Možná jste už slyšeli či četli, že loňský titul Vinař roku si znovuvydobyl resp. obhájil Jožka Valihrach. Je nám ctí, že Jožka je náš letitej kamarád a vy můžete ochutnat či koupit jeho vína v našem baru. Obstát v konkurenci pěti set vzorků znamená jeho vítězství završení úsilí v poctivosti, pro kterou si Jožky tolik vážíme. Faktem je, že přes nesporný posun kvality všech soutěžních vín opět vpřed, Jožkova vína zkrátka znatelně převyšovala ta ostatní. Víme to z první ruky, ostatně Klára Kollárová byla vedle ikon světového vinařského nebe (Masters of Wine: John Umberto Salvi, Sarah Abbott a Jonathan Pedley a dále Ivo Dvořák, Libor Nazarčuk a Štěpán Mlejnek) jedním z hodnotitelů této soutěže. Ocenění převzal Jožka v rámci slavnostního galavečera na Slovanském ostrově v Paláci Žofín z rukou pana Salviho (viz foto).

V tuto chvíli vám můžeme nabídnout Rulandské šedé 2005, cuvée Rulandské bílé a Sauvignon 2006, Veltlínské zelené 2008, Cabernet Franc bez bariku i na bariku. No a na další vína, která jsme si vybrali a která se budou teprve lahvovat, se tešíme ! Jo a abych nezapomněl, máme i nejdivnější Jožkovo víno Blanc de Noir 2007 klaret.

 10:25

Vcházíme do vinařství a jdeme rovnou na věc. Styl, jakým majitelé pojmuli budovu vinařství, se nám nelíbí, tak to snad zde vyráběná vína vylepší.

Specialitou vinařství je výroba medového vína tzv. Mead. Jde o alkoholický nápoj vyrobený fermentací medu s příměsí vody. Ochutnali jsme dva vzorky tohodle produktu a dozvěděli se, že podle keltské tradice nemohla být žádná svatba kompletní bez medového vína. Tvrdí se, že anglické slovo líbánky (honeymoon) pochází z tradice, při které novomanželé pili medové víno při úplňku. Mělo jim to zajistit dlouhý život a štastné manželství. Zajímavé, ale mým šalkem čaje medové víno není.

Krom medových vín jsme ochutnali cuveé Semillion  (80%) a Sauvignon blanc (20%) 2007 s aromatem medového melounu, lučních květin a angreštu. Hezky aromatické, ale jinak vcelku krátké víno. Z červených vín bylo nejzajímavější cuvée Meritage 2006. Pojmu Meritage se v Kanadě používá k označení vín vyrobených z nejrozšířenějších modrých odrůd Bordeaux. V tomto případě šlo o 60% Merlotu a 40% Cabernetu Franc. Víno zrálo 10 měsíců ve francouzských barriquových sudech. Ve vůni i chuti bylo cítit na můj vkus trochu moc vanilky a dřeva, ale zachytit se daly i příjemné tóny kakaa a ostružin. Ostatní vína nás nijak neoslnila. 

12:30

Náš odjezd z vinařství uspíšil příjezd jistého folklorního souboru, který začal před vinařstvím nacvičovat podivný tanec připomínající kousky našich sousedů -  bavorů. Ten jen dokreslil prapodivnost tohoto vinařství. Možná jsem moc zaujatý, přiznávám, že někomu se tam může líbit.

13.30

Piknikujem u vraku lodi na břehu Ontarijského jezera – bagetku a skvělý místní sýr typu Camembert. Jako vyjádření solidarity s řidičem Davidem k tomu popijíme džus, ikdyž láhev místního Cabernetu Sauvignon by se hodila více.

14:15

Míříme  na východ k městu St. Catharina, které je hlavním centrem tohoto vinařského regionu. Cíl naší cesty je ovšem  severovýchodněji ve městě Niagara-on-the-Lake. To by se dalo označit Mekkou výroby skvělého kanadského ledového vína. Každoročně se tu v lednu koná Niagara Icewine Festival neboli Niagarský festival ledového vína. Tento rok se konal již 15. ročník. Milovník sladkého ledového vína se ocitne v ráji. Čekají na něj vinné bary rozlévající ledové víno, pražené kaštany, výpravy do přilehlých vinařství, semináře, recepce, restaurace připravující speciality snoubící se s ledovým vínem. Pokud byste chtěli strávit třeba týden obklopeni ledovým vínem, postará se o to 16. ročník, pod heslem “Když zlato potká zimu” , který začíná 14. ledna 2011.

14: 20

Silnice, po níž jedeme do Niagara-on-the-Lake, je lemována skvělými ontarijskými vinařstvími, jako jsou Southbrook Vineyards, 20 bees Winery nebo Stratus.

14:30

Zastavujeme ve vinařství Hillebrand, v jednom ze špickových, cenami ověnčených, progresivních vinařství. Jde o prototyp klasického vinařství zde na Niagarském poloostrově. Moderní komplex budov skrývá technologické zázemí o jehož zařazení na stupni hi-tech technologii není třeba diskutovat (díky investicím v posledních několika desetiletích je většina vinařství skvěle vybavena). Velkoryse jsou pojaté i prostory pro  návštěvníky, kterých se tu během dne vystřídá mnoho desítek. Nemůže chybět skvělá restaurace přímo ve vinařství, v které se snoubí místní vína s regionální kuchyní. Výlety za obědem do vinařství spojené s degustací patří k oblíbeným kratochvílím vínomilců z nedalekého Toronta (co se týče gastronomických služeb, má před sebou moravská vinařská turistika ještě dlouhou cestu..).

