Loňský vinografí “housewine” – rýňák ročníku 2008 od Patrika Staška, kamaráda a vinaře z Bavor, nasadil opravdu vysokou laťku. Rýňákům této kategorie i Vinografu. O víně se psalo zde a o Patrikovi třeba zde. To víno předčilo všechna naše očekávání a ukázalo um jeho tvůrce i fundament odrůdy královského ryzlinku. Když nám došel, zamáčkli jsme slzu, já mám doma zašitých jen pár lahví, jejichž degustace bude vzácnou a hořkosladkosmutnou připomínkou “jaký to víno mohlo bejt” … protože za jeho života se stále vyvíjelo jen a jen do krásy a jeho struktura mu předurčovala ještě dlouhý potenciál a vývoj. Pili jsme ho opravdu s velkým potěšením a když na něj vzpomenu, skoro mám pocit, jako bych jím až plýtval :-) Prostě miláček.

Když jsme vybírali vinografí víno pro r. 2012, tento rýňák nám dost svazoval ruce. Prošla nám rukama opravdu obrovská baterie vín, z nichž každé mohlo být potenciálním nástupcem. Ale nakonec jsme po pečlivém výběru (zdá se že logicky) sáhli opět po stejném autorovi. Patrik Staško se prostě Vinografu osvědčuje a my víme, že umí. A když jsme ho požádali o vzorky, tak přes veškeré složitosti ročníku 2010 jsme vybrali dvě jeho vína. První, Zwegeltrebe, je již na světě. Druhé víno - opět Ryzling rýnský, na nalahvování ještě čeká.

Přijďte ochutnat, a zhodnotit, jak se nám výběr povedl a Patrikovi jak se Zweigelt podařil :-) Jsme velmi zvědavi na vaše názory ! Třem z vás dáme láhev vína zdarma, když nám napíšete o něm svůj komplexní názor – recenzi (viz zde a zde).

A ještě něco. Asi jste si všimli, že nás baví QR kódy. Máme proto jeden i na etiketě :-) Kdo nám pošle co je na etiketě vína zakódováno, má u nás decku tohoto vína zdarma !

Svaz vinařů ČR nám všem od 1.1.2012 nadělil novoroční dárek v podobě nového ustanovení § 29 odst. 5 zák. č. 321/2004 Sb. vinařského zákona. Tam se píše, že každý, kdo v kalendářním roce nakoupil víno, je povinen odevzdat do 15. ledna následujícího roku prohlášení o nákupu za celý předcházející rok.  Každý je každý. Tedy i firma, která koupila víno na vánoce svým klientům. Každý je i restaurant, který z vína vaří nebo ho rozlévá. Nebo pekař, který víno třeba přidává do těsta vaší oblíbené dobroty. Každý je i moje či vaše babička, každý je prostě každý, a nenechte se ukolébat tím, že každý je snad jen někdo (to jako že ne vy), protože zákon je zákon a vykládat ho může jen soud. Takže dokud soud zákon nevyloží, nebo dokud ho opět posvém nezmění nějaký náš vinařský osvícenec pomocí našich poslaneckých osvícenců, tak venku je z této šlamastyky zatím jen pivař, který se vyvaroval té chyby, že by snad vloni někomu koupil víno jako dárek.

S našimi výrobci piva to je totiž tak: jsou to bystří a uvažující lidé, kteří se o své konzumenty pečlivě starají. Přemýšlí, jak jim vyjít vstříc a zpříjemnit jim pití piva. Všemožně je podporují a opečovávají, protože vědí, že s přátelstvím a s vstřícností nejdál dojdeš - rozuměj – nejvíce svého produktu prodáš.

S našimi vinaři je to tak: mají svůj Svaz vinařů a Vinařský fond, na který (k jeho velké radosti a mému smutku) kašlou, ten si pak dělá co chce a vypadá to pak, že kašlou i na nás, konzumenty a své obchodníky.  Nekontrolují, nezajímají se a se svými penězi i živobytím nechávají své svazové i jiné zástupce dělat, cokoli si zamanou. V jejich čele nepochopitelně tolerují lobbysty, politiky a velkopodnikatele, kteří sledují své parciální zájmy. Naši vinaři jen nadávají, ale nic neudělají, Zdá se, že si nevidí ani na špičku nosu a domnívají se ze své vinařské (nejvýše tak leda špaččí) perspektivy, že bez jejich vína se neobejde svět. Naši vinaři se navíc zřejmě mají dobře ! Prodají své víno hladce a bez potíží a nepotřebují se starat o své klienty ani partnery. A myslí si, že my, co žijeme z prodeje vína, je potřebujeme a pořídíme si teď další drahou pracovní sílu na administrativu.

