Když jsme vybírali vinografí víno pro r. 2012, tento rýňák nám dost svazoval ruce. Prošla nám rukama opravdu obrovská baterie vín, z nichž každé mohlo být potenciálním nástupcem. Ale nakonec jsme po pečlivém výběru (zdá se že logicky) sáhli opět po stejném autorovi. Patrik Staško se prostě Vinografu osvědčuje a my víme, že umí. A když jsme ho požádali o vzorky, tak přes veškeré složitosti ročníku 2010 jsme vybrali dvě jeho vína. První, Zwegeltrebe, je již na světě. Druhé víno - opět Ryzling rýnský, na nalahvování ještě čeká.

Přijďte ochutnat, a zhodnotit, jak se nám výběr povedl a Patrikovi jak se Zweigelt podařil :-) Jsme velmi zvědavi na vaše názory ! Třem z vás dáme láhev vína zdarma, když nám napíšete o něm svůj komplexní názor – recenzi (viz zde a zde).

A ještě něco. Asi jste si všimli, že nás baví QR kódy. Máme proto jeden i na etiketě :-) Kdo nám pošle co je na etiketě vína zakódováno, má u nás decku tohoto vína zdarma !

S našimi výrobci piva to je totiž tak: jsou to bystří a uvažující lidé, kteří se o své konzumenty pečlivě starají. Přemýšlí, jak jim vyjít vstříc a zpříjemnit jim pití piva. Všemožně je podporují a opečovávají, protože vědí, že s přátelstvím a s vstřícností nejdál dojdeš - rozuměj – nejvíce svého produktu prodáš.

S našimi vinaři je to tak: mají svůj Svaz vinařů a Vinařský fond, na který (k jeho velké radosti a mému smutku) kašlou, ten si pak dělá co chce a vypadá to pak, že kašlou i na nás, konzumenty a své obchodníky.  Nekontrolují, nezajímají se a se svými penězi i živobytím nechávají své svazové i jiné zástupce dělat, cokoli si zamanou. V jejich čele nepochopitelně tolerují lobbysty, politiky a velkopodnikatele, kteří sledují své parciální zájmy. Naši vinaři jen nadávají, ale nic neudělají, Zdá se, že si nevidí ani na špičku nosu a domnívají se ze své vinařské (nejvýše tak leda špaččí) perspektivy, že bez jejich vína se neobejde svět. Naši vinaři se navíc zřejmě mají dobře ! Prodají své víno hladce a bez potíží a nepotřebují se starat o své klienty ani partnery. A myslí si, že my, co žijeme z prodeje vína, je potřebujeme a pořídíme si teď další drahou pracovní sílu na administrativu.

Jenže my obchodníci jsme si všimli, že jsou i jiní vinaři, např. ti rakouští, něměčtí, italští a další, kteří jsou mnohem více přátelští, mají přemýšlivé zástupce a vidí dál než na vlastní špičku nosu. Což je nám obchodníkům i konzumentům mimochodem docela příjemné. Příjemnější. Jo a taky – jejich vína jsou docela dobrá.

 Jak je to příjemné vám?

Note: There is a poll embedded within this post, please visit the site to participate in this post's poll.

Vybraná diskuse a příspěvky se svolením vinařů:  

Hores: Ze všech současných mediálních reportáží vyplývá, že se připravuje změna omezit povinnost podat prohlášení na množství vína větší než 1000 litrů ročně, tedy stejně v tom zůstanou obchodníci s vínem, mnoho restaurací a větších firem. Pro vinaře to znamená, že jim zůstane zachována povinnost dávat k tomu podklady .

Souhlasím s tendencí chránit značku „Moravské víno“ a chápu opatření proti podvodům, irituje mne však způsob, jakým vinaři takováto opatření zavádí. Neboli potichu. Včera jsem mluvil s celou řadou obchodníků s vínem a všichni jsou naštvaní na moravské vinaře. Myslím, že správná cesta je vzdělávání a osvícená politika vinařského marketingu. Která tu rozhodně není,

Jiří Maděřič: Zmiňovaný odstavec má za cíl dohledat dovoz vína do ČR Vzhledem k systému kontroly je to ale naprosto k ničemu. Limit 1000 litrů za rok je 1334 lahví. Vinařů se to netýká neboť ti vedou jinou evidenci.Obávám se, že je to ale hra několika málo mužů a s vinaři to nemá co do činění.

Chránit značku “Moravské víno” nejde!!! Jediná regulace, která je možná, je regulace trhem samotným. Nechme vybrat zákazníky, upevňujme firemní loajalitu. Existují jen dvě vína – chutná/nechutná mi,

Důrazně se musím ohradit proti zodpovědnosti vinařů. Nemůžeme za to,  co do zákona ukuchtili, nikdo o tom neměl ani potuchy. Netahejte do toho vinaře, prosím. Nadcházející valná hromada skýtá možnost na obnovu původní cechovní myšlenky. Osobně bych ve vedení  SVCR viděl nejraději buď dobrého manažera, nebo zkušeného obchodníka.

Dokud SVCR škodil jen vinařům, byla to naše hloupost, respektive těch co dohlíželi. Přesah jejich moci ovšem je nežádoucí a nechutný. To je také dílo všech konzumentů a obchodníků s vínem. Neskutečná a povýšená glorifikace výrobců vín je, podle mne nesmyslná. Je to pouhý výrobce potraviny, pravdou je že “lepší”.

Mám pocit, že je nejvyšší čas na změnu.

Hores: Moc Vám přeju, aby se Vám to povedlo. Pokud jde o brand Moravské víno,  já s Vámi souhlasím. Nemyslím ochranu protekcionářskou, nýbrž systematický a promyšlený program rozvoje kvality a sankcí za podvody. Inspirace v Rakousku je jasná. Nechápu například, proč když na někoho praskne vinařský podvod, ho Svaz vinařů nevyloučí.

Odpovědnost vinařů chápu obecně: měli a mají vědět, co se v jejich Svazu děje. Neberete to prosím jako nepřátelství. Chci Vás rozhodně podpořit. 

 Jiří Maděřič: Odpovědnost vinařů je problematická, odsouhlasené znění bylo jiné než schválené. Navíc v době uveřejnění jsme všichni řešili jiné problémy. Práce 2 nějakých lidí před finišem se nedá zkontrolovat.
________________ 

Libor Průdek: Dobrý den, nedá mi nereagovat. Můj názor na fungování “rádoby” spolků, které hlásají podporu tuzemského vinařství znáte a určitě se nijak nemění. K této novele zákona mám jen jedno. Jestli si “páni mocní” ze SVČR myslí, že budu dělat ze sebe šaška a každému, kdo si ode mě koupí lahev vína, budu dávat hromadu papírů jen proto, aby si oni mohli lízat smetanu, tak to se teda mýlí.

