18 zúčastněných vzorků testovaných rosé v MF Dnes zakoupila redakce deníku u nás ve Vinografu. Pochvalme se tedy: jistě i proto tenhle test dopadl výrazně lépe, než ten v r. 2008, protože na celkový výsledek spotřebitelských testů vín má vždy vliv hlavně úroveň práce s vínem v konkrétním prodejním místě (tj. výběr portfolia a jeho správné skladování). Test vín v MF Dnes není jen testem vín, ale také prodejních míst. Špatná starost o víno před prodejem poškozuje nejvíc vinaře - ti to ale ještě pořád dost podceňují…

Jako účastník redakčního testu doporučuji pozornosti materiál v MF Dnes ze dne 20.7. o růžových vínech. Redakce se rozhodla uskutečnit (již po druhé) test tuzemských růžových vín. Jak známo, MF Dnes (úsilím redaktorky Hanky Večerkové a ve spolupráci s lidmi z pořadu Černé ovce v ČT) víceméně pravidleně provádí testy různých (nejen potravinářských) produktů, včetně  vín. A výsledky bývají zajímavé, i když je nutné se nad nimi (a nad celou problematikou testování) v případě vín trochu zamyslet.

Za prvé je třeba vnímat, že v MF Dnes jde o tzv. SPOTŘEBITELSKÉ TESTY, což právě u vín (na rozdíl třeba od lednic nebo pracích prostředků) je zcela zásadní okolnost mající vliv na výsledek hodnocení… a dvojnásob to platí u vín růžových ! Proč? Jde totiž o způsob výběru vzorků, které do hodnocení vstupují. Redakce se v přípravě testu vždy nezávisle a podle určitého klíče rozhodne, že zakoupí vína na různých místech na trhu. Pokud možno tak, jak je kupují “obyčejní” spotřebitelé, tedy v obchodech, kde se víno prodává a kam si pro láhev člověk skutečně zajde. To je z hlediska cíle spotřebitelského testování naprosto pochopitelné a logické, avšak pozor - na zákazníka to klade nárok navíc: posoudit další faktory, které mají na výsledek testu vliv, aniž by z testu a priori vyplývaly. Především jde o to, co se děje s vínem v období mezi opuštěním vinařova skladu a okamžikem, kdy vám jej prodávající vloží u pokladny do tašky a odnesete si ho domů. Tedy během skladování, jehož podmínky jsou bohužel často naprosto tristní a víno doslova popraví, nebo jej zásadně poškodí.

Právě v tomto tkví zásadní odlišnost testů MF Dnes od soutěží, jak je znáte např. z časopisů Vino Revue, Wine & Degustation a dalších, neboť tam je výběr vín určený zcela jinak: výrobce nebo dovozce pošle do soutěže jen víno, které sám uzná za vhodné. Jedná se tedy o vína vždy dobře a odborně ošetřená při skladování a dobře připravená na soutěžní klání. Z tohoto pohledu spotřebitelský test více vypovídá o stavu trhu s vínem a více o konkrétním prodejním místě, a trochu méně o samotných kvalitách vinaře či vína jako takového (zatímco u zmíněných soutěží je to právě naopak).

Tento jev se výrazně projevil už na jaře r. 2008, kdy proběhl první test rosé (zveřejněn v 28.5.2008). Výsledky najdete ZDE. Test doslova vyděsil mnohé konzumenty i odborníky, a redakce MF Dnes si to od vinařů docela “slízla”. Nezaslouženě ovšem – vždyť kdo by na trhu čekal 3 nebo 4 roky stará rosé, nota bene od relativně zvučných výrobců. Taková vína na trhu vůbec už neměla co dělat. Což ale také znamená, že některé vzorky kdesi ležely několik let, a to v podmínkách, které neznáme. Z hlediska spotřebitelského testování to byla výborná informace, z hlediska konkrétních vín (či vinařů) tragické sdělení… Výsledkem byl titulek “Růžová vína v obchodech? Někdy katastrofa, říkají odborníci…“.

Už tehdy se ukázalo v plné nahotě, jak důležité je, aby si vinař hlídal osud svých vín i po té, co je prodá do distribuce a jak ho může poškodit, když ztratí nad víny určitý dohled či kontrolu (nebo když si přinejmenším nepohlídá, i když je to těžké, komu vlastně víno určené k dalšímu prodeji prodává).

