Vtipný název, vtipný obsah, vtipný pan David Kolman. Vypadá sympaticky, trochu jako bývalý punker, který se přeorientoval na kozy. A dělá to dobře! Aktuálně ho najdete i se sýry na farmářských trzích  na Františku jako nenápadného a milého prodejce sýrů. Ovšem pozor ! Jeho ruce jako lopaty dávají okamžitě tušit, že to je pracovitý člověk a jeho bystré oči napovídají, že mu to myslí. A koneckonců jeho vyprávění nás přesvědčilo, že je i schopný podnikatel. Stejně jako navštěvujeme vinaře, jejichž vína vyrábíme (abychom se přesvědčili o provozu a pravdě ve/o víně), vyrazili jsme na exkurzi za pravdou o kozách a sýrech, odkud jsme se rozhodli je brát do našeho baru.  Mnozí jste si už možná totiž všimli nové nabídky kozích a kravských sýrů z farmy Krasolesí (a také např. zde )

Aktuálně vám v baru nabízíme Kozí čerství sýr, Kozí sýr s bílou a žlutou plísní “Crottin” (čti Krotén) a Horský zrající sýr z kravského mléka.

Farma Krasolesí leží na jihovýchodě Čech v nejzápadnějším výběžku Českomoravské vrchoviny – v jedné z ekologicky nejméně dotčených oblastí České republiky. Chovu anglo-nubijských koz a výrobě produktů z jejich mléka se pan David Kolman s rodinou věnují od roku 2004. Toto zajímavé a vysoce efektivní plemeno koz bylo vyšlechtěno na Britských ostrovech křížením indických a súdánských koz s anglickými mléčnými plemeny. Anglo-nubijské kozy se v Evropě úspěšně chovají také v Německu, Holandsku a Belgii a mezi jejich hlavní přednosti patří vysoká dojivost a kvalita mléka. Dospělá koza je moc hezká a nadojí ročně přes 1000 l mléka o tučnosti až 4,5% a obsahu bílkovin až 5%.

Když jsme byli ve výrobně, tak jsme se museli navléknout do plášťů, pokrývek hlavy a galoší. Málem jsem v tom leknul horkem, ale o to víc jsem dostal chuť na neskutečně nádherně vonící mléko, které se vedle zrovna chladilo a  míchalo v pasterizátoru. No tak se podívejte…

 

---

---

Navigace:
fáze 1 – terénní úpravy (začátek ledna 2010)
fáze 2 – základy (začátek února 2011)
fáze 3 – první betonáže (polovina února 2011)
fáze 4 – vztyčování stěn (začátek března 2011)
fáze 5 - zastřešení (přelom duben/květen 2011)
fáze 6 – před kolaudací (červenec 2011)
fáze 7 – finále (srpen 2011)
Komentáře

---

Být ve správném čase na správném místě… to je to, oč tu běží :-). My jsme se ocitli ve správném čase.  A i když s místem a jeho mapováním nám musí trochu pomoci i jiní (třeba i vy, budete -li poblíž), můžeme vám teď přiblížit – a průběžně přibližovat – vznik jednoho pěkného vinařství na zelné louce. A to doslova !

O nové vinařství půjde hlavně místem, technologií a budoucností, a jak doufáme i významem. Nikoli ovšem značkou: Vinařství Šabata je “stará známá”. Vláďa Šabata se před časem pustil do projektu, který mu zcela jistě změní život a jeho dětem i rodině předurčí (či spíše asi už jen zafixuje) další osud. A nám osttaním svítá naděje nových dobrých vín…

Pozemek se nachází v k.ú. Zaječí na zelené louce – jde o vytěžený zemník (tj. místo, ovykle jáma, ze kterého se těží zemina pro stavbu, jinak také výkopiště – pozn my:-).  Má plochu 10 769 m2. Vlastníkem je VINAŘSTVÍ ŠABATA s.r.o.  Spodní část pozemku je určena na výstavbu penzionu (32 lůžek) s velkou restaurací, zahradní restaurací, kolárnou, vinným sklípkem a ostatním zázemím, které k vinařství a moderní vinařské turistice patří.  

Vláďa Šabata v okolí tohoto pozemku stále vykupuje opuštěné viniční tratě pro výsadbu nových vinic – má jich k dnešnímu dni cca 3 ha v bezprostředním okolí. Pozemek je „posazen” mezi vinicemi a naprosto osamocen, což mu dává neobyčejné kouzlo. Centrum obce Zaječí je vzdáleno 3000 m a není vidět ani jediný dům, snad kromě kousku střechy Vinařství U Kapličky. Na dohled jsou Přítluky – asi 1000 m. Pozemek končí u nepříliš frekventované silnice 3. třídy –”MODRÁ VELKOPAVLOVICKÁ CYKLOSTEZKA” a přímo nad ním je Přítlucká hora (292 m.n.m.), kde bude “v dohlednu stát rozhledna” :-) – společné to dílo obcí Zaječí, Přítluky a Rakvice.