Celý systém evidence je zcela nefunkční a k ničemu. Všichni vinaři a obchodníci to ví a všichni na to tudíž kašlou, takže se nějak žije dál. Jediné co mě na tom všem opravdu vadí, je to, že tyto zvěrstva v zákonech prosazují ti, kteří tady dělají v obchodu s vínem největší “bordel”. Ve vedení SV jsou to především zástupci velkých vinařských firem, které na tuzemský trh uvádí především “velká vína nevalné kvality” a přesto si troufnou nám poctivým vinařům a obchodníkům “pepřit” život nesmyslnými hlášeními.

Každý normální člověk, který ten či onen formulář má před sebou, tak si musí jednoznačně začít vymýšlet, protože jinak to vyplnit ani nejde. Takže je mi opravdu líto každého opravdového moravského a českého vinaře a poctivého obchodníka a přeji jim všem, aby se naučili co nejrychleji lhát a vymýšlet si,protože jinak zemřou na nekonečné rozčilování se nad hlášením, hlášením o hlášení, hlášení pro podání hlášení a hlášení o nahlášení hlášení. .. :-)

Vínu zdar a papírům zvlášť
____________________

Chléb je dle téhož zdroje pekárenský výrobek z mouky, u nás převážně žitné a pšeničné. Při výrobě se užívá k nakypření těsta kvas, výjimečně droždí. Chléb je základní energetická potravina, dodávající organismu energii (polysacharid škrob), vitamíny skupiny B a biogenní minerálce, jimiž je bohatý zejména chléb ze žitné mouky, tzv. černý chléb.

My jsme pro vás vybrali tzv. “křupavý semínkový chléb” z Alrichova pekařství v Červeném Újezdě, do kterého jsme se hned zamilovali a chroupeme ho naveliko ! … a od začátku se přeme, jak ho pojmenovat. krekra se nelíbí jedné naší polovině, chleba té druhé… A není to asi ani jedno. Včera na privátním vánočním večírku hodně po půlnoci padaly různé tipy: chleboun, chleboň, dokonce chlebňoň a i pár hustších výrazů … ale :-) … to chce něco jiného. 

Pomůžete nám vymyslet název? Vtipný, nápaditý a odpovídající? Přijďte a ochutnejte. Myslím, že se vám to chřupání zalíbí. Je to k vínu vskutku hoooodně chutná dobrůtka ! :-)

Nejlepší název odměníme !

Trochu  komplikovaný původ, že? :-) Volovec je každopádně dle mého názoru (ale nejen dle mého!) jeden z nejlepších sýrů ze Slovenska. Technologicky je to polotvrdý sýr s nízko dohřívanou sýřeninou. Jeho zvláštností je způsob zrání při aplikaci směsi bakteriálních kultur (Brevibacterium linens) pravidelně aplikovaných na jeho povrch, kdy sýr zraje od kůry směrem do jeho středu. Během tohoto procesu dochází k postupnému zvýrazňování jeho typické jemně pikantní a jemně animální vůně. Tento speciální typ sýra, oceňovaný gurmety, gurmány a prožranci všeho druhu, je díky svým chuťovým a aromatickým vlastnostem předurčen jako vynikající součást studené kuchyně. Je ovšem dostatečně tučný a proto vynikne i v teplé kuchyni jako surovina pro přípravu fondue nebo jako doplněk na zapékání. Vynikající je v nastrouhané formě na plátku právě dopečeného masa, ale i na pizze a těstovinách.

Já osobně ho miluju na talíři v půlcentimetrových plátcích ve spojení s čerstvými bobulemi vína, tak deset minut vystavený pokojové teplotě, kdy se nejlépe rozvine jeho božská aromatika ! Jako bobule resp. hrozny ideálně poslouží takové ty skleníkové italské voňavé muškátové odrůdy, které koupíte v zimě (tj nyní :-) v každém obchodu se zeleninou… Nesnáším rozkouslé pecičky a tyhle odrůdy jich moc nemají :-)    

Volovec má dokonce svou vlastní facebookovou stránku, takže pokud vám půjde pod fousy, můžete se stát jeho fanouškem :-) já jsem ! Facebook Volovec

Dobrou chuť !

Nápověda:

a) před namontováním to spadlo z náklaďáku
b) vinař se rozčílil a kopnul do toho
e) zavřeli v tom nosorožce a zhasli mu
d) opil se fotograf
e) něco jiného (……………..ale co?).

První úspěšný respondent má u nás sklenku na baru :-)

Onehdy jsem se ptal kamaráda, proč nechodí na degustace. K nám, samozřerjmě. Řekl mi “protože se můžu vykašlat na ty vaše chytrý řeči. To jdu radši na pivo”.  Občas si na něj vzpomenu, když (většinou mírně a minimalisticky:-) okřikuju hlouček, který se zapomněl a kvůli jehož překřikující kakofonii zbytek sklepa neslyší vinaře. Ještě že kamarád nepřišel 21. listopadu na Frankovky - na seminář a ochutnávku. Chytrých řečí tam bylo hodně a jak jsem pak zaslechl, i hodně řečí zajímavých i zábavných – aspoň teda pro ty, kdož přišli sem místo na pivo :-)  Však některé z nich (a jejich pekelné soustředění) vidíte na obrázku…

Seminář vedl Ivo a Klára, která do semináře vybrala degustační set vín, který pokryl různé styly a terroir všech oblastí a míst, které jsme se snažili výběrem vystavujících vinařství pokrýt. Komentář k nim poskytli vinaři nebo obchodníci, v jejichž portfoliu se vybraná vína nachází. Když jsem viděl, jak všichni tito odborníci sedí proti těm cca třiceti posluchačům, rovněž na úrovni, a společně zaníceně ochutnávají vína, o nichž se zasvěceně mluví, měl jsem vážně radost. Prostě se mi zdálo, že se nám to povedlo.

Po semináři pak následovala volná degustace všech vín. Ta si rozlévali opět přímo vystavující, s nimiž si každý, kdo přišel, mohl podebatovat. A že bylo o čem svědčí to, že až do večera byl sklep pořád plný. Příjemně plný. Každý si navíc mohl vyzkoušet snoubení s Frankovkami: kachní konfit na červeném zelí a švestky ve slanině. Bylo zkrátka dobře :-)

Jaké to bylo očima účastníků si můžete přečíst i jinde na internetu. O semináři na Krásné chuti zde a o volné degustaci na Jižním Svahu zde. Nebo od EVAS zde.

