Není to ani pár dnů co mne inspiroval jeden můj dobrý známý k tomuto minitextíku s minivideem a minianketou pro vás :-).  Známý se mnou často rád konzultuje svůj výběr vín a různé vinné zážitky. Tentokrát se přiřítil, a s nadšením ve spěchu cosi lovil z útrob tašky. Moc mu to nešlo, a tak mi v mezičase sděloval: “Hele, dostal jsem skvělý víno, děsnou šišku !  Má to samý medaile a je to prej vynikající od nějakýho výbornýho mladýho vinaře. Musím ti to ukázat“. Mezitím ulovil, a začal tahat za hrdlo ven tmavou lahev. No – tmavou, leč s oslnivými odlesky, řekl bych…

Vytáh Dufka, zatímco dodal: “No tak se na to podívej… ” a vítězoslavně mi před nos nastavil víno v lahvi s pestrou vinětou obklopenou nejméně osmi medailovými nálepkami v barvách od staniolově stříbrné přes celou duhu až po stanilolově zlatou. Každá nálepka pochoptelně  značila vysoké ohodnocení z některé z vinařských soutěží. Asi proto už tentokrát nedodal jindy obvyklou otázku “Co myslíš?” Prostě nálepky zabraly.

Podotýkám důrazně, že mi teď vůbec nejde o vína  ani o žádného vinaře (zmíněného Dufka či Žůrka – kterého jsem zcela náhodně vybral pro videoilustraci tohoto tématu), ale čistě o jev “olepování lahví”, abych to tak nějak nazval. Můj vztah k tomuto jevu vůbec nehci ventilovat, protože nechci nikoho ovlivňovat (ignorujte prosím i pejorativní název článku a videa) a rovnou vám nabídnu anketku. A na její výsledky jsem ovšem opravdu zvědav, protože věc není vůbec jednoznačná. Proč? Protože:
1. nikdo nezná všechna vína ani všechny vinaře, aby si snadno vždy vybral
2. každý potřebuje vodítko pro nejlepší víno v rámci své peněženky
3. když není kdo by poradil, zbývá znalost údajů na etiketě
4. když znalost chybí před plejádou lahví na reagále, rozhoduje intuice, resp. reklama, tj. prezentace láhve.

No a jsme u toho: placka na lahvi může rozhodnout. Marketingově zdatný vinař to ví a lepí. Někteří vinaři však zásadně nálepky na láhve nedávají, neb je jim to nepříjemné (nebude se chlubit plackama), nestetické (každej pes jiná ves - von se dělá s etiketou a pak to má polepit něčím úplně mimo mísu), nepraktické (představte si, že každou lahev musíte znova vzít do ruky a olepit jednou, dvakrát, osmkrát…) a po čertech drahé (nálepky si od pořadatele soutěže musíte vždy draze koupit). Navíc někteří vinaři ani soutěžím (hodnotitelům) nevěří, proto tam vína vůbec nedávají, ačkoli jsou špičková. No a někteří jsou příliš hrdí (buď ti chutná nebo jdi, na tom nálepka nic nezmění!).

Faktem je, že u většiny těch nejlepších vín a vinařství se s tímto typem marketingu nesetkáte… to jen tak na okraj :-).

No a jak to tedy máte vy?

 Loading ...

39 dnů před kolaudací se začíná tohle vinařství docela vyloupávat… Ve finále toto celé bude zakomponované do terénu, střecha bude pokrytá zeminou (copak tam asi poroste?) a vidět bude jen přední stěna a nahoře degustační místnost. Jste taky zvědaví?

Více v minifotodeníčku  zde

JIŽ DNES VEČER, 20. ČERVNA 2011, 18:30

Navigace:
fáze 1 – terénní úpravy (začátek ledna 2010)
fáze 2 – základy (začátek února 2011)
fáze 3 – první betonáže (polovina února 2011)
fáze 4 – vztyčování stěn (začátek března 2011)
fáze 5 - zastřešení (přelom duben/květen 2011)
fáze 6 – před kolaudací (červenec 2011)
fáze 7 – finále (srpen 2011)
Komentáře

Být ve správném čase na správném místě… to je to, oč tu běží :-). My jsme se ocitli ve správném čase.  A i když s místem a jeho mapováním nám musí trochu pomoci i jiní (třeba i vy, budete -li poblíž), můžeme vám teď přiblížit – a průběžně přibližovat – vznik jednoho pěkného vinařství na zelné louce. A to doslova !

O nové vinařství půjde hlavně místem, technologií a budoucností, a jak doufáme i významem. Nikoli ovšem značkou: Vinařství Šabata je “stará známá”. Vláďa Šabata se před časem pustil do projektu, který mu zcela jistě změní život a jeho dětem i rodině předurčí (či spíše asi už jen zafixuje) další osud. A nám osttaním svítá naděje nových dobrých vín…

Pozemek se nachází v k.ú. Zaječí na zelené louce – jde o vytěžený zemník (tj. místo, ovykle jáma, ze kterého se těží zemina pro stavbu, jinak také výkopiště – pozn my:-).  Má plochu 10 769 m2. Vlastníkem je VINAŘSTVÍ ŠABATA s.r.o.  Spodní část pozemku je určena na výstavbu penzionu (32 lůžek) s velkou restaurací, zahradní restaurací, kolárnou, vinným sklípkem a ostatním zázemím, které k vinařství a moderní vinařské turistice patří.  

Vláďa Šabata v okolí tohoto pozemku stále vykupuje opuštěné viniční tratě pro výsadbu nových vinic – má jich k dnešnímu dni cca 3 ha v bezprostředním okolí. Pozemek je „posazen” mezi vinicemi a naprosto osamocen, což mu dává neobyčejné kouzlo. Centrum obce Zaječí je vzdáleno 3000 m a není vidět ani jediný dům, snad kromě kousku střechy Vinařství U Kapličky. Na dohled jsou Přítluky – asi 1000 m. Pozemek končí u nepříliš frekventované silnice 3. třídy –”MODRÁ VELKOPAVLOVICKÁ CYKLOSTEZKA” a přímo nad ním je Přítlucká hora (292 m.n.m.), kde bude “v dohlednu stát rozhledna” :-) – společné to dílo obcí Zaječí, Přítluky a Rakvice.

Pozorný čtenář znalý našich vinařských poloh už tuší, že se nacházíme na okraji Lednicko – valtického areálu. Kromě výhledu z tohoto místa na mýtické Pálavské vrchy se nedaleko tyčí lednický Minaret. Do samotné Lednice je to po značené terase lesem a oborou kolem Obelisku (další z mnoha tamních krásných staveb) na kole cca 40 minut turistickým tempem.

Samotné vinařství bude stavbou o půdorysu 1000 m2 s výškou 5,5 m, která bude postavena v současném úvoze a díky terénní dispozici zasypána zeminou včetně střechy tak, že bude vidět pouze čelní stěna s příjmovou vanou na hrozny a vstupy do objektu.

Objekt je řešen klasicky – příjem suroviny, nakvášecí hala, ležácký sklep, lahvovna, sklad nalahvovaného vína, expediční sklad, zázemí pro pro pracovníky a administrativu. Jediné schody v objektu povedou do mezipodlaží, kde bude degustační místnost a denní místnost v výstupem na obrovskou „pláň“ – střechu objektu. Takže to, co má dnes vinař Vláďa Šabata rozeseté po Zaječí, dostane kompletně pod jednu střechu.

Hrozny tu budou zpracovávány (z viničních tratí okolo Přítlucké hory) řízeným kvašením.

Tak se těšíme ! Vypadá to slibně a to místo má vážně kouzlo. A vy se těšte na fotky, zprávy a videa… a klidně i přispějte do tohoto “deníčku”. 

K tomu všemu nám Vláďa Šabata řekl: “Po zralé úvaze jsme s mým starším synem Václavem a s milcem vína p. Ivanem Benešem založili v druhé polovině roku 2010  firmu VINAŘSTVÍ ŠABATA s.r.o. Toto česko-slovenské uskupení (p. Beneš je kovaný Slovák s geny moravského rodiče)  je postaveno na základě malého rodinného vinařství Šabaty Vladimíra z Rakvic, Přítluk a Zaječí. První vína uvedené společnosti budou uvedena na trh v roce 2011 jako Svatomartinská.  Společnost počítá s produkcí 15 šarží moravských vín zpracovaných v novém sklepním hospodářství vybudovaném na „zelené louce“ v k.ú. Zaječí”. 

jaro 2010 – svépomocné čištění pozemku od náletových dřevin (na snímku budoucnost vinařství: Václav a Jan)

7.1. 2011 – první zemní práce, přesun prvních 7000 m3 (přesun jednoho kopce jinam)

13.1. 2011 – svérázní zemědělci a vinohradníci – bratři Osikovi z Rakvic zachyceni při náhodném průjezdu kolem stavby. Jako jedni z posledních v kraji obdělávají vinice vlastním koněm.