Umí naši vinaři rosé?

Toť tedy jeden zajímavý aspekt testu. Druhé, čeho si chci všimnout, je diskuse, která se objevila již na samotném hodnocení mezi degustátory a odrazila se i v textu MF Dnes: o kvalitě českých rosé. Projevil se totiž podstatný rozdíl v přístupu mezi hodnotiteli s orientací na tuzemsko a mezi těmi, co mají zkušenosti spíše se zahraničím. Ti první přirozeně hodnotí rosé v duchu toho, co si náš tuzemský trh žádá a též toho, v čem si Morava (Česko) stojí jaksi “od přirození” dobře. Tj. především šťavnatosti, lehkosti, ovocitosti a spíše nízké (světlé) barvy vína. Hodnotitelé se zahraniční preferencí naopak mnohem více oceňují vína s minerální strukturou, s nižší resp. nedominující kyselinou a vína, která ovšem mají gastronomický rozměr, tj. širší záběr v možnostech snoubení s jídlem. Která se vlastně (z tohoto pohledu) mnohem více blíží “konvenčním”, tj. červeným nebo bílým vínům.

Měl jsem to štěstí a příležitost ochutnat stovky růžových vín, desítky nebo možná stovky typů těchto vín z celého světa. A nabyl jsem přesvědčení, že disciplína hodnocení rosé je extrémně těžká, možná vůbec nejtěžší, protože rosé má výrazně širší spektrum projevů, než jiná vína. A hodnocení rosé je komplikovanější v tom, že u dané škály nejsou prakticky nikdy k dispozici informace, z jaké odrůdy je hodnocené víno vyrobeno (na rozdíl od vín jiných, kde je hodnocení přirozeně zúženo vždy na konkrétní odrůdu, popř. na původ vína určující jeho odrůdovou skladbu).  Hodnotíme tedy víno, o němž předem víme jistě jen to, že je růžové; zbytek musíme analyzovat sami.

I proto se nepřikláním k závěru, že naši vinaři neumí vyrobit kvalitní rosé jen pro poznatek, že “příliš nevydrží”. Je třeba si totiž uvědomit, že rosé se u nás vyrábí v podmínkách relativně vyhraněné poptávky (kde panuje klišé, že to správné rosé patří pod slunečník v parném létě), a také v celkovém klimatu masivních mediálních kampaní Vinařského fondu (např. Růžové.cz).  Profil většinově produkovaného rosé a preference klientů se pak logicky jasně vyhraňují určitým směrem a tomu se podřizují i technologie výroby (“na rychlé vypití”). Přesto ale znám vinaře, kteří vyrábějí česká rosé jinak a jsou schopni technologicky pracovat s nimi způsobem, který víno připraví nejen na první jarní svěží a voňavé dny, ale i pro sváteční příležitosti nebo vánoční stůl.  Vždy je také nutné mít na paměti, že naše vinařské polohy jsou umístěny na samém severním okraji světové vinařské produkce a naše rosé jsou proto určitým způsobem stylově “přednastavena” . Osobně jsem ale velkým optimistou, když se ohlédnu za výrobou rosé před např. 3 nebo 5 lety. Pokrok v technologiích, a především ve vzdělanosti vinařů v oblasti rosé je obrovský (máme dokonce odbornou pravidelnou specializovanou vinařskou konferenci o rosé s mezinárodní účastí). Dnes už je občas na trhu možné vidět růžová vína nefiltrovaná, vína s těžkou minerální strukturou, vína zcela vybočující z běžného “růžového klišé!. Vinaři experimentují a hledají nové výrazy.

Každopádně se mi ale i z této debaty trochu ztrácí reflexe toho, že spotřebitelský test nemusí příliš vypovídat o vínech samotných, nybrž hodně o okolnostech jejich “životní cesty” na pijákův stůl.  

