(ne)Vinný lístekVíno od Svatého Tomáše aneb Rulandské šedé (snad) nikdy nezklame
9. května 2012, Martina Veselá, Brno
Rulandské šedé pozdní sběr 2010, Vinařství Svatého Tomáše, Malé Žernoseky, Litoměřicko
Odrůda: Rulandské šedé
Rok: 2010
Zatřídění: jakostní přívlastkové – pozdní sběr, suché
Alkohol: 13,0 % obj.
Cukernatost: 23,0°NM
Zbytkový cukr: 1,6 g/l
Vinařská oblast: Čechy
Podoblast: Litoměřická
Obec: Malé Žernoseky
Viniční trať: Na Dobraji
Č. šarže: 10-001
Moje první recenze se započala jednoho jarního večera na sociální síti známé jako Facebook.com. Pan Horešovský na tamní profil Vinografu vyvěsil, že hledají nové recenzenty a že vymění recenzi za lahev vína. Na to jsem mu napsala, že klidně a tak to celé vlastně začlo. Ozval se mi a já dostala za úkol vybrat si víno. Jako milovník spíše sladších vín jsem zvolila původně polosladké Rulandské šedé od Školy Valtice z Mikulovska. Ovšem stalo se, že pan Horešovský moji odpověď s výběrem dostal pozdě a jal se mi vybrat sám – zvolil stejnou odrůdu, ovšem od Vinařství Svatého Tomáše z Malých Žernosek na Litoměřicku. Maličko jsem se bála, že jako suché víno bude kyselejší, ale protože s Rulandským šedým mám vesměs jen dobré zkušenosti a snad nikdy jsem neměla z této odrůdy nic, co by se vyloženě nedalo pít, a zároveň jsem byla zvědavá na víno z Čech, protože jakožto dívča z Moravy jsem v brněnských vinotékách na mnoho českých vín nenarazila a žádné z nich ještě neochutnala, souhlasila jsem a tak tedy spatřila světlo světa tato recenze.
Odrůda
Rulandské šedé není potřeba dlouze představovat, je to známá starobylá odrůda francouzského původu, dnes s celosvětovým rozšířením. Mezinárodně se používá jeho původní francouzský název Pinot gris, lze ho ovšem najít i jako Pinot Grigio (italsky) nebo Ruländer v Německu podle obchodníka J.S. Rulanda a pod dalšími názvy. Vznikla spontánní pupenovou mutací z Pinot noir, tedy Rulandského modrého. Jeho základní charakteristikou jako jakostního vína je podle wineofczechrepublic.cz: Zlatožlutá barva, medově nasládlá vůně s jemným pomerančem Velmi plné víno, obvykle s vyšším obsahem glycerolu i alkoholu, harmonické, vláčné s utlumeným působením kyselin a s dlouho trvající dochutí[1]. V závislosti na regionu se však mohou objevovat chutě různého jiného ovoce a jiné barevné odstíny.
Víno
A teď už konečně k Rulandě šedé od Svatého Tomáše. Elegantní podlouhlou úzkou láhev z tmavého hnědého skla, která spolu s vinětou nadepsanou písmem v historickém stylu – něco alá švabach, ale čitelnější – vytvářela dojem starobylosti a zároveň důvěryhodnosti prověřené časem s odkazem na tradici, jsem nechala řádně nachladit. Tak abych alespoň odhadem v bojových podmínkách na koleji, kde jsme víno s drahou polovičkou u příležitosti prvního máje vypili, dosáhla správné teploty podávání, která by měla být 9-11 °C pro bílé suché víno pozdního sběru. Zátku z poctivého korku jsem vytáhla a za ní se ukrýval mok zlatožluté barvy, s odlesky do slámova nebo světlého medu (například lipový nepastovaný má často takovou barvu). Po přivonění byla cítit především lehká a svěží, přitom však poměrně intenzivní, vůně bílých hroznů, prakticky prostá jiného ovoce. Stejně tak i v chuti bylo zajímavé a netypické, že mi nepřipomínalo jiné ovoce než právě chuť bílých bezpeckových hroznů. V jejím úvodu překvapila příjemně pikantní mírně štiplavá intenzivní kyselinka, která se postupně zaoblila až do jemnějších mírně sladších tónů vzadu při polknutí. Na jazyku poté zůstávala poměrně dlouhá příjemně nakyslá dochuť, která po vymizení ponoukala k dalšímu doušku. Nutno říci, že po ohřátí skleničky na pokojovou teplotu se kyselinka upozadila, ztratila na příjemné štiplavosti a chuť se více zakulatila do sladkých ovocných tónů bílých hroznů, což ovšem bylo spíše na škodu, protože mírné štipkání na jazyku mi přišlo osvěžující. Velmi kladně hodnotím, že zde nebyl cítit tvrdý „alkoholový dojezd“, nemám to u vín ráda a je to pro mě ukázkou kvality, stejně jako to, že víno nebylo přesířeno. Příjemně překvapilo, že ač se jednalo o suché víno, chutnalo relativně sladce, tak na hranici s polosuchým.
