Martin Kameník, VINOGRAF.CZ

Záslepka, slepák, blinda, slepice, totální temnota …

Věřím, že většina sommeliérů si ve své profesní dráze zažije okamžik(y), kdy se cítí bezradní, zmatení, pokoření a naštvaní sami na sebe. Někdy se to stane, když je “zaoblí a pomuchlá“ (jak říká má šéfová) host, namísto toho, aby to udělali oni jemu. Někdy je to při špatně přijaté objednávce, při vypadnutí termínu, názvu místa … a někdy při slepé degustaci. Nechci zde popisovat tento fenomén ve vinné sféře poměrně dobře prozkoumaný a mnohokrát již diskutovaný. Chtěl bych jen shrnout postřehy  ze slepé degustace, kterou vedli MW Lynne Sherriff-nastupující předseda Institute of Masters of Wine a Dr. Josef Schiller- odstupující předseda Institute of Masters of Wine a ředitel Weinakademie Österreich .

 Degustační a konferenční místnost

 Degustace probíhala v nádherných prostorách konferenčního sálu hotelu Crowne Plaza v pražských Dejvicích. Je jasné, že tady jsou na špičkové konference zvyklí – osvětlení, ozvučení, přenosné přijímače simultánního překladu – všechno bez chybičky. Sklo firmy Riedel, která byla zároveň jedním z partnerů celé degustace, umožňuje soustředit se skutečně jen a jen na víno. A o to přeci jde.

 Sál je připravený a první degustátoři se začínají scházet. Tady přichází na řadu moje úloha.  Přiblížím v krátkosti, co se s víny určenými ke slepé degustaci na této úrovni děje a co všechno finální příprava takovéto akce pro cca sto lidí obnáší.

 Příprava vína a vlastní degustace

 Zhruba tři hodiny před začátkem akce máme krátkou schůzku. Mistrovství v komunikaci, jež je dovedností na kterou je kladen velký důraz během přípravy na zkoušku Master sof Wine, je na obou držitelích tohoto titulu znát beze zbytku. Poslouchají, probírají věci do nejmenšího detailu, jsou pečliví. Odcházím s jasnou vizí, jak vše provedeme. Teď přijde na řadu otevírání a přechutnání všech lahví. Ta jsou samozřejmě správně temperována, označena příslušným číslem. Kontrolu vad nás nakonec provádí asi šest, navzájem se kontrolujeme – tady žádná vada nemá šanci. Vína jsou nyní připravena. Těsně před servisem na stůl na ně natáhneme textilní manžety. Když to dělají Masters naostro, všechna vína jsou přelita do neutrálních lahví…

 Jak vypadá degustace v režii Masters of Wine ?

 Samotný program začne představením všech tří institucí a jejich výukových programů. To dohromady netrvá déle než hodinu, což je úctyhodný výkon. Jednotliví mluvčí jsou struční, věcní a jasně dokáží sdělit poselství o tom, co nabízejí a proč to nabízejí. To, za kolik to nabízejí už na přetřes naštěstí nepřijde. Začíná slepá degustace. Je připraveno šest bílých vín (dvě odrůdy po třech vzorcích), tři červená vína (jedna odrůda nebo její kupáž, kde má tato odrůda většinový podíl) a tři desertní vína.

 Diskuse obecně je věcná, předsedající ji vedou zvláštním stylem, prokládají názory jednotlivých lidí z publika svými názory, občas se zeptají celého publika na názor formou přihlášení se k variantám. Lynne dost často popisuje, jaký je správný základní přístup k slepé degustaci. Přirovnal bych ho jedním slovem k detektivce. Zdůrazňuje taky schopnost zapamatování si degustovaných vín a následnou reflexi při slepé degustaci. Pěkně se to poslouchá, ale je jasné, že jsou za tím léta dřiny a odříkání :D. Lynne ve své prezentaci velmi zdůraznila komunikační schopnosti a také pokoru. Jeden příklad za všechny. Jeden sommeliér popisuje a diagnostikuje víno (nutno říct, že naprosto správně), dokonce ho dokáže zařadit zeměpisně – zatímco jeho “kolega“ sedící vedle něj se směje a kroutí posměšně hlavou, načež je totálně mimo při svém popisu. Inu, obrázek si každý udělá sám.

 Pojďme studovat víno !

 Nehledě na ekonomický, politický nebo kdoví jaký aspekt, myslím že degustace byla pro všechny zúčastněné přínosná. Pod vedením profesionálů si jde dobře utřídit myšlenky, srovnat si postup. Je to skvělá příležitost se něčemu přiučit. Jen houšť, jen houšť … Snad ji přinesou programy připravené Prague Wine Academy.

Chceme se pochlubit: vytvořili a spustili jsme vinařský hotel.  Jmenuje se Hotel Pinot, jehož stránky jsou na webu www.hotelpinot.cz . Žít bude hotel i na Facebooku (na zatím nehezké adrese
http://www.facebook.com/profile.php?id=1026589375&ref=nf#/pages/Praha/Hotel-PINOT/164018287413  - chcete-li nám pomoci k hezčí adrese, kterou si přejeme, staňte se fanoušky Hotelu Pinot :-).  

Je to rozhodně další významný milník na naší životní vinařské stezce. Začínali jsme kdysi s cestami na Moravu, za vínem a vinaři, učili se víno znát a pít. Pokračovali jsme ve vinném sklepě Lustermannském, kde jsme pořádali spoustu zajímavých veřejuných akcí s vínem. Nedávno jsme spustili tenhle vinný bar VINOGRAF, který nás zase kousek posunul někam dál a teď máme vinařský Hotel Pinot. V mezičase jsme ještě vytvořili a spustili edukační portál o růžových vínech a speciání e-shop na růžovky (www.roseportal.cz a www.hladinka.cz), ale tenhle růžový projekt zatím spíš čeká na jarní reinkarnaci… všechen čas nám totiž už v dubnu 2009 prostě zabral hotel.  

Koncept Hotelu Pinot je založen na partnerství s těmi nejprogresivnějšími tuzemskými vinařstvími. A nejzajímvějšími podle našeho názoru. Každý pokoj je pojmenován po jednom z nich a v pokoji hosté najdou vinotéku s průřezovou produkcí vinařství a s řadou informací. Hotel nabízí hostům nejen vinný bar a vinný sklep, ale také řadu zajímavých programů od degustací až po cesty do vinařství a za vínem.

Pokud byste se chtěli na náš hotel podívat, rádi vám ho ukážeme. A ze všeho nejraději budeme, když ho pak nabídnete svým vínomilným známým, až za Vámi do Prahy přijedou, ať už jsou z Varů, Břeclavi nebo z New Yorku. Mají-li víno rádi jako vy, pak se o ně rozhodně dobře postaráme.