Pozorný čtenář znalý našich vinařských poloh už tuší, že se nacházíme na okraji Lednicko – valtického areálu. Kromě výhledu z tohoto místa na mýtické Pálavské vrchy se nedaleko tyčí lednický Minaret. Do samotné Lednice je to po značené terase lesem a oborou kolem Obelisku (další z mnoha tamních krásných staveb) na kole cca 40 minut turistickým tempem.

Samotné vinařství bude stavbou o půdorysu 1000 m2 s výškou 5,5 m, která bude postavena v současném úvoze a díky terénní dispozici zasypána zeminou včetně střechy tak, že bude vidět pouze čelní stěna s příjmovou vanou na hrozny a vstupy do objektu.

Objekt je řešen klasicky – příjem suroviny, nakvášecí hala, ležácký sklep, lahvovna, sklad nalahvovaného vína, expediční sklad, zázemí pro pro pracovníky a administrativu. Jediné schody v objektu povedou do mezipodlaží, kde bude degustační místnost a denní místnost v výstupem na obrovskou „pláň“ – střechu objektu. Takže to, co má dnes vinař Vláďa Šabata rozeseté po Zaječí, dostane kompletně pod jednu střechu.

Hrozny tu budou zpracovávány (z viničních tratí okolo Přítlucké hory) řízeným kvašením.

Tak se těšíme ! Vypadá to slibně a to místo má vážně kouzlo. A vy se těšte na fotky, zprávy a videa… a klidně i přispějte do tohoto “deníčku”. 

---

K tomu všemu nám Vláďa Šabata řekl: “Po zralé úvaze jsme s mým starším synem Václavem a s milcem vína p. Ivanem Benešem založili v druhé polovině roku 2010  firmu VINAŘSTVÍ ŠABATA s.r.o. Toto česko-slovenské uskupení (p. Beneš je kovaný Slovák s geny moravského rodiče)  je postaveno na základě malého rodinného vinařství Šabaty Vladimíra z Rakvic, Přítluk a Zaječí. První vína uvedené společnosti budou uvedena na trh v roce 2011 jako Svatomartinská.  Společnost počítá s produkcí 15 šarží moravských vín zpracovaných v novém sklepním hospodářství vybudovaném na „zelené louce“ v k.ú. Zaječí”. 

---

jaro 2010 – svépomocné čištění pozemku od náletových dřevin (na snímku budoucnost vinařství: Václav a Jan)

 

7.1. 2011 – první zemní práce, přesun prvních 7000 m3 (přesun jednoho kopce jinam)

13.1. 2011 – svérázní zemědělci a vinohradníci – bratři Osikovi z Rakvic zachyceni při náhodném průjezdu kolem stavby. Jako jedni z posledních v kraji obdělávají vinice vlastním koněm.

18.1. 2011 – pozemek pomalu mění svou tvář, ale žádné vinařství zatím rozhodně nepřipomíná :–)

21.1. 2011 – intenzita prací mocně stoupá a je víc než jasné, že bratři Osikovi s koněm by na toto již nestačili…

---

25. 1.2011 – probíhá boj o finance ve výběrovém řízení se stavebními firmami - zbudování vodovodní přípojky  o délce 600 m

---

1.2.2011 – den před kladením prvních betonů… Chlapci teda dost jedou ! Cíl: “My to vinobraní letos na novém snad ještě stihneme!”

 

3.2.2011 – …a začalo se i šalovat…

3.2.2011 – …a sem se přesunula hora. To sa to bude zarážať ! :-)

4.2.2011 – pokračujeme… i když se zima naplno hlásí o svá práva….

6.2.2011 – kdo uhádne co je v pozadí za vinařskou obec ? Napište do komentářů a správná odpověď vyhrává u nás sklenku vína od vinařství Šabata !

 6.2.2011 – tak to je mazec ! Nová Hora vyšší Pálavy….

8.2. 2011 -  bratři Osikovi – zřejmě na zpáteční cestě do Rakvic….:-) Kde jako celou tu dobu byli ?