14:40

Vstupujeme do degustační haly, kde se nás okamžitě ujímá milá dáma. Vzhledem k tomu, že jsem nepodcenil přípravu, chrlím na ni svůj seznam vín, které bych chtěl ochutat.  Po krátké konverzaci týkající se jednotlivých vín, jejich úspěchu na soutěžích atd. nás paní posílá do V.I.P. zóny v prvním patře vinařství.  Nezbývá nám než poděkovat. Možnosti ochutnat jen pár základních vín spolu s ostatním návštěvníky ve velké degustační hale v přízemí je nám nahrazena útulnou, umě udělanou degustační místností, kde nám dva sommeliéři nabízejí celý sortiment vinařství Hillebrand.

Degustaci začínáme nijak složitým, ale příjemně ovocným suchým sektem Trius Brut. Cuveé složené ze 70% Chardonnay a 30% Rulandským modrým je  vyrobené klasickou champanskou metodu, tzn. zraním v lahvi, leželo více než dva a půl roku na jemných kalech. Pěkný začátek.

Chutnáme vína vína z Artist serie. Řada jednoduchých nebarriquovaných vín opatřená etiketami vytvořenými mladými ontarijskými umělci. Část peněz z prodaných vín jde právě na jejich podporu. Příkladné snoubení vína a umění!

Degustační lahůdkou je potom ochutnání tří různých Chardonnay z řady Showcase,  hrozny pocházejí se stejné vinice, byly sklizeny ve stejný čas i kvalitě. Jediné co je odlišuje je použití tří různých barriquových sudů od předních francouzských výrobců. Zážitkem vskutku vzrušujícím bylo sledování toho, jak se chuť vína proměňuje podle toho, jakým způsobem byl sud toastován, zda byl již předtím použit či jak dlouho bylo víno v sudu ponecháno.

Mezi červenými víny mě nejvíce zaujmulo cuveé Trius red 2008, složené z odrůd Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Merlot a Malbec. Plné víno, s aromatem sladkého koření, třešní a švestek, bylo pěkně pitelné díky jemným nazrálým taninům a dobrou prací s barriquovými sudy při zrání vína.

Nakupujeme vína co nás zaujala a míříme k východu. Tam nás odchytává stepilá hosteska, která nám nabízí k ochutnání zrovna na trh uvedené nové ledové víno vinařství Hillebrand. Dlouho přesvědčovat nás nemusí. Riesling 2008 je skvělým příkladem tolik ceněných kanadských ledovek. Jedinečnost tohoto vína spočívá v delikátní kyselince, která skvělé vyvažuje přirozenou sladkost a aromatiku.

15:40

S ještě doznívajícím chuťovým vjemem v ústech nasedáme do auta a odjíždíme směrem k městečku Niagara-on-the-Lake - cíli naší dnešní cesty (u prvního slova poslení věty tohoto článku dává Sidney Crosby gól a Kanada se stává vítězem olympijského turnaje).

7:05
Stojím na rohu ulic Gerrard a Ave a srkám espresso ze Starbucksu. Z kelímku se dozvídám, že podle pana Stevensona, jistého amerického futurologa, je člověk, který přistane na Marsu, už na světě. Je to dívka žíjící pravděpodobně v   Indii.
Zajímavé.

7:10
Prátelé už přicházejí. David s Jančou, čeští přátelé žijící v Torontu a zrovna-na -návštěvu-dorazivší maminka Davida. Nasedáme do vypůjčeného VW.
Vyrážíme.
Naším cílem je Niagárský poloostrov, centrum vinařství v oblasti Ontário, která je  největší vinařskou oblastí Kanady vůbec.
Se zastávkou v IKEE, kde probíhá nákup rohožek do koupelny, nám cesta do srdce vinařské Kanady zabere s centra Toronta slabé dvě hodiny.

9:00
Odbočili jsme z hlavního tahu a vyjeli na “vyvýšeninu” (lavici, terení zlom, jak chcete oni tomu říkaj bench) táhnoucím se celým poloostrovem. Ta se po obou stranách svažuje k Ontarijskému a Erijskému jezeru, které polostrov obklopují. Polohy a půdy na této pahorkatině se berou všeobecně jako kvalitnější, než ty přimo  na břehu jezer.

9:10
Parkujeme na štěrkovém parkovišti vinařství Thirty Bench. Je ještě zavřeno tak se procházíme kolem.
Ráno.
Klid.
Jsme tu na doporučení známých a je nutno podoktnout, že to byla dobrá volba. Dřevěná stodola, kde je umístěna celá výroba vína, působí příjemně venkovsky a dává zapomenout na ruch velkoměsta, z kterého jsme zrovna vypadli. Okolí stavení je plné vinic, ve kterých jsou právě dozrávající hrozny zabaleny do protiptačího pletiva, které je rozhodní lepší řešení než zařízení nainstalované u sousedního vinařství déle po stráni. To k tomuto účelu využívá automaticky řízenou “rušičku”, která v přesných intervalech vydává výstřel, po kterém jsem měl několikrát úmysl skočit do zákopu.
Účinné.
Nešetrné.