Rádi bychom Vás dne 19.1. pozvali na seznamovací Degustační cestu po vinařstvích Hotelu Pinot kterou pořádáme v rámci Prague Wine Week. Bude to otevřená ochutnávková výstava (15-21 hod), kde si každý může přijít ochutnat co nabídneme. Od každého ze 14  vinařských partnerů budete moci v našem sklepě ochutnat 2-3 vína a jak se můžete dočíst na uvedeném linku, půjde i o malou příjemnou odbočku k minigastronomickému noubení ! 

My už teď víme, že mezi vystavenými víny k ochutnání budou opravdu zajímavé, občas i ty nejzajímavější  kousky ! Jaká vína na ochutnácce budou můete sledovat na www.misenska.cz.
Vše o Prague Wine Week najdete na www.pww.cz, v rámci kteréžto akce nabízíme jako vinařský hotel i zvláštní ceny za ubytování.
Těšíme se na Vás!

Mikuláš byl na dohled a venku slunko topí na krátký rukáv. Ideální počasí vyrazit ze smogu Prahy a nabít se energií na nadcházející zimu. Času málo, Mělník takřka za rohem, volba jasná.

Z nádraží do naší cílové stanice, vinařství Vondrák, bychom s Vláďou měli minout mělnickou školu a prezentační místnost Betiny Lobkowitz. Samozřejmě nám to nedá a ve škole se vnutíme do provozu, kde se právě lisuje vavřín. Budoucí víno s 8mi gramy kyselin nám posílá chuťové pohárky do nepopsatelných grimas. Z takového moštu vidím krásný sekt či růžovku, ale červené? Nu uvidíme. Dostali jsme ochutnat i mladé červené. Lehké, svěží s kyselinkou, skoro alternativa bílého. Mámo možnost i nakoupit ze dvora, ale perfektní ryzlink 03 i slušnou 06ku známe, takže jdeme o dům dál k prezentační místnost Betiny Lobkowitz.

Zde je možnost za cenu 10 kč ochutnat 1 dl libovolného vína. My jsme se rozhodli pro dvě bílá cuveé.

První z nich Chardonnay & Pinot Blanc (07) Obsah alkoholu 12,5 %, zbytkový cukr 3 g/l, kyseliny 6,4 g/l, kabinetní víno. Je svěží víno lehčí struktury. Jemný a trochu bonbónový výraz vína působí trochu moc prázdně, krátce, a líbivě uměle. 165 kč bych utratil asi jinak.

Pinot Gris&Tramín (08), pozdní sběr. Obsah alkoholu 12,5 %, zbytkový cukr 5 g/l, kyseliny 6,0 g/l. Zajímavá kombinace odrůd voní nasládle po citrusech, broskvích, bezovém květu a růžích. V chuti je víno ovocné, trošku jako melounové žvýkačky, blumy nebo bonpary. Zbytkový cukr se zdá být vyšší. Víno je v pořádku, ale nás opět příliš nebaví. Cena 180 kč. Internet hlásí pro u obou vín potenciál lahvového zrání je 2-3 roky. Oba vzorky byly spíše zaměřené na líbivost a primární aromatiku.

Následoval Svatovavřinecké barrique (06). Obsah alkoholu 13,0 %, zbytkový cukr 2,0 g/l, kyseliny 4,9 g/l. Barva je sytá, intenzivní. Vůně mi není milá a ani nemám chuť ochutnat. Zvláštní. Internet avizuje chuť  komplexní, zakulacenou, odrůdově typickou. Výraz třešňové pecky, ostružin a borůvek, který harmonizuje s velmi jemným tónem barikového dřeva. Podle popisu jsem byl velmi zvědav, ale dostavilo se jen zklamání. Ovocitost upečená ročníkem 06 a barik tomu též nepřidal.

Zato Pinot Noir, výběr z hroznů, (06) nás vystřelil o patro výš. Barva světlá studená, zato v chuti hřeje 14% alkoholu (zbytkový cukr 2,0 g/l, kyseliny 4,6 g/l )a hromada dřeva z barikového sudu, kde víno 14 měsíců zrálo. Pro mnoho lidí to je jistě příliš silná káva. Nám se, ale dlouhá kořenitá chuť a višně v rumu líbí. Potenciál lahvového zrání má být 4-5 let. Paní prodavačka bohužel neměla smyl pro humor a 7x degustaci á 10kč v zavřené láhvi nám tvrdošíjně odmítala prodat. Sekt Bettina Lobkowicz vyrobený klasickou metodou kvašení v lahvi z ryzlink rýnského nebyl bohužel ještě k ochutnání. Můžeme se pouze těšit.

Ve Vinařství Vondrák nás přivítal asketicky vypadající mužík, pravý opak blahobytného p. Michlovského a temnou uličkou nás vedl do sklepa plného plastových tanků. Do koštovaček jsme dostali dva základní ryzlinky, ať nám ta fakta nepřijdou tak suchá, když ž jsme tak lační informací. Bc. Vondrák hospodaří na 10 ha vinic jižních svahů Labe. Půdy jsou kamenité (opukové), což se ve víně projevuje výraznou mineralitou. Ve výborných ročnících (00, 03, 05) dosahovaly mošty vysoké cukernatosti a hrozny bývají napadeny ušlechtilou plísní .

První dva rýňáky jak. a ps. (08) se nebojím označit za klasické představitele odrůdy z Čech. Ovocná citrusová vůně, u ps. se přidá i trocha lučního kvítí. Chuť hodně minerální limetkově svěží se zajímavou slaností i kořenitostí. Příjemné základní pití k jídlu nebo osvěžující aperitiv.

Rulandské šedé ps. (08) jsme ochutnali ve dvou variantách z odlišných tratí. První štíhlejší lehčí suché a druhé plnější tělnatější s lehkým zbytkovým cukrem. Líbila se nám obě, jenže došlo k rozkolu které více. Já vyzdvihoval plnost, harmonii, kterou cukr dodá pěkné kyselince vz. 2. Vláďa naopak říznost a křehkou eleganci vz.1.

Kerner ps. (08) v zásadě dost podobný ryzlinku, trochu plnější a kulatější v ústech. Rozhodně jedny z nejlepších zástupců odrůdy, co jsem kdy chutnal a myslí si to i hdnotitelé mnoha soutěží. Při následném nákupu na domácí přechutnání nám k láhvím přidával i nálepky s medailemi a oceněními. Zkusíme se na ně při popíjení střídavě dívat a nedívat. Schválně, jestli dosáhneme signifikantního rozdílu na 5 % hladině významnosti :).

Tramín červený ps. (08). Vůně méně výrazná než jsme zvyklí ze slunné Moravy, přesto odrůdu nezapře. Chuť překvapí výjimečnou suchostí, kyselinkou, lehkostí. V dochuti lehce kořenité. Ideální víno pro páry : kompromis mezi voňavým a suchým. Z letošní sklizně jsme chutnali ještě živé „víno“ z tanku, které již bude v kat. polosuchých. Překvapilo mě, jak řídí Bc. Vondrák kvašení. Žádná čidla zde nenajdete. Kvašení se zastaví vytažením tanku ze sklepa ven na mráz!