Jenže my obchodníci jsme si všimli, že jsou i jiní vinaři, např. ti rakouští, něměčtí, italští a další, kteří jsou mnohem více přátelští, mají přemýšlivé zástupce a vidí dál než na vlastní špičku nosu. Což je nám obchodníkům i konzumentům mimochodem docela příjemné. Příjemnější. Jo a taky – jejich vína jsou docela dobrá.

 Jak je to příjemné vám?

 Loading ...

Vybraná diskuse a příspěvky se svolením vinařů:  

Hores: Ze všech současných mediálních reportáží vyplývá, že se připravuje změna omezit povinnost podat prohlášení na množství vína větší než 1000 litrů ročně, tedy stejně v tom zůstanou obchodníci s vínem, mnoho restaurací a větších firem. Pro vinaře to znamená, že jim zůstane zachována povinnost dávat k tomu podklady .

Souhlasím s tendencí chránit značku „Moravské víno“ a chápu opatření proti podvodům, irituje mne však způsob, jakým vinaři takováto opatření zavádí. Neboli potichu. Včera jsem mluvil s celou řadou obchodníků s vínem a všichni jsou naštvaní na moravské vinaře. Myslím, že správná cesta je vzdělávání a osvícená politika vinařského marketingu. Která tu rozhodně není,

Jiří Maděřič: Zmiňovaný odstavec má za cíl dohledat dovoz vína do ČR Vzhledem k systému kontroly je to ale naprosto k ničemu. Limit 1000 litrů za rok je 1334 lahví. Vinařů se to netýká neboť ti vedou jinou evidenci.Obávám se, že je to ale hra několika málo mužů a s vinaři to nemá co do činění.

Chránit značku “Moravské víno” nejde!!! Jediná regulace, která je možná, je regulace trhem samotným. Nechme vybrat zákazníky, upevňujme firemní loajalitu. Existují jen dvě vína – chutná/nechutná mi,

Důrazně se musím ohradit proti zodpovědnosti vinařů. Nemůžeme za to,  co do zákona ukuchtili, nikdo o tom neměl ani potuchy. Netahejte do toho vinaře, prosím. Nadcházející valná hromada skýtá možnost na obnovu původní cechovní myšlenky. Osobně bych ve vedení  SVCR viděl nejraději buď dobrého manažera, nebo zkušeného obchodníka.

Dokud SVCR škodil jen vinařům, byla to naše hloupost, respektive těch co dohlíželi. Přesah jejich moci ovšem je nežádoucí a nechutný. To je také dílo všech konzumentů a obchodníků s vínem. Neskutečná a povýšená glorifikace výrobců vín je, podle mne nesmyslná. Je to pouhý výrobce potraviny, pravdou je že “lepší”.

Mám pocit, že je nejvyšší čas na změnu.

Hores: Moc Vám přeju, aby se Vám to povedlo. Pokud jde o brand Moravské víno,  já s Vámi souhlasím. Nemyslím ochranu protekcionářskou, nýbrž systematický a promyšlený program rozvoje kvality a sankcí za podvody. Inspirace v Rakousku je jasná. Nechápu například, proč když na někoho praskne vinařský podvod, ho Svaz vinařů nevyloučí.

Odpovědnost vinařů chápu obecně: měli a mají vědět, co se v jejich Svazu děje. Neberete to prosím jako nepřátelství. Chci Vás rozhodně podpořit. 

 Jiří Maděřič: Odpovědnost vinařů je problematická, odsouhlasené znění bylo jiné než schválené. Navíc v době uveřejnění jsme všichni řešili jiné problémy. Práce 2 nějakých lidí před finišem se nedá zkontrolovat.
________________ 

Libor Průdek: Dobrý den, nedá mi nereagovat. Můj názor na fungování “rádoby” spolků, které hlásají podporu tuzemského vinařství znáte a určitě se nijak nemění. K této novele zákona mám jen jedno. Jestli si “páni mocní” ze SVČR myslí, že budu dělat ze sebe šaška a každému, kdo si ode mě koupí lahev vína, budu dávat hromadu papírů jen proto, aby si oni mohli lízat smetanu, tak to se teda mýlí.