Co dodat? Set těch nejlepších frankovek si můžete ochutnat na našem baru od středy tohoto týdne a výsledek návštěvnické ankety je tento:

20 hlasů: Frankovka 2008 Terroir, jakostní odrůdové víno, Strekov 1075, Strekov, Južnoslovenská oblast, Slovensko
10 hlasů: Ráspi Kékfrankos 2007, Raspi, oblast Sopron – obec Fertőrákos, Maďarsko
  8 hlasů: Frankovka modrá „S“ 2009, výber z hrozna, Miloš Máťuš, Rača, Slovensko
  7 hlasů: Frankovka Bogdan, zemské, Bogdan Trojak, Bořetice, Velkopavlovická oblast, ČR
  6 hlasů: Frankovka 2008 barrique, Velké Bílovice, ČR (mimo katalog)

Ostatní vína měla 5 a méně hlasů (5 hlasů měla 4 vína, 4 hlasy jedno víno a zbytek 2 a méně hlasů).

Vypadá to, že Bogdan Trojak se se svým portfoliem opět trefil do vkusu našich zákazníků :-) Katalog všech vystavených Frankovek si můžete prohlédnout zde:

Příští klání (patrně lednové) bude na téma Svatovavřineckých.

Těšíme se !

KLÁNÍ FRANKOVEK  – 21 . listopadu 2011

16:00 – 17:30 odborný seminář (15 osob) / samostatně: 350,- Kč
18:00 – 21:00 volná degustace / samostatně: 250,- Kč
společná cena: 500,- Kč

Více než 25 frankovek od nejméně 8 výrobců středoevropského regionu

Vystavovatelé: AUSTRIAWEIN (Rakousko),  RIESLING & Co. (Rakousko.),  MILOŠ MÁŤÚŠ (Slovensko), FRANTIŠEK MÁDL (Česko),  VINSELEKT MICHLOVSKÝ (Česko) VINORUM (Maďarsko),  VELTLIN.CZ (ČR, Slovensko, Maďarsko)  

Pozvali jsme výrobce / dovozce / obchodníky, o kterých víme, že mají v portfoliu skvělé Frankovky.Na klání těch nejzajímavějších vín z různých regionů se vinaři zúčastní buď osobně nebo prostřednictvím svých zástupců. Ochutnáme vedle sebe nejméně 25 zajímavých frankovek různých projevů z různých terroir blízkých regionů

Samostatný seminář pod vedením sommelierky Kláry Kollárové a Ivo Dvořáka ochutnávka všech vín poskytne komplexní informaci o této velmi krásné, tradiční odrůdě.

Návštěvníci ocení vinařské umění špičkových výrobců frankovek. Většinu vystavovaných vín bude také možné zakoupit.

Rezervace míst nutná na www.vinograf.cz/sklep popř. na bar@vinograf.cz.

Včera ve vídeňském Paláci Coburg  začal zajímavý kurz o starých a vzácných vínech – Fine and Rare Wines Specialist .

Díky Rakouskému Wine Marketing Bordu, který naděloval stipendia, jsem tu!  Kurz je pořádaný ve spolupráci s Weinacademy v Rustu a předními odborníky na ”stará” a vzácná vína.

První den začal sklenkou champagne Pol Roger a přednáškou o tom, co vlastně je “fine” víno, a to z úst nejlepšího sommeliera světa roku 2010 Gerarda Basseta. Je to Francouz žijící a  podnikající v Anglii, a zároveň jediný člověk na světě, který má titul Master of Wine a Master Sommelier. Takže opravdová kapacita.  Také jsme ochutnali dvojici vín. Zatím ne úplně fine ani rare, ale stejně perfektních.To jen tak na zahřátí :-)

Nechyběla ani procházka po ústyhodných sklepích Palais Coburg. Na jejich lístku, které mu zde říkají “The Bible” a který má circa 500 stran, najdete z 50% vína z Francie. Impozantní je i seznam rakouských vín. Mimo to zde najdete i všechna ostatní  ”velká” vína světa z Itálie, Německa, Španělska, Portugalska a Kalifornie.

Večeře byla s úvodním slovem od Wiliho Klingera, zástupce Austrian Wine Marketing Board. Konala se v “normální” restauraci Palais Coburg a byla doplněná o 19 perfektních rakouských vín. Na začátek jsme dostali Schilcher Sekt od Langmanna. Kdo ho nezná, má za úkol si ho u nás ve Vinografu dát! Následoval Žlutý muškát (Gelber Muscateler) a pak už přišly na řadu trojice vín, podavané ke každému jednomu chodu.

První sestavený ze štýrského Sauvignonu (Tement, SG Zieregg 2008),  burgenlandského Pinot blanc (Prieler, Laitheberg DAC 2007) a thermengionského Zierfandleru (Stadlemann, Zierfandler Mandel-Höh 2006). Zajímavá sestava méně známých odrůd Rakouska. Další flight byl zaměřený na veltlíny, samé krásy. Jednoduchý, svěží a skvěle pitelný GV Kremstal DAC Reserve Pfarrweigarten 2010, Buchegger. Druhým v pořadí byl GV Smaragd Achleiten Stockkultur 2007 od Pragera z Wachau. Víno plné tónů zralých jablek a kdoulového kompotu s krásnou kyselinou. Posledním v řadě stál GV Tradition 2004 ze Schloss Gobelsburg v Kamptalu. Jemnější víno s typickým kořenitým profilem veltlínu, které bylo vyrobeno podle starých receptur místních mnichů ve velkých dřevěných sudech a s minimálními zásahy ze strany vinaře.

A pak přišel Riesling!!! Absolutní výkvět z Wachau, všichni tři mistři vinaři vedle sebe s totálně odlišnými filosofiemi a naprosto geniálními víny. Hirtzberger mě skoro rozplakal… Riesling Smargd Singerriedel 2007 s absolutním superaroma a úplně stejnou superchutí. A malý kousek za něj bych zařadila nejslavnější víno F.X.Pichlera Riesling Smaragd Unendlich 2006 s téměř nekonečnou chutí.  Jedinou vadou tohoto vína byla jeho mladost. Třetím vínem byla lahodný a elegantní Knollův Riesling Smaragd Schütt 2006. 