Následně jsme mírně pomýlili pořadí a chutnali úžasný botrytický ryzlink z vybraných bobulí (07). Ryzlink rýnský jantarové barvy s botrytickým medově podbělovým buketem, lahodně sladké s příjemnou chutí přezrálých citrusů, cukrového melounu, lučního medu, skořice, vanilky. Víno si zároveň drží kyselinu a minerální linka charakteristická pro oblast zdobí chuť i zde. Pozapomněli jsme na  ryzlink vzh. (08), papírově bez botrytídy, ale přestože jsme vypláchli jak sklínky, tak senzorické analyzátory, stále jsme byli přesvědčeni, že „to bylo plesnivý“.  Čekal jsem, že vzorek utrpí špatným řazením, ale vůbec ne! Přes nos mě uhodil bylinkový čaj na průdušky, lipový květ. Jestli některé tóny ve víně nemusím, tak petrolej, ambulanci etc. ,příznivcům doporučuji. V obou vínech vidím jasný potenciál vývoje tímto směrem a díky kyselině si myslím, že mě ta botrytída přežije.

Jako tečku na závěr jsme do sklínky dostali hnědavou tekutinu viskozity „sotva teče“ vonící jako Earl Gray s karamelem. V puse se i po kapičce rozehraje smyslový koncert. Chuť opravdu připomíná sladký čaj s mandarinkovou esencí. Fatastické. Naše snaha uhodnout, o co se jedná vychází naslepo. Hrozny Svatovavřinecké byly pozdě sbírány, sušeny, lisovány, kvašeny a nyní je z nich demižonek nektaru.

Ze sklepa si krom několika láhví odnášíme především výborný dojem z vinaře, kupu zajímavých informací, potěšené jazýčky a povznesenou náladu.

Další víkend nás čekal výlet do Francie v sobotu a Itálie, Španělska a Portugalska v neděli. Musím říci, že jsem se moc těšil a zároveň i trochu obával množství informací jež budu muset vstřebat. Apelační systém, odlišnosti a typické odrůdy, vůně a chutě vín jednotlivých oblastí, podnebí, podloží, nejvýznamnější vinařské domy.  Za chvíli nevím, kde mi hlava stojí ani jak se jmenuji. A to jsme ještě nezačali degustovat oněch 40 vzorků Francie v sobotu či nedělních 35 z Itálie, Španělska a Portugalska. Ivo naštěstí myslí na vše, a tak je nám například k dispozici celý den sladké občerstvení a tousty, káva či čaj a hlavně teorii proložil výletem do sklepa podniků Le Terroir, La Finestra a jiných.

„Francie má největší produkci a export vína na světě. Kategorie Vin (de Table), Vin de Pays, AO VDQS, AOC (INAO soubor předpisů pro oblast – zatížení a řez révy, min. alkohol, tradice, půda, klima, odrůdy…). Právě AOC (52% produkce) nás zajímá nejvíce.“

„Champagne to je především šumivé víno. První vyrobil roku 1531 mnich z jižní Francie metodou „rurale“ (Blanquet de Limoux). Známý je ale spíše představený (Dominus) kláštera jménem Pierre Perignon. Je notoricky známo, že Šampaňské je ……   „ V podobném stylu následovalo několik hodin dle Iva notoricky známých informací o francouzských vínech, které jsem v lepším případě již někde zaslechl, ale obvykle to pro mě byly novinky. Zaplať pánbůh za handouty, které nám Ivo před každým informačním celkem rozdává!!! Večer jsem se obvykle snažil je znovu projít a vybavit si typické chutě vzorků, ale pokaždé jsem se probudil až ráno s otlačenou mapou Burgundska na líci.

Říká se, že společně prožité těžké časy sbližují, a tak i naše malá skupinka se semkla a podporovali jsme se navzájem. Někdo měl potíže popsat víno před publikem, jiný zas odlišit Pouilly-Fumé od Pouilly-Fuissé. Jako odreagování nám všem posloužilo otevírání starého fortifikátu tradiční metodou, která spočívá v nahřátí kleští do ruda, přiložení k hrdlu láhve a prudkého zchlazení. Pak již stačí lehce klepnou kladívkem a voilà božskou tekutinu možno líti.

Degustace vzorků pro mne byla v pravdě neopakovatelná. Uvažte, jaké by byly náklady, kdyby někdo snad chtěl podobnou vinnou tour podniknout sám! Navíc by se připravil o erudovaný popis vína profesionálem a možnosti diskutovat své vjemy s ostatními účastníky.

Co mi chutnalo nejvíce: Francie:

• Taittinger Vintage, Comtes des Champagne Blanc de Blanc 1998. Vůně a chuť podzimních jablek a křížal. V dochuti ořechové máslo na toustu.
• Výborné bylo srovnání vín Louis Jadot Chablis AOC (07), Premier Cru Fourchaumes (06) a Grand Cru Preuses (98). Se stoupající úrovní se zralé ovoce měnilo na sušené a uzené ovoce, máslo až na lískové pečivo a voskové či petrolejové tóny.
• Pauillac Château d´Armailhac (04) tvrdé, borůvkové a velmi dlouhé s velkým potenciálem.
• Réserve Mouton Cadet (06)Barona Philippe de Rothschild ze Saint Emilionu zaujalo chutí rozkousnuté černé třešně i s pecičkou.
• Riesling de Alsace z vinařství Schoenheitz (04) má velmi nazrálou barvu, je viskózní a petrolejovité. Chuti dominuje pěkná kyselinka podpořená mineralitou. Super.
• Nevím, jestli na mne zapůsobilo jméno Châteaunef-du-Pape od Ch. Mont-Redon, každopádně se mi líbila jak bílá mandarinková verze, tak červená třešeň v likéru.

Itálie:

• Barbaresco DOCG, 2004, Michele Chiarlo. Koktejlové třešínky a černé ovoce, v dochuti kávové a hřejivé.
• Valpolicella Ripasso DOC a Amarone della Valpolicella DOC, 2005, Zenato. Víno Amarone může být složeno z odrůd Corvina (40.0% – 70.0%), Rondinella (20.0% – 40.0%) a Molinara (5.0% – 25.0%). Výroba Amarone je velmi zajímavá. Hrozny se sbírají velmi pozdě a suší se obvykle po dobu 120 dní (proces zvaný appassimento či rasinate). Šťáva se koncentruje, dochází k většímu kontaktu se slupkami a odbourávání kyselin. Následná fermentace probíhá za nižších teplot 30-50 dní. Víno obvykle zraje v sudech barriques a lahvové zralosti nedosahuje dříve než po 5ti letech. Zbytky po vylisování se používají ve spojení z částečně zralým vínem Valpolicella k výrobě Valpolicella Ripasso u něhož proběhne díky zbytkům cukru z Amarone druhá fermentace a víno se celkově obohatí. Barva našeho Amarone byla téměř černá. Vůně by se dala krájet! Hutná a plná. Chuť  lesní tmavé ovce a hlavně sladké taniny. Kořenitost a trocha alkoholu navíc.
• Chianti Classico DOCG, 2007, Rubiolo versus Brunello di Montalcino DOCG, 2001, Melini.
• Greco di Tufo DOCG, 2007, Feudi di San Gregorio. Super minerální, šťavnaté s říznou kyselinkou. Sopečné víno.
• Garnatxa, 2005, Hisenda Miret. Ve všech atributech připomíná třešňový likér v čokoládě.