Celý systém evidence je zcela nefunkční a k ničemu. Všichni vinaři a obchodníci to ví a všichni na to tudíž kašlou, takže se nějak žije dál. Jediné co mě na tom všem opravdu vadí, je to, že tyto zvěrstva v zákonech prosazují ti, kteří tady dělají v obchodu s vínem největší “bordel”. Ve vedení SV jsou to především zástupci velkých vinařských firem, které na tuzemský trh uvádí především “velká vína nevalné kvality” a přesto si troufnou nám poctivým vinařům a obchodníkům “pepřit” život nesmyslnými hlášeními.

Každý normální člověk, který ten či onen formulář má před sebou, tak si musí jednoznačně začít vymýšlet, protože jinak to vyplnit ani nejde. Takže je mi opravdu líto každého opravdového moravského a českého vinaře a poctivého obchodníka a přeji jim všem, aby se naučili co nejrychleji lhát a vymýšlet si,protože jinak zemřou na nekonečné rozčilování se nad hlášením, hlášením o hlášení, hlášení pro podání hlášení a hlášení o nahlášení hlášení. .. :-)

Vínu zdar a papírům zvlášť
____________________

Slovník říká, že slovo “krekra” pochází z anglického “crackers”, což je pečený výrobek tvaru sušenek z laminovaného těsta, kypřeného současně chemicky i biologicky. Jsou vždy slané chuti, někdy bývají ochucené, například s příchutí sýra. Také obsah tuku je různý.

Chléb je dle téhož zdroje pekárenský výrobek z mouky, u nás převážně žitné a pšeničné. Při výrobě se užívá k nakypření těsta kvas, výjimečně droždí. Chléb je základní energetická potravina, dodávající organismu energii (polysacharid škrob), vitamíny skupiny B a biogenní minerálce, jimiž je bohatý zejména chléb ze žitné mouky, tzv. černý chléb.

My jsme pro vás vybrali tzv. “křupavý semínkový chléb” z Alrichova pekařství v Červeném Újezdě, do kterého jsme se hned zamilovali a chroupeme ho naveliko ! … a od začátku se přeme, jak ho pojmenovat. krekra se nelíbí jedné naší polovině, chleba té druhé… A není to asi ani jedno. Včera na privátním vánočním večírku hodně po půlnoci padaly různé tipy: chleboun, chleboň, dokonce chlebňoň a i pár hustších výrazů … ale :-) … to chce něco jiného. 

Pomůžete nám vymyslet název? Vtipný, nápaditý a odpovídající? Přijďte a ochutnejte. Myslím, že se vám to chřupání zalíbí. Je to k vínu vskutku hoooodně chutná dobrůtka ! :-)

Nejlepší název odměníme !

Na baru máme Volovec. Volovec je tylžský sýr švýcarského typu ze Slovenska. Tento druh sýra je nazvaný dle města Tylže ležícího na řece Němen v ruské Kaliningradské oblasti (dříve Východní Prusko), na hranici s Litvou. Zde tento sýr v polovině 19. století poprvé vyrobila rodina švýcarských přistěhovalců. Město se dnes jmenuje Sovětsk (Советск), do roku 1946 německy Tilsit. No a odtud sýr Tilsiter, oblíbený alpský sýr, jehož výrobu a profil si můžete prohlédnout na videu (znalce jistě potěší boží německá švýcarština !):

Trochu  komplikovaný původ, že? :-) Volovec je každopádně dle mého názoru (ale nejen dle mého!) jeden z nejlepších sýrů ze Slovenska. Technologicky je to polotvrdý sýr s nízko dohřívanou sýřeninou. Jeho zvláštností je způsob zrání při aplikaci směsi bakteriálních kultur (Brevibacterium linens) pravidelně aplikovaných na jeho povrch, kdy sýr zraje od kůry směrem do jeho středu. Během tohoto procesu dochází k postupnému zvýrazňování jeho typické jemně pikantní a jemně animální vůně. Tento speciální typ sýra, oceňovaný gurmety, gurmány a prožranci všeho druhu, je díky svým chuťovým a aromatickým vlastnostem předurčen jako vynikající součást studené kuchyně. Je ovšem dostatečně tučný a proto vynikne i v teplé kuchyni jako surovina pro přípravu fondue nebo jako doplněk na zapékání. Vynikající je v nastrouhané formě na plátku právě dopečeného masa, ale i na pizze a těstovinách.

