Mikuláš byl na dohled a venku slunko topí na krátký rukáv. Ideální počasí vyrazit ze smogu Prahy a nabít se energií na nadcházející zimu. Času málo, Mělník takřka za rohem, volba jasná.

Z nádraží do naší cílové stanice, vinařství Vondrák, bychom s Vláďou měli minout mělnickou školu a prezentační místnost Betiny Lobkowitz. Samozřejmě nám to nedá a ve škole se vnutíme do provozu, kde se právě lisuje vavřín. Budoucí víno s 8mi gramy kyselin nám posílá chuťové pohárky do nepopsatelných grimas. Z takového moštu vidím krásný sekt či růžovku, ale červené? Nu uvidíme. Dostali jsme ochutnat i mladé červené. Lehké, svěží s kyselinkou, skoro alternativa bílého. Mámo možnost i nakoupit ze dvora, ale perfektní ryzlink 03 i slušnou 06ku známe, takže jdeme o dům dál k prezentační místnost Betiny Lobkowitz.

Zde je možnost za cenu 10 kč ochutnat 1 dl libovolného vína. My jsme se rozhodli pro dvě bílá cuveé.

První z nich Chardonnay & Pinot Blanc (07) Obsah alkoholu 12,5 %, zbytkový cukr 3 g/l, kyseliny 6,4 g/l, kabinetní víno. Je svěží víno lehčí struktury. Jemný a trochu bonbónový výraz vína působí trochu moc prázdně, krátce, a líbivě uměle. 165 kč bych utratil asi jinak.

Pinot Gris&Tramín (08), pozdní sběr. Obsah alkoholu 12,5 %, zbytkový cukr 5 g/l, kyseliny 6,0 g/l. Zajímavá kombinace odrůd voní nasládle po citrusech, broskvích, bezovém květu a růžích. V chuti je víno ovocné, trošku jako melounové žvýkačky, blumy nebo bonpary. Zbytkový cukr se zdá být vyšší. Víno je v pořádku, ale nás opět příliš nebaví. Cena 180 kč. Internet hlásí pro u obou vín potenciál lahvového zrání je 2-3 roky. Oba vzorky byly spíše zaměřené na líbivost a primární aromatiku.

Následoval Svatovavřinecké barrique (06). Obsah alkoholu 13,0 %, zbytkový cukr 2,0 g/l, kyseliny 4,9 g/l. Barva je sytá, intenzivní. Vůně mi není milá a ani nemám chuť ochutnat. Zvláštní. Internet avizuje chuť  komplexní, zakulacenou, odrůdově typickou. Výraz třešňové pecky, ostružin a borůvek, který harmonizuje s velmi jemným tónem barikového dřeva. Podle popisu jsem byl velmi zvědav, ale dostavilo se jen zklamání. Ovocitost upečená ročníkem 06 a barik tomu též nepřidal.

Zato Pinot Noir, výběr z hroznů, (06) nás vystřelil o patro výš. Barva světlá studená, zato v chuti hřeje 14% alkoholu (zbytkový cukr 2,0 g/l, kyseliny 4,6 g/l )a hromada dřeva z barikového sudu, kde víno 14 měsíců zrálo. Pro mnoho lidí to je jistě příliš silná káva. Nám se, ale dlouhá kořenitá chuť a višně v rumu líbí. Potenciál lahvového zrání má být 4-5 let. Paní prodavačka bohužel neměla smyl pro humor a 7x degustaci á 10kč v zavřené láhvi nám tvrdošíjně odmítala prodat. Sekt Bettina Lobkowicz vyrobený klasickou metodou kvašení v lahvi z ryzlink rýnského nebyl bohužel ještě k ochutnání. Můžeme se pouze těšit.

Ve Vinařství Vondrák nás přivítal asketicky vypadající mužík, pravý opak blahobytného p. Michlovského a temnou uličkou nás vedl do sklepa plného plastových tanků. Do koštovaček jsme dostali dva základní ryzlinky, ať nám ta fakta nepřijdou tak suchá, když ž jsme tak lační informací. Bc. Vondrák hospodaří na 10 ha vinic jižních svahů Labe. Půdy jsou kamenité (opukové), což se ve víně projevuje výraznou mineralitou. Ve výborných ročnících (00, 03, 05) dosahovaly mošty vysoké cukernatosti a hrozny bývají napadeny ušlechtilou plísní .