Etika na etiketě

Třetí aspekt testu, který chci zmínit,  je poněkud kontroverzní a obzvláště pikantní. Popis problému naleznete ZDE. Stručně řečeno, do hodnocení bylo zařazeno víno vysoko oceněné v zahraničí a v našem testu relativně propadlo. Při bližším ohledání pak organizátor zjistil, že láhev, kterou do testu vybral, má jiné číslo šarže než úspěšný vzorek ze zahraničního hodnocení. Tento fakt zapříčinil podle mého velmi silný titulek ”Stejná lahev může skrývat úplně jiný nápoj“, což považuji za celkem hrubé zjednodušení problému, snad dokonce nehodné slovutnosti redakčních testů MF Dnes. Pochopitelně, že vinařský zákon umožňuje značit stejná vína různých šarží jednou (stejnou) etiketou (míním tu přední), což ve finále ovšem může znamenat, že se někdo občas cítí spotřebitelsky oklamán (zcela to chápu - kdo by četl zadní etiketu a zjišťoval a porovnával jakási složitá čísla). A ano – odsouzeníhodná praxe některých výrobců, kteří tuto skutečnost zcela záměrně zneužívají, je obecně známá už léta (jde o případy, kdy vinař vyrobí v malé šarži víno, které pak přihlásí na soutěž, kde získá ocenění, později však distribuuje pod stejným označením a s puncem medaile vína vyrobená ve velkém, avšak s poněkud jiným výsledkem v lahvi). Podstatné však je, zda vinař takový produkt podvodně vydává za medailové víno, nebo nikoli. Ač pro obhajobu vělkých výrobců obvykle nemám mnoho důvodů, musím se nyní zastat Zámeckého vinařství Bzenec; k žádnému vydávání za jiný nápoj zde nedošlo. To spíše redaktoři přehlédli nenápadnou, avšak podsttanou okolnost, což by se jim stát ve veřejném testu podle mého nemělo…

Přesto případ ukazuje na problém. Změnu snad může přinést jen úprava vinařských právních předpisů, po které však vinaři pokud vím nijak zvlášť nevolají, a to přesto (viz tento případ) že je to samotné poškozuje (nikoli jen spotřebitele). Řešení nemůžeme čekat od individuálních výrobců, protože kdo by snad jako první masochisticky pestrobarevně označil svá vína jako “jiná než ta, co vyhrála”, tak by si uškodil v porovnání s ostatními. Proto musí zasáhnout systém.

Vyjádření ředitele Vinařského fondu Machovce o porušení etiky výrobcem, v rozhovoru pro pro Idnes.cz, člověka kvalifikovaného,  v tomto případě považuji za poněkud  oportunistické a vpravdě neetické. A také poškozující, neboť jeho mediální vliv je – bohužel - nezanedbatelný. Co mne trochu zaráží je kritika redakce deníku, která by dle mého názoru měla podstatu problému pochopit a najít vhodnou formu upozornění na problém spotřebitele, než se trochu povrchně obout do jednoho vinařství.

Růžová vína však jsou i přesto skvělým “vinným druhem” a jejich test ukázal, že s nimi pracujeme na obou stranách výrobně-spotřební barikády čím dál lépe a zaujatěji :-) Což je dobře.

A proto   …

Zasvěcení nám jistě odpustí, že jsme přejali náš starší článek s Roseportalu.cz, ale zajímavost tématu je stále extrémně aktuální :-) A to i kvůli vánočnímu období, ve kterém se obvykle hojně konzumuje. Článek je sice mírně orientován na růžovky, nicméně obsahuje obecně platná tvrzení, takže jsme ho ani neupravovali. A ostatně - můžeme ho i v dalším kole doplnit :-) 

O co ve snoubení jde?

Je důležité vědět, čeho chceme snoubením vlastně dosáhnout. Jde nám jen o to nepokazit chuť jídla výběrem nápoje? Nebo chceme něco víc – např. vylepšit si zážitek z jídla? Nebo snad dokonce dotvořit umělecký dojem z gastronomické kreace, vytvořit zvláštní atmosféru? Umocnit okamžik? Ano ! Snoubením můžeme skutečně vytvořit v lidech pocit, přenést je do nějakého rozpoložení. Umožnit jim prožít intenzivní smyslný zážitek…

Snoubení jídla s nápoji představuje vrchol gastronomického snažení. Chceme-li jej ovládat, musíme znát velmi dobře obsah jídel a suroviny, ze kterých jsou vytvořena, vlastnosti těchto surovin a chuťové a čichové vlastnosti všech vín (nebo obecně nápojů), které můžeme použít. Výsledek je pak úžasný, ovšem komplikuje nám ho skutečnost, že zážitek z jídla a vína je zároveň záležitost velmi osobní, individuální a delikátní. Snoubení je proto činnost mimořádně kreativní, jejíž součástí je nesporně i lidská komunikace a určité vcítění se. Přesná pravidla neexistují, návod či recept má asi stejný efekt jako rada, z jakých barev a tvarů má malíř složit obraz.