18.1. 2011 – pozemek pomalu mění svou tvář, ale žádné vinařství zatím rozhodně nepřipomíná :–)

21.1. 2011 – intenzita prací mocně stoupá a je víc než jasné, že bratři Osikovi s koněm by na toto již nestačili…

25. 1.2011 – probíhá boj o finance ve výběrovém řízení se stavebními firmami - zbudování vodovodní přípojky  o délce 600 m

1.2.2011 – den před kladením prvních betonů… Chlapci teda dost jedou ! Cíl: “My to vinobraní letos na novém snad ještě stihneme!”

3.2.2011 – …a začalo se i šalovat…

3.2.2011 – …a sem se přesunula hora. To sa to bude zarážať ! :-)

4.2.2011 – pokračujeme… i když se zima naplno hlásí o svá práva….

6.2.2011 – kdo uhádne co je v pozadí za vinařskou obec ? Napište do komentářů a správná odpověď vyhrává u nás sklenku vína od vinařství Šabata !

 6.2.2011 – tak to je mazec ! Nová Hora vyšší Pálavy….

8.2. 2011 -  bratři Osikovi – zřejmě na zpáteční cestě do Rakvic….:-) Kde jako celou tu dobu byli ?

8.2. 2011 – nemůžu si pomoct… tenhle obrázek je až mystický

14.2. 2011 – …člověk se zakousl do krajiny. A vono je to hezký i barevně :-)

21.2. 2011 – Tentokrát hodně těžká otázka: Kdo ví která vinařská firma hospodaří na přítluckých jihozápadních terasách, které vidíte na pozadí (vlevo) ? Správná odpověď: láhev vína z produkce Vinařství Šabata dle vlastního výběru! Vpravo na nejvyšším bodě Přítlucké hory uvidíte stát již brzy rozhlednu –společné dílo obcí Rakvice, Přítluky a Zaječí.

5. 3. 2011 – Zatímco se na starém sklepě se školí vína roč. 2010, na novém se vztyčují první stěny !

8.3. 2011 - stavba zdárně postupuje za dozoru předáka betonářské firmy. No a kluci Osikovi nechali podržet vinaři vidle (čtverky – mají 4 hroty), aby jako nastávající majitel betonového monolitu nezapomněl na půdu :-).

20.3. – první umělecký vstup v objektu  VINAŘSTVÍ ŠABATA s.r.o. Autor prozatím neznámý betonář. Snad to nejsou zobrazeni investoři. Dílo je ke shlédnutí ještě asi měsíc ,pak bude bohužel z překryto lícovými cihlami

13.4.2011 – Přípojka vodovodu – 650 m z obce Přítluky. Téměř erotický obrázek …

15.4.2011 – degustační místnost nebo kůlnička na dříví ? … no počkáme, jak bude vypadat v provozu :-)


Střecha a deg. místnost – stav 15. 4. 2011 a ……………………………………… a stav 1. 5. 2011

1.5.2011 – degustační místnost už působí docela útulně. A se spacákem už je kde přespat !

21.5.2011 – kontrolní otázka: je rozumné mít do degustační místnosti schody?

21.5.2011 – to není sklad Makra, nýbrž ratejna Vinařství Šabata. Čím jí asi naplní?

23.6.2011 - ještě rychle výkop pro požární nádrž… To tam někdo spad? nebo co je to malinký dole?
…a stavebněvinařská parta HIC…

23.6.2011 – 39 dnů před kolaudací … už se to začíná vyloupávat !

16.7.2011 – - … slib, že celé vinařství bude pod terénem a koukat bude jen degustační místnosti – je zjevně splněn!

16.7.2011 – Exteriéry je třeba ještě doladit…            

16.7.2011 – …tady taky :-)

16.7.2011 – ale interiéry už začínají vonět.. i když zatím jen barvou!          

Celý Vinograf přeje Vláďovi Šabatovi a jeho lidem hodně úspěchů. S napětím a rádi jsme sledovali a našim příznivcům zprostředkovávali to, jak Vinařství Šabata roste. Nikdo z nás tady v dálce neví, kolik stresu a různých nesčetných probděných nocí a jiných podobných ztrát tohle všechno aktéry stavby stálo. Ale vinařská práce právě začíná a protože je na krku září, zřejmě si nikdo ani neodpočine. Ostatně, vidíme, že za pracovním stolem už plánuje práci celý tým ! Přejeme tedy alespoň, aby se vydařilo víno a velice se na něj těšíme ! Děkujeme !

Tak jako na Náplavce (u Palackého mostu v sobotu) se i na Františku (náplavka mezi nemocnicí na Františku a hotelem Intercontinetal) ode dneška každý čtvrtek mohou těšit návštěvníci, ale i kuchaři přilehlých restaurací, na čerstvé české potraviny jako např. český bílý i zelený chřest, řezané čerstvé bylinky, sezónní ovoce a zeleninu, vepřové, hovězí, králičí, kuřecí i krůtí maso, na mnoho druhů sladkého i slaného také celozrnného pečiva, med, vynikající uzeniny od různých dodavatelů, a mnoho dalšího dobrého českého původu. Vše bez přídavků konzervantů, dochucovadel a barviv.

Více možná najdete ZDE. Vinograf vybral ze svého vinného lístku pár zajímavých českých a moravských kousků a zařadil se mezi všechny tyto dobrůtky.

Snad důstojně.. Přijďte ověřit ještě dnes ! :-)

I když to v poslední době vypadá, že víno je u nás snad až za nějakými sklepními filmo-divadelními extempore, pravý opak je pravdou. Mezitím, co u nás řádí kulturní vložky, my vyrážíme na lov a přivážíme další porce kyselin, cukrů, třísel, extraktu a alkoholu (a ano, i vody – ovšem původem z hroznů, nikoli z vodovodního řadu :-) se souhrnným názvem VÍNO (viz video a vinný lístek níže). Při své cestě jsme narazili na vína velmi různá, ochutnali jsme jich desítky, nebo spíše stovky.

To co od nás můžete čekat (a vyžadovat!) je pravdivá informace a rada při výběru vína, ať už je jakékoli a ať už jste jacíkoli, ať už preferujete vína naturální (téměř bez zásahů) nebo vína impozantně voňavá, “vylepšená” šlechtěnými kvasinkami. Víme, že jsou mezi vámi vyznavači obou technologických směrů… U nás každopádně najadete vína, která mají dobrou hodnotu a lze v nich nalézat skutečnou krásu, za kterou se nemusí nikdo stydět. Udělali jsme pro to hodně.

Přesvědčte se sami a pojďte s námi o víně přemýšlet :-) Pro inspiraci si klikněte na video nebo na náš obnovený vinný lístek. :-) Jsem zvědav !

Asi jste zaznamenali, že nedávno se náš programový záběr trochu “zahustil” (snadno si to ověřte zde a zde). Kromě degustací vín a prezentací vinařství jsme si začali i trochu hrát. Ne, že bychom se nudili, nás víno moc baví ! Řekli jsme si ale, že sklepní azyl (ve sklepě jste izolováni, nefungují tam mobily – a když, tak blbě :-)  nabídneme i těm, kteří nechtějí trávit svůj čas posloucháním nejrůznějších více či méně chytrých řečí o víně, nýbrž by se nejraději zašili někam, kde je víno, ale také klid a zábava. 

Rozhodli jsme se pro promítání filmů a pro různé komorní divadelní a hudební produkce. A taky pro vernisáže, které chystáme. Pohoda, vtip a zábava k sobě patří, stejně jako k nim patří víno. Jenže my si všechno rádi komplikujeme a tak nezůstává jen u zábavy, nýbrž jí obohacujeme o různé (převážně kulinářské) zážitky. A tak ti, co přišli na film Křidýlko nebo stehýnko přitom křoupali  na másle udělaná kuřecí křidýlka upravená do tzv. “kuřecích lízátek”.

Vtipný film Bokovka, po jehož uvedení do kin v r. 2004 dramaticky stoupla v USA poptávka po odrůdě Pinot Noir (jejíž kvalitu hlavní postavy filmu oprávněně vyzdvihují), jsme pochopitelně nabídli výběr vynikajících pinotů z našeho lístku. Ten jsme ovšem před tím právě pro tento případ příslušně upravili !