První dva rýňáky jak. a ps. (08) se nebojím označit za klasické představitele odrůdy z Čech. Ovocná citrusová vůně, u ps. se přidá i trocha lučního kvítí. Chuť hodně minerální limetkově svěží se zajímavou slaností i kořenitostí. Příjemné základní pití k jídlu nebo osvěžující aperitiv.

Rulandské šedé ps. (08) jsme ochutnali ve dvou variantách z odlišných tratí. První štíhlejší lehčí suché a druhé plnější tělnatější s lehkým zbytkovým cukrem. Líbila se nám obě, jenže došlo k rozkolu které více. Já vyzdvihoval plnost, harmonii, kterou cukr dodá pěkné kyselince vz. 2. Vláďa naopak říznost a křehkou eleganci vz.1.

Kerner ps. (08) v zásadě dost podobný ryzlinku, trochu plnější a kulatější v ústech. Rozhodně jedny z nejlepších zástupců odrůdy, co jsem kdy chutnal a myslí si to i hdnotitelé mnoha soutěží. Při následném nákupu na domácí přechutnání nám k láhvím přidával i nálepky s medailemi a oceněními. Zkusíme se na ně při popíjení střídavě dívat a nedívat. Schválně, jestli dosáhneme signifikantního rozdílu na 5 % hladině významnosti :).

Tramín červený ps. (08). Vůně méně výrazná než jsme zvyklí ze slunné Moravy, přesto odrůdu nezapře. Chuť překvapí výjimečnou suchostí, kyselinkou, lehkostí. V dochuti lehce kořenité. Ideální víno pro páry : kompromis mezi voňavým a suchým. Z letošní sklizně jsme chutnali ještě živé „víno“ z tanku, které již bude v kat. polosuchých. Překvapilo mě, jak řídí Bc. Vondrák kvašení. Žádná čidla zde nenajdete. Kvašení se zastaví vytažením tanku ze sklepa ven na mráz!

Následně jsme mírně pomýlili pořadí a chutnali úžasný botrytický ryzlink z vybraných bobulí (07). Ryzlink rýnský jantarové barvy s botrytickým medově podbělovým buketem, lahodně sladké s příjemnou chutí přezrálých citrusů, cukrového melounu, lučního medu, skořice, vanilky. Víno si zároveň drží kyselinu a minerální linka charakteristická pro oblast zdobí chuť i zde. Pozapomněli jsme na  ryzlink vzh. (08), papírově bez botrytídy, ale přestože jsme vypláchli jak sklínky, tak senzorické analyzátory, stále jsme byli přesvědčeni, že „to bylo plesnivý“.  Čekal jsem, že vzorek utrpí špatným řazením, ale vůbec ne! Přes nos mě uhodil bylinkový čaj na průdušky, lipový květ. Jestli některé tóny ve víně nemusím, tak petrolej, ambulanci etc. ,příznivcům doporučuji. V obou vínech vidím jasný potenciál vývoje tímto směrem a díky kyselině si myslím, že mě ta botrytída přežije.

Jako tečku na závěr jsme do sklínky dostali hnědavou tekutinu viskozity „sotva teče“ vonící jako Earl Gray s karamelem. V puse se i po kapičce rozehraje smyslový koncert. Chuť opravdu připomíná sladký čaj s mandarinkovou esencí. Fatastické. Naše snaha uhodnout, o co se jedná vychází naslepo. Hrozny Svatovavřinecké byly pozdě sbírány, sušeny, lisovány, kvašeny a nyní je z nich demižonek nektaru.

Ze sklepa si krom několika láhví odnášíme především výborný dojem z vinaře, kupu zajímavých informací, potěšené jazýčky a povznesenou náladu.

Chcete čuchat k butylkám s kořením, odhadovat druh juice nebo přechutnat 50 vín za den, či si smlusnout na snoubení vín a luxusním menu v restauraci U záboje? Právě pro vás je tu sommelierský kurz.