Nezoufejme ! Existuje několik okruhů a pravidel, kterými se řídit lze.

Obecná pravidla

Důležité jsou všechny ingredience. Když se řekne hovězí, představí si mnozí steak a červené víno. Může to být ale třeba hovězí plátek na houbách a smetaně, který lze podávat s plnějším bílým vínem, nebo směs masa s rajčaty a česnekem, kde lze zvolit například plné růžové víno! Je to složité? Pomozte si! Při párování je možné soustředit se na dominantní chuť v jídle a tou se nechat vést. Někdy se totiž stává, že například použité koření přehluší chuť všeho ostatního. Pak je potřeba pozapomenout na maso a další jinak důležité součásti, a soustředit se na harmonii s touto výraznou, dominantní chutí.

V současnosti převládá v gastronomii trend lehčích a střídmých jídel a i vín. Pro zvýraznění chuti se používá více koření a bylinek na úkor solení. Tomu se přizpůsobuje i podávání a kombinace s víny, některá červená vína se podávají chladnější, naopak plná a opulentní bílá vína se dekantují a podávají temperovaná až na 12 stupňů. Výrazněji se pracuje také s ROSÉ, ale mimo to se ke slovu dostávají i méně tradiční nápoje jako je saké, pivo, ale i čaj a různé zeleninové či ovocné nápoje. 

Harmonie a protiklady

Nejtěžším způsobem je použití protikladných nebo naopak harmonických chutí. Tento styl je asi nejodvážnější a také nabízí nejzajímavější kombinace; jeho jedinou nevýhodou je, že pokud se kombinace nepodaří, výsledek je veskrze špatný (obvykle více, než u umírněnějších postupů). Snaha o souhru chutí, kdy chuť vína ani jídla nevystupuje, ale jsou spolu v harmonii (přičemž víno je spíše v pozadí chuti) může být zvýrazněna také barevně, neboť souhra barev vína a pokrmů povzbuzuje k ochutnání obojího.

Existuje několik základních pravidel, která pracují s harmonií a protikladem základních chutí.

1. Kyselé víno a kyselé jídlo se ve většině případů snoubí dobře.

2. Také tučná jídla potřebují výraznější kyselinu ve víně. Kyselina vinná totiž dobře rozpouští tuky a tím snižuje pocit tučnosti.

3. Kyseliny ve víně mohou též osvěžit sladší pokrm.

4. Pozor ovšem na slané, které zvyšuje vnímání kyselosti. Slané jídlo má ovšem rádo zbytkové cukry (vzpomeňme na slavnou a vždy osvědčenou kombinaci slaného roquefortu a sladkého Sauternes).

5. Sladká vína se také dobře hodí ke sladkým pokrmům, ať se jedná o deserty s vyloženě sladkými desertními víny nebo o nasládlé smetanové omáčky ve spojení s víny z barikových sudů, které díky sladkým taninům působí nasládlým dojmem.

6. Sladší vína s bohatým aroma se výborně hodí k moderní asijské kuchyni, dobře si poradí s pikantní chutí i kokosovým mlékem.

7. Vína s výrazným tříslem se pak dobře snoubí s uzeným či grilovaným masem, pomáhají také rozkládat tuky a proteiny.

Jak začít?

Pokud s rosé začínáte, vyzkoušejte pro začátek několik vynikajících spojení rosé a jídla:

- Uzený losos a kapary na toustu
- Jednoduchý pošírovaný losos nebo tatarák z lososa – ten je ale vynikající i v kombinaci růžovým šampaňským
- Rajčata a česnek na jemně opečené bagetě
- Opečený tuňák nebo mečoun s ovocným olivovým olejem a olivou tapenádou ale také verze tepelně neupravená jako je sashimi z tuňáka – i zde je perfektním doprovodem plnější a ovocné růžové šampaňské.