Já osobně ho miluju na talíři v půlcentimetrových plátcích ve spojení s čerstvými bobulemi vína, tak deset minut vystavený pokojové teplotě, kdy se nejlépe rozvine jeho božská aromatika ! Jako bobule resp. hrozny ideálně poslouží takové ty skleníkové italské voňavé muškátové odrůdy, které koupíte v zimě (tj nyní :-) v každém obchodu se zeleninou… Nesnáším rozkouslé pecičky a tyhle odrůdy jich moc nemají :-)    

Volovec má dokonce svou vlastní facebookovou stránku, takže pokud vám půjde pod fousy, můžete se stát jeho fanouškem :-) já jsem ! Facebook Volovec

Dobrou chuť !

… a jak se taková věc stane?

Nápověda:

a) před namontováním to spadlo z náklaďáku
b) vinař se rozčílil a kopnul do toho
e) zavřeli v tom nosorožce a zhasli mu
d) opil se fotograf
e) něco jiného (……………..ale co?).

První úspěšný respondent má u nás sklenku na baru :-)

…kamarády a nejvzácnější hosty :-) Máme toho asi tak 20 kousků… Kdo další má zájem, a není snad přesto vygravírován (ověřte si při nejbližší návštěvě baru), musí k nám holt víc chodit :-)

Onehdy jsem se ptal kamaráda, proč nechodí na degustace. K nám, samozřerjmě. Řekl mi “protože se můžu vykašlat na ty vaše chytrý řeči. To jdu radši na pivo”.  Občas si na něj vzpomenu, když (většinou mírně a minimalisticky:-) okřikuju hlouček, který se zapomněl a kvůli jehož překřikující kakofonii zbytek sklepa neslyší vinaře. Ještě že kamarád nepřišel 21. listopadu na Frankovky - na seminář a ochutnávku. Chytrých řečí tam bylo hodně a jak jsem pak zaslechl, i hodně řečí zajímavých i zábavných – aspoň teda pro ty, kdož přišli sem místo na pivo :-)  Však některé z nich (a jejich pekelné soustředění) vidíte na obrázku…

Seminář vedl Ivo a Klára, která do semináře vybrala degustační set vín, který pokryl různé styly a terroir všech oblastí a míst, které jsme se snažili výběrem vystavujících vinařství pokrýt. Komentář k nim poskytli vinaři nebo obchodníci, v jejichž portfoliu se vybraná vína nachází. Když jsem viděl, jak všichni tito odborníci sedí proti těm cca třiceti posluchačům, rovněž na úrovni, a společně zaníceně ochutnávají vína, o nichž se zasvěceně mluví, měl jsem vážně radost. Prostě se mi zdálo, že se nám to povedlo.

Po semináři pak následovala volná degustace všech vín. Ta si rozlévali opět přímo vystavující, s nimiž si každý, kdo přišel, mohl podebatovat. A že bylo o čem svědčí to, že až do večera byl sklep pořád plný. Příjemně plný. Každý si navíc mohl vyzkoušet snoubení s Frankovkami: kachní konfit na červeném zelí a švestky ve slanině. Bylo zkrátka dobře :-)

Jaké to bylo očima účastníků si můžete přečíst i jinde na internetu. O semináři na Krásné chuti zde a o volné degustaci na Jižním Svahu zde. Nebo od EVAS zde.

Co dodat? Set těch nejlepších frankovek si můžete ochutnat na našem baru od středy tohoto týdne a výsledek návštěvnické ankety je tento:

20 hlasů: Frankovka 2008 Terroir, jakostní odrůdové víno, Strekov 1075, Strekov, Južnoslovenská oblast, Slovensko
10 hlasů: Ráspi Kékfrankos 2007, Raspi, oblast Sopron – obec Fertőrákos, Maďarsko
  8 hlasů: Frankovka modrá „S“ 2009, výber z hrozna, Miloš Máťuš, Rača, Slovensko
  7 hlasů: Frankovka Bogdan, zemské, Bogdan Trojak, Bořetice, Velkopavlovická oblast, ČR
  6 hlasů: Frankovka 2008 barrique, Velké Bílovice, ČR (mimo katalog)

Ostatní vína měla 5 a méně hlasů (5 hlasů měla 4 vína, 4 hlasy jedno víno a zbytek 2 a méně hlasů).

Vypadá to, že Bogdan Trojak se se svým portfoliem opět trefil do vkusu našich zákazníků :-) Katalog všech vystavených Frankovek si můžete prohlédnout zde:

Příští klání (patrně lednové) bude na téma Svatovavřineckých.

Těšíme se !