8.2. 2011 – nemůžu si pomoct… tenhle obrázek je až mystický

14.2. 2011 – …člověk se zakousl do krajiny. A vono je to hezký i barevně :-)

21.2. 2011 – Tentokrát hodně těžká otázka: Kdo ví která vinařská firma hospodaří na přítluckých jihozápadních terasách, které vidíte na pozadí (vlevo) ? Správná odpověď: láhev vína z produkce Vinařství Šabata dle vlastního výběru! Vpravo na nejvyšším bodě Přítlucké hory uvidíte stát již brzy rozhlednu –společné dílo obcí Rakvice, Přítluky a Zaječí.

5. 3. 2011 – Zatímco se na starém sklepě se školí vína roč. 2010, na novém se vztyčují první stěny !

8.3. 2011 - stavba zdárně postupuje za dozoru předáka betonářské firmy. No a kluci Osikovi nechali podržet vinaři vidle (čtverky – mají 4 hroty), aby jako nastávající majitel betonového monolitu nezapomněl na půdu :-).

20.3. – první umělecký vstup v objektu  VINAŘSTVÍ ŠABATA s.r.o. Autor prozatím neznámý betonář. Snad to nejsou zobrazeni investoři. Dílo je ke shlédnutí ještě asi měsíc ,pak bude bohužel z překryto lícovými cihlami

13.4.2011 – Přípojka vodovodu – 650 m z obce Přítluky. Téměř erotický obrázek …

15.4.2011 – degustační místnost nebo kůlnička na dříví ? … no počkáme, jak bude vypadat v provozu :-)


Střecha a deg. místnost – stav 15. 4. 2011 a ……………………………………… a stav 1. 5. 2011

1.5.2011 – degustační místnost už působí docela útulně. A se spacákem už je kde přespat !

21.5.2011 – kontrolní otázka: je rozumné mít do degustační místnosti schody?

21.5.2011 – to není sklad Makra, nýbrž ratejna Vinařství Šabata. Čím jí asi naplní?

23.6.2011 - ještě rychle výkop pro požární nádrž… To tam někdo spad? nebo co je to malinký dole?
…a stavebněvinařská parta HIC…

23.6.2011 – 39 dnů před kolaudací … už se to začíná vyloupávat !

16.7.2011 – - … slib, že celé vinařství bude pod terénem a koukat bude jen degustační místnosti – je zjevně splněn!

16.7.2011 – Exteriéry je třeba ještě doladit…            

16.7.2011 – …tady taky :-)

16.7.2011 – ale interiéry už začínají vonět.. i když zatím jen barvou!          

 

Celý Vinograf přeje Vláďovi Šabatovi a jeho lidem hodně úspěchů. S napětím a rádi jsme sledovali a našim příznivcům zprostředkovávali to, jak Vinařství Šabata roste. Nikdo z nás tady v dálce neví, kolik stresu a různých nesčetných probděných nocí a jiných podobných ztrát tohle všechno aktéry stavby stálo. Ale vinařská práce právě začíná a protože je na krku září, zřejmě si nikdo ani neodpočine. Ostatně, vidíme, že za pracovním stolem už plánuje práci celý tým ! Přejeme tedy alespoň, aby se vydařilo víno a velice se na něj těšíme ! Děkujeme !

---

---

Szep jo napot kivánok / Pekný dobrý den prajem!! …aneb s Polákem k bratrům Slovákům a Maďarům
Jan Čulík, 24. března 2011  

Bus Praha-Brno, vlak Brno-Zaječí (na nádraží zahlédnu Helenu Baker,  musím uznat, že jí to sluší a přemýšlím, zda je to znamení dobré cesty za vínem či nikoliv), autem s Bogdanem Trojakem Zaječí- Strekov (SK).

Ve Strekově nás uvítá Zsolty Sütő – ½  vinařství Strekov 1075. Uvítání vskutku skvělé – domácí pečené jelito, nakládané kyselé zelí a čerstvě upečený chléb. Povečeříme v krásných prostorách sýpky, kde se v podkroví nachází degustační místnost a v přízemí a sklepě vše potřebné k výrobě vína.  Zkoušíme k jelitu strekovský Ryzlink vlašský, čerstvě nalahvovaný. Jde k tomu lépe než tělnatější Chardonnay, které následuje posléze. Po chvilce přichází Tibor Melecsky – druhá ½ vinařství - a přesouváme se ochutnat mladá vína do sklepa. Ročník 2010 tu byl ještě náročnější než na Moravě. Vína mají velké množství kyselin a nízké extrakty. Fascinuje mě naprostý důraz na kvalitu a dobré jméno značky – vína, která neodpovídají představám těchto dvou vinařů, se vůbec nelahvují, aby se tak nekazilo dobré jméno značky (tu určitě Strekov 1075 má, bezesporu patří k jednomu z nejlepších slovenských vinařství – pro mě je úplně nejlepší)

Poprvé v životě chutnám odrůdu Dunaj – jedná se o křížení (Muškát Bouchet x Oportó) x Svatovavřinecké). Zajímavá odrůda vyznačující se dobrým vyzráváním a mohutnými víny s vyšším procentem alkoholu.