Čím se rosé liší od červeného a bílého (kromě barvy)?

Dva důležité faktory ve víně, které ovlivňují vjem jídla a vína: alkohol, kyseliny a třísloviny. Rosé má v sobě vše: kyseliny (je svěží), třísloviny (přiměřeně) i alkohol – (většinou také uměřeně). Jsou prostě tak nějak “na střední cestě.” Proto je rosé dostatečně silné na plnější jídla, ale také dostatečně jemné pro delikátní kombinace. Navíc se většinou vyrábí z odrůd, které mají dobrý obsah kyselin, jako je třeba Sangiovese, Pinot Noir, Frankovka, Zweigelt, Cinsault, nebo z jejich směsí. Tříslovina v rosé taktéž variuje od velmi nízké po výraznou, což je ovlivněno technologií, zejména dobou ležení na slupkách.

Rosé se proto nepije jen v létě, i když v tomto období je ideálním společníkem pro lehčí jídla (jako jsou plody moře, těstoviny nebo lehčí předkrmy, které většina z nás volí v parném létě). Obsah alkoholu je u těchto vín nízký až střední, jsou to vína obvykle krásně aromatická, s perfektní kyselinou, a osvěžující chuťí červených bobulí. Proto jsou rosé tak uhrančivá. A dobrá kyselina a středně plné tělo předurčuje růžová vína k dobrému párování se širokou škálou pokrmů.Jídlo s vysokým podílem tuku a proteinů, jako třeba steak nebo fazole se slaninou, můžeme podávat s výraznějšími víny. Tuk pomáhá zjemnit vysoký obsah tříslovin a alkoholu u mohutných červených vín, budeme-li ale taková vína snoubit delikátnějším pokrmem, pak tyto ingredience budou doslova pohřbeny pod mohutností vína.

Různá rosé chutnají různě

Pro úspěšné párování růžového vína a jídla je nutné znát dobře i charakter rosé vín. Je tedy nezbytné se orientovat v různých stylech těchto vín. Rosé totiž mohou být, jak jsme již výše zmínili, velmi lehká a ovocná, podobná i chuťově spíše bílým svěžím vínům, mohou být ale také středně plná a dokonce i opulentní a těžká, s mocnou tříslovinou. Neméně důležitou kategorii tvoří růžová vína šumivá, pocházející ze všech částí světa, i když gastronomický prim drží určitě šampaňské. Dobré suché nebo polosuché rosé dává jeden z nejovocnějších a nejpříjemnějších prožitků při pití vína. Pouze zažitá představa, že “růžovka je sladké pití pro holky” brání (nejen mužům) ho pít. Mnoho růžových vín může totiž dosahovat dokonce vyšší kvality než některá červená vína. Všichni konzumenti, kteří preferují ovocné bílé víno, jistě ocení ovocné rosé. Tím spíše pak vinaři, kteří se po celém světě potýkají s nadbytkem hroznů pro červené víno.

Jaká rosé máme u nás?

Zvážíme-li charakteristiku tuzemské výroby rosé, pak většina růžových vín má svěží a ovocný charakter s obsahem alkoholu od 11 do 12,5 %. Vína mívají výraznější kyselinku, zbytkový cukr se pohybuje v mezích kategorií suchých až polosladkých vín. Spíše výjimkou jsou sladká růžová vína například v kategorii ledových vín. Podobně je tomu i v našich sousedních krajích jako je Slovensko či Rakousko. Jsou to tedy vína, která jsou ideální do horkých dnů, kdy zajistí skvělé osvěžení, a která kombinujeme spíše s lehčími pokrmy.

A jaká v jižních zemích?

Existují ovšem růžová vína pocházející více z jihu, která vedle krásného aroma a příjemné kyseliny nabízejí také bohatší tělo a strukturu, někdy také vyšší alkohol (kolem 13,5%). Oproti červeným vínům, která mají na mnohá jídla příliš mnoho alkoholu a tříslovin, váš pokrm takováto vína ladně doplní a nepřehluší. Sem řadíme vína z údolí Rhony, z jižní Francie či ze Španělska, některá italská i portugalská a také vína z Nového Světa. Není to ale vždy pravidlem, proto neberte tato slova jako dogma. 