KLÁNÍ FRANKOVEK  – 21 . listopadu 2011

16:00 – 17:30 odborný seminář (15 osob) / samostatně: 350,- Kč
18:00 – 21:00 volná degustace / samostatně: 250,- Kč
společná cena: 500,- Kč

Více než 25 frankovek od nejméně 8 výrobců středoevropského regionu

Vystavovatelé: AUSTRIAWEIN (Rakousko),  RIESLING & Co. (Rakousko.),  MILOŠ MÁŤÚŠ (Slovensko), FRANTIŠEK MÁDL (Česko),  VINSELEKT MICHLOVSKÝ (Česko) VINORUM (Maďarsko),  VELTLIN.CZ (ČR, Slovensko, Maďarsko)  

Pozvali jsme výrobce / dovozce / obchodníky, o kterých víme, že mají v portfoliu skvělé Frankovky.Na klání těch nejzajímavějších vín z různých regionů se vinaři zúčastní buď osobně nebo prostřednictvím svých zástupců. Ochutnáme vedle sebe nejméně 25 zajímavých frankovek různých projevů z různých terroir blízkých regionů

Samostatný seminář pod vedením sommelierky Kláry Kollárové a Ivo Dvořáka ochutnávka všech vín poskytne komplexní informaci o této velmi krásné, tradiční odrůdě.

Návštěvníci ocení vinařské umění špičkových výrobců frankovek. Většinu vystavovaných vín bude také možné zakoupit.

Rezervace míst nutná na www.vinograf.cz/sklep popř. na bar@vinograf.cz.

Klára Kollárová, deníček jednoho mimořádného kurzu o víně

Včera ve vídeňském Paláci Coburg  začal zajímavý kurz o starých a vzácných vínech – Fine and Rare Wines Specialist .

Díky Rakouskému Wine Marketing Bordu, který naděloval stipendia, jsem tu!  Kurz je pořádaný ve spolupráci s Weinacademy v Rustu a předními odborníky na ”stará” a vzácná vína.

První den začal sklenkou champagne Pol Roger a přednáškou o tom, co vlastně je “fine” víno, a to z úst nejlepšího sommeliera světa roku 2010 Gerarda Basseta. Je to Francouz žijící a  podnikající v Anglii, a zároveň jediný člověk na světě, který má titul Master of Wine a Master Sommelier. Takže opravdová kapacita.  Také jsme ochutnali dvojici vín. Zatím ne úplně fine ani rare, ale stejně perfektních.To jen tak na zahřátí :-)

Nechyběla ani procházka po ústyhodných sklepích Palais Coburg. Na jejich lístku, které mu zde říkají “The Bible” a který má circa 500 stran, najdete z 50% vína z Francie. Impozantní je i seznam rakouských vín. Mimo to zde najdete i všechna ostatní  ”velká” vína světa z Itálie, Německa, Španělska, Portugalska a Kalifornie.

Večeře byla s úvodním slovem od Wiliho Klingera, zástupce Austrian Wine Marketing Board. Konala se v “normální” restauraci Palais Coburg a byla doplněná o 19 perfektních rakouských vín. Na začátek jsme dostali Schilcher Sekt od Langmanna. Kdo ho nezná, má za úkol si ho u nás ve Vinografu dát! Následoval Žlutý muškát (Gelber Muscateler) a pak už přišly na řadu trojice vín, podavané ke každému jednomu chodu.

První sestavený ze štýrského Sauvignonu (Tement, SG Zieregg 2008),  burgenlandského Pinot blanc (Prieler, Laitheberg DAC 2007) a thermengionského Zierfandleru (Stadlemann, Zierfandler Mandel-Höh 2006). Zajímavá sestava méně známých odrůd Rakouska. Další flight byl zaměřený na veltlíny, samé krásy. Jednoduchý, svěží a skvěle pitelný GV Kremstal DAC Reserve Pfarrweigarten 2010, Buchegger. Druhým v pořadí byl GV Smaragd Achleiten Stockkultur 2007 od Pragera z Wachau. Víno plné tónů zralých jablek a kdoulového kompotu s krásnou kyselinou. Posledním v řadě stál GV Tradition 2004 ze Schloss Gobelsburg v Kamptalu. Jemnější víno s typickým kořenitým profilem veltlínu, které bylo vyrobeno podle starých receptur místních mnichů ve velkých dřevěných sudech a s minimálními zásahy ze strany vinaře.

A pak přišel Riesling!!! Absolutní výkvět z Wachau, všichni tři mistři vinaři vedle sebe s totálně odlišnými filosofiemi a naprosto geniálními víny. Hirtzberger mě skoro rozplakal… Riesling Smargd Singerriedel 2007 s absolutním superaroma a úplně stejnou superchutí. A malý kousek za něj bych zařadila nejslavnější víno F.X.Pichlera Riesling Smaragd Unendlich 2006 s téměř nekonečnou chutí.  Jedinou vadou tohoto vína byla jeho mladost. Třetím vínem byla lahodný a elegantní Knollův Riesling Smaragd Schütt 2006. 