Čtvrtý set byl o vínech z burgundské  rodiny. Vídeňský vzorek od Weiningera Pinot noir Grand Select 2004 byl spíše zahřívacím vínem, po trojici rieslingů měl opravdu těžkou pozici. Burgenlandský Pinot Noir 2008 Claus Preisinger ukazoval větší eleganci i strukturu. Sankt Laurent Holzspur 2004 z vinařství Reinisch z Thermenregionu ovšem vyhrál na celé čáře. Jak jsme se přesvědčili i během dalších dnů, tato odrůda si zaslouží pozornost nás všech a hlavně vinařů z Moravy…  

V posledním kole jsme se potěšili geniální a elegantní Frankovkou Perwolff 2002 od pana Krutzlera (jejich vinice mají vysoký podíl břidlice), Heinrichovým prestižním cuvée  Salzberg  2006 (50% Merlot, 30% Blaufrankisch, 20% Zweigelt) a z regionu Carnuntum jsme ochutnali cuvée M1 2007 od Markowitsche (85% Merlot, 15% Zweigelt).

Závěr byl be znamení dvou sladkých vín. Riesling Eiswein od Weinreieda 2008 a Cuvée TBA 2002 z vinařství Schloss Halbturn.

Zakončili jsme na baru skleničkou Billecart-Salmon rosé a to byl konec prvního dne. 

Maraton přednášek začal s Anthony Hansonem MW na téma Burgundsko. Titul MW získal v roce 1976 a jeho hlavní specializací je právě Burgundsko, o kterém vydal v roce 1982 velkou knihu. Dnes působí ve vinném oddělení aukční síně Christie´s v Londýně. Od roku 2005 se mimo jiné stará o slavnou aukci v Hospice de Beaune, ale o tom až později. Je úžasné poslouchat někoho, kdo má za sebou takovou zkušenost. Prostě si jen tak mluví, jako by se neřeklo. 40 let zkušeností je prostě znát. Ochutnali jsme společně čtyři vína.

První z dvojice bílých víny bylo víno z  Domaine Bonneau du Martray, Corton-Charlemagne Grand Cru 1989. Víno z teplého ročníku ukazovalo nazrálé a komplexní aroma s tóny marcipánu, oříšků, lesa a hub a s dotekem citronové kůry, v chuti plné struktury s dosud výraznou kyselinou a mohutným projevem minerality. Druhým pak kontrastní Meursault 1er Cru Genevrières ze slavné Domaine des Comtes Lafon z chladného ročníku 1996. Mělo výraznější a ovocnější aromatiku s dotykem mandarinek a jasmínu, jemně podtrženou sladkým kořením a karamelem. Chuť byla komplexní, kulatá se šťavnatou kyselinou a máslovou dochutí. Super.

Další set byl opravdu exkluzivní. Porovnání Échézaux Grand Cru z Domaine de la Romanée Conti a Domaine Jayer-Gilles. No ani tak ne porovnání, protože to moc nešlo. První víno z Domaine Jayer-Gilles z roku 1995 představovalo rustikálnější styl. Ve víně dominovalo tmavé ovoce spolu s kůží, sušeným masem, krví, tabákem a hořkou čokoládou spolu s výrazným vlivem sudu. 

To samé se objevilo i v chuti spolu s výraznou mineralitou v závěru. Druhé a mnohem slavnější víno z DRC bylo z roku 1997. První přivonění bylo spíše zklamáním objevili se spíše vegetální tóny listů ostružin a jahod. Ovšem! To nebylo vše:) Víno se rozvinulo do ovocnosti, vegetálnost se projevovala spíš v příjemných tónech máty a koření. Elegance sama. Dlouhá ovocná dochuť se silným projevem minerality.

Kratičká přednáška o snoubení vína a jídla opět z úst Gérarda Basseta byla názorově neutrální ale zajímavá. V podstatě by se dala shrnout do jednoduché věty: vše je individuální a ať si každý dělá, co ho baví. Zajímavější byla praktická část u oběda. Ke třem vínům jsme dostali tři malé chody a prakticky zkoušeli, co k čemu ano či ne.

Ze tří vín (Jermann, Vintage Tunina 2008, Domaine Weinbach, GW “Fürstentum” Cuvée Laurence 2002 Grand Cru, Chapoutier, Cuvée de l´Orée 1993 Condrieu) bylo nakonec ke všem třem chodům nejlepší víno z Domaine Weinbach. K jehněčímu jsme měli jen jednu možnost Barolo Bussia Soprana 1982 od Aldo Conterno. Zajímavá byla ale sladká vína. Prvním byl opravdu příjemný Pink Muscat z vinných sklepů v Massandře z roku 1983 a portské Taylor´s Vintage 1966 bylo také skvělé.     

Odpolední sekce začala opět s Anthony Hansonem tentokrát o jeho praxi v Christie´s. Diskutovaným tématem byly hlavně aukce v Hong-Kongu.

Tématu sladkých vín se ujali hned dva legendární vinaři: Gerhard Kracher (Burgenland) a Istvan Szepsy (Tokaji). Vedle informací o historických vlivech, vinařstvích a postupech při výrobě jsme také degustovali. Pro mě jasně zvítězily tokajské aszu výběry a to díky elegantnímu spojení cukrů a kyselin. Ročník 1999 byl vrcholem degustace. Víno s výrazným tónem meruňek, medu, bylinek a všeho možného, z překrásným průběhem chuti a s dochutí chlebové kůrky. To jsme ovšem nevěděli, že nás čeká překvapení v podobě Château d´Yquem 1971. Víno s výraznou vůní botrytidy, karamelu a šafránu a mladistvého chuťového projevu.

Kracher:

1. TBA Grand Cuvée No. 6 2004 Nouvelle Vague
2. TBA Chardonnay No.7 2001 Nouvelle Vague
3. TBA Welschriesling No.9 2008 Zwischen den Seeen
4. TBA Scheurebe No.11 2006 Zwischen den Seeen

Szepsy:

1. Tokaji Cuvée 2002
2. Tokaji Cuvée 2006
3. Tokaji Aszu 6 puttonyos 2003
3. Tokaji Aszu 6 puttonyos 1999

Skoro by se chtělo říct, že to pro jeden stačilo. To jsme ověem nevěděli, co nás čeká u večeře. Palais Coburg má k dispozice dvě restaurace. “Basteigarten Restaurant” nabízí ”obyčejnou” gastronomii pro běžné příležitosti. Hned za jeho zahradou můžete vstoupit do gastronomického ráje Palais Coburg restaurace, která nese jméno místního šéfkuchaře “Silvio Nickol”. Pod jeho vedením ji znovuotevřeli po rekonstrukci teprve před 5 měsíci a mají zde vysoké ambice. Silvio je nadějí rakouských kuchařů a na svém předešlém místě získal dvě michelinové hvězdičky. Styl kuchyně je veskrze moderní. Na talíři najdete různé pěny a prachy s výrazným použitím exotických chutí.

