První týden na baru

Utekl jako peníze po výplatě. Krom parádní otvírací párty přinesl i nemálo zajímavých poznatků. Otevřít Vinograf na místě původního vinného baru sebou nese mimo jiné i závazky k původní klientele, které se mnohdy stýská po domácky působící atmosféře.

„Jo jsme tu správně. Určitě, to poznám podle těch dveří… Jste to tu předělali, že jo? Hmmm, no a vína mate stejný? Ne? Jo lepší! Aha. Tak co zkusíme? Co třeba tady ten Binder to neznám. Jo to není vůbec špatný, takový růžový. A tady na stěně ještě něco snad bude, ne? Mapa tady a obrázky támhle, jojo si umím představit. Bych zkusil ještě ten pinot od Lobkowitzů“

Zaznamenal jsem i pár opravdu vtipných objednávek. Jen namátkou:

„Já mám ráda sladký červený víno, máte něco takového?“ Marně přemýšlím čím bych dámě vyhověl. Hlavou mi běží desítky vín a nic. Leda nabídnout kostku cukru mezi zuby a přelívat La Mingou. Uznávám porážku a mezeru v nabídce. Nakonec se ujme růžový Koráb. Hurá. Neselhal jsem úplně.

„Máte taky svařák?“ Bohužel ne, ale rád Vám ho udělám. Dali byste si ho raději z Dornfelderu od Horáka nebo Frankovky z Dobré Vinice.

„Dóbrý ďeň. Máte pólívku v chlébu?“ Nemáme děvóčky, ale mohl bych vám nabídnout víno s chlebovinkou, co vy na to?

„Neuděláte nám něco drobného k zakousnutí k tomu vínu? Tak třeba 500g mísu uzenin- pršut, klobásky a tak a podobně ještě sýrovou.“  Vyvalím oči na čtyř člennou skupinu a mažu do kuchyně.

Tímto vyhlašuji neoficiální soutěž o nejobskurnější objednávku. Vidíte, že laťka byla nasazena slušně vysoko. Kdo mě totálně dostane, objeví se v příštím pokračování Týdenního zúčtování!