Utekl jako peníze po výplatě. Krom parádní otvírací párty přinesl i nemálo zajímavých poznatků. Otevřít Vinograf na místě původního vinného baru sebou nese mimo jiné i závazky k původní klientele, které se mnohdy stýská po domácky působící atmosféře.

„Jo jsme tu správně. Určitě, to poznám podle těch dveří… Jste to tu předělali, že jo? Hmmm, no a vína mate stejný? Ne? Jo lepší! Aha. Tak co zkusíme? Co třeba tady ten Binder to neznám. Jo to není vůbec špatný, takový růžový. A tady na stěně ještě něco snad bude, ne? Mapa tady a obrázky támhle, jojo si umím představit. Bych zkusil ještě ten pinot od Lobkowitzů“

Zaznamenal jsem i pár opravdu vtipných objednávek. Jen namátkou:

„Já mám ráda sladký červený víno, máte něco takového?“ Marně přemýšlím čím bych dámě vyhověl. Hlavou mi běží desítky vín a nic. Leda nabídnout kostku cukru mezi zuby a přelívat La Mingou. Uznávám porážku a mezeru v nabídce. Nakonec se ujme růžový Koráb. Hurá. Neselhal jsem úplně.

„Máte taky svařák?“ Bohužel ne, ale rád Vám ho udělám. Dali byste si ho raději z Dornfelderu od Horáka nebo Frankovky z Dobré Vinice.

„Dóbrý ďeň. Máte pólívku v chlébu?“ Nemáme děvóčky, ale mohl bych vám nabídnout víno s chlebovinkou, co vy na to?

„Neuděláte nám něco drobného k zakousnutí k tomu vínu? Tak třeba 500g mísu uzenin- pršut, klobásky a tak a podobně ještě sýrovou.“  Vyvalím oči na čtyř člennou skupinu a mažu do kuchyně.

Tímto vyhlašuji neoficiální soutěž o nejobskurnější objednávku. Vidíte, že laťka byla nasazena slušně vysoko. Kdo mě totálně dostane, objeví se v příštím pokračování Týdenního zúčtování!

Jednou se Sklenička rozhodl postrašit Jižního Svaha a schoval se na Tverském bulváru pod lavičku. A Vinný Pavouk se v ten samý den taky rozhodl postrašit Jižního Svaha, a tak se převlékl se za Skleničku a schoval se pod druhou lavičku. A už kráčí Jižní Svah. To jste měli vidět, jak ti dva vyskočili!

Prakticky vždycky, když čtu Charmse, se rozdumám o šíři ruské duše, která se pod taktovkou vodky rozlévá jako Volga po Karlových Varech. Řeknu vám, že nebýt Bokovky, tak by ten festival byl k nepřežití. Před ruským živlem tak spolehlivě utečete jenom do kina a k vínu. Tam ruskojazyčné domorodce nikdy nenajdete. Zato na kolonádě a v okolních hospodách by člověk karlovaráka pohledal; což vám nakonec přijde jasný, když vidíte, jak se z Olšových vrat každou chvíli vznáší letadlo směr Moskva.

Čas (pracovního) festivalového týdne mi proto krátí vymýšlení parodií na Charmsovy anekdoty, kde si za jména Puškin, Gogol a Turgeněv dosazuju kdekoho. A vždycky se dobře pobavím nad výsledkem. Průmět absurdity geniálního humoru, opírajícího se o ruskou mentalitu, spolehlivě zabírá na trudomyslnost, když zrovna nemáte po ruce míč.

Podobně jsme se bavili v pondělí, když jsme ve Vinografím sklepě přemýšleli, co uděláme s množstvím láhví, které zbyly po různých degustacích, vzorko-ochutnávkách, prezentacích, mejdanech a skotačeních. Nahromadila se jich ve vitrínách celkem slušná hromada, která by si zasloužila probírku jak Ganga čističku. Jenže probrat to znamená všechno nachladit a otevřít a mít na to příležitost, náladu a kapacitu a ochutnávat a tak. A nikomu se do toho nechtělo.

Až někdo dostal spásný nápad s ruskou ruletou. Snad v nás něco zbylo z měntality carských důstojníků, kteří se po litru vodky uvolní a na povrch vyplave všechna ta frustrace z existenciálního nihilizmu. Všechny láhve, které leží ve vitríně, jsou na prodej. Všechny za jednotnou cenu 150,-. Něco můžou být perly, něco může být na vylití. Každopádně po zkušenostech z prvních dnů to nejvíc baví lidi po třetí láhvi vína. To mají tu hravou. A pak jsou samozřejmě analytické typy, jako třeba PeeJee, který všechno vytahal a odnesl si Neuburské z roku 1994 se slovy: “To už by mohlo být zralé, nemyslíš?”

Přikládáte občas revolver ke spánku? Cítíte se jako Gogol, Turgeňev nebo Myškin? Nebo Naděžda Ivanovna?