Čtvrtý set byl o vínech z burgundské  rodiny. Vídeňský vzorek od Weiningera Pinot noir Grand Select 2004 byl spíše zahřívacím vínem, po trojici rieslingů měl opravdu těžkou pozici. Burgenlandský Pinot Noir 2008 Claus Preisinger ukazoval větší eleganci i strukturu. Sankt Laurent Holzspur 2004 z vinařství Reinisch z Thermenregionu ovšem vyhrál na celé čáře. Jak jsme se přesvědčili i během dalších dnů, tato odrůda si zaslouží pozornost nás všech a hlavně vinařů z Moravy…  

V posledním kole jsme se potěšili geniální a elegantní Frankovkou Perwolff 2002 od pana Krutzlera (jejich vinice mají vysoký podíl břidlice), Heinrichovým prestižním cuvée  Salzberg  2006 (50% Merlot, 30% Blaufrankisch, 20% Zweigelt) a z regionu Carnuntum jsme ochutnali cuvée M1 2007 od Markowitsche (85% Merlot, 15% Zweigelt).

Závěr byl be znamení dvou sladkých vín. Riesling Eiswein od Weinreieda 2008 a Cuvée TBA 2002 z vinařství Schloss Halbturn.

Zakončili jsme na baru skleničkou Billecart-Salmon rosé a to byl konec prvního dne. 

Maraton přednášek začal s Anthony Hansonem MW na téma Burgundsko. Titul MW získal v roce 1976 a jeho hlavní specializací je právě Burgundsko, o kterém vydal v roce 1982 velkou knihu. Dnes působí ve vinném oddělení aukční síně Christie´s v Londýně. Od roku 2005 se mimo jiné stará o slavnou aukci v Hospice de Beaune, ale o tom až později. Je úžasné poslouchat někoho, kdo má za sebou takovou zkušenost. Prostě si jen tak mluví, jako by se neřeklo. 40 let zkušeností je prostě znát. Ochutnali jsme společně čtyři vína.

První z dvojice bílých víny bylo víno z  Domaine Bonneau du Martray, Corton-Charlemagne Grand Cru 1989. Víno z teplého ročníku ukazovalo nazrálé a komplexní aroma s tóny marcipánu, oříšků, lesa a hub a s dotekem citronové kůry, v chuti plné struktury s dosud výraznou kyselinou a mohutným projevem minerality. Druhým pak kontrastní Meursault 1er Cru Genevrières ze slavné Domaine des Comtes Lafon z chladného ročníku 1996. Mělo výraznější a ovocnější aromatiku s dotykem mandarinek a jasmínu, jemně podtrženou sladkým kořením a karamelem. Chuť byla komplexní, kulatá se šťavnatou kyselinou a máslovou dochutí. Super.

Další set byl opravdu exkluzivní. Porovnání Échézaux Grand Cru z Domaine de la Romanée Conti a Domaine Jayer-Gilles. No ani tak ne porovnání, protože to moc nešlo. První víno z Domaine Jayer-Gilles z roku 1995 představovalo rustikálnější styl. Ve víně dominovalo tmavé ovoce spolu s kůží, sušeným masem, krví, tabákem a hořkou čokoládou spolu s výrazným vlivem sudu. 

To samé se objevilo i v chuti spolu s výraznou mineralitou v závěru. Druhé a mnohem slavnější víno z DRC bylo z roku 1997. První přivonění bylo spíše zklamáním objevili se spíše vegetální tóny listů ostružin a jahod. Ovšem! To nebylo vše:) Víno se rozvinulo do ovocnosti, vegetálnost se projevovala spíš v příjemných tónech máty a koření. Elegance sama. Dlouhá ovocná dochuť se silným projevem minerality.

Kratičká přednáška o snoubení vína a jídla opět z úst Gérarda Basseta byla názorově neutrální ale zajímavá. V podstatě by se dala shrnout do jednoduché věty: vše je individuální a ať si každý dělá, co ho baví. Zajímavější byla praktická část u oběda. Ke třem vínům jsme dostali tři malé chody a prakticky zkoušeli, co k čemu ano či ne.