Večer pokračuje skvělými vzorky Modrého Portugalu, Frankovky, pinotově aromatického Svatovavřineckého a vrcholí ochutnávkou toho nejlepšího Alibernetu, co jsem měl kdy možnost ochutnat.

Zsolty s Tiborem se netají tím, že jim nejde o to vyrobit co možná nejodrůdovější vína, důraz kladou na terroir – v jednu chvíli Tibor stává a přináší kus zeminy, vlastně vápence, poleje ho vodou, která zasyčí a okamžitě se vsákne. Kus vápence se nádherně rozvoní a Tibor k tomu poznamená, že právě toto jsou jejich vína.

Sktrekov 1075 klade velký důraz na přírodní styl – vína kvasí spontánně, bez přidaných enzymů či většího množství síry. Krásné shrnutí filosofie, s jakou víno vyrábějí, je k nalezení na jejich webových stránkách:

Najvyššia kvalita nie je, čo najintenzívnejšia, najkoncetrovanejšia podoba najtypickejších vlastností danej odrody. Víno v našom ponímaní nesie  informácie o prostredí v akom vyrástlo. Chceme, aby človek zoznamujúci sa s naším vínom  dostal čistú, pravdivú,  informáciu o nás, o našom pohľade na život. Keď pije naše víno, aby cítil, že sa chceme s ním cez naše víno zoznámiť,  ale nechceme  sa za každú cenu páčiť (www.strekov1075.sk) .

Ráno se probouzíme v útulném karavanu okolo půl jedenácté. Kyselá kapusta (tj zelí) a espreso je skvělý nástroj proti zmírnění následků náročné degustace. Je krásný slunný den, loučíme se ze Zoltim a míříme směr Tokaj. Je to přece jen pořádný kus cesty, takže nám to zabere cca čtyři hodiny.

Asi hodinu od cíle se vnoříme do mlhy a do dalšího dne již nic jiného nespatříme. V podvečer přijíždíme do městečka Abaújszántó a v mlze hledáme vinařství Pendits patřící paní Martě Wille – Baukauff. Tato obdivuhodná žena se po smrti svého německého manžela vrátila do své vlasti a koupila sklep a vinařství. Od roku 2005 se pak spolu se svými syny věnuje produkci organických vín za  použití jen biologických postřiků a minima síry.

Před ochutnávkou vín paní Marty jsme se zajeli navečeřet do pár kilometrů vzdálené vesnice. Moderně zařízená restaurace patřící dvěma bratrům, kteří se vrátili z gastronomickými zkušenostmi z New Yorku, nabízí lokální speciality. Já jsem si dal steak s prasátek Mangalica – typického plemena v celém Maďarsku. Jídlo bylo výborné ovšem pravděpodobně vůbvec nejtučnější v mém životě, neb ve výborném mase byla skrytá klobása a pod masem zelí moxované s výpečkama – bez panáka slivovice bych se nedopracoval ani do půlky.

Nejdříve s paní Martou chutnáme vína v jejím sklepě. Dalo by se předpokládat, že půjde převážně o sladká vína, ovšem vinařství Pendits produkuje skvělý suchý Furmint a Žlutý muškát. Obcházíme sklep a ochutnáváme vína různých ročníků. Zvláště Furmint s tratě Krakov, vymykající se svou mineralitou a florálními tóny, dělá Bogdanovi (to je ten Polák z nadpisu) radost, jelikož potvrzuje vinné propojení mezi Poláky a Maďary. Filosofii paní Marty je: počkat si až víno vyzraje v sudu a bude podle jejího pocitu připraveno na lahvování. Jakmile to nastane,  víno putuje do lahve pod šroubovací uzávěr. Tento způsob uzávěru používá paní Marta proto, aby se zamezilo dalšímu zrání a víno zůstalo stejné jako při lahvování. S prodejem vína se tu opravdu nespěchá a ve sklepě je k vidění velké množství vína – například desítky kusů Tokaj Ascú 1999. Jak sama paní Marta říká: „Vína nemůžeme chutnat v žádné krásné degustační místnosti, ani se nemůžeme chlubit pěkným vinařstvím, můžeme si ovšem dovolit ten luxus prodávat svá vína až v době, kdy si skutečně myslíme, že jsou nejlepší.“ 

Po ochutnání již nalahvovaných vín se přesouváme do penzionu, kde jsme ubytování.