Je ale jisté že s těmito víny vás čeká mnohem víc vzrušujících kombinací než s jejich lehčími kamarády. Tato vína snesou masité pokrmy, hutnější omáčky, výrazné bylinky i koření, prostě téměř vše, co si dokážete představit. K ideálním kombinacím patří spojení, kdy jídlo i víno mají stejné místo původu. Proto si můžete představit skleničku rosé i s jehněčím na česneku a bylinkami, s grilovaným masem na ohni, nemluvě o ratatouille, grilovaných rybách, bílém mase, a všem ostatním.

Nikdo zatím nepije dost rosé!

A to i přesto, že obyčejně, jak již víme, představují vynikající poměr ceny a kvality, většinou jsou to vína suchá, takže je můžeme pít i hůře vychlazená, ale chlazená i lehce nebo silně. Mají krásné barvy v závislosti na odrůdě a technologii, což je zábavné rozpoznávat. A navíc prostě výborně chutnají a hodí se skoro ke všemu! Jestli nevěříte, zkuste si přes víkend takový zajímavý experiment. Navařte si různá jídla od lehkých zeleninových pokrmů po hutné a tučné masové pokrmy a vyzkoušejte je s lahví bílého, červeného a růžového. Uvidíte sami, co to udělá. A nezapomeňte to nafotit a poslat nám to. Rádi vaše zážitky a komentáře uveřejníme.

Tak kyselou, ovocnou a šťavnatou růžovou věc jen tak nepotkáte (no, ve VINOGRAFu jo). Díky zvláštní charakteristice je možné Schilcher považovat za světově unikátní víno.  Vyrábí se v západním Štýrsku a tvoří až 85% tamní produkce vín. Tato vína z hroznů odrůdy Blauer Wildbacher jsou v západoštýrské vinohradnické oblasti specialitou a označení Schilcher je povoleno použít jen pro tuto oblast. Jako Schilcher lze deklarovat a prodávat jen vína, která obsahují alespoň 85% hroznů odrůdy Blauer Wildbacher a která byla vyrobena výlučně z hroznů ze Štýrska pocházejících.

Přijďte ochutnat (či koupit) k nám do baru. A kdo nemůže nebo nechce, může si aspoň počíst tady. Je to naše oblíbené pití, Schilcher Hochgrail i Schilcher Sekt !

Chcete čuchat k butylkám s kořením, odhadovat druh juice nebo přechutnat 50 vín za den, či si smlusnout na snoubení vín a luxusním menu v restauraci U záboje? Právě pro vás je tu sommelierský kurz.

V propozicích kurzu se slibuje šest dní intenzivního teoretického i praktického cvičení v oblastech vína, vinařství, vinohradnictví, ampelografie, enologie, degustace, servisu a podávání vín. Výuka se týká nejen vín, ale vyučují se destiláty, káva, čaj, čokoláda, sýry a doutníky. Dále praktická degustace více než 200 druhů vín z celého světa, zajímavé exkurse do vinných sklepů či gastronomické exkurse – šest tříchodových obědů a tři čtyřchodové večeře v kombinaci s vínem. Vše pod vedením Ivo Dvořáka (vicepresident Asociace sommelierů ČR, mnohonásobný vítěz sommelirských soutěží ČR, vítěz MS Habanosommelier etc.).

Na závěr se skládají zkoušky (písemný test, degustace, servis vína). Úspěšný absolvent získá, jež získá min. 75% certifikát sommeliera, min. 85% úspěšnosti u všech zkoušek stříbrný hrozen, min. 95% úspěšnosti zlatý hrozen. Vše se odehrává v Domě vína U Závoje. Cena kurzu je 15 tisíc korun českých.

Co se slibuje v letáčcích často bývá ve výsledku spíše zbožným přáním než realitou. Pojďme se podívat jak vypadá realita sommeliérského kurzu ze vnitř zaujatým pohledem jednoho účastníka.