Jídlo bylo opět celý víkend luxusní a snoubení s víny taktéž. Největším zásahem na komoru byl bezesporu tataráček z lososa a neopakovatelné rebarborové crème brûlée s jahodovým Granité. Nechtějte vědět, jak se spolustolovníci smáli, když přede mnou přistála mistička a já to komentoval: „Jé já měl strach, co to jsou ty brejlé s granité a von je to pudink! Paráda!“

Oběd „Francouzská gastronomie“ 10.10. 2009

Aperitiv

Sieur d´Arques 2004, Crémant de Limoux

Cibulová polévka

Noilly Prat

Lotrinský koláč se zeleninou a kuřecím masem, salát  z čerstvé zeleniny

Fernand Engel Gewürztraminer 2004, Grand Cru Altenberg de Bergheim, Alsace

Ovocná tartaletka s vanilkovým krémem

Christian Drouin Pommeau de Normandie

Večeře „Francouzská gastronomie“ 10.10. 2009

Aperitiv

Piper – Heidsieck brut, Champagne AOC

Tuňák na tatarský způsob,  špenátový smetanový coulis s Keta kaviárem

Saint André de Figuier Magalí Cuvée Signature 2007, Côtes de Provence rosé

Lehký zvěřinový krém s podzimní zeleninou, pečenými proužky srnčí svíčkové a kaštanovým

Monin Curaçao Triple Sec

Citrónový sorbet

Coq au vin Bourgognaise – mladý kohoutek na Pinot vinné omáčce s čerstvými hrozny a

pasírovaným bramborem

Joseph Drouhin Pinot Noir 2007, Bourgogne AOC

Crépes Suzette prohřáté na citrónovém a pomerančovém másle s Grand Marnier,

zdobené čerstvými jahodami a praženými lískovými oříšky

Château Cousteau 2005, Cadillac AOC, Entre Deux Mers, Bordeaux

Oběd 11.10. 2009 „Italská a španělská gastronomie“

Aperitiv

Albóne Lambrusco seco

Klasická tomatová polévka

Ca Bianca Moscato d´Asti

Rýžová paela s kuřecím masem a mušlemi

Castillo de Jumilla Macabeo 2008

Rebarborové crème brûlée s jahodovým Granité

Torres Moscatel Oro

Roman Novotný, náš první milý host v nepravidelném cyklu “Létajících sommeliérů” ve Vinografu, byl tak hodný, a napsal o své nedělní zkušenosti zajímavý článek. Doufám, že Vás navnadí a přijdete se podívat na další naše hosty v neděli 5.prosince. Tentokrát budou hned dva, Matouš Ballík a Tomáš Babor (celebrity televize muvi.cz :)), kteří s sebou přinesou nějaký pořádný Barolo. Podrobnosti jsou zatím přísně tajné! Co můžeme prozradit je, že  to bude triumfální zakončení lanýžového týdne, takže se máte na co těšit. Teď už ale zpět k Moravě, Romanovi a vínům z vinařství Pavla Springra… To kdo u nás nebyli, totiž přišli o SVATOVAVŘINECKÉ 1999!

“Flying sommelier” … by Roman Novotný

Pokusný sommelier – tak bych nazval svou první účast v programu létajících sommelierů ve Vinografu. Jak už Jan Horešovský popisoval v upoutávce na akci, ani já jsem rozhodně neměl za úkol naučit se létat, nebo vznášet se nad stoly ve vinném baru. Byl jsem pozván, abych návštěvníkům Vinografu přiblížil jedno z nejzajímavějších a těžko dostupných červených vín v ČR, SKALE 2004 MAGNUM od Pavla Springera z Bořetic.

Toto červené víno z rodinného vinařství z jižní Moravy už dávno pro mě není jen víno na pouhý prodej, ale víno ke kterému jsem si za dobu tří let vybudoval silnější vztah. Je to víno o kterém se dá mnoho večerů diskutovat zda je dobré či ne. Možná proto se popisuje jako kontroverzní víno a to jsou většinou velká vína u kterých se názory zdravě rozcházejí. 

Já v článku nebudu popisovat jaké má víno barvu, vůni, chuť, jak bylo vyrobeno, to jsem vše zodpověděl ve Vinografu. Ale měli jsme opravdové štěstí, když dovozce tohoto vína a zároveň velký znalec moravských vín Petr Marek z českého archivu vín nám poslal jedinečnou ,,pecku” v podobě červeného vína ze stejného vinařství Sprinerů.

Když jsem poprve viděl lahev se zaprášenou a né esteticky vyhlížejíci etiketou na které bylo napsáno Svatovavřinecké 1999, Morava, trať Čtvrtě. Okamžitě jsem byl smířený s tím, že ochutnám další rozkládající se červené víno co připomíná spíše ocet, než víno.

Zase jsem se spálil ( snad ještě několikrát spálím), předsudky o starých vínech z ČR, se mi podařilo poprve odbourat po přechutnání cca 10 vín z 80. a 70. let ze ŠSV Velké Pavlovice.

Víno bylo otevřeno přes jednu hodinu na baru a nikdo nevšímal, skoro se na něj zapomělo. Po nalití do sklenky  byla velice zajímavá, stále sytá, až temě červená barva, která by byla typičtější pro víno do 5 let stáří. Ve vůni bylo znát dlouhé ležení na lahvi, nazrálé ovocné tóny, připomínající sušené švestky, třešně, zavařeniny, marmelády ( bez sladkosti).

Co nás všechny neuvěřitelně překvapilo, možná až zaskočilo, byla silná a stále pracujíci kyselina. Ta pravděpodobně víno udržela v perfektní kondici a víno se tím stalo o 5 let mladší a atraktivnější. Taky se na kondici podílí fakt, že hrozny Svatovavřineckého pochází z vinniční traťě, která v letech 1999 měla 33 let stáří, pravděpodobně čisté a poctivé zpracování hroznů a šetrná práce ve sklepě.

Další víno které vydrželo v čase a ukázalo sílu moravských vinic a poctivou práci vinařů.

Kdo nepřišel do Vinografu ochutnat toto víno, je ochuzen o vzácnou chuťovou zkušenost, protože víno už prakticky neexistuje. Kdo by měl toto víno ve sklepě, doporučuji ho otevřít na vánoční stůl tohoto roku, pravděpodobně lepší už nebude, deset let je život tohoto vína.