V propozicích kurzu se slibuje šest dní intenzivního teoretického i praktického cvičení v oblastech vína, vinařství, vinohradnictví, ampelografie, enologie, degustace, servisu a podávání vín. Výuka se týká nejen vín, ale vyučují se destiláty, káva, čaj, čokoláda, sýry a doutníky. Dále praktická degustace více než 200 druhů vín z celého světa, zajímavé exkurse do vinných sklepů či gastronomické exkurse – šest tříchodových obědů a tři čtyřchodové večeře v kombinaci s vínem. Vše pod vedením Ivo Dvořáka (vicepresident Asociace sommelierů ČR, mnohonásobný vítěz sommelirských soutěží ČR, vítěz MS Habanosommelier etc.).

Na závěr se skládají zkoušky (písemný test, degustace, servis vína). Úspěšný absolvent získá, jež získá min. 75% certifikát sommeliera, min. 85% úspěšnosti u všech zkoušek stříbrný hrozen, min. 95% úspěšnosti zlatý hrozen. Vše se odehrává v Domě vína U Závoje. Cena kurzu je 15 tisíc korun českých.

Co se slibuje v letáčcích často bývá ve výsledku spíše zbožným přáním než realitou. Pojďme se podívat jak vypadá realita sommeliérského kurzu ze vnitř zaujatým pohledem jednoho účastníka.

První den kurzu se celkem 13ti účastníkům kurzu Ivo představil jako entuziastický, vtipný chlapík, ohromující znalostmi nejen vín. Nejprve nám naservíroval studijní materiály a přednesl management vinotéky, historii a teorii ampelografie, druhy révy vinné, kategorizaci vín. Hádali jsme jaké koření je ukryté v butylce či jaký juice se skrývá v černé Riedlovce, očichali jsme také vady vína bezpečně ukryté v flakóncích. A to vše jsme stihli před obědem! Samotné menu by zasloužilo delší povídání (přiložím pod text, udělejte si obrázek sami). Na stole nám postupně přistávaly jednotlivé chody české kuchyně vždy doplněných o vína jako demonstrace vhodných snoubení. Ani při jídle nás nenechal Ivo vydechnout a předváděl správnou prezentaci a servis vína hostu na čas (limit tuším 4min 30s na pár pro bílé víno).

Po obědě jsme vyrazili za krásného počasí na vinici sv. Kláry na praktickou ukázku variet Vitis vinifera a jak je odlišit, roubování, několika neduhů a také typů vedení révy. Stejně tak jako některé keře i já jsem byl už trochu „Na hlavu“!

Po návratu do lavic a druhý den jsme probrali nejvýznamnější odrůdy révy, správný popis barev, vůní, chutí vína, principy snoubení s pokrmy a vinařské oblasti ČR. Přechutnali jsme zhruba 40 zástupců našich domácích vín. Bohužel spousta vzorků posloužila jako praktická ukázka vad vína od korku přes oxidázu po síru.

Mezi vzorky zaujaly patří:

• Pinot noir od Krause z Mělníka, 2006, zemské víno. Neříkám, že mi vysloveně chutnal, ale vůně asfaltu v létě, lékárny a kůže. Chuť krve a železné trubky se rzí polité starou rybízovou marmeládou. V dochuti bohužel trochu moc alkoholu.
• Merlot od Moravína z Věstonic, 2005. Temně rudá venózní barva, vůně kořenitá s velkou dávkou černého ovoce, švestek a povidel. Chutná marmeládově s nádechem sladkého koření na punč. Taniny jsou hebké a nasládlé. Krásně dlouhé a teplé víno.
• Ryzlink rýnský Víno Mikulov Sommelier Club, 2008, ps, Hustopeče. Barva nazlátlá, vůně lipového medu i broskví slibuje nějaký zbytek cukru, přesto je v chuti suché s příjemnou kyselinkou. Velmi šťavnatý a vyvážený vzorek.
• Ryzlink vlašský Mikros, 2006, vzh, Perná. Vůně oříšků v medu, chuť typického bohatého, plného vlašáku. Jeden z mála vzorků u kterého jsem tento víkend odmítl plivat.