První den kurzu se celkem 13ti účastníkům kurzu Ivo představil jako entuziastický, vtipný chlapík, ohromující znalostmi nejen vín. Nejprve nám naservíroval studijní materiály a přednesl management vinotéky, historii a teorii ampelografie, druhy révy vinné, kategorizaci vín. Hádali jsme jaké koření je ukryté v butylce či jaký juice se skrývá v černé Riedlovce, očichali jsme také vady vína bezpečně ukryté v flakóncích. A to vše jsme stihli před obědem! Samotné menu by zasloužilo delší povídání (přiložím pod text, udělejte si obrázek sami). Na stole nám postupně přistávaly jednotlivé chody české kuchyně vždy doplněných o vína jako demonstrace vhodných snoubení. Ani při jídle nás nenechal Ivo vydechnout a předváděl správnou prezentaci a servis vína hostu na čas (limit tuším 4min 30s na pár pro bílé víno).

Po obědě jsme vyrazili za krásného počasí na vinici sv. Kláry na praktickou ukázku variet Vitis vinifera a jak je odlišit, roubování, několika neduhů a také typů vedení révy. Stejně tak jako některé keře i já jsem byl už trochu „Na hlavu“!

Po návratu do lavic a druhý den jsme probrali nejvýznamnější odrůdy révy, správný popis barev, vůní, chutí vína, principy snoubení s pokrmy a vinařské oblasti ČR. Přechutnali jsme zhruba 40 zástupců našich domácích vín. Bohužel spousta vzorků posloužila jako praktická ukázka vad vína od korku přes oxidázu po síru.

Mezi vzorky zaujaly patří:

• Pinot noir od Krause z Mělníka, 2006, zemské víno. Neříkám, že mi vysloveně chutnal, ale vůně asfaltu v létě, lékárny a kůže. Chuť krve a železné trubky se rzí polité starou rybízovou marmeládou. V dochuti bohužel trochu moc alkoholu.
• Merlot od Moravína z Věstonic, 2005. Temně rudá venózní barva, vůně kořenitá s velkou dávkou černého ovoce, švestek a povidel. Chutná marmeládově s nádechem sladkého koření na punč. Taniny jsou hebké a nasládlé. Krásně dlouhé a teplé víno.
• Ryzlink rýnský Víno Mikulov Sommelier Club, 2008, ps, Hustopeče. Barva nazlátlá, vůně lipového medu i broskví slibuje nějaký zbytek cukru, přesto je v chuti suché s příjemnou kyselinkou. Velmi šťavnatý a vyvážený vzorek.
• Ryzlink vlašský Mikros, 2006, vzh, Perná. Vůně oříšků v medu, chuť typického bohatého, plného vlašáku. Jeden z mála vzorků u kterého jsem tento víkend odmítl plivat.

Utekl jako peníze po výplatě. Krom parádní otvírací párty přinesl i nemálo zajímavých poznatků. Otevřít Vinograf na místě původního vinného baru sebou nese mimo jiné i závazky k původní klientele, které se mnohdy stýská po domácky působící atmosféře.

„Jo jsme tu správně. Určitě, to poznám podle těch dveří… Jste to tu předělali, že jo? Hmmm, no a vína mate stejný? Ne? Jo lepší! Aha. Tak co zkusíme? Co třeba tady ten Binder to neznám. Jo to není vůbec špatný, takový růžový. A tady na stěně ještě něco snad bude, ne? Mapa tady a obrázky támhle, jojo si umím představit. Bych zkusil ještě ten pinot od Lobkowitzů“

Zaznamenal jsem i pár opravdu vtipných objednávek. Jen namátkou:

„Já mám ráda sladký červený víno, máte něco takového?“ Marně přemýšlím čím bych dámě vyhověl. Hlavou mi běží desítky vín a nic. Leda nabídnout kostku cukru mezi zuby a přelívat La Mingou. Uznávám porážku a mezeru v nabídce. Nakonec se ujme růžový Koráb. Hurá. Neselhal jsem úplně.

„Máte taky svařák?“ Bohužel ne, ale rád Vám ho udělám. Dali byste si ho raději z Dornfelderu od Horáka nebo Frankovky z Dobré Vinice.