9:20
Po chvilce přijela milá paní, otevřela prodejnu. Jsme první dnešní návštěvnící. Krásný prostor se světlou dřevěnou podlahou působí velmi útulně, ale na druhou stranu profesionálně  a přehledně. V zadní části místnosti s mnoha okny s výhledem na vinice je sedm stolků plně vybavených na degustaci vín, která toto vinařství produkuje.

Vybíráme si osobnější popovídaní s milou paní, která nám velmi erudovně a zapáleně osvětluje filosofii vinařství. Vysvětluje, že hrozny pocházejí výhradně z vlastních vinic. Ty se rozkládají v apelaci Beamsville Bench, malé subapelaci rychle rostoucího Niagarského vinařského regionu.  Její hlavní předností jsou příkré svahy, na kterých vinařství pěstuje svůj vynikající Ryzlink rýnský. Srdcem vinařství je Natalie Reynolds. Studovala na CCOCI (Cool Climate Oenology and Viticulture Institu), jedné z mála škol v Severní Americe specializující se pěstování vína v chladnějších podmínkách. Zkušenosti sbírala také ve vinařstvích na Novém Zélandu.

Poté ale zjišťujeme, že výřečnost milé paní se neomezuje jen na filosofii vinařství, ale i na popis jejího dosavadního života.
Nevadí.
Je milá.

10:05
Nasedáme a odjíždíme jen o kousek dál do Vinařství Rosewood Estates, které nás zajmulo už při pohledu ze silnice svojí zjevnou nevkusností připomínající české podnikatelské baroko počátku 90. let.

Ale tu chvíli, co trvá cesta, využívám ke vstřebání dojmů z ochutnaných vín v Thirty Bench. První jsme ochutnali Riesling 2008. Suché víno, s vynikající kyselinkou a mineralitou, takovou jakou mají německá vína z oblasti Mosel- Saar- Ruwer. Celkový dojem vína je však nezaměnitelný. Citrusové aroma spolu s mineralitou a dlouho trvající dochutí dělá z toho vína skvělý příklad mladého kanadského ryzlinku. Další na řadě byl Small Lot Riesling ‘Triangle Vineyard’ 2008. Zde již bylo více cukru (11, 9 g), ale v kombinaci s 8 gramy kyseliny bylo víno velmi harmonické. Středně tělnatý ryzlink s vůni medového melounu a chutí bílých broskví byl krásně pitelný, ale svého vrcholu se  dočká teprve za 2 až 3 roky.

Mezi červenými víny mě nejvíce zaujalo základní cuvée vinařství Thirty Bench s jednoduchým názvem RED 2007. Jde v Ontariu o velmi popularní „ bordeaux směs“: 55% Cabernetu Franc, 40% Cabernetu Sauvignon a 5% Merlotu. Rok 2007 byl hodně teplý a celkově skvělý pro červená vína, zvláště pak pro Cabernet Sauvignon. Vína zrála rok v amerických a francouzských dubových sudech.  Víno s tmavě fialovou barvou, v jehož aroma lze nalézt černé plody, pepř, ale i vůni humidoru a čokolády. Sametové taniny spolu s chutí černého rybízu, koření a kůže doprovázejí zážitek z vína i v dochuti.

10:15
Přijíždíme.
Parkujeme před vinařstvím Rosewood, vysedáme a vykračujeme  směrem k sádrové labuti (při pohledu na ni mě napadá analogie s přihraničními českými trpaslíky) stojící před vinařstvím. Doufejme, že indická dívka, která za pár desetiletí dobude Mars, bude mít sochu o něco lepší..

Pokračování?
Příště!!!!!!!

Ochutnávat je jako objevovat novou krajinu, poslouchat hudbu nebo vracet se do dětství ve vzpomínkách.

Když mi Klára poprvé říkala, že budeme mít na baru lanýže, strašně jsem se těšil, až je ochutnám. Kaviár, stará vína, plesnivé sýry a lanýže… Vždycky jsem si říkal, co na nich těm prasátkům tak lahodí. A byl to přímo epesní zážitek. Všechno od dubového hájku, přes jemnou houbovitost, až po delikátní hliněný koneček. Cítíte Piemont. Ale to není všechno. Prostě je to lanýž. Když se mě pak maminka ptala: „Jak ty lanýže chutnají?“ Zjistil jsem, že to těžko dokážu popsat. „To bys musela ochutnat.“, vyhrkl jsem. Chuť se prostě popsat nedá. Lze se k ní slovy přiblížit, ale zažít je tisíckrát víc.

Jednou měl můj učitel na hodině krevetový sendvič. Zeptal jsem se ho: „Jak chutnají krevety?“ Říká mi: „Krevety chutnaji jako krevety. Stejně tak kuře chutná jako kuře! Jak bys popsal někomu chuť kuřete?“ Jde to těžko, sami si to zkuste…A o to nám v baru jde. Abyste si mohli ochutnat lanýže, lokši s pečienkou nebo třeba domácí akátovo-lipový med a ořechy v něm namáčené.