Ze tří vín (Jermann, Vintage Tunina 2008, Domaine Weinbach, GW “Fürstentum” Cuvée Laurence 2002 Grand Cru, Chapoutier, Cuvée de l´Orée 1993 Condrieu) bylo nakonec ke všem třem chodům nejlepší víno z Domaine Weinbach. K jehněčímu jsme měli jen jednu možnost Barolo Bussia Soprana 1982 od Aldo Conterno. Zajímavá byla ale sladká vína. Prvním byl opravdu příjemný Pink Muscat z vinných sklepů v Massandře z roku 1983 a portské Taylor´s Vintage 1966 bylo také skvělé.     

Odpolední sekce začala opět s Anthony Hansonem tentokrát o jeho praxi v Christie´s. Diskutovaným tématem byly hlavně aukce v Hong-Kongu.

Tématu sladkých vín se ujali hned dva legendární vinaři: Gerhard Kracher (Burgenland) a Istvan Szepsy (Tokaji). Vedle informací o historických vlivech, vinařstvích a postupech při výrobě jsme také degustovali. Pro mě jasně zvítězily tokajské aszu výběry a to díky elegantnímu spojení cukrů a kyselin. Ročník 1999 byl vrcholem degustace. Víno s výrazným tónem meruňek, medu, bylinek a všeho možného, z překrásným průběhem chuti a s dochutí chlebové kůrky. To jsme ovšem nevěděli, že nás čeká překvapení v podobě Château d´Yquem 1971. Víno s výraznou vůní botrytidy, karamelu a šafránu a mladistvého chuťového projevu.

Kracher:

1. TBA Grand Cuvée No. 6 2004 Nouvelle Vague
2. TBA Chardonnay No.7 2001 Nouvelle Vague
3. TBA Welschriesling No.9 2008 Zwischen den Seeen
4. TBA Scheurebe No.11 2006 Zwischen den Seeen

Szepsy:

1. Tokaji Cuvée 2002
2. Tokaji Cuvée 2006
3. Tokaji Aszu 6 puttonyos 2003
3. Tokaji Aszu 6 puttonyos 1999

Skoro by se chtělo říct, že to pro jeden stačilo. To jsme ověem nevěděli, co nás čeká u večeře. Palais Coburg má k dispozice dvě restaurace. “Basteigarten Restaurant” nabízí ”obyčejnou” gastronomii pro běžné příležitosti. Hned za jeho zahradou můžete vstoupit do gastronomického ráje Palais Coburg restaurace, která nese jméno místního šéfkuchaře “Silvio Nickol”. Pod jeho vedením ji znovuotevřeli po rekonstrukci teprve před 5 měsíci a mají zde vysoké ambice. Silvio je nadějí rakouských kuchařů a na svém předešlém místě získal dvě michelinové hvězdičky. Styl kuchyně je veskrze moderní. Na talíři najdete různé pěny a prachy s výrazným použitím exotických chutí.

Musím říct, že pro mě zajímavější byla degustovaná vína. Na přivítanou to byla sklenka Comtes de Champagne 1996. Toto Blanc de blancs se vyznačovalo příjemnou květinovo-citrusovou vůní a jemnou krémovostí. K prvnímu chodu jsme mohli vychutnat máslový Le Montrachet Grand Cru 1999 z vinařství Jacques Prieur a až brutálně minerální Bienvénus-Batard-Montrachet Grand Cru 1999 od Domaine Leflaive. V tomto případě opravdu nejde říct, které mělo navrch.

K uzenému mečounovi s BBQ omáčkou jsme dostali dva Syrahy. 1980 Grange a 1978 Cote-Rotie La Landonne od Guigala. Grange bylo famózní a v tomto případně zabodovalo nad starým světem. Hvězdami večera ale byla vína z Bordeaux: 1961 Château Ducru-Beaucaillou, animálnější s nazrálou lehkou strukturou, a Château Latour 1966, s lehce výraznější tříslovinou a bohatějším aroma. Tuto neskutečnou sestavu úctyhodně zakončilo Sauternes Château Filhot 1934.