Musím říct, že pro mě zajímavější byla degustovaná vína. Na přivítanou to byla sklenka Comtes de Champagne 1996. Toto Blanc de blancs se vyznačovalo příjemnou květinovo-citrusovou vůní a jemnou krémovostí. K prvnímu chodu jsme mohli vychutnat máslový Le Montrachet Grand Cru 1999 z vinařství Jacques Prieur a až brutálně minerální Bienvénus-Batard-Montrachet Grand Cru 1999 od Domaine Leflaive. V tomto případě opravdu nejde říct, které mělo navrch.

K uzenému mečounovi s BBQ omáčkou jsme dostali dva Syrahy. 1980 Grange a 1978 Cote-Rotie La Landonne od Guigala. Grange bylo famózní a v tomto případně zabodovalo nad starým světem. Hvězdami večera ale byla vína z Bordeaux: 1961 Château Ducru-Beaucaillou, animálnější s nazrálou lehkou strukturou, a Château Latour 1966, s lehce výraznější tříslovinou a bohatějším aroma. Tuto neskutečnou sestavu úctyhodně zakončilo Sauternes Château Filhot 1934.

Středeční den jsme zahájili 12ti víny z Hospice de Beaune. Opět pod vedením Anthonyho jsme porovnali čtyři stejná cuvée vždy ve dvou ročnících: 2005 a 2009. Jednalo se o prestižní cuvée, z nichž si vždy pár sudů v Hospice ponechali, vyškolili a nalahvovali, aby je pak mohli využít na speciální degustace, třeba tu naši. Oba ročníky jsou považovány za vynikající. Ročník 2005 nám ale bohužel ukazoval spíše svou temnou stránku, všechna vína byla zachmuřená, stažená do sebe, kousavá a přísná. Jediným za 4 vín, které se trošku odhalilo a ukázalo svou budoucí krásu bylo Volnay-Santenots 1er Cru ,Cuvée Jéhan de Massol. Prostě taková ošklivá káčátka. U ročníku 2009 to bylo úplně naopak. Všechna vína byla výrazně ovocná, elegantní a přímo vybízející k pití. Nejen u burgundských vín se mluví o určitých stádiiích vývoje, které jdou ve vlnách. U burgundských vín během prvních tří let dominuje primární ovvocná aromatika, jemnost a elegantnost. Po té právě přichází “období krize”, kdy se víno stáhne do sebe. Po čase se opět otevře a tak dokola. Je to jako v životě člověka:)

1-2. Beaune 1er Cru, Cuvée Nicolas Rolin 2005 x 2009
3-4. Volnay-Santenots 1er Cru, Cuvée Jéhan de Massol 2005 x 2009
5-6. Pommard 1er Cru, Cuvée Dames de la Charité 2005 x 2009
7-8. Corton Grand Cru, Cuvée Charlotte Dumay 2005 x 2009
9. Saint Romain Blanc, Cuvée Joseph Menault 2008
10. Pouilly-Fuissé, Cuvée Francoise Poisard 2007
11. Meursault, Cuvée Loppin 2009
12. Meursault-Charmes 1er Cru, Cuvée Albert Grivault 2008 

Poté jsme se jeli provětrat do vinice. Na programu bylo sbírání hroznů na slavné vinici Heiligenstein pod vedením ještě slavnějšího Williho Bründelmayera. Na chvilku jsme si zkusili, jak se pracuje se zahradnickými nůžkami a opatrně vybírali z překrásně vyzrálých hroznů rieslingu každou bobuli, byť jen lehce napadenou jakoukoliv plísní. Z těchto hroznů budeme moct zanedlouho ochutnat Riesling Heiligenstein BA 2011. Všeobecně se o tomto ročníku mluví v superlativech, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.  Během oběda ve vinici jsme ochutnali několik vín přímo z této vinice a na vlastní kůži pocítili místní výjimečný terroir. Vinice Heiligenstein má totiž specifickou půdu “urgestein”, která se datuje doby permu. V té době tu byly velmi vysoké hory z mateční horniny, která se díky erozi proměnila na rulu, žulu, křemičitany a amfibolity. Během dalších let se zde usazovaly vrstvy vyvřelin spolu se zbytky vegetace. Všechen tento materiál se promíchal a stlačoval. Po 250 milionech letech došlo k jeho tektonickému vytlačení znovu na povrch. Najdeme ho jen na této vinici a na vedlejší vinici Lamm. Je to velmi neúrodná půda a daří se ní výborně rieslingu, a to hlavně v její východní části, která je chladnější. Na této vinici také uvidíte ukázku speciálního systému vedení, který se jmenuje Lyra. Pan Bründelmayer je jeho velkým zastáncem. Tento systém umožňuje dobrou vzdušnost hroznům a zároveň je chrání před přímým poledním sluncem, které je nepřítelem hlavně pro bílé hrozny. Kvůli předpokládaným klimatickým změnám, zde také experimenálně vysadil odrůdu Syrah. S pohledem na vinici a s řízkem v ruce jsme si užívali tři ryzlinky: Zöbinger Heiligenstein Lyra 2010, 2007 a 2003. Bylo to krásné srovnání tří odlišných ročníků a také ukázka toho, že na Heiligensteinu můžete vyrobit vynikající vína za každého počasí. Nezapomnělo se ale ani na Veltlín. Ten se na Heilgensteinu vysazuje v nižších polohách, kde je přeci jenom výživnější půda. I tuto odrůdu jsme ochutnali z jedné polohy ve třech ročnících: Loiser Berg 2010, 2009 a 2000.

Z Kamptalu jsme se rychle přesunuli do Wachau. Zde nás čekala degustace “starých” veltlínů a ryzlinků ze tří regionů.

Z Domaene Wachau jsme ochutnali veltlín z roku 1995 (jemně aromatický s tóny mandlí a marcipánu) a 1965 a ryzlink z let 1982 (pořád svěží s aroma zelených bonparů, bylinek a citronu) a 1969 (nasládlý karamelový projev). Ani Willi Brundelmayer se nenechal zahanbit. Ukázal jak krásně zraje jeho Veltlín z vinice Lamm. Ročník 1990 fermentoval v barikových sudech a poté zrál ve velkých akátových sudech. Ročník 1985 zrál v použitých sudech a měl skvělou koncentraci s krémovou dochutí. Ryzlink z Heiligensteinu z roku 1994 si stále uchovává pitelnost, je citrusový s jemným dotekem petroleje. Zkusili jsme také Riesling Heiligenstein Spätlese 1971, který už ale nepřesvědčil. Nejstarší vína této degusatce byla z Kremstalu. Vinařství Mantlerhof  má většinu vinic s vyšším obsahem spraší a písků. Vína jsou proto širší a bohatší v chuti. Riesling Steindl 1963 byl překvapivě pitelný, stačilo mu jen se trochu ve skleničce nadechnout. Riesling  Tiefenthal 1090 byl jedním z nejlepších vín degustace s tóny mandarinek a minerálním charakterem, stejně jako Veltlín Spiegel 1995 s širokou a bohatou chutí a pepřnatým charakterem. Stejné víno jen z ročníku 1977 už tak zajímavé nebylo v chuti jsem našla jen kuřecí křupky a kávu.