Shrnutí a doporučení
Závěrem bych chtěla shrnout, že se jedná o víno atypické svojí výraznější kyselinkou a chutí svěžích bílých hroznů bez pecek, zajímavé tím, že bylo prosté chuti jiného ovoce. Je to víno vyvážených chutí, počáteční kyselinku doplňuje pozdější zaoblená nasládlost. Zakousla bych si k němu nejlépe zelené olivy plněné mandlemi, případně tuňákem nebo lososem, které by ladily svojí nakyslostí. Ze sýrů bych zvolila ty neutrální nekořeněné plísňové – camembert či hermelín. Je obecně známo, že Rulandské šedé se hodí k bílým masům, tedy rybám a drůbeži, k tomuhle konkrétnímu bych jako optimální viděla jednodušší nepřekořeněné pokrmy s bylinkami jako je bazalka nebo provensálské koření.
Organoleptická analýza:
Viněta a láhev: Dlouhohrdlá úzká láhev z tmavěhnědého skla s bílou etiketou popsanou černým písmem v historickém stylu. Působí elegantně, starobyle a důvěryhodně s odkazem na tradice.
Vůně: Lehčí svěží vůně bílých hroznů, prostá jiného ovoce.
Barva: Střední tóny žlutozlaté, do slámova nebo jako světlý med.
Chuť: V počátku příjemně pikantně štiplavá kyselinka, vzadu se zaoblí do sladších tónů, po polknutí zůstane mírná příjemně nakyslá poměrně delší dochuť. Nepřipomíná jiné ovoce než bílé hrozny. Vyvážený poměr cukrů a kyselin. Na suché víno relativně sladší, až na hranici s polosuchým.
_____________________________________________
[1] www.wineofczechrepublic.cz [online] [cit. 05.05. 2012] Dostupné na www: http://www.wineofczechrepublic.cz/ukaz_odrudu.php?lang=cz&id=3
Dalším vínem, které jsem si ve Vinografu vybral k recenzi, je Mádlův kabinet odrůdy Neuburské, odrůdy, která dnes zažívá nelehké časy. Dílem jsou její trable způsobeny tím, že se za ni v dobách minulých v zájezdových sklípcích schovávala kdejaká směska diskutabilní kvality (typický Neuburg není totiž až tak nijak zásadně vyhraněn vůči většině odrůdového sortimentu v čistě odrůdových vínech). Dalším problémem Neuburského je jeho zatím uspokojivě nepojmenovaná nemoc ve vinici, která se zatím pracovně nazývá krátkouzlovitost. V čem spočívá? Internodia, tedy laicky-polopatisticky řečeno dílky letorostu členěné jednotlivými kolínky, se zkracují a zakřivují do té míry, že letorost může růst “cikcakovatě”. Vedle problémů se zpožděním fenofází a zelenými pracemi se jako závažným jeví takové doprovodné skutečnosti jako je nižší výnos a cukernatost toho mála hroznů co zbude. Na Moravě (a nejen zde, ale i v Dolním Rakousku) se objevilo několik případů, kdy pěstitel v zoufalství nad (ne)úrodou vyklučil mladý vinohrad Neuburského.
VO: Réva vinná je vlastně liána. Jak v této souvislosti máme pojímat řez?
VO: Lze uzpůsobit řez dle klimatických podmínek?
sladkost hrášku a cibule. Dezert kadaif je popravdě cukrovo-ořechová bomba a Neuburské k němu bylo příliš ostré a kyselé. Naopak CM dezert moc hezky odlehčil a hned bylo méně výčitek nad přídavkem :-) 
28. března 2011, evas 
Loading ...