Velmi zajímavý je takzvaný Dialog – cuveé Furmintu a Žlutého muškátu, dále 4 putňové Asyl 2001 a velkou dobrotou je 6 putňové Aszu 1999. Ušlechtilá plíseň botrytis cinerea  způsobí nejen akumulaci cukru, ale i aromatických látek a kyselin, takže i přes velký obsah cukru jsou vína šťavnatá a mají dobrou kyselinu. Večerní degustace s paní Martou byla nesmírně zajímavá. Je velmi činorodou a aktivní vinařkou. Široce se angažuje v maďarské mutaci hnutí Slow food – http://www.slow-food.hu či CEVI http://cevi-eciw.eu – asociaci sdružující nezávislé vinaře v Evropě. Paní Marta Wille – Baumkauff je velká osobnost s širokým rozhledem a bylo mi velkou ctí si s ní ten večer povídat.

Další den se ještě pokocháme slunnou Tokají a míříme zpátky na Slovensko, kde se v Rožnově setkáváme se strekovskými vinaři a těšíme se, že večer proběhne společná degustace v místní vinotéce. Bogdan pak míří domů na Moravu a já se rozhoduji prozkoumat východ Slovenska, a poté  dále pak za kamarádem do Miskolce a Egeru na Egri Bikaver - ale to už je na jiné povídání …

 

 

Pokud by vás zajímalo víc, není lepšího řešení než zajít do Vinografu objednat si láhev vína ze Strekova 1075 či Pendits, a já vám o svých zážitcích milerád popovídám u sklenice těchto skvělých vín.

 

---

---

Termín: 11. 6. – 18. 6. 2011
Cena:     15.500,- Kč na osobu
Propozice:    

Vinograf ve spolupráci s CK Calypso pořádá mimořádný výlet za vínem pro milovníky slunných zemí, moře, cyklistických příležitostí, vína a gastronomie. Cílem je Dalmácie, ostrovy a poznání tamních vinařství se spoustou auto- chtonních odrůd.

Otázky a odpovědi:
Ot: Dobrý den, Zaujala mne Vaše nabídka putování za vínem do Dalmácie červen 2011 na lodi a na kole.
Ráda bych se Vás zeptala, kolik času se denně stráví na lodi a kolik na kole?

Odp: Na lodi se především spí, snídá a večeří. S vyjímkou čtvrtka, kdy máme naplánovanou dlouhou denní přeplavbu a den bez kol, se ale na lodi příliš zdržovat přes den nebudeme. Typický denní režim obsahuje ráno přeplavbu průměrně okolo 2 h. Vyplouvá se zpravidla brzy, ještě dlouho před snídaní. Vylodění k putování bude mezi 9 – 10 h. A pak jsme vlastně celý den venku a k pohybu slouží kolo. Ovšem pokud nebudete chtít na kolo, můžete zůstat na lodi a doplout do společného cíle a tam si udělat nějaký jiný program. V tom případě ale nemůžeme zaručit, že se dostanete do všech míst zajímavých z pohledu vína. Lze rovněž zpravidla dopmluvit mezipřistátní lodi někde napůl cesty, aby jízda na kole byla kratší.

---

---

“Vstup do iného sveta. Aj tak by sa dala charakterizovať chvíľa, ktorú strávite v tristo rokov starej pezinskej vínnej pivnici bratov Hacajovcov. Po tom, čo zdoláte strmé schodisko a ochromí vás vôňa zrejúceho vína, zbadáte po stenách rozvešané čiernobiele fotografie. Fotografie ľudí, ktorí rok čo rok postupne dôverne spoznávali výrok In vino veritas. Vo víne totiž pravda je… Pokiaľ je dobré.”

Špecialitou firmy HACAJ sú sekty, vyrobené klasickou metódou druhotného kvasenia priamo vo fľašiach. Princípom „klasickej metódy“ je v skratke to, že konzument dostáva sekt v tej istej fľaši, v ktorej kvasil i dozrieval. Pri príprave základného vína, boli od štádia spracovania hrozna použité postupy s cieľom, vyrobiť špičkové šumivé víno. Hroznový mušt sa získava lisovaním celých (nepomletých) strapcov, pri výrobe ružových sektov zo samotoku. Kvasenie muštu pre základné vína je riadené chladením. Základné víno s tirážnym likérom, ktorý obsahuje špeciálne kvasinky sa plní do hrubostenných fliaš. V nich prebieha druhotné kvasenie niekoľko týždňov až mesiacov. Takto vyrobený sekt zreje vo fľašiach ďalších minimálne 9 mesiacov.