To, co platí u našich gastro specialitek, platí u vína dvojnásob. Ne, dvojnásob je málo, platí to alespoň tisícinásob. Máte rádi hutné červené víno? Křupavé mladé ročníky? Itálii? Sladkobolné nekonečno? Pokusíme se s vámi vybrat. Ne vždycky to vyjde napoprvé. Někdy je to druhé víno, někdy až sedmé. Ale my chceme tu cestu s Vámi podstoupit, bavit se o tom, co máte rádi. Nemusíte mít strach, účtenka nebude vypadat jako ta, kterou platíte letos v zimě za plyn. Bude úplně prázdná, pokud selžeme a nic pro Vás nevybereme. To se ale, díky Bohu, stane jen málokdy. Nerad bych parafrázoval právě onen reklamní slogan, však víte to o výběru, a jak každý bude spokojen. Je to ale náš prvotní cíl, tak proč ne – „U nás si vybere každý!“

Pointa je jasná. Možná byste chtěli ochutnávat, ale bojíte se, i když nebudete muset platit. Nebo je Vám to jen hloupé, stydíte se. Téměř pokaždé když se zeptám, nechcete něco ochutnat?, díváte se stranou a říkáte: „Ále, né, já jsem doma jedl,“ Nebo,„děkuji.“

Aby nebylo dost klišé – já mám své hosty rád. Ke každému, kdo překročí práh baru, mám hned od začátku zvláštní vztah. Ať je to pán, který požádá jen vodu na zapití prášku nebo je to člověk, který si se mnou hodinu povídá a utratí u nás fůru peněz. O to totiž nakonec nejde. Jde nám o to, aby toho všichni ochutnali co nejvíc. Aby Vás to bavilo, a třeba jste si to dali příště zas. Jenom tak bude náš bar Váš.

Chceme se pochlubit: vytvořili a spustili jsme vinařský hotel.  Jmenuje se Hotel Pinot, jehož stránky jsou na webu www.hotelpinot.cz . Žít bude hotel i na Facebooku (na zatím nehezké adrese
http://www.facebook.com/profile.php?id=1026589375&ref=nf#/pages/Praha/Hotel-PINOT/164018287413  - chcete-li nám pomoci k hezčí adrese, kterou si přejeme, staňte se fanoušky Hotelu Pinot :-).  

Je to rozhodně další významný milník na naší životní vinařské stezce. Začínali jsme kdysi s cestami na Moravu, za vínem a vinaři, učili se víno znát a pít. Pokračovali jsme ve vinném sklepě Lustermannském, kde jsme pořádali spoustu zajímavých veřejuných akcí s vínem. Nedávno jsme spustili tenhle vinný bar VINOGRAF, který nás zase kousek posunul někam dál a teď máme vinařský Hotel Pinot. V mezičase jsme ještě vytvořili a spustili edukační portál o růžových vínech a speciání e-shop na růžovky (www.roseportal.cz a www.hladinka.cz), ale tenhle růžový projekt zatím spíš čeká na jarní reinkarnaci… všechen čas nám totiž už v dubnu 2009 prostě zabral hotel.  

Koncept Hotelu Pinot je založen na partnerství s těmi nejprogresivnějšími tuzemskými vinařstvími. A nejzajímvějšími podle našeho názoru. Každý pokoj je pojmenován po jednom z nich a v pokoji hosté najdou vinotéku s průřezovou produkcí vinařství a s řadou informací. Hotel nabízí hostům nejen vinný bar a vinný sklep, ale také řadu zajímavých programů od degustací až po cesty do vinařství a za vínem.

Pokud byste se chtěli na náš hotel podívat, rádi vám ho ukážeme. A ze všeho nejraději budeme, když ho pak nabídnete svým vínomilným známým, až za Vámi do Prahy přijedou, ať už jsou z Varů, Břeclavi nebo z New Yorku. Mají-li víno rádi jako vy, pak se o ně rozhodně dobře postaráme.

Rádi bychom Vás dne 19.1. pozvali na seznamovací Degustační cestu po vinařstvích Hotelu Pinot kterou pořádáme v rámci Prague Wine Week. Bude to otevřená ochutnávková výstava (15-21 hod), kde si každý může přijít ochutnat co nabídneme. Od každého ze 14  vinařských partnerů budete moci v našem sklepě ochutnat 2-3 vína a jak se můžete dočíst na uvedeném linku, půjde i o malou příjemnou odbočku k minigastronomickému noubení ! 

My už teď víme, že mezi vystavenými víny k ochutnání budou opravdu zajímavé, občas i ty nejzajímavější  kousky ! Jaká vína na ochutnácce budou můete sledovat na www.misenska.cz.
Vše o Prague Wine Week najdete na www.pww.cz, v rámci kteréžto akce nabízíme jako vinařský hotel i zvláštní ceny za ubytování.
Těšíme se na Vás!

Zrovna jsem pchal prázdné vinografí láhve do auta. Zase zpoždění, už tři hodiny jsem měl dělat něco úplně někde jinde, když mi dneska po stopadesáté zabrněl telefon v kapse. “Trhni si…” řekl jsem nahlas. Když jsem pak seděl za volantem a mířil ke kontejnerům na sklo, na displeji jsem  uviděl hovor od Vladimíra Š. z Rakvic. Ano, ten co dělá víno. Volá často, když něco podstatného vzniká. Občas ze sklepa, když lisuje, jindy zase když koštuje… to je pak obzvlášť plodná debata :-) Vláďa ale vždycky potěší, tak jsem mu hned zavolal zpátky.

“Tak dělám ty přesňáky, kamaráde…“.
“Co že děláš?”
“Přesňáky.”
“Co to je?” 
“Pustil jsem si VINOGRAF, výbornej nápad člověče. Placky přece. Lokše je to slovensky. U nás jsou to přesňáky. Rodina mi odjela lyžovat, tak jim udělám překvápko! Mám v lednici husí sádlo.”
“Přesňáky jsem nikdy neslyšel.”
“Bodejť. Však jsi z Prahy…“.