Jindy zase rozvibrovala sklepní stěny kapela Vintagewine tahací harmonikou, mandolínou, houslemi, kytarou, bubny a hlavně – skotskými dudami !  Znalci asi už tuší, že sklep zažil divé keltské rytmy, irskou i skotskou muziku. Vězte, že muzika byla doplněna minipřednáškou o dudách (např. jsme se dozvěděli, že mají dosah až 5km :-) a ochutnávkou pravé single malt skotské Whisky…

Jistý vrchol (alespoň z mého pohledu) byl loutkový horror Krvavé koleno v podání amatérského loutkohereckého souboru Tate Iyumni. Vrchol proto, že sklepní prostor se ukázal pro tak milý a současně tak horrorový divadelní kousek jako úplně perfektní prostředí, a také proto, že do sklepa se přišlo podívat něco přes 40 lidí, což beru jako ocenění našeho výběru a skvělé práce loutkoherců.

Velmi příjemné dramatické napětí pak vystřídala další pohoda s čokoládovým koláčem, sýrovými mísami a přebohatým výběrem vín. Někteří využili možnost prohlédnout si divadelní scénu k vlastnímu improvizovanému mikropředstavení s loutkami :-) Těším se na jisté repete ve formě dalšího kousku z repertoáru Tate Iyumni !

Všechno, co děláme, má nějakou spojitost s vínem. To pro nás má logiku, protože víno je sofistikovaný produkt, který je při profesionálně odvedené práci špičkovým, doslova uměleckým dílem. Snažíme se na to jít od lesa a přivést k vínu i lidi, kteří by na přednášku o víně  (zatím) nepřišli. A moc se u toho bavíme !  A těší nás, když pak přijdou i na tu přednášku !

Pokud chcete vidět další fotky z našich akcí, a i z dalších našich akcí s vínem, navštivte facebookový profil vinného sklepa Lustermannského a pohrabte se tam na ZDI !

Je už nějakou dobu jasné, že ročník 2009 byl extrémní. Tedy extrémně dobrý pro červená vína; a opravdu: Morava v tomto ročníku nebývale konkuruje světu. Známe pár vín, jejichž sláva hvězd se dotýká, a pokud ne ještě sláva, tak kvalita jistě. Domnívám se, že i v tomto jsme si přivezli z cest parádní kousky !

Je už nějakou dobu jasné, že ročník 2010 byl extrémní. Tedy extrémně složitý a nepříznivý. Mnozí vinaři ještě ani nenalahvovali a stále se perou s bláznivou mírou kyselin ve vínech. Minulé roky, které byly ve znamení vysokých cukrů (což je spíše mentální než technologický problém vinařů) jsou vystřídány ročníkem, který nutí vinaře k hlubokému (tentokrát spíše technologickému) zamyšlení. A jen někteří v této zkoušce obstávají. A to ti nejlepší, kteří mají názor a znají dokonale své umění/řemeslo.

My jsme absolvovali náročnou degustační cestu, abychom do našeho baru přivezli “úlovky” od těchto vinařů. Výsledkem by měl být výběr do našeho portfolia vín, který nejen ukáže složitost a etrémnost ročníku 2010, ale ukáže současně výborné zvládnutí všech vinařských nástrah. Některá vinařská jména znáte a některá jsou pro vás možná nová. Z obou táborů vám máme co nabídnout.
Však se podívejte… je to jen menší ukázka toho co nového máme, ale s chutí do toho :-)

Szep jo napot kivánok / Pekný dobrý den prajem!! …aneb s Polákem k bratrům Slovákům a Maďarům
Jan Čulík, 24. března 2011  

Bus Praha-Brno, vlak Brno-Zaječí (na nádraží zahlédnu Helenu Baker,  musím uznat, že jí to sluší a přemýšlím, zda je to znamení dobré cesty za vínem či nikoliv), autem s Bogdanem Trojakem Zaječí- Strekov (SK).

Ve Strekově nás uvítá Zsolty Sütő – ½  vinařství Strekov 1075. Uvítání vskutku skvělé – domácí pečené jelito, nakládané kyselé zelí a čerstvě upečený chléb. Povečeříme v krásných prostorách sýpky, kde se v podkroví nachází degustační místnost a v přízemí a sklepě vše potřebné k výrobě vína.  Zkoušíme k jelitu strekovský Ryzlink vlašský, čerstvě nalahvovaný. Jde k tomu lépe než tělnatější Chardonnay, které následuje posléze. Po chvilce přichází Tibor Melecsky – druhá ½ vinařství - a přesouváme se ochutnat mladá vína do sklepa. Ročník 2010 tu byl ještě náročnější než na Moravě. Vína mají velké množství kyselin a nízké extrakty. Fascinuje mě naprostý důraz na kvalitu a dobré jméno značky – vína, která neodpovídají představám těchto dvou vinařů, se vůbec nelahvují, aby se tak nekazilo dobré jméno značky (tu určitě Strekov 1075 má, bezesporu patří k jednomu z nejlepších slovenských vinařství – pro mě je úplně nejlepší)

Poprvé v životě chutnám odrůdu Dunaj – jedná se o křížení (Muškát Bouchet x Oportó) x Svatovavřinecké). Zajímavá odrůda vyznačující se dobrým vyzráváním a mohutnými víny s vyšším procentem alkoholu.

Večer pokračuje skvělými vzorky Modrého Portugalu, Frankovky, pinotově aromatického Svatovavřineckého a vrcholí ochutnávkou toho nejlepšího Alibernetu, co jsem měl kdy možnost ochutnat.

Zsolty s Tiborem se netají tím, že jim nejde o to vyrobit co možná nejodrůdovější vína, důraz kladou na terroir – v jednu chvíli Tibor stává a přináší kus zeminy, vlastně vápence, poleje ho vodou, která zasyčí a okamžitě se vsákne. Kus vápence se nádherně rozvoní a Tibor k tomu poznamená, že právě toto jsou jejich vína.

Sktrekov 1075 klade velký důraz na přírodní styl – vína kvasí spontánně, bez přidaných enzymů či většího množství síry. Krásné shrnutí filosofie, s jakou víno vyrábějí, je k nalezení na jejich webových stránkách:

Najvyššia kvalita nie je, čo najintenzívnejšia, najkoncetrovanejšia podoba najtypickejších vlastností danej odrody. Víno v našom ponímaní nesie  informácie o prostredí v akom vyrástlo. Chceme, aby človek zoznamujúci sa s naším vínom  dostal čistú, pravdivú,  informáciu o nás, o našom pohľade na život. Keď pije naše víno, aby cítil, že sa chceme s ním cez naše víno zoznámiť,  ale nechceme  sa za každú cenu páčiť (www.strekov1075.sk) .

Ráno se probouzíme v útulném karavanu okolo půl jedenácté. Kyselá kapusta (tj zelí) a espreso je skvělý nástroj proti zmírnění následků náročné degustace. Je krásný slunný den, loučíme se ze Zoltim a míříme směr Tokaj. Je to přece jen pořádný kus cesty, takže nám to zabere cca čtyři hodiny.

Asi hodinu od cíle se vnoříme do mlhy a do dalšího dne již nic jiného nespatříme. V podvečer přijíždíme do městečka Abaújszántó a v mlze hledáme vinařství Pendits patřící paní Martě Wille – Baukauff. Tato obdivuhodná žena se po smrti svého německého manžela vrátila do své vlasti a koupila sklep a vinařství. Od roku 2005 se pak spolu se svými syny věnuje produkci organických vín za  použití jen biologických postřiků a minima síry.

Před ochutnávkou vín paní Marty jsme se zajeli navečeřet do pár kilometrů vzdálené vesnice. Moderně zařízená restaurace patřící dvěma bratrům, kteří se vrátili z gastronomickými zkušenostmi z New Yorku, nabízí lokální speciality. Já jsem si dal steak s prasátek Mangalica – typického plemena v celém Maďarsku. Jídlo bylo výborné ovšem pravděpodobně vůbvec nejtučnější v mém životě, neb ve výborném mase byla skrytá klobása a pod masem zelí moxované s výpečkama – bez panáka slivovice bych se nedopracoval ani do půlky.

Nejdříve s paní Martou chutnáme vína v jejím sklepě. Dalo by se předpokládat, že půjde převážně o sladká vína, ovšem vinařství Pendits produkuje skvělý suchý Furmint a Žlutý muškát. Obcházíme sklep a ochutnáváme vína různých ročníků. Zvláště Furmint s tratě Krakov, vymykající se svou mineralitou a florálními tóny, dělá Bogdanovi (to je ten Polák z nadpisu) radost, jelikož potvrzuje vinné propojení mezi Poláky a Maďary. Filosofii paní Marty je: počkat si až víno vyzraje v sudu a bude podle jejího pocitu připraveno na lahvování. Jakmile to nastane,  víno putuje do lahve pod šroubovací uzávěr. Tento způsob uzávěru používá paní Marta proto, aby se zamezilo dalšímu zrání a víno zůstalo stejné jako při lahvování. S prodejem vína se tu opravdu nespěchá a ve sklepě je k vidění velké množství vína – například desítky kusů Tokaj Ascú 1999. Jak sama paní Marta říká: „Vína nemůžeme chutnat v žádné krásné degustační místnosti, ani se nemůžeme chlubit pěkným vinařstvím, můžeme si ovšem dovolit ten luxus prodávat svá vína až v době, kdy si skutečně myslíme, že jsou nejlepší.“ 

Po ochutnání již nalahvovaných vín se přesouváme do penzionu, kde jsme ubytování.