Chcete čuchat k butylkám s kořením, odhadovat druh juice nebo přechutnat 50 vín za den, či si smlusnout na snoubení vín a luxusním menu v restauraci U záboje? Právě pro vás je tu sommelierský kurz.

V propozicích kurzu se slibuje šest dní intenzivního teoretického i praktického cvičení v oblastech vína, vinařství, vinohradnictví, ampelografie, enologie, degustace, servisu a podávání vín. Výuka se týká nejen vín, ale vyučují se destiláty, káva, čaj, čokoláda, sýry a doutníky. Dále praktická degustace více než 200 druhů vín z celého světa, zajímavé exkurse do vinných sklepů či gastronomické exkurse – šest tříchodových obědů a tři čtyřchodové večeře v kombinaci s vínem. Vše pod vedením Ivo Dvořáka (vicepresident Asociace sommelierů ČR, mnohonásobný vítěz sommelirských soutěží ČR, vítěz MS Habanosommelier etc.).

Na závěr se skládají zkoušky (písemný test, degustace, servis vína). Úspěšný absolvent získá, jež získá min. 75% certifikát sommeliera, min. 85% úspěšnosti u všech zkoušek stříbrný hrozen, min. 95% úspěšnosti zlatý hrozen. Vše se odehrává v Domě vína U Závoje. Cena kurzu je 15 tisíc korun českých.

Co se slibuje v letáčcích často bývá ve výsledku spíše zbožným přáním než realitou. Pojďme se podívat jak vypadá realita sommeliérského kurzu ze vnitř zaujatým pohledem jednoho účastníka.

První den kurzu se celkem 13ti účastníkům kurzu Ivo představil jako entuziastický, vtipný chlapík, ohromující znalostmi nejen vín. Nejprve nám naservíroval studijní materiály a přednesl management vinotéky, historii a teorii ampelografie, druhy révy vinné, kategorizaci vín. Hádali jsme jaké koření je ukryté v butylce či jaký juice se skrývá v černé Riedlovce, očichali jsme také vady vína bezpečně ukryté v flakóncích. A to vše jsme stihli před obědem! Samotné menu by zasloužilo delší povídání (přiložím pod text, udělejte si obrázek sami). Na stole nám postupně přistávaly jednotlivé chody české kuchyně vždy doplněných o vína jako demonstrace vhodných snoubení. Ani při jídle nás nenechal Ivo vydechnout a předváděl správnou prezentaci a servis vína hostu na čas (limit tuším 4min 30s na pár pro bílé víno).

Po obědě jsme vyrazili za krásného počasí na vinici sv. Kláry na praktickou ukázku variet Vitis vinifera a jak je odlišit, roubování, několika neduhů a také typů vedení révy. Stejně tak jako některé keře i já jsem byl už trochu „Na hlavu“!

Po návratu do lavic a druhý den jsme probrali nejvýznamnější odrůdy révy, správný popis barev, vůní, chutí vína, principy snoubení s pokrmy a vinařské oblasti ČR. Přechutnali jsme zhruba 40 zástupců našich domácích vín. Bohužel spousta vzorků posloužila jako praktická ukázka vad vína od korku přes oxidázu po síru.

Mezi vzorky zaujaly patří:

• Pinot noir od Krause z Mělníka, 2006, zemské víno. Neříkám, že mi vysloveně chutnal, ale vůně asfaltu v létě, lékárny a kůže. Chuť krve a železné trubky se rzí polité starou rybízovou marmeládou. V dochuti bohužel trochu moc alkoholu.
• Merlot od Moravína z Věstonic, 2005. Temně rudá venózní barva, vůně kořenitá s velkou dávkou černého ovoce, švestek a povidel. Chutná marmeládově s nádechem sladkého koření na punč. Taniny jsou hebké a nasládlé. Krásně dlouhé a teplé víno.
• Ryzlink rýnský Víno Mikulov Sommelier Club, 2008, ps, Hustopeče. Barva nazlátlá, vůně lipového medu i broskví slibuje nějaký zbytek cukru, přesto je v chuti suché s příjemnou kyselinkou. Velmi šťavnatý a vyvážený vzorek.
• Ryzlink vlašský Mikros, 2006, vzh, Perná. Vůně oříšků v medu, chuť typického bohatého, plného vlašáku. Jeden z mála vzorků u kterého jsem tento víkend odmítl plivat.

Když jsme začali vymýšlet vinný bar, je to tak dva – tři roky zpátky, chodili jsme Prahou a hledali ten nelepší prostor a na papírky si přitom psali různé nápady. Vznikal tak postupně projekt nabitý invencí, dnes již naštěstí velmi vyselektovanou. I tak toho máme ještě na dvě – tři hustě popsané stránky A4. Těšili jsme se, že až to všechno zrealizujeme, spustíme nejlepší vinný bar na světě. Když jsme pak (zcela překvapivě) stáli v malé, vystěhované a dočasně potemnělé Míšeňské, kde jsme bar nikdy neplánovali ale přesto ho měli začít stavět, pochopili jsme, že realizovat ten seznam bude úsilí na dva – tři roky. “Flying sommelier” je jednou z prvních položek v našem seznamu, a tak doufám, že naší radost budete cítit i vy.

Ale žádné obavy … v Míšeňské nás neuvidíte vznášet se nad stolky ani za barem, ani žádný kabaret. Prostě u nás budou hostovat kamarádi sommelieři, vinaři a obchodníci s vínem, které k nám budeme postupně zvát, aby tu v jednom večeru osobně prezentovali ty nejzajímavější vinařské „pecky a šišky“. Někdy i ty, ke kterým se normálně nedostanete. Nepůjde ale o žádné přednášky ani degustace, nezaplatíte žádné vstupné. Prostě nic organizovaného. Zarezervujete si místo u stolu na určený den nebo prostě jen přijdete, a ať už sami, ve dvou nebo ve skupině si kdykoli v průběhu zábavy či konzumace popovídáte s naším „létajícím sommelierem“ o víně či vínech, která pro tu příležitost a pro vás vybral. Víno vám náš host naservíruje, a protože o něm bude vědět vše, poví vám cokoli budete chtít vědět. Budete se tak moci ve Vinografu (více méně pravidelně) setkávat s těmi nejlepšími odborníky z oboru a s těmi nejzajímavějšími víny a vinařstvími. Chceme tak udělat radost sobě, vám i našim přátelům – sommelierům, pro které by to neměla být práce, nýbrž zábava či vytržení z rutiny.

Začali jsme s nedělními termíny, kdy má v baru službu Klára. Ta si pozvala na neděli 11.10. kolegu a dalšího člena hvězdného týmu restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise, špičkového sommeliera Romana Novotného. Ten vybral víno SKALE 2004 Magnum jehož autorem je excelentní vinař z Bořetic Pavel Springer. Není-li to nejlepší moravské červené víno,  je to každopádně víno kontroverzní a pozoruhodné. Je dostupné pouze v lahvích Magnum (1,5 l), z kterých vám Roman víno naléval. Další sommeliery pozveme opět brzo. Informace budete mít v sekci Kalendář akcí.