Jsem z Prahy, zase umím kdykoli zaparkovat teréňáka v centru… pomyslel jsem si v duchu a zkusil nezapomenout, že si musím přesňáky vygůglovat.

No vážně! …ono se tomu říká nejen PŘESŇÁKY, ale  i PATENTY nebo LATY. Já to znám jako LOKŠE. Jenže ouha ! ..čtu všechny ty recepty a pomalu usmívám se pod fousy… Kdepak přesňáky! Lokše jsou z KRUPICE ! Žádné brambory a mouka.

“Krupice mě teda překvapila. I to vajíčko, člověče.” řekl Vláďa.  “To jsem na to zvědavej.”

Však si to zkuste:
8 včera uvařených brambor ve slupce
4 lžíce krupice
1 vejce a sůl.

Malé kuličky z tohoto těsta se vyválí na placky o průměru 20-30 cm, a pečou se na plátu z obou stran. Vláďa Š. to dneska peče na teflonu. Dá se. Protože ale říkal i něco o tom, že husí játra mu přijdou těžká a že stačí nějaká drůbeží, tak musím všechny varovat:  chcete-li si opravdu užít parádní jízdu, neexperimentujte. Pořiďte si v Tescu skleničku s husími játry v husím sádle, a dejte si do nosu.

Jsem moc zvědav, jak Vláďa zhodnotí lokši versus přesňáky.  Vláďo napiš !

“Kam ti odjeli na lyže?”
“No do Nemčiček přece…“ 

Napadlo mě, že VINOGRAF se někdy příště vypraví za panem Stávkem starším. To je totiž taky docela zajímavý příběh… Sice to není o víně, ale však my ho do toho nějak zamontujem…(http://www.sportnemcicky.cz/nove/webkam.html)

Mikuláš byl na dohled a venku slunko topí na krátký rukáv. Ideální počasí vyrazit ze smogu Prahy a nabít se energií na nadcházející zimu. Času málo, Mělník takřka za rohem, volba jasná.

Z nádraží do naší cílové stanice, vinařství Vondrák, bychom s Vláďou měli minout mělnickou školu a prezentační místnost Betiny Lobkowitz. Samozřejmě nám to nedá a ve škole se vnutíme do provozu, kde se právě lisuje vavřín. Budoucí víno s 8mi gramy kyselin nám posílá chuťové pohárky do nepopsatelných grimas. Z takového moštu vidím krásný sekt či růžovku, ale červené? Nu uvidíme. Dostali jsme ochutnat i mladé červené. Lehké, svěží s kyselinkou, skoro alternativa bílého. Mámo možnost i nakoupit ze dvora, ale perfektní ryzlink 03 i slušnou 06ku známe, takže jdeme o dům dál k prezentační místnost Betiny Lobkowitz.

Zde je možnost za cenu 10 kč ochutnat 1 dl libovolného vína. My jsme se rozhodli pro dvě bílá cuveé.

První z nich Chardonnay & Pinot Blanc (07) Obsah alkoholu 12,5 %, zbytkový cukr 3 g/l, kyseliny 6,4 g/l, kabinetní víno. Je svěží víno lehčí struktury. Jemný a trochu bonbónový výraz vína působí trochu moc prázdně, krátce, a líbivě uměle. 165 kč bych utratil asi jinak.

Pinot Gris&Tramín (08), pozdní sběr. Obsah alkoholu 12,5 %, zbytkový cukr 5 g/l, kyseliny 6,0 g/l. Zajímavá kombinace odrůd voní nasládle po citrusech, broskvích, bezovém květu a růžích. V chuti je víno ovocné, trošku jako melounové žvýkačky, blumy nebo bonpary. Zbytkový cukr se zdá být vyšší. Víno je v pořádku, ale nás opět příliš nebaví. Cena 180 kč. Internet hlásí pro u obou vín potenciál lahvového zrání je 2-3 roky. Oba vzorky byly spíše zaměřené na líbivost a primární aromatiku.

Následoval Svatovavřinecké barrique (06). Obsah alkoholu 13,0 %, zbytkový cukr 2,0 g/l, kyseliny 4,9 g/l. Barva je sytá, intenzivní. Vůně mi není milá a ani nemám chuť ochutnat. Zvláštní. Internet avizuje chuť  komplexní, zakulacenou, odrůdově typickou. Výraz třešňové pecky, ostružin a borůvek, který harmonizuje s velmi jemným tónem barikového dřeva. Podle popisu jsem byl velmi zvědav, ale dostavilo se jen zklamání. Ovocitost upečená ročníkem 06 a barik tomu též nepřidal.

Zato Pinot Noir, výběr z hroznů, (06) nás vystřelil o patro výš. Barva světlá studená, zato v chuti hřeje 14% alkoholu (zbytkový cukr 2,0 g/l, kyseliny 4,6 g/l )a hromada dřeva z barikového sudu, kde víno 14 měsíců zrálo. Pro mnoho lidí to je jistě příliš silná káva. Nám se, ale dlouhá kořenitá chuť a višně v rumu líbí. Potenciál lahvového zrání má být 4-5 let. Paní prodavačka bohužel neměla smyl pro humor a 7x degustaci á 10kč v zavřené láhvi nám tvrdošíjně odmítala prodat. Sekt Bettina Lobkowicz vyrobený klasickou metodou kvašení v lahvi z ryzlink rýnského nebyl bohužel ještě k ochutnání. Můžeme se pouze těšit.