Velmi zajímavý je takzvaný Dialog – cuveé Furmintu a Žlutého muškátu, dále 4 putňové Asyl 2001 a velkou dobrotou je 6 putňové Aszu 1999. Ušlechtilá plíseň botrytis cinerea  způsobí nejen akumulaci cukru, ale i aromatických látek a kyselin, takže i přes velký obsah cukru jsou vína šťavnatá a mají dobrou kyselinu. Večerní degustace s paní Martou byla nesmírně zajímavá. Je velmi činorodou a aktivní vinařkou. Široce se angažuje v maďarské mutaci hnutí Slow food – http://www.slow-food.hu či CEVI http://cevi-eciw.eu – asociaci sdružující nezávislé vinaře v Evropě. Paní Marta Wille – Baumkauff je velká osobnost s širokým rozhledem a bylo mi velkou ctí si s ní ten večer povídat.

Další den se ještě pokocháme slunnou Tokají a míříme zpátky na Slovensko, kde se v Rožnově setkáváme se strekovskými vinaři a těšíme se, že večer proběhne společná degustace v místní vinotéce. Bogdan pak míří domů na Moravu a já se rozhoduji prozkoumat východ Slovenska, a poté  dále pak za kamarádem do Miskolce a Egeru na Egri Bikaver - ale to už je na jiné povídání …

Pokud by vás zajímalo víc, není lepšího řešení než zajít do Vinografu objednat si láhev vína ze Strekova 1075 či Pendits, a já vám o svých zážitcích milerád popovídám u sklenice těchto skvělých vín.

Když jsme dali na web náš sklepní březno-dubnový program, vzbudili jsme docela zájem. Tak abychom to tedy všechno blíže vysvětlili:

Nás zajímá víno jako kulturní produkt. Víno je takové mimo jiné i proto, že na jeho podobu má klíčový vliv terroir. A nedílnou součástí terroir jsou i lidské vlivy určené tradicí, respektem k přírodním hodnotám a rodinnými, firemními nebo místními zvyklostmi. To jsou základy dávající vínu úplně odlišný rozměr ve srovnání třeba s pivem nebo jinými populárními nápoji. A dál: rovněž konzumace vína je skvostným kulturním zážitkem, zejména pokud si konzument vína dopřeje tu radost víno si pro sebe zhodnotit, vychutnat, poznat jeho kladné stránky, zkoumat záměr tvůrce, hledat ve víně projevy teroir… Prostě odhalit a poznat skutečné umění vinaře. A ještě dál: spojení vína a jídla, kde dochází k umocnění zážitku, a to opět veskrze kulturního. Jistě – vínem se lze zcela nekulturně vožrat a jídlem přežrat :-) …ale to je zcela jiný příběh :-).

Nedávný náš počin Dekadentní degustace (viz zde) nás přiblížil k tomu, co jsme vlastně chtěli dělat (a sporadicky dělali – viz naše někdejší vernisáže) už dávno: propojit více víno a kulturu. To se samozřejmě dá dělat různě, od “lehkých” forem až po ty “těžké” :-) My si na vás možná postupně vyzkoušíme všechny, ale pro začátek začneme takhle:

Filmové pochoutky
Cyklus večerů, ve kterých budeme promítat filmy převážně s vinnou, vinařskou a gastrotematikou. 

Hudební pochoutky
Cyklus večerů s hudbou a vínem.

Divadelní pochoutky:
Cyklus komorních divadelních představení.

Večerní školička vína:
Cyklus komorních divadelních představení.
  

Wine & Food Tandem 24. – 30.01. 2011

Veltlínské zelené  Flower line 2009 x Blaťácké zlato se zeleným pepřem
Ryzlink vlašský Traditional line Železná 2008 x Jitrnice (domácí prejt světlý, chcete-li . . .)
Ryzlink vlašský Traditional line 2006 Ořechová hora x Jelito (domácí prejt tmavý, chcete-li. . .)
Rulandské šedé Traditional line Zimní vrch 2008 x Královská tláča :-)
Tramín červený, Flower line 2009 x Niva, taky královská …

Následující koláž jsme přihlásili do soutěže “Nejkrásnější českomoravská bašta” :-)

31.12.2010
Honza Čulík, Vinograf

Historie

Ačkoliv doklady o pěstování vína v Dalmácii existují již od doby železné a bronzové, první písemnou zmínku zanechal řecký učenec Athenaus již před 22 stoletími, kdy psal o vysoce kvalitních vínech z ostrovů Vis, Hvar a Korčula. Právě Řekové, kteří se v Dalmácii usídlili již v 5. století před naším letopočtem. Motivy na mincích z této doby dokládají ekonomický význam pěstování révy vinné pro řecké kolonie.

Podobný význam mělo dalmácké víno i pro římské osadníky, kteří nahradili Řeky a zůstali v Dalmácii až do příchodu Chorvatů, ti se naučili zpracovávat révu od Římanů a expanze vína pokračovala.

Konec vinařství nepřišel ani v 15. století s příchodem Turků, kteří Dalmácii zabrali. Ti sice měli striktní anti-alkoholové zákony, avšak tolerovali křesťanství a jeho „slabůstky“. Kněžím a mnichům bylo povoleno pěstovat révu, a používat víno pro liturgické účely.

S nástupem Habsburků v 18. století se obnovil rozkvět vinařství, a to až do příchodu fyloxery na přelomu 19. a 20. století. Značná část vinařských rodin pak odešla do zámoří.

S příchodem komunismu přišla i kolektivizace a centralizace výroby. Důraz se začal klást na kvantitu namísto kvality. Znovunastartování soukromé produkce a investic do vinařství přerušily Balkánské války v první polovině 90. let 20 století.

Vinařské oblasti

Chorvatsko má dvě hlavní vinné oblasti : Kontinentální (Kontinetalna) a  Přímořská  (Primorska), která zahrnuje ostrovy. Každá z těchto dvou oblastí je rozdělena do několika podoblastí. Podoblasti jsou rozděleny do  vinogorje, což je jakýsi ekvivalent vinařských obcí u nás. Přímořská oblast je rozdělena do následujících podoblastí

Z našeho pohledu je nejzajímavější poslední jmenovaná podoblast. Při pohledu na mapu se dá popsat jako pás ostrůvků táhnoucí se od Splitu k Dubrovníku. Té se také budeme věnovat i v následující sekci o dalmackých odrůdách.

Odrůdy

Širší veřejnosti je známa odrůda Plavac mali, tato odrůda je geneticky velmi blízká americkému Zinfandelu či italskému Primitivu. Plavac mali  slouží k výrobě asi nejznámějšího dalmáckého vína Dingač a Postup.

Na ostrovech ve střední a jižní Dalmácii se však vyskytují i další, méně známé odrůdy.

Pokud začneme výčet u bílých odrůd, je potřeba zmínit odrůdu Bogdanuša, která se pěstuje a má svůj původ ostrově Hvar. Dále pak odrůdy Bratkovina a Grk, které můžeme nalézt na Korčule. Odrůdu Grk ovšem můžeme nalézt i na okolních ostrovech. Stejně jako u Bogdanuše jde o autochtonní odrůdu, která má svůj původ na v Dalmácii, konkrétně právě v Lumbardě na Korčule.

Ze Smokvice, která se nachází ve vnitrozemí Korčuly, pochází nejznámější bílá odrůda Dalmácie – Pošip. 

Na Visu má pak svůj původ odrůda Vugava.

Dalšími odrůdami které stojí za zmínku jsou Prč, pěstující se na Hvaru a Maraština (Rukatac)  a  Cetinjka Bijela

Kromě hojně rozšířeného Plavac Mali se v jižní Dalmácii můžeme potkat s odrůdami Babić, Drnekuša crna, Muškat ruža crni, Ninčuša, Okatac a také Dobričić, který má svůj původ na ostrově Šolta. Setkat se můžeme ovšem i s klasickými Bordeaux odrůdami – Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc a Merlot.