Minulý týden jsem strávil ve Frísku a mimo jiné atrakcí jsem navštívil i farmu a výrobnu sýra v přírodní rezervaci Da Dalen. Vězte, že z fríské krávy nadojíte denně 2 x 15 l mléka. Mírným zahřátím a přidáním syřidla získají hrudkovitý základ budoucího sýru a syrovátku, kterou již dále nezpracovávají. Tato hrudkovitá hmota se okoření, promíchává a všechna přebytečná syrovátka se postupně odstraní. Po zhruba dvou hodinách se bloky nakrájí na krychle o hraně cca 15 cm a nacpou do forem ve tvaru bochánku.

Bochánky se stlačují zvyšujícím se tlakem a následně se vyklepnou a putují do slaného nálevu. Po pár dnech (závisí na velikosti) se už jen potřou konzervační hmotou a jdou zrát. Na svět přichází Gouda 48+.

A jak to dělám já? Ráno sednu na kolo a ujíždím na chalupu. Podojím sousedce kozy a krávu (když dá 12l, tak už se jí práší z vemínka….). Přidám trochu jogurtu od Hollandie. Dám si kávu a chleba, který sama peče. Přidám syřidlo, prohňácávávám a nakonec scedím syrovátku. Nechám řádně odkapat. Natlačím do formiček a jdu na houby. Odpoledne vyklepnu a rozhodnu se, co dál. Jedu-li směr Praha, tak část zaudím, aby mi sýr přežil cestu.

Výsledek je pokaždé trochu jiný. Jaký byl ten minulý máte možnost přijít ochutnat zítra na bar Vinografu od 15h. A snad spolu najdeme i vhodné párování s nějakým pěkným vínem.

Nádherný barokní zámek Schloss Halbturn se nachází  v dosahu císařského kočáru Marie Terezie, ba co více, nachází se přesně na obrátce kočáru jejího veličenstva. Zdejší vinice poskytovala už v dobách dávných natolik krásná vína, že se na dvůr císařský dodávala. To a mnoho dalších zajímavostí se dozvídám od zástupce vinařství Schloss Halbturn pana Aumüllera, který nám vinařství představuje. Oblast Burgenland se vyznačuje několika specifickými vlastnostmi. Předně Nesiderské jezero pracuje jako akumulátor, jež v noci vyzařuje teplo (to např. zabraňuje úspěšnému pěstování ryzlinku, jež potřebuje chladné noci). Dále samozřejmě ochranný vliv Alp a velmi nízká nadmořská výška.

Degustaci jsme počali svěžím veltlínem Koegnigsegg Velt 1. 2008 zelenkavé jiskrné barvy. Oproti klasickému veltlínu např. z Kamptálu cítím více jablek (prý Golden Smith) a pro veltlín povinné citrusy, nicméně méně bílého pepře na špičce jazyka. Lehce minerální.

Imperial Weiss je kupáží Chardonnay 2006, které leželo na kalech a zrálo 11 měsíců v novém barikovém sudu a Savignonu vyrobeného klasickou cestou (fermentace v nerezu a dozrávání 8 měsíců v použitém barikovém sudu), jež poskytl vínu kyselinku a svěžest. Víno má sytou nazlátlou barvu a tvoří pomalu stékající slzy. Vůně je velmi intenzivní, plná nasládlých broskví, angreštu, sladkého koření a kouře. Nemohu se dočkat prvního doušku, ale vůně se stále mění kroužením skleničky a nenechává mě usrknout. Jedním z mála vín, které nemám rád je barikované CH z nového světa, tudíž mám i drobné obavy z chuti. Ty se rozptýlí v okamžiku, kdy se mi rozběhne po jazyce koncert chutí začínající broskvemi, angrešty, poté máslovými hruškami a v předlouhé dochuti decentní tousty s máslem. S takovou skleničkou bych se dokázal mazlit celý večer. Dokáži si představit, jak umí krásně doprovodit mladé jehněčí.

Sero 2007 je zvláštní jméno pro rosé z typické rakouské odrůdy Zweigeltrebe. Barva je tmavě růžová lososová, vůně jahůdky a maliny a trošky koření. Chuť je osvěžující, mírně perlivá a plná malinové šťávy a jahod. Moc se mi líbí jako bazénové nebo grilovací pití, nicméně moje chuťové pohárky se stále opájejí předchozím vzorkem.

První červené Zwei 1 2007 je ze stejných hroznů jako rosé, tedy 100%  Zweigeltrebe. Z přednášky Jakuba Krále plné emocí se dozvídám, že víno leželo po 12 měsíců na velkých použitých dubových sudech. Barva tmavého granátu, vůně švestek a povidel po chvíli černých třešní. Chuť následuji vůni tzn. kupa tmavého ovoce od švestek až po ostružiny s trochou příjemné kyselinky.

Následně jsme chutnali 100% Pinot Noir 2006 jehož hrozny byly ručně sbírány a vybírány byly jednotlivé bobule. Víno dozrává 13 měsíců v nových barikových sudech z Burgundska. Barva jasně prozrazuje klasický třešňový pinot s lehce nazrálými okraji. Na nose cítím třešně s kořením. Chuť je krásně uhlazená nasládlá taninny jako černé třešně srdcovky s trochou koření. Dochuť je nesmírně dlouhá a zprvu se bojím napít znovu, abych neporušil tu úžasnou chuť. Láhev je uzavřena screwlockem, přesto se marketingový ředitel vyjadřuje pozitivně k možnosti archivace.

Imperial Rot je kupáží Cabernet Sauvignon – Frankovka – Merlot – Cabernet Franc.

Pán Král při popisu tohoto skvostu poskakuje před námi se sklínkou v ruce. Jeho nadšení pro Imperiální červené nezná mezí a já začínám mít obavy o čistotu jeho košile. Víno ve sklínce roztáčí velmi vášnivě. Nos má téměř na dně sklínky a má k tomu dobrý důvod. 15 měsíců na bariku z 50% nových. Barva je opět velmi temná až nafialovělá po merlotu hádám. Na nose miluji krásný komplex sladkého koření podepřený a švestkových povidel. V chuti mi vystupuje ze všech zastoupených odrůd nejvíce švestkový merlot, ale pan Aumüller mi později prozradí, že předpokládá vrchol vína za 10 let ( tomu odpovídá i korek). Tou dobou už půjde do popředí frankovka a víno se stane ještě komplexnějším.

Mě osobně a mé srdce si získal pinot. Jak poznamenal pan Aumüller, člověk ho miluje nebo nenávidí. Já se řadím od teď do první skupiny. Nevěřil jsem, že Rakousko umí taková červená vína. Kdo chce poznat kouzlo Burgenlandu ať se podívá na ,http://www.invinotrading.sk/?go=podmienky&lng=1 .