Ve Vinařství Vondrák nás přivítal asketicky vypadající mužík, pravý opak blahobytného p. Michlovského a temnou uličkou nás vedl do sklepa plného plastových tanků. Do koštovaček jsme dostali dva základní ryzlinky, ať nám ta fakta nepřijdou tak suchá, když ž jsme tak lační informací. Bc. Vondrák hospodaří na 10 ha vinic jižních svahů Labe. Půdy jsou kamenité (opukové), což se ve víně projevuje výraznou mineralitou. Ve výborných ročnících (00, 03, 05) dosahovaly mošty vysoké cukernatosti a hrozny bývají napadeny ušlechtilou plísní .

První dva rýňáky jak. a ps. (08) se nebojím označit za klasické představitele odrůdy z Čech. Ovocná citrusová vůně, u ps. se přidá i trocha lučního kvítí. Chuť hodně minerální limetkově svěží se zajímavou slaností i kořenitostí. Příjemné základní pití k jídlu nebo osvěžující aperitiv.

Rulandské šedé ps. (08) jsme ochutnali ve dvou variantách z odlišných tratí. První štíhlejší lehčí suché a druhé plnější tělnatější s lehkým zbytkovým cukrem. Líbila se nám obě, jenže došlo k rozkolu které více. Já vyzdvihoval plnost, harmonii, kterou cukr dodá pěkné kyselince vz. 2. Vláďa naopak říznost a křehkou eleganci vz.1.

Kerner ps. (08) v zásadě dost podobný ryzlinku, trochu plnější a kulatější v ústech. Rozhodně jedny z nejlepších zástupců odrůdy, co jsem kdy chutnal a myslí si to i hdnotitelé mnoha soutěží. Při následném nákupu na domácí přechutnání nám k láhvím přidával i nálepky s medailemi a oceněními. Zkusíme se na ně při popíjení střídavě dívat a nedívat. Schválně, jestli dosáhneme signifikantního rozdílu na 5 % hladině významnosti :).

Tramín červený ps. (08). Vůně méně výrazná než jsme zvyklí ze slunné Moravy, přesto odrůdu nezapře. Chuť překvapí výjimečnou suchostí, kyselinkou, lehkostí. V dochuti lehce kořenité. Ideální víno pro páry : kompromis mezi voňavým a suchým. Z letošní sklizně jsme chutnali ještě živé „víno“ z tanku, které již bude v kat. polosuchých. Překvapilo mě, jak řídí Bc. Vondrák kvašení. Žádná čidla zde nenajdete. Kvašení se zastaví vytažením tanku ze sklepa ven na mráz!

Následně jsme mírně pomýlili pořadí a chutnali úžasný botrytický ryzlink z vybraných bobulí (07). Ryzlink rýnský jantarové barvy s botrytickým medově podbělovým buketem, lahodně sladké s příjemnou chutí přezrálých citrusů, cukrového melounu, lučního medu, skořice, vanilky. Víno si zároveň drží kyselinu a minerální linka charakteristická pro oblast zdobí chuť i zde. Pozapomněli jsme na  ryzlink vzh. (08), papírově bez botrytídy, ale přestože jsme vypláchli jak sklínky, tak senzorické analyzátory, stále jsme byli přesvědčeni, že „to bylo plesnivý“.  Čekal jsem, že vzorek utrpí špatným řazením, ale vůbec ne! Přes nos mě uhodil bylinkový čaj na průdušky, lipový květ. Jestli některé tóny ve víně nemusím, tak petrolej, ambulanci etc. ,příznivcům doporučuji. V obou vínech vidím jasný potenciál vývoje tímto směrem a díky kyselině si myslím, že mě ta botrytída přežije.

Jako tečku na závěr jsme do sklínky dostali hnědavou tekutinu viskozity „sotva teče“ vonící jako Earl Gray s karamelem. V puse se i po kapičce rozehraje smyslový koncert. Chuť opravdu připomíná sladký čaj s mandarinkovou esencí. Fatastické. Naše snaha uhodnout, o co se jedná vychází naslepo. Hrozny Svatovavřinecké byly pozdě sbírány, sušeny, lisovány, kvašeny a nyní je z nich demižonek nektaru.

Ze sklepa si krom několika láhví odnášíme především výborný dojem z vinaře, kupu zajímavých informací, potěšené jazýčky a povznesenou náladu.

Další víkend nás čekal výlet do Francie v sobotu a Itálie, Španělska a Portugalska v neděli. Musím říci, že jsem se moc těšil a zároveň i trochu obával množství informací jež budu muset vstřebat. Apelační systém, odlišnosti a typické odrůdy, vůně a chutě vín jednotlivých oblastí, podnebí, podloží, nejvýznamnější vinařské domy.  Za chvíli nevím, kde mi hlava stojí ani jak se jmenuji. A to jsme ještě nezačali degustovat oněch 40 vzorků Francie v sobotu či nedělních 35 z Itálie, Španělska a Portugalska. Ivo naštěstí myslí na vše, a tak je nám například k dispozici celý den sladké občerstvení a tousty, káva či čaj a hlavně teorii proložil výletem do sklepa podniků Le Terroir, La Finestra a jiných.