Malý vinařský chorvatsko – český slovník

Vrhunsko Vino: přívlastkové víno ( ovšem ne každé „vrhunsko víno“ musí být   přívlastkové, ovšem musí splňovat přísnější podmínky než Kvalitetno  Vino)

Vino kasne berbe: pozdní sběr

Vino izborne berbe: výběr z hroznů

Vino izborne berbe bobica: výběr z bobulí

Vino izborne berbe prosušenih bobica: výběr z cibéb

Kvalitetno Vino: jakostní víno

Stolno Vino: stolní víno

Suho: suché

Polusuho: polosuché

Slatko: sladké

Bijelo: bílé

Crno: Červené

Rosa: Rosé

Poznámka:

Přehled  byl napsán na základě kvalitně zpracovaného článku  na Wikipedii, Chorvatského vinařského zákona a dalších internetových zdrojů.

… a tak jsme se rozhodli vás trochu na-mo-ti-vo-vat :-). Vás, co si rádi hrajete a píšete. A tak bychom vám rádi nabídli, abyste se stali našimi recenzenty.

Co od vás chceme: napište na některé naše víno recenzi, hodnocení, které uveřejníme buď na HLADINce , nebo na VINOGRAFu.

Co nabízíme: abyste mohli recenzovat, po- skytneme vám láhev vybraného vína zdarma. Jinými slovy, vyberete si víno, o kterém chcete napsat, my vám ho dáme, vy napíšete jaké to bylo a my to zveřejníme.

Podmínky: protože nechceme rozdat všechna naše vína bez ohledu na to, jestli “recenzent” umí číst a psát :-), musí to mít nějaké mantinely:

• ponecháváme si výsadu rozhodnout, komu a jaké víno dáme. A to jen proto, že nechceme mít 300 recenzí na jedno víno. Proto nakonec rozhodneme my, o jakých vínech se bude psát (tedy spíše jaká budeme poskytovat).
• počáteční recenze však podmiňujeme  něčím, z čeho budeme mít prospěch i pro případ, že by se recenze nepovedla. Je to ale něco, co může být příjemné  i pro vás: nákup vína nebo konzumace u nás v baru. Proto zavádíme pravidlo “kup abys mohl začít psát“. Až do (individuálního) odvolání proto budeme požadovat, abyste si k darovanému vínu něco koupili za stejně nebo více, než je hodnota daru k recenzi. Příklad: vyberete si víno za 220,- Kč. V takovém případě si musíte koupit buď druhou stejnou láhev nebo jiné víno za alespoň 220,- Kč, nebo musíte u nás v baru utratit za cokoli alespoň 220,- Kč. Účelem opatření je vyzkoušet si to všechno před tím, než do vás začneme cpát láhve ve velkém :-) Nicméně, jít si posedět do baru a odnést si láhev na domů není pro začátečníky tak úplně špatná možnost :-) 

Soutěž:  aby toho nebylo málo, zveřejněné recenze necháme později zhodnotit na webu (v nějaké anketě) a nejúspěšnější recenzent obdrží dar v podobě vín nebo volný přístup na naše degustace, popř. poukaz na konzumaci v našem baru. Řekněme, že hodnotu této výhry nějak (poměrně štědře) odvodíme od počtu uveřejněných recenzí. Ještě nevíme jak, ale rozhodně to bude spíše štědré. Budiž to motivací k psaní   :-)

Jsme také připraveni některé z vás pozvat jako tzv. létajícího sommeliera k nám do baru.  Příkladem budiž toto. 

Parametry recenze k uveřejnění: je asi jasné, že každá recenze musí mít nějaký minimálně očekávaný formát, obsah a rozsah, aby splnila svůj účel. Ideální recenzent pro nás je ten, který víno zhodnotí standardním způsobem (vzhled, vůně, chuť), vymyslí si k němu snoubení s jídlem, jídlo si opatří (např. uvaří) a s přáteli zkonzumuje spolu s vínem, vyhodnotí, jak to k sobě šlo a proč, a napíše o tom zážitku text s dvěma nebo třemi fotkami z místa činu. Nemusí jít o jídlo, může jít o zajímavý příklad užití a konzumace vína při nějaké dobré příležitosti atd. Nic z toho není podmínkou (víno se prostě někdy jen pije), ale tak nějak si to představujeme. Jako sugestivní příklad hodnocení doporučujeme k seznámení toto nebo toto. My si samozřejmě ponecháváme právo recenzi neuveřejnit, pokud nebude vyhovovat v parametrech a deklarovaným účelům.

Důležité ! Recenze resp. hodnocení rozhodně nemusí být jen pozitivní. To od vás rozhodně nechceme. Není účelem vytvořit potěmkinovu vesnici (v krajním případě můžeme i zvážit, zda víno napříště nevyřadit z nabídky :-). My si však za naším výběrem vín stojíme a budeme texty komentovat (k čemuž vyzýváme i všechny ostatní!). Je však třeba rozlišovat vína špatná (taková rozhodně nemáme) od vín, která z různých důvodů někomu individuálně nevyhovují nebo je nevhodně použije. V takovém případě se na kritické recenze těšíme a doufáme, že vznikne zajímavá diskuse. 
Minimální rozsah textu je cca 2500 znaků.

Vybraná vína budou primárně k vyzvednutí u nás v baru, pokud se nedomluvíme jinak.

 Těšíme se !!

Pište nám na adresu bar@vinograf.cz a nezapomeňte na sebe uvést kontakt a víno, o které máte zájem.

Zasvěcení nám jistě odpustí, že jsme přejali náš starší článek s Roseportalu.cz, ale zajímavost tématu je stále extrémně aktuální :-) A to i kvůli vánočnímu období, ve kterém se obvykle hojně konzumuje. Článek je sice mírně orientován na růžovky, nicméně obsahuje obecně platná tvrzení, takže jsme ho ani neupravovali. A ostatně - můžeme ho i v dalším kole doplnit :-) 

O co ve snoubení jde?

Je důležité vědět, čeho chceme snoubením vlastně dosáhnout. Jde nám jen o to nepokazit chuť jídla výběrem nápoje? Nebo chceme něco víc – např. vylepšit si zážitek z jídla? Nebo snad dokonce dotvořit umělecký dojem z gastronomické kreace, vytvořit zvláštní atmosféru? Umocnit okamžik? Ano ! Snoubením můžeme skutečně vytvořit v lidech pocit, přenést je do nějakého rozpoložení. Umožnit jim prožít intenzivní smyslný zážitek…

Snoubení jídla s nápoji představuje vrchol gastronomického snažení. Chceme-li jej ovládat, musíme znát velmi dobře obsah jídel a suroviny, ze kterých jsou vytvořena, vlastnosti těchto surovin a chuťové a čichové vlastnosti všech vín (nebo obecně nápojů), které můžeme použít. Výsledek je pak úžasný, ovšem komplikuje nám ho skutečnost, že zážitek z jídla a vína je zároveň záležitost velmi osobní, individuální a delikátní. Snoubení je proto činnost mimořádně kreativní, jejíž součástí je nesporně i lidská komunikace a určité vcítění se. Přesná pravidla neexistují, návod či recept má asi stejný efekt jako rada, z jakých barev a tvarů má malíř složit obraz.

Nezoufejme ! Existuje několik okruhů a pravidel, kterými se řídit lze.

Obecná pravidla

Důležité jsou všechny ingredience. Když se řekne hovězí, představí si mnozí steak a červené víno. Může to být ale třeba hovězí plátek na houbách a smetaně, který lze podávat s plnějším bílým vínem, nebo směs masa s rajčaty a česnekem, kde lze zvolit například plné růžové víno! Je to složité? Pomozte si! Při párování je možné soustředit se na dominantní chuť v jídle a tou se nechat vést. Někdy se totiž stává, že například použité koření přehluší chuť všeho ostatního. Pak je potřeba pozapomenout na maso a další jinak důležité součásti, a soustředit se na harmonii s touto výraznou, dominantní chutí.

V současnosti převládá v gastronomii trend lehčích a střídmých jídel a i vín. Pro zvýraznění chuti se používá více koření a bylinek na úkor solení. Tomu se přizpůsobuje i podávání a kombinace s víny, některá červená vína se podávají chladnější, naopak plná a opulentní bílá vína se dekantují a podávají temperovaná až na 12 stupňů. Výrazněji se pracuje také s ROSÉ, ale mimo to se ke slovu dostávají i méně tradiční nápoje jako je saké, pivo, ale i čaj a různé zeleninové či ovocné nápoje. 

Harmonie a protiklady

Nejtěžším způsobem je použití protikladných nebo naopak harmonických chutí. Tento styl je asi nejodvážnější a také nabízí nejzajímavější kombinace; jeho jedinou nevýhodou je, že pokud se kombinace nepodaří, výsledek je veskrze špatný (obvykle více, než u umírněnějších postupů). Snaha o souhru chutí, kdy chuť vína ani jídla nevystupuje, ale jsou spolu v harmonii (přičemž víno je spíše v pozadí chuti) může být zvýrazněna také barevně, neboť souhra barev vína a pokrmů povzbuzuje k ochutnání obojího.