Dopoledne jsme věnovali německým ryzlinkům ve společnosti Wilhelma Weila z vinařství Robert Weil. Hodně se mluvilo o zjednodušení označování německých vín, o budoucí strategii  sdružení VdP, o tom, jak má vypadat klasický riesling a o klimatických změnách.

Degustovali jsme tentokrát pouze vína ročníku 2009. I přesto to stálo za to. Vinařství Robert Weil vlastní tři výborné vinice v okolí vesnice Kiedricher. Dvě z nich Kiedricher Klosterberg  a Kiedricher Turmberg mají označení Erste Lage (1er Cru). Kiedricher Gräfenberg je Grosse Lage tedy vinice Grand Cru. Právě vína z této vinice dosahují až astronomických částek na různých aukcích. Jsou to hlavně vína sladká, která v aktuálním ročníku koupíte za nejméně 650 Euro/0,375l. Pravidelně také dosahují vysokých hodnocení ve všech časopisech (2009 TBA 100/100 v Gault Millau) a jsou spolu s Chateau d´Yquem označování jako králové sladkých vín.      

My jsme měli možnost porovnat čtyři kategorie ryzlinku ze dvou různých poloh vždy vedle sebe. Vinice Turmberg je dnes monopolem tedy pouze ve vlastnictví vinařství Robert Weil a má 3.8 ha. Ve vinařství ji co do kvality vždy porovnávali s Gräfenbergem, a to i přesto že nemá statut Grosse Lage. Datuje se od roku 1109 a její dominantou je stará strážní věž (odtud i jméno vinice:)). V roce 1971 bylo v rámci nového vinařského zákona zrušeno mnoho tradičních názvů pro jednotlivé malé vinice a docházelo k jejich slučování. V roce 2005 tato vinice díky usilovné snaze vinařství opět získala svůj tradiční název. Půda je zde tvořená převážně břidlicí s nízkým obsahem spraší a jílu.

Vinice Gräfenberg  byla takto pojmenová  v roce 1258. Její vína stojí za věhlasem tohoto vinařství a na konci 19.století se pila na královských hostinách ve Vídni, St. Petersburgu, Praze, Paříži i Londýně. Půda zde je také břidličnatá, ale má větší obsah štěrkovitých částí a také jílů než Turmberg.

1. Kiedrich Turmberg Riesling Trocken – angrešt, po chvíli lékárna, tenčí, elegantní
2. Kiedrich Gräfenberg Riesling Trocken Erstes Gewächs – meruňky, mineralita, perfektní
3. Kiedrich Turmberg Riesling Spätlese – citron a med, 60 gr/l
4. Kiedrich Gräfenberg Riesling Spätlese – komplexní chuť s výraznější mineralitou, 60 gr/l
5. Kiedrich Turmberg Riesling Auslese – tropické ovoce, působí sladším dojmem než Gräfenberg, 135 gr/l
6. Kiedrich Gräfenberg Riesling Auslese – výborná struktura chuti, 142 gr/l
7. Kiedrich Turmberg Riesling Trockenbeerenauslese – výrazně otevřená ovocná aromatika, 370 gr/l
8. Kiedrich Gräfenberg Riesling Trockenbeerenauslese – pomerančová kůra, mandarinky, skvělá kyselina, 400 gr/l

Něco na té klasifikaci asi bude…:)

Po sladkém nášupu jsme opět vyrazili na výlet. Tentokrát do Burgenlandu do vinařství Kollwentz. Jsou proslaveni skvělým Chardonnay Gloria, ale mě vždycky víc chutnal Sauvignon Steinmühle. Mimoto dělají několik vyjímečných červených vín. Další zastávkou bylo svobodné město Rust jen kousíčk od Neusidlersee. Tady nás již čekali Pepi Schuller MW, Andi Kollwentz, Albert Gesellmann a Josef Umathum a jejich vína.

Absolutně skvělá byla vína z odrůdy Sankt Laurent z vinařství Umathum. Odrůda je přímým potomkem Pinot Noir, má tenčí slupku a bujně roste. Je třeba hojně  redukovat hrozny ve vinici, aby dostatčně dozrála. Výsledek je ale více než příjemně překvapivý. Degustovali jsme ročníky 2003, 1991 a 1992. Krásná kořenitost a ovocnost s dotekem kůže provázela všechna vína, 2003 a 1992 s výrazně zajímavějším chuťovým profilem, 1991 ze studeného roku trochu kulhala ve struktuře chuti. Celkově ale velmi příjemné překvapení! Snad se toho od Vavřince taky někdy u nás dočkáme.  Gesellmann dle očekávání představil své skvělé Frankovky. Aktuální ročník Blaufränkisch Hochberg 2006 se ukázal ve své plnosti a výrazné bohatosti v ovocné aromatice, zatím zde ale dominuje dřevo. Fermentovala v otevřených dřevěných kádích a strávila 24 měsíců v 500 litrových sudech. Její starší sestřička ročníku 1997 ale dokázala, že to je ta správná cesta. Dřevo ustoupilo a ve vůni dominuje kamenitý, minerální charakter, v chuti je stále přítomné výrazné ovocne. Jak ukázala nejstarší z Frankovek ročníku 1990, pár let navíc její charakter nepokřiví, jen se z čerstvého ovoce přesunula do kategorie sušeného ovoce s dominancí švestek a přidává se kořenitý charakter spolu s kůží a tabákem. Skvělá práce. Andi Kollwentz nejvíc přesvědčil svým cuvée Steinzeiler 2002. je to cuvée postavené na Frankovce s přídavkem Cabernetu Sauvignon a Zweigeltu. Dominuje mu černé bobulové ovoce a stále přítomný sud, který je ale v harmonii s dobrou tanickou strukturou vína.