Kvasinkové kaly sa odstraňujú z fliaš každodenným striasaním v špeciálnych stojanoch počas 3 až 6 týždňov. Usadené kvasinky v hrdle fľaše sa následne zmrazujú a odstreľujú procesom nazývaným degoržácia. Každá fľaša sa dopĺňa expedičným likérom a uzatvára špeciálnou korkovou zátkou a drôteným košíkom.

Všetky technologické operácie tohto náročného výrobného procesu sú robené ručne, vďaka čomu môže hotový sekt niesť právom označenie „hand made“. Na zrenie vína a výrobu sektov využíva firma od roku 2000 pivničné priestory historickej budovy z 18. storočia v centre Pezinka.

Šumivá vína představí osobně pan Ján Hacaj, kterého jsme k této příležitosti pozvali a který nás před několika málo týdny také hostil ve svém sklepě v Pezinku. Rozhovor, který jsme tehdy o šumivých vínechvedli, uvidíte brzy na videu na stránkách www.vinograf.cz. Dozvíte se z něho názorně mj. i to, jak se sekty klasickou metodou vyrábějí.

Seznam vzorků, které ochutnáme:

ŠUMIVÁ VÍNA
1. Rizling rýnsky 2008 EXTRA BRUT
2. HACAJ sekt BRUT
3. Rulandské modré pestovateľský sekt 2008 biele – BRUT
4. Rulandské modré pestovateľský sekt 2007 Rosé – BRUT
5. Svätovavrinecké 2008 Rosé – EXTRA DRY
6. Chardonnay 2008 EXTRA DRY

TICHÁ VÍNA
7. Sauvignon 0,75 l 2009 NZ – suché
8. Veltlínske zelené 2009 VzH – polosuché
9. Rulandské modré 2009 VzH – červené, suché
10. Cabernet Sauvignon barrique 2009 NZ – červené, suché
…a taktéž jisté překvapení….

 

Videominidegustace sektů HACAJ:

 

O vinařství HACAJ:

---

---

Máme rádi vína pana Leoše Horáka z Vrbice, protože jsou pěkná. Ortodoxní vyznavači natur produkce panu Horákovi sice vyčítají jeho moderní styl, ale nenechme se zviklat. Jsou čistá, voňavá, moderní a kvalitní. Ostatně, máme je v baru tak si je přijďte vyzkoušet.

Pěkné je i vinařství, ve kterém pan Horák vína tvoří, úžasná je Vrbická sklepní enkláva, kam rozhodně doporučujeme se vydat podívat. Na to všechno a i do sklepa, kde pan Horák obvykle svá vína ve Vrbici rozlévá, se pojďte podívat s námi:

---

---

Tým Vinografu se tentokrát vydal do Rakvic k Miloši Michlovskému. Pan Michlovský je nejenom jedním z našich nejúspěšnějších vinařů, ale současně se intenzivně věnuje šlechtitelské práci. I proto chutnáme dvě vína – jedno z tradiční odrůdy Rýnský ryzlink a druhé z odrůdy Laurot, na jejímž vzniku se Miloš Michlovský podílel.

Kromě dvou vín, která můžete ve Vinografu ochutnat celý týden, můžete ochutnat velkou část nabídky vinaře tento pátek (6. listopadu), kdy Miloš Michlovský bude v Míšeňské osobně přítomen a povede tu degustaci. Místa na tuhle akci si můžete rezervovat na www.misenska.cz

---

---

Tým Vinografu se tentokrát vydal do Pavlova, kde se usadil zajímavý člověk. Pan Georgios Ilias byl původně vášnivým rybářem, lovícím ve vodách Novomlýnských nádrží. Jejich okolí mu učarovalo tak, že se rozhodl si tu najít trvalejší místo. Jakmile se ale seznámil s místním životem, s lidmi a vínem, vyrašila v něm myšlenka stát se vinařem a přijmout to jako profesi i poslání.
Jak si usmyslil, tak učinil a tak od roku 2005 jsou na trhu jeho vína. Ochutnali jsme dvě z nich – Pinot Gris a Modrý Portugal a došlo nám, že ačkoliv pan Ilias nedělá víno dlouho, svou intuicí a citem překonal léta praxe a náskok mnohých z těch, kteří vyrábí víno celý život.

---

---

Pár kilometrů od Prahy, tam, kde se Labe zařezává do Českého středohoří, leží Velké Žernoseky. V místním zámku sídlí vinařství, které vede pan František Kupsa a dělá tady jedna z nejzajímavějších českých vín. Terroir, se kterým tu pracují, není nepodobný slavným polohám v údolí Rýna nebo Mosely. Daří se tu Ryzlinku, Pinotu i dalším odrůdám.
Vypravili jsme se tam s kamerou a laskavý hostitel nás kromě vinic protáhl i sklepeními zámku, která jsou přes sedm set let stará. Po návratu do Vinografu jsme pak tři z vín ochutnali a vy si na ně celý tenhle týden můžete zajít.