Existuje několik základních pravidel, která pracují s harmonií a protikladem základních chutí.

1. Kyselé víno a kyselé jídlo se ve většině případů snoubí dobře.

2. Také tučná jídla potřebují výraznější kyselinu ve víně. Kyselina vinná totiž dobře rozpouští tuky a tím snižuje pocit tučnosti.

3. Kyseliny ve víně mohou též osvěžit sladší pokrm.

4. Pozor ovšem na slané, které zvyšuje vnímání kyselosti. Slané jídlo má ovšem rádo zbytkové cukry (vzpomeňme na slavnou a vždy osvědčenou kombinaci slaného roquefortu a sladkého Sauternes).

5. Sladká vína se také dobře hodí ke sladkým pokrmům, ať se jedná o deserty s vyloženě sladkými desertními víny nebo o nasládlé smetanové omáčky ve spojení s víny z barikových sudů, které díky sladkým taninům působí nasládlým dojmem.

6. Sladší vína s bohatým aroma se výborně hodí k moderní asijské kuchyni, dobře si poradí s pikantní chutí i kokosovým mlékem.

7. Vína s výrazným tříslem se pak dobře snoubí s uzeným či grilovaným masem, pomáhají také rozkládat tuky a proteiny.

Jak začít?

Pokud s rosé začínáte, vyzkoušejte pro začátek několik vynikajících spojení rosé a jídla:

- Uzený losos a kapary na toustu
- Jednoduchý pošírovaný losos nebo tatarák z lososa – ten je ale vynikající i v kombinaci růžovým šampaňským
- Rajčata a česnek na jemně opečené bagetě
- Opečený tuňák nebo mečoun s ovocným olivovým olejem a olivou tapenádou ale také verze tepelně neupravená jako je sashimi z tuňáka – i zde je perfektním doprovodem plnější a ovocné růžové šampaňské.

Čím se rosé liší od červeného a bílého (kromě barvy)?

Dva důležité faktory ve víně, které ovlivňují vjem jídla a vína: alkohol, kyseliny a třísloviny. Rosé má v sobě vše: kyseliny (je svěží), třísloviny (přiměřeně) i alkohol – (většinou také uměřeně). Jsou prostě tak nějak “na střední cestě.” Proto je rosé dostatečně silné na plnější jídla, ale také dostatečně jemné pro delikátní kombinace. Navíc se většinou vyrábí z odrůd, které mají dobrý obsah kyselin, jako je třeba Sangiovese, Pinot Noir, Frankovka, Zweigelt, Cinsault, nebo z jejich směsí. Tříslovina v rosé taktéž variuje od velmi nízké po výraznou, což je ovlivněno technologií, zejména dobou ležení na slupkách.

Rosé se proto nepije jen v létě, i když v tomto období je ideálním společníkem pro lehčí jídla (jako jsou plody moře, těstoviny nebo lehčí předkrmy, které většina z nás volí v parném létě). Obsah alkoholu je u těchto vín nízký až střední, jsou to vína obvykle krásně aromatická, s perfektní kyselinou, a osvěžující chuťí červených bobulí. Proto jsou rosé tak uhrančivá. A dobrá kyselina a středně plné tělo předurčuje růžová vína k dobrému párování se širokou škálou pokrmů.Jídlo s vysokým podílem tuku a proteinů, jako třeba steak nebo fazole se slaninou, můžeme podávat s výraznějšími víny. Tuk pomáhá zjemnit vysoký obsah tříslovin a alkoholu u mohutných červených vín, budeme-li ale taková vína snoubit delikátnějším pokrmem, pak tyto ingredience budou doslova pohřbeny pod mohutností vína.

Různá rosé chutnají různě

Pro úspěšné párování růžového vína a jídla je nutné znát dobře i charakter rosé vín. Je tedy nezbytné se orientovat v různých stylech těchto vín. Rosé totiž mohou být, jak jsme již výše zmínili, velmi lehká a ovocná, podobná i chuťově spíše bílým svěžím vínům, mohou být ale také středně plná a dokonce i opulentní a těžká, s mocnou tříslovinou. Neméně důležitou kategorii tvoří růžová vína šumivá, pocházející ze všech částí světa, i když gastronomický prim drží určitě šampaňské. Dobré suché nebo polosuché rosé dává jeden z nejovocnějších a nejpříjemnějších prožitků při pití vína. Pouze zažitá představa, že “růžovka je sladké pití pro holky” brání (nejen mužům) ho pít. Mnoho růžových vín může totiž dosahovat dokonce vyšší kvality než některá červená vína. Všichni konzumenti, kteří preferují ovocné bílé víno, jistě ocení ovocné rosé. Tím spíše pak vinaři, kteří se po celém světě potýkají s nadbytkem hroznů pro červené víno.

Jaká rosé máme u nás?

Zvážíme-li charakteristiku tuzemské výroby rosé, pak většina růžových vín má svěží a ovocný charakter s obsahem alkoholu od 11 do 12,5 %. Vína mívají výraznější kyselinku, zbytkový cukr se pohybuje v mezích kategorií suchých až polosladkých vín. Spíše výjimkou jsou sladká růžová vína například v kategorii ledových vín. Podobně je tomu i v našich sousedních krajích jako je Slovensko či Rakousko. Jsou to tedy vína, která jsou ideální do horkých dnů, kdy zajistí skvělé osvěžení, a která kombinujeme spíše s lehčími pokrmy.

A jaká v jižních zemích?

Existují ovšem růžová vína pocházející více z jihu, která vedle krásného aroma a příjemné kyseliny nabízejí také bohatší tělo a strukturu, někdy také vyšší alkohol (kolem 13,5%). Oproti červeným vínům, která mají na mnohá jídla příliš mnoho alkoholu a tříslovin, váš pokrm takováto vína ladně doplní a nepřehluší. Sem řadíme vína z údolí Rhony, z jižní Francie či ze Španělska, některá italská i portugalská a také vína z Nového Světa. Není to ale vždy pravidlem, proto neberte tato slova jako dogma. 

Je ale jisté že s těmito víny vás čeká mnohem víc vzrušujících kombinací než s jejich lehčími kamarády. Tato vína snesou masité pokrmy, hutnější omáčky, výrazné bylinky i koření, prostě téměř vše, co si dokážete představit. K ideálním kombinacím patří spojení, kdy jídlo i víno mají stejné místo původu. Proto si můžete představit skleničku rosé i s jehněčím na česneku a bylinkami, s grilovaným masem na ohni, nemluvě o ratatouille, grilovaných rybách, bílém mase, a všem ostatním.

Nikdo zatím nepije dost rosé!

A to i přesto, že obyčejně, jak již víme, představují vynikající poměr ceny a kvality, většinou jsou to vína suchá, takže je můžeme pít i hůře vychlazená, ale chlazená i lehce nebo silně. Mají krásné barvy v závislosti na odrůdě a technologii, což je zábavné rozpoznávat. A navíc prostě výborně chutnají a hodí se skoro ke všemu! Jestli nevěříte, zkuste si přes víkend takový zajímavý experiment. Navařte si různá jídla od lehkých zeleninových pokrmů po hutné a tučné masové pokrmy a vyzkoušejte je s lahví bílého, červeného a růžového. Uvidíte sami, co to udělá. A nezapomeňte to nafotit a poslat nám to. Rádi vaše zážitky a komentáře uveřejníme.

Jo, trochu úchylnej titulek, uznávám. Ale jsem zvědav. Je výstižnej a to spojení je až banálně přirozené. K vínu, které je mocným společenským fenoménem, patří komunikace – vždyť kdo by pil víno jen tak sám doma? …no ano, my alkoholici ano :-) Ale vy určitě ne!  Prostě, bez společnosti to nejde. Víno se nejlíp pije s někým, protože  si potřebujeme o něm promluvit ! Láká nás ho odhalovat a poznávat a k tomu nutně potřebujeme slyšet cizí postřehy a dojmy. 

Někdy před rokem, možná před dvěma, se mi mihla hlavou myšlenka, jak by bylo perfektní mít možnost sdílet degustační poznámky všech lidí. Představte si to:  desítky a stovky lidí dnes a denně ochutnávají někde po republice vína (a možná miliony po světě!) a své dojmy si zapisují do notýsků. Povětšinou to dělají ti zkušenější a profesionálové. A já bych chtěl všechny ty poznámky mít, nalistovat si je vždycky a u každého vína hned vědět, jaké je.