Tento den nás ještě návštěva místních vinařů, kteří jsou proslavení sladkým vínem Ausbruch. Jedná se o víno z hroznů napadených ušlechtilou plísní botrytis cinerea, které se po sběru okamžitě lisují a fermentují v nerezových tancích. Na školení vín se někdy používají dubové sudy.  Vína si uchovávají výraznou svěží a ovocnou aromatiku, zbytkový cukr je vždy v harmonii s výraznější kyselinou. Rozdělili jsme se do skupin po 5ti a vyfasovali “svého” sladkého vinaře. Měli jsme štěstí na Petra Schandla, který se s námi podělil hned o několik ročníků této sladké parády. Nejdřív jsme degustovali aktuální ročník 2010 z hrozný, které byly napadené ušlechtilou plísní pouze z části a to hned z několika odrůd: Pinot Blanc BA (skvěle pitelné díky pikantní kyselině), Pinot Noir BA (nejlepší ze tří vzorků s výraznou aromatikou červeného rybízu) a Cuvée BA (Tramín, Ryzlink Rýnský a Vlašský a Sauvignon). Konečně jsme se propracovali k Ausbruch vínům:

2007 – cuvée RR & RV, skvělá koncentrace, výrazné aroma botrytidy, dobře zaintegrovaný sud, 250 gr/l

2006 - cuvée Furmint & RV, lehce kratší dochuť a nižší komplexita, 280 gr/l 

1999 – první ročník našeho vinaře a také jeden z nejlepších za poslední dekádu na botrytis, cuvée PG, PB, SG, Gelber Muscateler, heřmánek, hrozinky, botrytis, lékarna, kakao, karamel, skvělá kyselina

1973 – jenom RV, víno s příběhem:), sklizeno přesně v den narození našeho vinaře jeho otcem – celkem 400 lahví o obsahu 0,75l dostal jako dárek k nultým narozeninám!, jsou schované pod schody do sklepa a když přijde někdo, kdo si to zaslouží, lahev se otevře – voilá!, naše skvělá degustační skupina složená z  Australanky, Holanďanky, Inda, Češky žijící toho času v Rio de Janeiro a mě si to samozřejmě zasloužila! překrásná aromatika kopřiv, máty, fenyklu a kmínu, v chuti stále mladé a připravené na dlouhou cestu s jemným karamelovým dozvukem

Konečně je to tady!!! Přednáška s Ericem Lebellem, sklepmistrem z KRUGU!!!

Předtím ještě zajímavá přednáška o americkém trhu se vzácnými víny z úst příjemného a vtipného ekonomovinaře Jean-Michel Valetta MW. Jeho rodiče jsou Francouzi, ale on žije se svou hezkou a milou ženou v Kalifornii. Je angažovaný v internetovém obchodu vinfolio.com. Předvedl nám úplně jiný pohled na víno a zajímavé statisky spojené s pohybem vín, jejich množství a distribucí ve světě. Leč…Krug čekal!!!

 Tahle přednáška u mě určitě rozhodla při zvažování účasti. Naštěstí jsme večer nikde neponocovali, takže jsme byli všichni bdělí a lační informací!

Krug má pro mě tak trochu punc tajemnosti a nedobytnosti. Mnohem větší než Premier Grand Cru Classé z Bordeaux třeba. Určitě je to i tím, že se u nás nikdo jeho propagaci příliš nevěnoval a tudíž se s ním dá u nás setkat na degustacích jen velmi velmi málo. Navíc má zcela specifický styl, tak trochu opředený ne tajemstvím jako spíš nejasnostmi. A najednou mám před sebou samotného “chef de cave” neboli sklepmistra. Osobně! Skvělé! Přišli tedy ve dvou, Eric nemluví tak dobře anglicky, takže mu překládál Roman Cans, který se stará o export pro Evropu. To bylo určitě dobře, protože Ericovi odpovědi často doplňoval informacemi mimo “enologický” koncept a informace dával do souvislostí s filosofií Maison Krug.  Po historickém úvodu jsme přešli k degustaci. Ta nejdůležitější informace nebo poselství je, že Krug nedělá “obyčejná vína”. Jejich Grand Cuvée totiž není “normální” brut, který každý dům vyrábí každoročně, jako “běžné” pití.

Pojďme tedy od začátku. Každý šampaňský dům má své běžné víno, které produkuje každý rok. Toto víno tvoří největší objem jeho produkce a zároveň ukazuje kvalitu domu (pokud základní cuvée není dobré, je to špatný dům, který to dobré dává jen do speciality – tedy prestige cuvée, ale na normální kvalitu kašle). Ze zákona musí takové šampaňské zrát minimálě 15 měsíců v lahvi na kvasnicích. Většina dobrých šampaňských domů tuto dobu prodlužuje (alespoň to tvrdí) v průměru dvakrát, tedy na 30 měsíců v průměru. A jejich Grand Cuvée – tedy speciální víno, vyrobené z toho nejlepšího, co ve vinařství mají, pak zraje ještě déle 36 i více měsíců. Základem pro pochopení Champagne je, že pro zákládní šampaňské není určující ročník a ani kvalita sklizně. To důležité – tedy charakter výsledného vína se tvoří ve sklepě mícháním vín z různých parcel a také tzv. vin de reserve, tj starších vín, která se pro tento účel uchovávají (v průměru by se mělo uchovávat cca 30%  z každého ročníku). Na tvorbě výsledného vína se většinou podílí tým složený z hlavního sklepmistra a v dobrém případě majitele vinařství a dalších cca dvou až tří lidí. Ideální je pokud je v týmu i žena (je vždy citlivější na aromata) a také osoba ob generaci, která má dost zkušeností se staršími ročníky a dokáže najít analogii aktuálního ročníku s již proběhlým a poradit s ideálním cuvée. Tento tým je tedy zodpovědný za chuť výsledného vína. Vybraná směs pak putuje do lahví určených k sekundární fermentaci a záleží opět na rozhodnutí sklepmistra a jeho týmu, kdy se vína degoržují a jdou na trh. Zcela schematicky by se dalo říct, že čím delší doba v lahvi na kvasnicích, tím lepší výsledná chuť vína. Tímto se dostáváme zpět k Maison Krug. Jejich jedinečnost tkví v tom, že jejich Grand Cuvée zraje v lahvi 7 až 8 let, tedy ačkoliv je to jejich “nejnižší” kvalita vína (ostatní vína zrají v lahvi ještě déle), i přesto leží v lahvi mnohem déle než většina prestige cuvée ostatních domů.

Mimo základní vína a prestige cuvée (u kterých se mouhou používat starší vína tzv. vins de reserve) mají šampaňské domy možnost ve výborných ročnících vytvořit i speciální tzc. ročníkové cuvée, kde smí použít pouze víno z daného roku. V těchto vínech se samozřejmě více projeví charakter jednotlivých let (na rozdíl od bez ročníkového, tedy Non Vintage – NV, kde se výrobce snaží o konstatní kvalitu).