„Francie má největší produkci a export vína na světě. Kategorie Vin (de Table), Vin de Pays, AO VDQS, AOC (INAO soubor předpisů pro oblast – zatížení a řez révy, min. alkohol, tradice, půda, klima, odrůdy…). Právě AOC (52% produkce) nás zajímá nejvíce.“

„Champagne to je především šumivé víno. První vyrobil roku 1531 mnich z jižní Francie metodou „rurale“ (Blanquet de Limoux). Známý je ale spíše představený (Dominus) kláštera jménem Pierre Perignon. Je notoricky známo, že Šampaňské je ……   „ V podobném stylu následovalo několik hodin dle Iva notoricky známých informací o francouzských vínech, které jsem v lepším případě již někde zaslechl, ale obvykle to pro mě byly novinky. Zaplať pánbůh za handouty, které nám Ivo před každým informačním celkem rozdává!!! Večer jsem se obvykle snažil je znovu projít a vybavit si typické chutě vzorků, ale pokaždé jsem se probudil až ráno s otlačenou mapou Burgundska na líci.

Říká se, že společně prožité těžké časy sbližují, a tak i naše malá skupinka se semkla a podporovali jsme se navzájem. Někdo měl potíže popsat víno před publikem, jiný zas odlišit Pouilly-Fumé od Pouilly-Fuissé. Jako odreagování nám všem posloužilo otevírání starého fortifikátu tradiční metodou, která spočívá v nahřátí kleští do ruda, přiložení k hrdlu láhve a prudkého zchlazení. Pak již stačí lehce klepnou kladívkem a voilà božskou tekutinu možno líti.

Degustace vzorků pro mne byla v pravdě neopakovatelná. Uvažte, jaké by byly náklady, kdyby někdo snad chtěl podobnou vinnou tour podniknout sám! Navíc by se připravil o erudovaný popis vína profesionálem a možnosti diskutovat své vjemy s ostatními účastníky.

Co mi chutnalo nejvíce: Francie:

• Taittinger Vintage, Comtes des Champagne Blanc de Blanc 1998. Vůně a chuť podzimních jablek a křížal. V dochuti ořechové máslo na toustu.
• Výborné bylo srovnání vín Louis Jadot Chablis AOC (07), Premier Cru Fourchaumes (06) a Grand Cru Preuses (98). Se stoupající úrovní se zralé ovoce měnilo na sušené a uzené ovoce, máslo až na lískové pečivo a voskové či petrolejové tóny.
• Pauillac Château d´Armailhac (04) tvrdé, borůvkové a velmi dlouhé s velkým potenciálem.
• Réserve Mouton Cadet (06)Barona Philippe de Rothschild ze Saint Emilionu zaujalo chutí rozkousnuté černé třešně i s pecičkou.
• Riesling de Alsace z vinařství Schoenheitz (04) má velmi nazrálou barvu, je viskózní a petrolejovité. Chuti dominuje pěkná kyselinka podpořená mineralitou. Super.
• Nevím, jestli na mne zapůsobilo jméno Châteaunef-du-Pape od Ch. Mont-Redon, každopádně se mi líbila jak bílá mandarinková verze, tak červená třešeň v likéru.

Itálie:

• Barbaresco DOCG, 2004, Michele Chiarlo. Koktejlové třešínky a černé ovoce, v dochuti kávové a hřejivé.
• Valpolicella Ripasso DOC a Amarone della Valpolicella DOC, 2005, Zenato. Víno Amarone může být složeno z odrůd Corvina (40.0% – 70.0%), Rondinella (20.0% – 40.0%) a Molinara (5.0% – 25.0%). Výroba Amarone je velmi zajímavá. Hrozny se sbírají velmi pozdě a suší se obvykle po dobu 120 dní (proces zvaný appassimento či rasinate). Šťáva se koncentruje, dochází k většímu kontaktu se slupkami a odbourávání kyselin. Následná fermentace probíhá za nižších teplot 30-50 dní. Víno obvykle zraje v sudech barriques a lahvové zralosti nedosahuje dříve než po 5ti letech. Zbytky po vylisování se používají ve spojení z částečně zralým vínem Valpolicella k výrobě Valpolicella Ripasso u něhož proběhne díky zbytkům cukru z Amarone druhá fermentace a víno se celkově obohatí. Barva našeho Amarone byla téměř černá. Vůně by se dala krájet! Hutná a plná. Chuť  lesní tmavé ovce a hlavně sladké taniny. Kořenitost a trocha alkoholu navíc.
• Chianti Classico DOCG, 2007, Rubiolo versus Brunello di Montalcino DOCG, 2001, Melini.
• Greco di Tufo DOCG, 2007, Feudi di San Gregorio. Super minerální, šťavnaté s říznou kyselinkou. Sopečné víno.
• Garnatxa, 2005, Hisenda Miret. Ve všech atributech připomíná třešňový likér v čokoládě.