 Tehdy jsem popravdě řečeno věděl o facebooku, twitteru a dalších komunitních sítích houby, a moje úvahy se vedly směrem udělat nějakou webovou stránku, kam by lidé přepisovali své poznámky. Protože je ale hovadina si myslet, že by to snad někdo dělal jen tak,  přemýšlel jsem, jak do toho zapojit obchodníky a výrobce, kteří by mohli mít na něčem takovém zájem. No, ta myšlenka pochopitelně zemřela, resp. byla mrtvá dříve, než se narodila :-) Tak jsem jí opustil. 

Facebook se mezi tím stal fenoménem, já si pořídil smart phone, čímž jsem získal 24hodinový přístup k čemukoli kdekoli na světě za mizivou cenu… jen naše hladinka.cz zůstávala stále mrtvá, protože nikdo z nás neměl sílu jí nikdy nějak aspoň základně udržovat. Šli jsme zkrátka jinudy.

A ejhle, jak to všechno najednou zapadlo. Podívejte se sem. Rozhodně nejde o soustředění a přepisování degustačních poznámek, ale mohlo by to být přirozené prostředí ve kterém se k jednotlivým vínům (díky jednoduché, dostupné a notoricky známé platformě facebooku s obří komunitou) soustředí dostatečně rychle dost zajímavého materiálu, který může ve finále mít edukativní a koneckonců i komerční potenciál :-) A trvalý. Vína, která dojdou, zůstanou navždy zanamenána pro historiky:-).

No uvidíme. Bez vás to nepůjde. Více zatím prozrazovat nebudu,však uvidíme, jak se to vyvine. Sledujte a pozorujte… a čtěte a pište :-) Brzy vás čekají první naše pobídky.  Jo a klidně si i něco kupte :-) Za lidovku :-) – ale to rozhodně není podmínou… 

Co si o tom myslíte? A včem by se to dalo vylepšit?

Při nedávné, velmi zajímavé a příjemné ochutnávce maďarských vín jsme (samozřejmě!) zjistili, že o maďarských vínech víme příliš málo… Příliš málo na to, abychom se v nich suveréně vyznali, ale ochutnávka nám přesto dala poznání, že ta vína nejsou zas tak daleko od toho, co známe od našich vinařů a z našich poloh.  I přes zásadní odlišnosti např. v systému značení. Prostě – dosti velká výzva. Požádali jsme proto pana Petera Tótha, aby nám maďarská vína trochu přiblížil a myslím, že jeho článek je perfektně edukativní a návodný. Pojďme si teď trochu počíst a pojďme se hned těšit, že si brzy dáme  ochutnávku, při které se…  potěšíme maďarskými víny a lépe se zorientujeme v jejich etiketách. A také se těšíme na druhý díl povídání páně Tótha.

Jak se vyznat v etiketách a odrůdách?
Peter Tóth, Vinorum.cz

V tomto článku se podíváme na krátký návod jak číst maďarské vinné etikety a seznam nejčastějších domácích i mezinárodních odrůd v Maďarsku. Popis přírodních podmínek a půdní typologii necháme na další příležitost. Nakonec navrhneme vzdělávací sestavu odrůd z Maďarska, které byste měli určitě ochutnat.

Od experimentování s maďarskými víny Vás možná dosud odradila srozumitelnost etiket. Na maďarských lahvích rozhodně nehledejte přívlastky, systém zatřídění podle cukernatosti moštu se tu nepoužívají. Typickému názvu, jako například Figula Balatonszőlősi Olaszrizling 2009, můžete porozumět podle následujícího klíče:
- první část je stabilně jméno vinařství,
- na druhé pozici bývá místo původu,
- na třetí ozici je odrůda,
- na konci je ročník.

Místo původu se uvádí velmi často, a to v podobě názvu viniční tratě, obce, vinařské oblasti, nebo výjimečně i širšího vinařského regionu. Můžete narazit i na fantazijní, podle aktuální módy často latinský název místo uvedení odrůdy, a to nejspíš v případě kupáží.

Orientaci mohou ztížit i cizím dojmem působící maďarské odrůdy, případně maďarské názvy mezinárodních odrůd. Z významnějších bílých jsou za (v podstatě) domorodé považovány:

Furmint (Tokaj, Somló) – vlajková loď Tokaje i Maďarska. Velmi citlivě odráží charakter místa úrody. Je jedna z nejnáchylnějších na botrytidu. V suché podobě má všechny předpoklady stát se Velkým vínem, v botrytické podobě bývá hlavní komponentou v Tokaji Aszú.

Hárslevelű (Tokaj, Eger, Somló, Villány) – také známé jako Lipovina, je plnější a má medovou či květinovou vůni.

Juhfark (oblast Somló) – v překladu „ovčí ocas“ podle podlouhlého a kadeřavého tvaru hrozna (viz obrázek), dává svérázní víno

Kéknyelű (Badacsony – severní Balaton) – „s modrou rukojetí“, poměrně vzácná odrůda náročná na pěstování

Leányka (Eger a severní oblasti) – v maďarštině „dívčí hrozen“, je hravé, lehké a charakterní 

Királyleányka (Eger a Sever) – v maďarštině „princeznička“, známá též jako Feteasca regala, je novošlechtěnec z Kövérszőlő a Leányka.

Ezerjó (Mór) – historicky také jako Tausendgut, má květinovou vůni a jeho víno důrazné kyseliny.

Z modrých odrůd s dlouhou historií v Maďarsku jsou nejvýznamnější:

Kadarka (Eger, Szekszárd, Villány aj.) – typově blízká Rulandskému modrému, ale aromatika vína je kořenitější.

Csókaszőlő – „kavčí hrozen“, archaická odrůda v počátcích své druhé renesance, zatím vzácná, ne příliš rozšířená, v charakteru má určité podobné rysy s Cabernetem franc a Frankovkou.

Možná stojí za zmínku i maďarské novošlechtěné bílé odrůdy rozšířené také v okolních zemích, jako Irsai Olivér a Cserszegi Fűszeres (Irsai x Tramín), které se pěstují v největším objemu kolem Balatonu.

Kromě domorodých, autochtonních odrůd se cítí dobře v Maďarsku i středoevropské či světové odrůdy, hojně rozšířené i na Moravě. Na největší ploše a prakticky po celé zemi se pěstuje Olaszrizling (Ryzlink vlašský) a Kékfrankos (Frankovka). Z dalších dobře známých a v maďarštině jinak znějících odrůd bychom měli zmínit Fehérburgundi (Rulandské bílé), Kékburgundi (Rulandské modré), Rajnai Rizling (Ryzlink rýnský), Szürkebarát – „šedivý mnich“ (Rulandské šedé), Tramini (Tramín červený), Zöldveltelini (Veltlínské zelené), Portugieser (Modrý portugal) a nepříliš rozšířený Szentlőrinc (Svatovavřinecké).

Nakonec tedy jak se vydat na první kroky za poznáváním základních maďarských vín? Určitě ochutnejte nějaký lepší Furmint buď z Tokaje nebo Somló, nejlépe obě varianty. V případě prémiových vín budete mít možnost ucítit nejen ojedinělý odrůdový charakter, ale i zvláštní vulkanickou mineralitu půd ve zmíněných oblastech. Zajímavé poznání je i medové, či květinové Hárslevelű z Tokaje, nebo z Egeru. Hledáte-li něco lehčího bílého, květinového, určitě Leányka – dívčí hrozen. Pokud chcete trochu prozkoumat různorodost vinařských oblastí, Kékfrankos a Olaszrizling jsou dobrou volbou. Tyto odrůdy již znáte a jsou rozšířené po celém Maďarsku. Ryzlinky bývají dobré kolem Balatonu. Za Rulandské modré zamiřte do Egeru nebo se držte spíše v severních pásmech. Frankovku a Zweigelt doporučujeme ze Sopronu nebo Egeru. Modré odrůdy typu Cabernet a Merlot dělají výborně v jižních oblastech, jako Villány, nebo i Balaton.

Nechte si chutnat!

Nemám rád Vinařský fond, protože korumpuje a deformuje české vinařské prostředí. A to zásadně. Jednou rukou nabízí cukr v podobě dotací, v druhé ruce drží bič hrozby kontrol a všudypřítomného “nezlob nebo nedostaneš”. Nemorálnost spočívá hlavně v implicitním využití špatných lidských vlastností jako předpokladu udržení systému: lenost a získávání nezasloužených výhod způsobuje, že lákadlo “tržního” uspěchu za pomocí dotace všeobecně vítězí nad nejistou a tvrdou vinařskou prací. Znám líných vinařů hodně a ve výsledku pak často konzumujeme dotovanou nekvalitu namísto vydřené poctivosti. Z mého pohledu je Vinařský fond coby nejdůležitejší prvek dotační politiky brzdou soutěže a přirozené selekce, v jejímž výsledku má být lepší kvalita čekého vína.

