Svatomartinský paradox

Svatomartinské je trhák. Jedno vinařství za druhým nám hlásí, že má už vyprodáno. Kdejaká hospoda má na stolku stojánek s akuální nabídkou Svatomartinského a na týden dopředu zásoby s husou. Vinaři si pochvalují, že celostátní kampaň za “české božolé” zabírá a svatomartinské marketingové snažení Vinařského fondu je dáváno za vzor úspěchu. A potvrzuje to i řeč čísel. V roce 2007 vinaři přihlásili 178 vzorků, v roce 2008 již 205 vzorků a letos bylo přihlášeno 253 vzorků od 97 vinařství. Jak hlásí média, martinské vinařské oslavy jsou masovou záležitostí a zároveň i výnosným byznysem a letošní celková produkce dosáhla milion lahví. České mladé víno poráží i božolé.

Na videu se mě Klára zeptala, co si myslím o mladých vínech. Trochu mě tím překvapila a já si uvědomil, že by to chtělo větší prostor na vyváženou odpověď. Odbyl jsem to klišé: není to víno na přemýšlení, ale na pití pro ty, co hledají šťavnatou svěžest.

V kruzích znalých milovníků vín je však Svatomartinské exotickou záležitostí, nehodnou přílišného zájmu. Včera jsme uspořádali košt Svatomartinských a mladých vín (pro vysvětlení: mladá jsou tato vína všechna, ale Svatomartinským je možno nazývat jen to, které dostalo oficiální glejt). Přišlo sotva 20 lidí a já si opět připomněl každoroční nezájem o Svatomartinské u nás. Pořádáme systematicky akce s vínem od r. 2003 a naše nabídka si vybudovala klientelu znalou vína. Málokdo z těchto lidí obětuje čas i peníz, aby si ověřil, co už dávno ví: mladé víno na trhu 11.11. je znásilněný produkt, rychlokvaška se spoustou omezení díky potlačeným přirozeným procesům, které si hotové víno při výrobě žádá. Víno bez dodržených technologických lhůt, vůní i chutí vyhnané na efekt k rychlému vypití teď a tady. Víno často plné látek, které bychom v kvalitním víně mít nechtěli. Něco o tom vypovídá i typická bolest hlavy druhý den po koštu a podezřelé sedliny, které se každoročně objeví v řadě vín, která zbyla.

Přesto však musím říct, že Svatomartinské je fenomén svého druhu. Z uvedeného jasně plyne, že jde o skvěle zvládnutou marketingovou strategii, která přiláká masovou pozornost k našemu vinařství. Nejde tu vůbec o nějaké komorní tlachání znalců, ale o byznys založený na široké popularitě. Proto ta jednoduchost vín, umně podpořená nafouknutým vyprávěním o tradicích.

Kuš, řekli by vinaři… A mají pravdu. Mladé víno je třeba brát tak jak je. Já si ale počkám na ty šarže, co ještě leží v sudech :-) A to přesto, že vím o několika vínech ročníku 2009, která se v těchto dnech objevila na trhu, a která jsou skvostná, a zcela jistě vydrží po celý rok ve výborné kondici. A která si občas s chutí dám.