Ochutnávat je jako objevovat novou krajinu, poslouchat hudbu nebo vracet se do dětství ve vzpomínkách.

Když mi Klára poprvé říkala, že budeme mít na baru lanýže, strašně jsem se těšil, až je ochutnám. Kaviár, stará vína, plesnivé sýry a lanýže… Vždycky jsem si říkal, co na nich těm prasátkům tak lahodí. A byl to přímo epesní zážitek. Všechno od dubového hájku, přes jemnou houbovitost, až po delikátní hliněný koneček. Cítíte Piemont. Ale to není všechno. Prostě je to lanýž. Když se mě pak maminka ptala: „Jak ty lanýže chutnají?“ Zjistil jsem, že to těžko dokážu popsat. „To bys musela ochutnat.“, vyhrkl jsem. Chuť se prostě popsat nedá. Lze se k ní slovy přiblížit, ale zažít je tisíckrát víc.

Jednou měl můj učitel na hodině krevetový sendvič. Zeptal jsem se ho: „Jak chutnají krevety?“ Říká mi: „Krevety chutnaji jako krevety. Stejně tak kuře chutná jako kuře! Jak bys popsal někomu chuť kuřete?“ Jde to těžko, sami si to zkuste…A o to nám v baru jde. Abyste si mohli ochutnat lanýže, lokši s pečienkou nebo třeba domácí akátovo-lipový med a ořechy v něm namáčené.

To, co platí u našich gastro specialitek, platí u vína dvojnásob. Ne, dvojnásob je málo, platí to alespoň tisícinásob. Máte rádi hutné červené víno? Křupavé mladé ročníky? Itálii? Sladkobolné nekonečno? Pokusíme se s vámi vybrat. Ne vždycky to vyjde napoprvé. Někdy je to druhé víno, někdy až sedmé. Ale my chceme tu cestu s Vámi podstoupit, bavit se o tom, co máte rádi. Nemusíte mít strach, účtenka nebude vypadat jako ta, kterou platíte letos v zimě za plyn. Bude úplně prázdná, pokud selžeme a nic pro Vás nevybereme. To se ale, díky Bohu, stane jen málokdy. Nerad bych parafrázoval právě onen reklamní slogan, však víte to o výběru, a jak každý bude spokojen. Je to ale náš prvotní cíl, tak proč ne – „U nás si vybere každý!“

Pointa je jasná. Možná byste chtěli ochutnávat, ale bojíte se, i když nebudete muset platit. Nebo je Vám to jen hloupé, stydíte se. Téměř pokaždé když se zeptám, nechcete něco ochutnat?, díváte se stranou a říkáte: „Ále, né, já jsem doma jedl,“ Nebo,„děkuji.“

Aby nebylo dost klišé – já mám své hosty rád. Ke každému, kdo překročí práh baru, mám hned od začátku zvláštní vztah. Ať je to pán, který požádá jen vodu na zapití prášku nebo je to člověk, který si se mnou hodinu povídá a utratí u nás fůru peněz. O to totiž nakonec nejde. Jde nám o to, aby toho všichni ochutnali co nejvíc. Aby Vás to bavilo, a třeba jste si to dali příště zas. Jenom tak bude náš bar Váš.

Zrovna jsem pchal prázdné vinografí láhve do auta. Zase zpoždění, už tři hodiny jsem měl dělat něco úplně někde jinde, když mi dneska po stopadesáté zabrněl telefon v kapse. “Trhni si…” řekl jsem nahlas. Když jsem pak seděl za volantem a mířil ke kontejnerům na sklo, na displeji jsem  uviděl hovor od Vladimíra Š. z Rakvic. Ano, ten co dělá víno. Volá často, když něco podstatného vzniká. Občas ze sklepa, když lisuje, jindy zase když koštuje… to je pak obzvlášť plodná debata :-) Vláďa ale vždycky potěší, tak jsem mu hned zavolal zpátky.

“Tak dělám ty přesňáky, kamaráde…“.
“Co že děláš?”
“Přesňáky.”
“Co to je?” 
“Pustil jsem si VINOGRAF, výbornej nápad člověče. Placky přece. Lokše je to slovensky. U nás jsou to přesňáky. Rodina mi odjela lyžovat, tak jim udělám překvápko! Mám v lednici husí sádlo.”
“Přesňáky jsem nikdy neslyšel.”
“Bodejť. Však jsi z Prahy…“.

Jsem z Prahy, zase umím kdykoli zaparkovat teréňáka v centru… pomyslel jsem si v duchu a zkusil nezapomenout, že si musím přesňáky vygůglovat.

No vážně! …ono se tomu říká nejen PŘESŇÁKY, ale  i PATENTY nebo LATY. Já to znám jako LOKŠE. Jenže ouha ! ..čtu všechny ty recepty a pomalu usmívám se pod fousy… Kdepak přesňáky! Lokše jsou z KRUPICE ! Žádné brambory a mouka.

“Krupice mě teda překvapila. I to vajíčko, člověče.” řekl Vláďa.  “To jsem na to zvědavej.”

Však si to zkuste:
8 včera uvařených brambor ve slupce
4 lžíce krupice
1 vejce a sůl.

Malé kuličky z tohoto těsta se vyválí na placky o průměru 20-30 cm, a pečou se na plátu z obou stran. Vláďa Š. to dneska peče na teflonu. Dá se. Protože ale říkal i něco o tom, že husí játra mu přijdou těžká a že stačí nějaká drůbeží, tak musím všechny varovat:  chcete-li si opravdu užít parádní jízdu, neexperimentujte. Pořiďte si v Tescu skleničku s husími játry v husím sádle, a dejte si do nosu.

Jsem moc zvědav, jak Vláďa zhodnotí lokši versus přesňáky.  Vláďo napiš !

“Kam ti odjeli na lyže?”
“No do Nemčiček přece…“ 

Napadlo mě, že VINOGRAF se někdy příště vypraví za panem Stávkem starším. To je totiž taky docela zajímavý příběh… Sice to není o víně, ale však my ho do toho nějak zamontujem…(http://www.sportnemcicky.cz/nove/webkam.html)

Pokud jste někdy v závěru roku zavítali na Slovensko, přesněji na Bratislavské vánoční trhy, měli jste možnost ochutnat jednu extatickou pochoutku: pečienkovú lokšu ! (Pečienka = játra. V lokšovém kontextu rozuměj: husí játra). Pečienková lokša je věc, která dokáže člověka uvést do obžerné euforie. Pokud jste investovali nějakou tu kačku (dnes už nějaké to eurko) do vysondování, který z desítek stánků na Hlavnom námestí prodává ty nejlepší lokše, pak jste byli odměněni nacpaným břichem a objevným zážitkem (a zjištěním, že ne všechno zlatem jest, co se třpytí). Pokud jste neinvestovali, nebo jste tam dokonce vůbec nebyli (sic!), vězte, že jsme to odpracovali za vás a to nejlepší jsme vám přivezli do Vinografu. Ty nejlepší lokše se nazývají “Grobské”, odvozeno od názvu obce Slovenský Grob, kde se specializují na lokšemi obložené pečené husy a na husí játra v husím sádle - další orgastickou záležitost, u jejíž konzumace se nemluví, přičemž slyšet je (kromě neartikulovaných výkřiků, mlaskání a hekání) pouze hlasité kornatění tepen.

Přijďte si pečienkové lokše připomenout (nebo se s nimi seznámit) k nám ! Vybereme vám k nim skvělé víno !