A kdybyste snad neměli cestu kolem nebo kdyby vám vína chutnala tak, že zatoužíte je mít doma, koukněte se na náš bedýnkový projekt. Výběr z vín, která ochutnáváme, totiž můžete dostat každý měsíc domů.

---

---

Tým Vinografu se vydal do Boleradic, kde vinaří dva bratři. Marek a Petr Korábovi nejenže tu dělají krásná vína, ale navíc se cíleně zaměřují na staré vinohrady a jejich záchranu. Starý totiž vinohrad často dává zajímavější vína, protože kořeny révy se umí prodrat velmi hluboko do země. Vína od Korábů jsou opravdovým požitkem pro fajnšmekry a nadšence a vy dvě z nich (Frankovku a Veltlínské zelené) můžete tenhle týden ochutnávat ve Vinografu.

Kromě toho zkoušíme nový přehrávač Viddler, který nabízí indexování jednotlivých vín jednoduchým tagem. To se časem ukáže jako důležitá věc, protože vína, která budeme dávat do bedýnek, budeme tagovat a přímo na ně odkazovat. Dejte nám vědět, jak se vám to líbí.

---

---

S kamerou jsme se vypravili do popického vinařství Sonberk. Krásnou budovu od Josefa Pleskota jsme si prohlédli s enologem Oldou Drápalem a ochutnali mladá vína z tanku. Doma ve Vinografu jsme pak ochutnali tři vína z řady Velký Sonberk. Sauvignon, Rýnský Ryzlink a Pálava ze Sonberku jsou výborným dokladem toho, že se na Moravě dělají krásná vína.
Vy je můžete ochutnat od pondělí do pátku ve Vinografu. V pondělí na vás za barem čeká Ondra Kopička, v úterý Klára Kollárová. Těšíme se na vás.

---

---

Naše vína se čím dál častěji umistují ve všelijakých soutěžích a přehlídkách. Daří se jim prostě. Jakby taky ne – sluníčka je čím dál víc, technologie už máme; otevřený hranice jsou už pár let a tak se jezdíme učit ven a sbíráme zkušenosti.

Možná nejvíc se nám daří v rosé. Růžovky mají totiž mít něco, co v čím dál tím teplejších podnebích Středozemí budou dosahovat hůř a hůř – svěží kyselinku, jiskrnnou vocnost a živost. Potvrdilo se to i nedávno ve francouzském Cannes. Ještě než se tam vydali filmožrouti a Tarantinové ve smokingu lítali z mejdanu na mejdan, odehrála se tam jedna z nejprestižnějších růžových soutěží – Mondial du Rosé.

Dva naši lokálmatadoři tam sebrali zlatou: Vladimír Kašík a Jiří Hort. Vína páně Horta jsou celkem známá věc, jeho stánky na všech přehlídkách a výstavách jsou vždycky obležený davama příznivců. Ale pan Kašík je malovinař a klaretu z Rulandského modrého udělal jenom 600 lahví. Vypravili jsme se za ním s týmem Roseportalu do sklepa a plán zněl jasně – seznámit se, ochutnat, nafotit, natočit, nakoupit pro Hladinku.

Pro rosé jsem zahořel právě díky Jirkovi Hortovi. Potkali jsme se u Honzy Stávka na nějakém rosé večeru a slyšel jsem ho tam mluvit a vysvětlovat, ochutnal jsem a bylo. Tohle je už asi páté nebo šesté rosé, co jsem udělal a zatím asi nejlepší.

Pan Kašík má sklep v Novém Poddvorově a patří do sdružení Císařův vinohrad. To je parta tří lidí, kteří se spojili, aby prodávali víno pod stejnou etiketou. Kromě Kašíka sem patří ještě Václav Mrkva a Pavel Veselský, většina jejich vinic leží v tratích Remíze a Roviny. Výhody sdružení? Nižší náklady, vzájemná kontrola a společný názor na postup při některých viničních pracech. Všichni třeba řežou na jeden tažeň, kde nechávají 6 – 8 oček.

Přijeli jsme sice jenom na rosé, ale nemohli jsme jinak, museli jsme přechutnat všechno. Začali jsme obligátním pohárkem červeného, kterým prý poddvorovští začínají všechny ochutnávky.

Nebojte se, to není vyháněcí sklenka. My tady prostě začínáme vždycky červeným, i když degustujeme jenom bílá.