Jídlo bylo opět celý víkend luxusní a snoubení s víny taktéž. Největším zásahem na komoru byl bezesporu tataráček z lososa a neopakovatelné rebarborové crème brûlée s jahodovým Granité. Nechtějte vědět, jak se spolustolovníci smáli, když přede mnou přistála mistička a já to komentoval: „Jé já měl strach, co to jsou ty brejlé s granité a von je to pudink! Paráda!“

Oběd „Francouzská gastronomie“ 10.10. 2009

Aperitiv

Sieur d´Arques 2004, Crémant de Limoux

Cibulová polévka

Noilly Prat

Lotrinský koláč se zeleninou a kuřecím masem, salát  z čerstvé zeleniny

Fernand Engel Gewürztraminer 2004, Grand Cru Altenberg de Bergheim, Alsace

Ovocná tartaletka s vanilkovým krémem

Christian Drouin Pommeau de Normandie

Večeře „Francouzská gastronomie“ 10.10. 2009

Aperitiv

Piper – Heidsieck brut, Champagne AOC

Tuňák na tatarský způsob,  špenátový smetanový coulis s Keta kaviárem

Saint André de Figuier Magalí Cuvée Signature 2007, Côtes de Provence rosé

Lehký zvěřinový krém s podzimní zeleninou, pečenými proužky srnčí svíčkové a kaštanovým

Monin Curaçao Triple Sec

Citrónový sorbet

Coq au vin Bourgognaise – mladý kohoutek na Pinot vinné omáčce s čerstvými hrozny a

pasírovaným bramborem

Joseph Drouhin Pinot Noir 2007, Bourgogne AOC

Crépes Suzette prohřáté na citrónovém a pomerančovém másle s Grand Marnier,

zdobené čerstvými jahodami a praženými lískovými oříšky

Château Cousteau 2005, Cadillac AOC, Entre Deux Mers, Bordeaux

Oběd 11.10. 2009 „Italská a španělská gastronomie“

Aperitiv

Albóne Lambrusco seco

Klasická tomatová polévka

Ca Bianca Moscato d´Asti

Rýžová paela s kuřecím masem a mušlemi

Castillo de Jumilla Macabeo 2008

Rebarborové crème brûlée s jahodovým Granité

Torres Moscatel Oro

Svatomartinské je trhák. Jedno vinařství za druhým nám hlásí, že má už vyprodáno. Kdejaká hospoda má na stolku stojánek s akuální nabídkou Svatomartinského a na týden dopředu zásoby s husou. Vinaři si pochvalují, že celostátní kampaň za “české božolé” zabírá a svatomartinské marketingové snažení Vinařského fondu je dáváno za vzor úspěchu. A potvrzuje to i řeč čísel. V roce 2007 vinaři přihlásili 178 vzorků, v roce 2008 již 205 vzorků a letos bylo přihlášeno 253 vzorků od 97 vinařství. Jak hlásí média, martinské vinařské oslavy jsou masovou záležitostí a zároveň i výnosným byznysem a letošní celková produkce dosáhla milion lahví. České mladé víno poráží i božolé.

Na videu se mě Klára zeptala, co si myslím o mladých vínech. Trochu mě tím překvapila a já si uvědomil, že by to chtělo větší prostor na vyváženou odpověď. Odbyl jsem to klišé: není to víno na přemýšlení, ale na pití pro ty, co hledají šťavnatou svěžest.

V kruzích znalých milovníků vín je však Svatomartinské exotickou záležitostí, nehodnou přílišného zájmu. Včera jsme uspořádali košt Svatomartinských a mladých vín (pro vysvětlení: mladá jsou tato vína všechna, ale Svatomartinským je možno nazývat jen to, které dostalo oficiální glejt). Přišlo sotva 20 lidí a já si opět připomněl každoroční nezájem o Svatomartinské u nás. Pořádáme systematicky akce s vínem od r. 2003 a naše nabídka si vybudovala klientelu znalou vína. Málokdo z těchto lidí obětuje čas i peníz, aby si ověřil, co už dávno ví: mladé víno na trhu 11.11. je znásilněný produkt, rychlokvaška se spoustou omezení díky potlačeným přirozeným procesům, které si hotové víno při výrobě žádá. Víno bez dodržených technologických lhůt, vůní i chutí vyhnané na efekt k rychlému vypití teď a tady. Víno často plné látek, které bychom v kvalitním víně mít nechtěli. Něco o tom vypovídá i typická bolest hlavy druhý den po koštu a podezřelé sedliny, které se každoročně objeví v řadě vín, která zbyla.

Přesto však musím říct, že Svatomartinské je fenomén svého druhu. Z uvedeného jasně plyne, že jde o skvěle zvládnutou marketingovou strategii, která přiláká masovou pozornost k našemu vinařství. Nejde tu vůbec o nějaké komorní tlachání znalců, ale o byznys založený na široké popularitě. Proto ta jednoduchost vín, umně podpořená nafouknutým vyprávěním o tradicích.

Kuš, řekli by vinaři… A mají pravdu. Mladé víno je třeba brát tak jak je. Já si ale počkám na ty šarže, co ještě leží v sudech :-) A to přesto, že vím o několika vínech ročníku 2009, která se v těchto dnech objevila na trhu, a která jsou skvostná, a zcela jistě vydrží po celý rok ve výborné kondici. A která si občas s chutí dám.

11. listopadu má svátek Martin. Kromě bílého koně s sebou vozí i nadílku mladých vín. Jako Svatomartinská jsou označována vína z odrůd Müller Thurgau, Veltlínské červené ranné, Modrý Portugal nebo Svatovavřinecké, která projdou hodnotící a zatřiďovací komisí. Protože se ale Svatomartinská vína nesmějí otvírat před 11. listopadem, ochutnává Honza Horešovský a Klára Kollárová Veselé víno Jiřího Horta, které je dělané také z Müllerky a také jako mladé.

Pokud chcete ochutnat mladá vína včetně těch Svatomartinských, stavte se u nás ve sklepě v pátek večer. A když se nebudete chtít strkat, přijďte do Vinografu od středy do neděle. Jen pozor – ve středu otvíráme výjimečně až od půl osmé.