My jsme nejprve ochutnali výjimečné šampaňské z jediné vinice (velmi vzácné) Clos du Mesnil (1,84 ha)  a to hned ve dvou ročnících 1998 (na trhu) a 2000 (bude se uvádět a trh během měsíce). Je to speicální víno pouze z odrůdy Chardonnay. Ročník 2000 i když je mladší se ukazuje jako přístupnější na pití. Byl to teplý rok i v Champagne, díky čemuž hrozny přirozeně lépe vyzrály a obsah kyselin je celkově nižší. V aromatice se víno projevuje bohatším, ovocným aroma spíše žlutého ovoce (meruňky, broskve, angrešt) a jemnou nasládlostí,v chuti je pomerančová kůra, mirabelky a mineralita. Příjemně pitelné. Ročník 1998 je více klasický a lépe ukazuje místo původu. Aroma je více květinové, s doteky citrusů, po delší době ve sklenici se objevují tóny lanýžů, kokosu a smetany. V chuti je stále dominantní kyselina, víno je přímočařejší s výraznější mineralitou. Potřebuje čas nebo jídlo. Mimo jiné se Krug navrací s ročníkem 2000 ke starému logu.

Clos d´Ambonnay 1996 – 100% Pinot Noir z maličké vinice (0,64 ha). Absolutní jinakost! V aroma jsou třešně, višně, mléčná čokoládá, peckovina, karamel, rumové sušenky, tabák, koření. Na první napití ukazuje brutální kyselinu, po druhém působí hladce a kulatě. Po chvilce se vyvíjí do jahod, malin a jehličí. Opravdové překvapení pro mě, milovníka Chardonnay ( v šampaňském).

V dalším flightu jsme dostali k porovnání ročníková vína 2000 a 1998, v tomto případě tedy může jít o směs různých vinic a tedy i odrůd. Stejně jako u Clos de Mesnil se projevuje vliv ročníku. V aroma jsou máslové sušenky, mandle, citronová kůra, i chuť je kulatá a smetanová. Po chvilce se objevuje ještě dotek koření  a nugátu. 1998 naopak ukazuje víc orientálního koření, v chuti je výrazný grapefruit s troškou medu, v dochuti pak mirabelky.

A po tom všem přišlo Grand Cuvée. Myslím, že to mělo dokázat, že Grand Cuvée je stejně dobré jako všechna ostatní vína…nevím jestli to je ta správná cesta. Přeci jen je 8 nebo 12 let na kvasnicích znát. Panebože! Takové rouhání… Víno je skvělé!!! Něco mezi Clos d´Ambonnay a Vintage. Jemnější stuktura chuti, samozřejmě, ale v aromatice je více ovocnosti a koření, nemůžete mu odolat. A chcete ho pít pořád… a pořád… nezatěžuje, jen dráždí. Měl to být poslední vzorek, leč…Krug Collecton 1985 se najednou zjevil mé sklenici! Taky dobrý…ani už k tomu nemám žádné poznámky…

A pravdu? Ani jednou jsem neplivala! A myslím, že podle ovací to měli všichni stejně:)

Naštěstí byl oběd…champagne je určitě výborný aperitiv… A konečně jsme ochutnali i rosé!!! a bylo ho dost, takže se nám nikomu moc nechtělo znovu do přednáškovího sálu…

Téma bylo “Něco k ekonomice výroby vzácného vína”, velmi zajímavá problematika:)

Poslední tasting byl o Kalifornii. Já jsem se na to moc těšila, protože o těchto vínech moc nevím a nebyla jsem rozhodně zklamaná. naštěstí netrpím tím stihomamem, že dobrá vína se dělají pouze v Evropě a díky tomu jsem si užila skvělá Chardonnay od Kistlera “Vine Hill” 2006, které když víte, že je z Kalifornie je přebarikované… Na druhou stranu má skvělou kyselinu i mineralitu, jemnost a eleganci…co na to říct? Být to naslepo, klidně by to mohlo být Bourgogne, ať si i skalní říkají, co chtějí říkají.

To u dalšího vína byste se nespletli! Sine Qua Non “Whispering” 2002 je klasické jižní víno, plné přezrálého ovoce, manga, sušených bylinke a krémovosti. Rozhodně ale není špatné, jen novosvětské…50 % Rousanne, 30% Viognier a 20% Chardonnay.

Bílá vína ale přeci jen nejsou doménou Kalifornie, proto se přesuneme k červeným. Silver Oak “Bonnys Vineyard” 1984, Mondavi CS Reserve 1987, Dunn CS “Howell Mountain” 1983, Bond “Pluribus” 2003, Turley “Pringle Vineyard” Zinfandel 2000… Mondavi a Silver Oak bych si ihned spletla s Bordeaux.

Den poslední… den zkušební…

Na místo ústní zkoušky bylo nakonec rozhodnuto jinak. Před závěrečnou degustací vín všech pěti 1er Grand Cru Classé Bordeaux, jsme absolvovali písemnou zkoušku. Jednalo se o popis tří vín na slepo, na každé víno bylo deset minut. 

Jak se ukázalo, zatraceně málo, když se vám vína mění ve sklenici, jak se jim zachce, a po tom, co už to skoro máte, zjistíte, že je to něco úplně jiného. Nu což, získat certifákt asi není to nejdůležitější.

Důležité je uvědomit si, co pro nás mohou stará a vzácná vína znamenat, co vše je s nimi spojeno. Nemluvím jen o chuti, že mohou být krásná až nekonečně krásná. Někdy ale i špatná, těsně se držící na hraně nebo už na kraji své životnosti. O tom, to ale není. Absorbujeme s nimi historii, kousek starých časů, které už nikdy nebudou. Filosofii oněch dob, myšlenky, plody mnohem tvrdší práce, než kterou známe dnes. Vůni tehdejšího podzimu, půdy a sklepa. Pijeme-li staré víno, musíme k němu být vstřícní, milí a otevření. Vína jsou jako lidé, mohou nám předat i v pokročilém věku mnoho informací o nás samích, stejně jako naše babičky a dědové. Vše, co jsem se za tento týden naučila, je úcta. K vínům i k lidem. K těm, co mají v sobě vášeň. Jako je Pepi Schuller, Frank Smulders, Anthony Hanson, Eric Levelle, Anne-Marie Fogl a všichni ostaní, které jsem tento týden měla tu čest potkat. 

Vedle naší standardní nabídky (spočívající převážně ze sýrových kombinací, nakládaného hermelínu, pršutových a uzeninových variací – viz podrobněji zde) nyní nabízíme dýňovou polévku, pohankové palačinky s olomouským tvarůžkem, a nebo něco menšího: nivový dip a chřupavé preclíčky na zobání. Vše vyrobeno námi, vše je ryze české včetně původu. A vše výborně spárovatelné k našim vínům, pochopitelně ! :-) Dobrou chuť !