„Dóbrý ďeň. Máte pólívku v chlébu?“ Nemáme děvóčky, ale mohl bych vám nabídnout víno s chlebovinkou, co vy na to?

„Neuděláte nám něco drobného k zakousnutí k tomu vínu? Tak třeba 500g mísu uzenin- pršut, klobásky a tak a podobně ještě sýrovou.“  Vyvalím oči na čtyř člennou skupinu a mažu do kuchyně.

Tímto vyhlašuji neoficiální soutěž o nejobskurnější objednávku. Vidíte, že laťka byla nasazena slušně vysoko. Kdo mě totálně dostane, objeví se v příštím pokračování Týdenního zúčtování!

Naše vína se čím dál častěji umistují ve všelijakých soutěžích a přehlídkách. Daří se jim prostě. Jakby taky ne – sluníčka je čím dál víc, technologie už máme; otevřený hranice jsou už pár let a tak se jezdíme učit ven a sbíráme zkušenosti.

Možná nejvíc se nám daří v rosé. Růžovky mají totiž mít něco, co v čím dál tím teplejších podnebích Středozemí budou dosahovat hůř a hůř – svěží kyselinku, jiskrnnou vocnost a živost. Potvrdilo se to i nedávno ve francouzském Cannes. Ještě než se tam vydali filmožrouti a Tarantinové ve smokingu lítali z mejdanu na mejdan, odehrála se tam jedna z nejprestižnějších růžových soutěží – Mondial du Rosé.

Dva naši lokálmatadoři tam sebrali zlatou: Vladimír Kašík a Jiří Hort. Vína páně Horta jsou celkem známá věc, jeho stánky na všech přehlídkách a výstavách jsou vždycky obležený davama příznivců. Ale pan Kašík je malovinař a klaretu z Rulandského modrého udělal jenom 600 lahví. Vypravili jsme se za ním s týmem Roseportalu do sklepa a plán zněl jasně – seznámit se, ochutnat, nafotit, natočit, nakoupit pro Hladinku.

Pro rosé jsem zahořel právě díky Jirkovi Hortovi. Potkali jsme se u Honzy Stávka na nějakém rosé večeru a slyšel jsem ho tam mluvit a vysvětlovat, ochutnal jsem a bylo. Tohle je už asi páté nebo šesté rosé, co jsem udělal a zatím asi nejlepší.

Pan Kašík má sklep v Novém Poddvorově a patří do sdružení Císařův vinohrad. To je parta tří lidí, kteří se spojili, aby prodávali víno pod stejnou etiketou. Kromě Kašíka sem patří ještě Václav Mrkva a Pavel Veselský, většina jejich vinic leží v tratích Remíze a Roviny. Výhody sdružení? Nižší náklady, vzájemná kontrola a společný názor na postup při některých viničních pracech. Všichni třeba řežou na jeden tažeň, kde nechávají 6 – 8 oček.

Přijeli jsme sice jenom na rosé, ale nemohli jsme jinak, museli jsme přechutnat všechno. Začali jsme obligátním pohárkem červeného, kterým prý poddvorovští začínají všechny ochutnávky.

Nebojte se, to není vyháněcí sklenka. My tady prostě začínáme vždycky červeným, i když degustujeme jenom bílá.

Většina vín byla v době naší návštěvy asi den na lahvi. Víno ale většinou drželo a žádný sírodivočiny se nekonaly. Projeli jsme celou nabídku a většinou jde o jednodušší, krásně pitelný vína, který nikoho neurazej, ale že bych si je do smrti pamatoval, to asi ne. Jenže v konkurenci výstřelků všeho druhu je víno, který je čistý a pěkně odrůdový vlastně bezva věc.

Když ale dojde na rosé, dojde vám, že to je vlastně Kašíkův styl. To rosé nemá nic navíc, nic namíň. Je prostě krásný, jemný, čistý, svěží. Nikde nic nečouhá, nic nechybí. Paráda. Za 220 korun patří mezi ty dražší růžáky, ale zase nemůžete čekat od finančního poradce, že si nebude uvědomovat svoji cenu. A vzhledem k tomu, že je ho prostě jenom těch 600 lahví, tipuju, že nevydží do prázdnin.

Jsou naše vína lepší a lepší, nebo se horší ta světová?