Chladná hala hotelu Diplomat v první školní den je požehnáním po tom peklu, co je venku. Je mi naprosto jasné, že lépe než všechny klimatizace světa mě osvěží dobře vychlazená sklenka Grüner Veltliner. Přicházím ale příliš brzy, a tak si čekání krátím opětovným prostudováním seznamu vystavovatelů, pečlivě zkontroluji umístění vzorků, které nesmím propásnout. Je těsně před třetí a já se tedy vydám do salonku Belveder. Nepřicházím první, hala už je zaplněná chtivými milovníky vína, kteří postávají u stánků se sklenkou v jedné a katalogem v druhé ruce.

Můj plán je v podstatě prozaický. Nachutnat co nejvíc mladých Veltlínů, Ryzlinků a Zweigeltreibe. Vzhledem k tomu, že mám pouze něco málo přes hodinu na cca 300 vzorků toho nejlepšího, co nabízí Kamptal, Wagram, Weinviertel, Wachau a Mittelburgenland je mi jasné, že zdaleka neobsáhnu to, co bych rád.

A tak začínám. Pokud bychom chtěli pojmenovat země produkující víno podle odrůd, které převládají jak kvantitativně tak kvalitativně, u Rakouska bez zaváhání vybereme jmenovku Veltlínské zelené. Tato odrůda zabírá celých 37 % z celkové produkce a je jednoznačně nejvíce zastoupená i v největší vinařské oblasti Rakouska – Weinviertel. Tato oblast, jejíž vína se honosí známkou DAC (Districtus Austriae Controllatus), se proto také naprosto oprávněně někdy nazývá Veltlinerland. Z červených vín zde dominuje Zweigeltreibe a Frankovka, obě varianty lehké, ovocné s nižším podílem taninu.

Veltlínské zelené varíruje od těch nejlehčích, s jemným nádechem pepře (dobře známý „Pffeferl“), zelených tónů a svěží ovocné kyselinky u vín s nižším obsahem alkoholu, až po pěkně postavené Veltlíny se strukturou a minerálností, s větším obsahem alkoholu a šťavnatou ovocitostí větších vín.

Z nesčetného množství kvalitních producentů jich zmíním jenom pár. Weingut Schwarzböck – rodinné vinařství, které spolu s předními podniky oblasti Weinviertel stojí za světovým věhlasem tohoto kraje. Jejich Veltlínské Weinviertel DAC je nezapomenutelná záležitost s výrazným aroma bílého pepře, středně dlouhou dochutí, která skvěle doplňuje celek tohoto vína nejvyšší kvality. Vinařství Ludwig Ehn ve kterém hospodaří sourozenci Ludwig a Michaela Ehn je pro mě typickým zástupcem oblasti Kamptal. Citlivý přístup k práci ve vinici, samozřejmostí je redukce výnosů a moderní vinifikace. Všechna vína se vyznačují plností, vyvážeností a ovocností. Pani Michaela Ehn mi potvrdila, že se ve svých vínech snaží dosahovat maximálního projevu hroznu. A na každé jedné lahvi je znát, že je dělaná s láskou a maximálním respektem k přírodě. Vedle klasického VZ a Rieslingu, který i přes nižší alkohol působil velmi komplexním dojmem, jsem ochutnal i Gelber Muskateller, který překvapil netypičností aromatu a velmi výraznou, křupavou kyselinou. Vína z vinařství Ehn jsou produkována v kategoriích Kamptal DAC a Niederösterreich. Vinařství Nittnaus, které působí u Neziderského jezera mě překvapilo jedním z mála Welschrieslingů na této výstavě. Vlašák, pravda, neměl tu veselou, ostřejší kyselinku na kterou jsem zvyklý od nás, nicméně jako letní pití, jak ho prezentoval sám pan vinař Hans Nittnaus, bych ho bral všemi deseti. Po tomto již přišly sladké speciality vinařství a to dvě rosé hodně vysoko na cukru (30 a 80 g) a na závěr Chardonnay Beerenauslese Premium s cukrem vysoko přes sto. Příjemná sladká tečka a útěk na autobus zpátky na Jižní Moravu.

Pokud mám celkově shrnout degustaci v hotelu Diplomat – skvělé a rozmanité Veltlíny, příjemně ovocné Zweigelty, dobrá organizace, ani jeden otvírák (99 % rakouských vín je uzavřeno šroubovým uzávěrem), milí vystavovatelé a bohužel málo času na to vychutnat si to nejlepší co naši sousedé nabízí.

Dnes večer otvíráme vinný bar Vinograf. K té příležitosti se samozřejmě sluší ochutnat vína, která budeme večer zdarma rozlévat. Čeká vás jedno bílé, jedno růžové a jedno červené, takže koukněte na video, abyste věděli, jak to bude chutnat. A samozřejmě doražte. Těšíme se na vás!

Vinograf už není jen bar&blog, ale taky vystavovatel na  Dobřichovických vinařských slavnostech!

Stavte se teda v sobotu od 11ti u nás na stánku a ochutejte jedno z pěti vín: růžovku od Horta (ME a CS) nebo od Bindera (RM), osvěžující Müllerku ze Žernosek nebo šťavnatý Zweigelt od Uhra.

Co všechno tam na vás ještě čeká mimo nás, najdete tu.

Jedna z nejhorších věcí na světě (kromě trpaslíků, samozřejmě), jsou předsudky. Třeba když máte pocit, že malej bagr umí udělat jenom malou díru nebo že z jednoho mraku může pršet jenom omezeně dlouhou dobu. Předsudky ve víně jsou taky zrádný a nejvíc vám daj na frak při slepý degustaci. To, co normálně obcházíte obloukem, na slepo klidně prohlásíte za vrchol všehomíra a naopak – leckterá biodynamická frajeřinka vám chutná asi jako praseti čalamáda.

Pak tu máme předsudky vůči vinařům obecně. Nejvíc toho naděláme okolo masovosti produkce, nejvíc dštíme na ty, kdo prodávají svoje vína v supermarketech.

Strašně jsem se těšil, že pana docenta Michlovského poznám osobně na Růžování. Bohužel, zájem o akci ze strany veřejnosti nebyl, takže Růžování šlo do kopru a vidina seznámení se zajímavým člověkem taky. Představit reprodukovaně nám ho musel až obchodní ředitel firmy, pan Miroslav Majer, ke kterýmu jsme zašli na degustaci. Vybírali jsme něco pro Vinograf - hlavně jsme chtěli přechutnat levnější vína z řady Latitude 49 – to když přijde někdo, kdo nad vínem nechce moc přemýšlet, ale má mu chutnat.