Ovšem také znám i opačné případy - třeba Jožka Valihrach, opakovaný vítěz soutěže Vinaře roku  (mimochoden organizované nezávisle na oficiálních vinařských strukturách) si nikdy nevzal na víno ani korunu dotace a je na to náležitě pyšný. Takže bez dotací to, zdá se, jde taky. Ovšem principiálně za cenu, že pro svůj úspěch musí Jožka pracovat více než někteřčí jiní a já se ptám, jak k tomu takovej člověk přijde…

Jistě, dalo by se o tom diskutovat mnohem obšírněji. Např. také o tom, že bezpochyby tento systém poskytuje některým jednotlivcům i skupinám mimořádnou moc ve vinařském oboru a já se už roky nemůžu zbavit dojmu, že to je hlavním smyslem existence Vinařského fondu. Jistě že právě proto figurují v jeho klíčových funkcích postavičky polilitické spíše než odborné.

Ale já jsem vlastně úplně odbočil…. Chci totiž nyní Vinařskému fondu jako držiteli ochranné známky Svatomartinské tak trochu pomoci hájit dobrou věc. O Svatomartinském si můžeme myslet cokoli, někomu chutná, někdo ho nepije, někdo se těší na hody a někdo se těší, až to bláznění a humbuk pomine. Nikdo však nezpochybní, že jde v důsledku o velmi úspěšnou marketingovou aktivitu a po letošním zážitku je jasné, že v lokálním (tuzemském) kontextu jde o významné odkrojení z koláče dosud kralujícícho fenoménu na trhu s mladým vínem – “božolé”. Tomu sice zdaleka ještě nezvoní hrana (a ani asi nikdy nebude), ale naši vinaři zkrátka úspěšně hrají na tu nejlepší strunku patriotismu v nás. Což je v globalizovaném světě (kde je snadno a na jednom místě kdykoli dostupná kvalita i nekvalita z celého světa) jediný možný protipól a cesta, jak prosadit tuzemskou značku. A daří se, klobouk dolů.

I proto je třeba vnímat  svatomartinské víno také jako právní a v širším slova smyslu morální záležitost, kde nepoctivost rovněž poskytuje neoprávněnou konkurenční výhodu a poškozuje poctivé lidi. A není omluvou, že při porušování pravidel někdo možná neuvažuje a priori zločině, ale je zkrátka jen normálně nablblej. Ono je těžko to někdy rozpoznat…

K tomu si dovolím ocitovat dopis, který mi včera poslal Vláďa Šabata, kamarád  a vinař z Rakvic, poctivej chlap snažící se – co ho znám – do úmoru pracovat, aby jeho produkt byl co nejlepší a aby jím poctivě uživil rodinu.

Možná ještě jen pro ilustraci jen výcuc z pravidel Svatomartinského:
- grafickou známku se svatým Martinem na koni smějí nosit pouze vína, která před uvedením na trh prošla hodnocením nezávislé komise, vína neoznačená touto známkou nejsou Svatomartinská.
- Svatomartinská vína jsou označena grafickou známkou na etiketě láhve a jsou adjustována charakteristickou smršťovací záklopkou (kapslí) rovněž s označením Svatomartinské. Sudové či “kanystrové” Svatomartinské neexistuje, stejně jako není Stavomartinským víno, které je označené jako třeba “St. Martinius” nebo pod.
- povolené odrůdy jsou pouze : bílé: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané a Muškát moravský, růžové: Modrý Portugal a Svatovavřinecké,  červené: Modrý Portugal a Svatovavřinecké

Dovoluji si vám poslat svůj neopakovatelný zážitek z jedné nabídky letošního Svatomartinského
15.11.2010, Vladimír Šabata, vinař

V neděli 14.11.2010 jsem se dvěma rodinnými příslušníky navštívil restauraci v podniku HOTEL ZÁMEČEK v Mikulově. Byla to reakce na emailovou pozvánku na Svatomartinskou husu a víno, která mi byla zaslána a podepsána majitelem zmíněného provozu – ing. Ševčíkem. Hned po vstupu do restauračního prostoru jsem se zeptal první osoby z personálu u baru, zda je možné poobědvat Svatomartinskou husu. Po kladné odpovědi jsme usedli na volná místa a začaly se dít věci.

Po dotazu na číšníka, jaká Svatomartinská vína jsou v nabídce, jsem dostal uklidňující nabídku na bílé a červené, ale ještě jsem měl v podvědomí krátký rozhovor s paní u baru, která přelévala víno do skleněné nádoby z plastového kanystru .Tak jsem čekal na nabídku. Bylo mi obratem nabídnuto Svatomartinské víno rozlévané, což jsem odmítnul. Na dotaz číšníkovi, zda je v nabídce Svatomartinské víno v uzavřené lahvi, jsem dostal kladnou odpověď a nabídku Muškátu moravského od producenta z Hustopečska. Za chvíli přišel jiný číšník, který přinesl hezky adjustovanou láhev zmíněného vína.Zběžně mi jí zašermoval před očima, položil na kraj stolu, na okamžik si něco vyřídil někde v našem sousedství a po pár vteřinách ji s profesionálním úsměvem začal otevírat. To už jsem ho ale upozornil, že jsem objednal víno Svatomartinské a nikoliv zemské víno označené jako S. Martinius. Začal jsem být ujišťován, že to je požadované víno se značkou Svatomartinské.

Protože znám proces udělení a užívání této známky, (neúspěšně) jsem protestoval. Na „pomoc“ se vzápětí objevil druhý číšník a proces přesvědčování o tom, že je vše v naprostém pořádku pokračoval. Na moji žádost,aby se tedy dostavil provozní podniku mi bylo sděleno, že to není z neuvedených důvodů možné. Dále pokračovalo přesvědčovací masírování, že podávané víno je Svatomartinské, že to pánové dobře ví a že se nedají poučovat, protože jsou s problematikou dobře obeznámeni a věc začala přecházet v celkem pozornost poutající diskusi. Do toho náhle vstoupila třetí osoba podniku, která se představila jako provozní. Byla to ta paní /nebo slečna, co přelévala kanystrové víno u baru. Na můj protest reagovala přesvědčovací promluvou o zmíněném víně jako Svatomartinském, jen na etiketě že chybí logo koníčka s Martinem. Opět jsem se bránil s tím, že se jedná o klamání konzumenta, ale byl jsem znovu poučen, že tomu nerozumím, tak jsem se dal na ústup k východu.V zádech jsem měl jednoho z mladých číšníků, který mne verbálně „vyprovodil“ a po boku kryta za barem na mne ještě na cestu ústně „vyprovodila“ paní provozní.

Na závěr musím podotknout,že nedošlo ani z jedné strany k použití jakýchkoliv vulgarismů a pokud došlo ke klamání veřejnosti či ne, to zvažte sami. Husa sice nebyla, ale dostal jsem jakousi “držkovou”.

Prosíme Vás touto cestou o spolupráci…

Z degustační restaurace La Degustation Bohéme Bourgeoise bylo během víkendu odcizeno cca 70 lahví unikátních, především ročníkových champagne v řádu stovek tisíc korun.

Pokud by Vám kdokoliv některé z vín uvedených v seznamu nabízel, kontaktujte prosím okamžitě policii na telefonním čísle 158 nebo restauraci La Degustation (222 311 234) nebo Kláru Kollárovou na tel. 603 116 085.

CH – Krug Clos de Mesnil 1998 1 ks
CH – Krug Grand Cuvée 1 ks
CH – Krug rose 2 ks
CH – Lanson 1998 1 ks
CH – Lanson rosé 1 ks
CH – Larmandier Non Dosé 1 ks
CH – Legras 1996 1 ks
CH – Paul Déthune Blanc de Noirs 1 ks
CH – Piper Heidsieck 2000 1 ks
CH – Piper Rare 1999 2 ks
CH – Roederer Brut Premier 1 ks
CH – Roederer Brut Premier 0,375L 2 ks
CH – Roederer Vintage 2002 1 ks
CH – Roederer Vintage 2003 2 ks
CH – Salon 1995 1 ks
CH – Salon 1997 2 ks
CH – Selosse Initiale 2 ks
CH – Selosse Rosé 1 ks
CH – Selosse Substance 1 ks
CH – Tarlant Brut Zero Rosé 1 ks
CH – Thiénot Rosé Brut 1 ks
CH – Varnier Brut Zero 1 ks
CH – Varnier Fanniere brut 1 ks
CH – Varnier Magnum 1 ks
CH – Varnier St.Denis 1 ks
CH – Varnier Vintage 2002, 2003 2 ks