Většina vín byla v době naší návštěvy asi den na lahvi. Víno ale většinou drželo a žádný sírodivočiny se nekonaly. Projeli jsme celou nabídku a většinou jde o jednodušší, krásně pitelný vína, který nikoho neurazej, ale že bych si je do smrti pamatoval, to asi ne. Jenže v konkurenci výstřelků všeho druhu je víno, který je čistý a pěkně odrůdový vlastně bezva věc.

Když ale dojde na rosé, dojde vám, že to je vlastně Kašíkův styl. To rosé nemá nic navíc, nic namíň. Je prostě krásný, jemný, čistý, svěží. Nikde nic nečouhá, nic nechybí. Paráda. Za 220 korun patří mezi ty dražší růžáky, ale zase nemůžete čekat od finančního poradce, že si nebude uvědomovat svoji cenu. A vzhledem k tomu, že je ho prostě jenom těch 600 lahví, tipuju, že nevydží do prázdnin.

Jsou naše vína lepší a lepší, nebo se horší ta světová?

---

---

V Čejkovicích je kopeček, na kopečku domeček, v tom domečku stolečky, na stolečkách skleničky. Problém je, že tam nejsou lidičky. Znáte ten pocit, když něco nefunguje a vy nevíte proč? Můžete se zvencnout, protože nevidíte chybu a ono se to netočí, nelítá to, nehraje to, prostě to nejde. Vypravil jsem se za Yaxim do Čejkovic, zjistit, v čem to vězí.

Koncept

Dvanáct let vařil René Bárta v luxusní restauraci nedaleko Mnichova. Dost se naučil, dost toho ochutnal. Pak se rozjel zpátky do rodné vísky a otevřel si tu restauraci. Jejím cílem je obohatit jedno z center našeho vinařství o kuchyni na úrovni. Alfou a omegou je tu čerstvost surovin, kvalita zdrojů, chápání hosta jako entity ve své jedinečnosti. Vedlejším efektem je samozřejmost jako párování jídla s místními víny, spolupráce s místními vinaři a tak. Tady ale romantika končí. Hospoda totiž nemá dost hostů.

„Místním je to drahé, přespolní o nás nevědí. Tady se čeká, že jídlo v restauraci je řízek přes půl talíře a ta obloha, hranolky, tatarka a konec. Když to člověk nedostane, tak mu to nevoní. Pořád čekám, že lidi přestanou jíst ty obludnosti, co jim servírují v hospodách a budou trochu hledat jídlo a jeho podstatu.“

Něco tomu chybí. Asi promo.

Chvíli si povídáme o propagaci a ukazuje se první zádrhel. Nezbyly na ní totiž peníze. Jenže to je ve chvíli, kdy vaše zákazníky mají tvořit hlavně Pražáci nebo Brňáci jedoucí za vínem, trochu problém. Upřímně řečeno, kdyby Yaxi občas nekomentoval moje výplody na Vinografu, jeho přítomnost a aktivity by mi i navzdory lásce k vínu asi unikly.

„Teprve teď mám pocit, že se trochu obrací vítr. Ono se to zdá jako maličkost, ale uvědomte si, co udělal s vnímáním lidí třeba pořad pana Pohlreicha Ano, šéfe. Najednou začíná růst poptávka po kvalitě, lidi se zamýšlejí nad tím, proč má jídelníček dvacet stran a přesto si z toho nějak nemůžou vybrat.“

Dostali jsme (ve čtyřech) na ochutnání dva chody z degustačního menu. Prvním byl studený kuřecí salát s karí a řapíkatým celerem, pro který se kuřecí kousky macerují přes noc v balzamiku, aby dostaly šmrnc. Druhý chod byla chuťovka z kachních jater obalených ve slanině, to celičký na lístku salátu s jemně pikantní zálivkou. Kuřecímu salátu by se možná dalo vytknout, že celer působil trochu rušivě svojí velkokouskovostí, jako milovník Indie bych zvážil taky výrobu vlastního karí. Jatýrkům se nedalo vytknout nic.

„Dnešní cíl? Najít obchodního partnera. Jsem naplno položený v jídle a ve víně, jenže mi dochází, že aby se Zlatý kopeček zvednul, musí nastoupit promo. Na to už mi ale nezbývá ani čas, ani energie a finance.“

Co s tím?

Zdá se mi, že by měl stačit ten správnej buzz. Prostě slovo ulice, který se roznese mezi lidma tak, aby kdo pojede tímhle směrem, se tam stavil na večeři. První krok – testing – už mám já osobně za sebou a je jasný, že se sem budu rád vracet. Z Čejkovic je to totiž kousek víceméně kamkoliv a místo, který má takovouhle atmosféru a kde se dobře jí a pije, je v rámci Moravy tak trochu balzámem na duševní žaludek.

Byli jste tam už?

---

---