Jenže nabídka firmy má dneska 150 položek a když čekáte, že půjdete za půl hodiny domů, tak jste vedle jak ta jedle. S Latitude se skutečně začalo (je to nejlevnější řada, většinou v kabinetu, s MOC kolem stovky) a líbil se nám z ní Vavřín, milá ovocná věc, splňující přesně svůj účel. Naopak celkem zklamala Müllerka a Sauvignon – obě láhve působily trochu utahaně a rozhrkaně. Podobně na tom byl i Vlašák – ten měl pěknou kyselinku, ale tělo nějaký rozhádaný. Asi jsme se netvářili moc mile, protože v zápětí před náma přistál Vlašák z řady Premier, což je řada nejvyšší. Tady konkrétně šlo o výběr z bobulí z roku 2006, prokvašený do sucha, takže bratru 15% alkoholu a žádný jednoduchý pití. Znatelně botrytická věc, plná a mohutná, vpravdě dekadentní a opulentní, stejně jako cena (kolem tisícovky).

V krasojízdě se pokračovalo Chateau Dowina, což je řada, která zrála na bariku. Vavřinec 06 kombinuje ovocnost odrůdy s hebkostí taninů ze dřeva (pěkný zástupce odrůdy, ale doma bych si to asi neotevřel) a Frankovka voní po čínský továrně na hračky. Už jsem se chtěl samolibě usmívat, že ty předsudky tak nějak fungujou, ale pak přišly ty šišky.

Schovaly se totiž potvory do řady Vinum Palaviense, což je označení pro modely z okolí Perné, které těží z parádního podloží svahů Pálavy. Moc příjemně naladilo Charodnnay 06 svojí oříškovou zmrzlinoidní ovocností a dorazila nás trojka dvou Ryzlinků a jednoho Veltlínu. Rýňák 07 VZH je opravdu skvělá věc, plná plynu a země, vody a laků, žampiónů a podhoubí. Stejně povedený je i ročník 03, ten ovšem ještě prohlubuje nazrálost a podtrhuje krásná zlatá barva. Musel jsem smeknout, protože společně s nedávno chutnaným Chateau Béla to byl jeden z nejpovedenějších ryzlinků za poslední dobu.

Vrchol přesto přišel až potom, a to s Veltlínem. Pokud taky razíte teorii, že Veltlín nemá už o Vánocích být na světě, doporučuju vám ochutnat Veltlín 02, který se onehdá ve Vídni probojoval mezi 200 nejlepších vín světa. Nechápu, ale souhlasím.

Mírně kuriózní na posledních třech vínech, který mě uvedly do extáze, je to, že všechny tři kvasily i zrály v tokajským sudu bez vypálení. Jak by vypadaly bez doteku dřeva, je těžko říct. Ale ten dotek se netýká vanilky a kouřovosti, která leze z toastingu. Jen komplexity, kterou nějak naberou, aniž by to huntovalo vůni a chuť.

No a tady udělal pan Majer chybu. Asi jedinou, protože je to vynikající obchodník. Pustil nás totiž na červený. Tři Pinoty, který nám naservíroval, byly všechny super, ale chtít je nějak analyzovat a pokračovat ke Cabernetům, bylo asi jako vyjít po parádním filmu z kina a hned jít na něco jinýho. Kdepak, musíme se stavit ještě jednou, protože je třeba vychladnout, zpracovat informace, vyladit se do normálu a zase začít fungovat.

Celkem vzato – předsudky tak nějak samovolně padly a vína tajemného Em tenhle týden dovezou do Vinografu. Stavte se – nejlíp v pátek, kdy budu osobně za barem rád si s váma o nich popovídám.

Kolik filmů zvládáte za večer?

Naše vína se čím dál častěji umistují ve všelijakých soutěžích a přehlídkách. Daří se jim prostě. Jakby taky ne – sluníčka je čím dál víc, technologie už máme; otevřený hranice jsou už pár let a tak se jezdíme učit ven a sbíráme zkušenosti.

Možná nejvíc se nám daří v rosé. Růžovky mají totiž mít něco, co v čím dál tím teplejších podnebích Středozemí budou dosahovat hůř a hůř – svěží kyselinku, jiskrnnou vocnost a živost. Potvrdilo se to i nedávno ve francouzském Cannes. Ještě než se tam vydali filmožrouti a Tarantinové ve smokingu lítali z mejdanu na mejdan, odehrála se tam jedna z nejprestižnějších růžových soutěží – Mondial du Rosé.

Dva naši lokálmatadoři tam sebrali zlatou: Vladimír Kašík a Jiří Hort. Vína páně Horta jsou celkem známá věc, jeho stánky na všech přehlídkách a výstavách jsou vždycky obležený davama příznivců. Ale pan Kašík je malovinař a klaretu z Rulandského modrého udělal jenom 600 lahví. Vypravili jsme se za ním s týmem Roseportalu do sklepa a plán zněl jasně – seznámit se, ochutnat, nafotit, natočit, nakoupit pro Hladinku.

Pro rosé jsem zahořel právě díky Jirkovi Hortovi. Potkali jsme se u Honzy Stávka na nějakém rosé večeru a slyšel jsem ho tam mluvit a vysvětlovat, ochutnal jsem a bylo. Tohle je už asi páté nebo šesté rosé, co jsem udělal a zatím asi nejlepší.

Pan Kašík má sklep v Novém Poddvorově a patří do sdružení Císařův vinohrad. To je parta tří lidí, kteří se spojili, aby prodávali víno pod stejnou etiketou. Kromě Kašíka sem patří ještě Václav Mrkva a Pavel Veselský, většina jejich vinic leží v tratích Remíze a Roviny. Výhody sdružení? Nižší náklady, vzájemná kontrola a společný názor na postup při některých viničních pracech. Všichni třeba řežou na jeden tažeň, kde nechávají 6 – 8 oček.

Přijeli jsme sice jenom na rosé, ale nemohli jsme jinak, museli jsme přechutnat všechno. Začali jsme obligátním pohárkem červeného, kterým prý poddvorovští začínají všechny ochutnávky.

Nebojte se, to není vyháněcí sklenka. My tady prostě začínáme vždycky červeným, i když degustujeme jenom bílá.

Většina vín byla v době naší návštěvy asi den na lahvi. Víno ale většinou drželo a žádný sírodivočiny se nekonaly. Projeli jsme celou nabídku a většinou jde o jednodušší, krásně pitelný vína, který nikoho neurazej, ale že bych si je do smrti pamatoval, to asi ne. Jenže v konkurenci výstřelků všeho druhu je víno, který je čistý a pěkně odrůdový vlastně bezva věc.

Když ale dojde na rosé, dojde vám, že to je vlastně Kašíkův styl. To rosé nemá nic navíc, nic namíň. Je prostě krásný, jemný, čistý, svěží. Nikde nic nečouhá, nic nechybí. Paráda. Za 220 korun patří mezi ty dražší růžáky, ale zase nemůžete čekat od finančního poradce, že si nebude uvědomovat svoji cenu. A vzhledem k tomu, že je ho prostě jenom těch 600 lahví, tipuju, že nevydží do prázdnin.

Jsou naše vína lepší a lepší, nebo se horší ta světová?