O co míň je na Mělníku vinařů, o to výraznější jsou to figury. Na jedný straně prakticky válka Roseových mezi Jiřím a Bettinou Lobkowiczovými, na druhý straně školní statek s panem Weitoschem ve sklepě, na třetí straně Krausovi. Ti sice nijak nehýří skandály, ale pozornost vínomilstva se k nim upírá i tak. Je tam totiž co olíznout, protože kvalita je poměrně rovnoměrná a obecně se zlepšující. Krausovi tak (aspon pro mě) představujou pořád stoupající hvězdolet český oblasti.

Základním pilotem firmy byl dům Vinařský dům Bacchus – ten založil Vilém II. (aka docent) a jeho náplní bylo hlavně štěpování sazenic. Postupem času skupovali pozemky a sázeli, takže dnešní vinařství se opírá asi o pětatřicet hektarů, z čehož třicet tvoří vinice a pět školka. Právě ve školkařství se odráží vliv Viléma I. (aka profesor), který je jedním z našich předních šlechtitelů. Pokud jsem z náznaků dobře pochopil dnešní rozdělení sil, školku má po smrti pana docenta (2004) v merku paní Krausová, nejmladší Vilém III. (aka inženýr) posledních pět let vládne vinicím.

Mělník už má ze svojí tradice tak trochu předurčenou odrůdovou skladbu. Budou tu burgundský odrůdy, bude tu Ryzlink, bude tu Müllerka… Pak tu najdeme trochu Zweigeltu a Portugalu, z novějších odrůd tu pak zahraje Hibernal a Kerner. Ve školce ale bují všechno možný – když jsem tady kupoval sazenice, paní Krausová mi nabízela hlavně odrůdy, co ani neměly jméno. Má to teda jenom číslo, ale je to bujný a můžete to pěstovat i ve stínu.

Specialitou školkaření je Pinot Noir a jeho různý klony. To mě dost baví, protože to je věc, se kterou se dá při celkovým vyznění odrůdy dost pracovat. Jako sazenice tu můžete nakoupit čtyři základní klony z Geisenheimu – klony s nekompaktními hrozny (typ L) s nižším obsahem kyselin, klony se vzpřímenými letorosty (typ A) – ty jsou odolnější proti hnilobě; klony s malými bobulemi (typ KL), mající nejblíž ke klasice z Burgundska, ale hodící se jenom na vynikající polohy a klony typu K s klasickou kompaktností. Kromě toho jsem z pana Krause dostal, že přemýšlí o vysazení klonu 777, což je (stejně jako třeba klon Pommard taky hojně rozšířená záležitost).

Krausovic vinice se (jestli se nepletu jako Sam Hawkens, hihihi) nacházejí v tratích Neuberská a Klamovka, což je na sever od města, poblíž jejich sídla v Přístavní ulici. Jsou to mírný svahy s jihozápadní orientací, sousedící s vinicemi paní Bettiny. Je z nich krásně vidět na zámek a město na jedný straně a na Říp na straně druhý.

Vinice jsou vedený klasicky na drátě, je tu ale i stará pravokořenná vinice MP, která je na hlavu. V moderně vedených vinicích je ob řádek úhor, ob řádek se vysévá žito. Normálně se to stříká, když je potřeba.Krausovic vína jsou celkem zárukou dobrýho pití. A když vás to nechytne za srdce, aspoň vás to neurazí. Jejich vlajkovou lodí by mělo být asi cuvée Enotrion, což je směska bílých burgundských odrůd (CH, RB, RŠ). Ale zrovna tohle mi přijde jak když necháte na stole nedopitou Bohemku prestige brut a odjedete na týden na dovču. Tak to pak voní. Tělo to má, ale kyselinu žádnou, působí to na mě nějak utahaně. Daleko víc mi sedí jejich bílá Mělničina (pozor – za sedm pětek), teda směska MT a RR, která má parádní kyselnku a výborně jde do gastronomie. A pak jejich RM 06, který bych si asi naslepo spletl s nějakým slavnějším bratříčkem z Francie. To má totiž kromě plnosti těla a pěkný struktury i interesantní oxidativní nádech. Ten sice nebyl původně v plánu (nějak víc si to dýchlo, to je pravda), ale chudý lid lehkou oxidázu miluje, takže paráda.

Krausovic vína. Znáte? Pijete? Jak často? Co vám chutná, co nesnášíte a proč?