Středeční den jsme zahájili 12ti víny z Hospice de Beaune. Opět pod vedením Anthonyho jsme porovnali čtyři stejná cuvée vždy ve dvou ročnících: 2005 a 2009. Jednalo se o prestižní cuvée, z nichž si vždy pár sudů v Hospice ponechali, vyškolili a nalahvovali, aby je pak mohli využít na speciální degustace, třeba tu naši. Oba ročníky jsou považovány za vynikající. Ročník 2005 nám ale bohužel ukazoval spíše svou temnou stránku, všechna vína byla zachmuřená, stažená do sebe, kousavá a přísná. Jediným za 4 vín, které se trošku odhalilo a ukázalo svou budoucí krásu bylo Volnay-Santenots 1er Cru ,Cuvée Jéhan de Massol. Prostě taková ošklivá káčátka. U ročníku 2009 to bylo úplně naopak. Všechna vína byla výrazně ovocná, elegantní a přímo vybízející k pití. Nejen u burgundských vín se mluví o určitých stádiiích vývoje, které jdou ve vlnách. U burgundských vín během prvních tří let dominuje primární ovvocná aromatika, jemnost a elegantnost. Po té právě přichází “období krize”, kdy se víno stáhne do sebe. Po čase se opět otevře a tak dokola. Je to jako v životě člověka:)

1-2. Beaune 1er Cru, Cuvée Nicolas Rolin 2005 x 2009
3-4. Volnay-Santenots 1er Cru, Cuvée Jéhan de Massol 2005 x 2009
5-6. Pommard 1er Cru, Cuvée Dames de la Charité 2005 x 2009
7-8. Corton Grand Cru, Cuvée Charlotte Dumay 2005 x 2009
9. Saint Romain Blanc, Cuvée Joseph Menault 2008
10. Pouilly-Fuissé, Cuvée Francoise Poisard 2007
11. Meursault, Cuvée Loppin 2009
12. Meursault-Charmes 1er Cru, Cuvée Albert Grivault 2008 

Poté jsme se jeli provětrat do vinice. Na programu bylo sbírání hroznů na slavné vinici Heiligenstein pod vedením ještě slavnějšího Williho Bründelmayera. Na chvilku jsme si zkusili, jak se pracuje se zahradnickými nůžkami a opatrně vybírali z překrásně vyzrálých hroznů rieslingu každou bobuli, byť jen lehce napadenou jakoukoliv plísní. Z těchto hroznů budeme moct zanedlouho ochutnat Riesling Heiligenstein BA 2011. Všeobecně se o tomto ročníku mluví v superlativech, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.  Během oběda ve vinici jsme ochutnali několik vín přímo z této vinice a na vlastní kůži pocítili místní výjimečný terroir. Vinice Heiligenstein má totiž specifickou půdu “urgestein”, která se datuje doby permu. V té době tu byly velmi vysoké hory z mateční horniny, která se díky erozi proměnila na rulu, žulu, křemičitany a amfibolity. Během dalších let se zde usazovaly vrstvy vyvřelin spolu se zbytky vegetace. Všechen tento materiál se promíchal a stlačoval. Po 250 milionech letech došlo k jeho tektonickému vytlačení znovu na povrch. Najdeme ho jen na této vinici a na vedlejší vinici Lamm. Je to velmi neúrodná půda a daří se ní výborně rieslingu, a to hlavně v její východní části, která je chladnější. Na této vinici také uvidíte ukázku speciálního systému vedení, který se jmenuje Lyra. Pan Bründelmayer je jeho velkým zastáncem. Tento systém umožňuje dobrou vzdušnost hroznům a zároveň je chrání před přímým poledním sluncem, které je nepřítelem hlavně pro bílé hrozny. Kvůli předpokládaným klimatickým změnám, zde také experimenálně vysadil odrůdu Syrah. S pohledem na vinici a s řízkem v ruce jsme si užívali tři ryzlinky: Zöbinger Heiligenstein Lyra 2010, 2007 a 2003. Bylo to krásné srovnání tří odlišných ročníků a také ukázka toho, že na Heiligensteinu můžete vyrobit vynikající vína za každého počasí. Nezapomnělo se ale ani na Veltlín. Ten se na Heilgensteinu vysazuje v nižších polohách, kde je přeci jenom výživnější půda. I tuto odrůdu jsme ochutnali z jedné polohy ve třech ročnících: Loiser Berg 2010, 2009 a 2000.

Z Kamptalu jsme se rychle přesunuli do Wachau. Zde nás čekala degustace “starých” veltlínů a ryzlinků ze tří regionů.

Z Domaene Wachau jsme ochutnali veltlín z roku 1995 (jemně aromatický s tóny mandlí a marcipánu) a 1965 a ryzlink z let 1982 (pořád svěží s aroma zelených bonparů, bylinek a citronu) a 1969 (nasládlý karamelový projev). Ani Willi Brundelmayer se nenechal zahanbit. Ukázal jak krásně zraje jeho Veltlín z vinice Lamm. Ročník 1990 fermentoval v barikových sudech a poté zrál ve velkých akátových sudech. Ročník 1985 zrál v použitých sudech a měl skvělou koncentraci s krémovou dochutí. Ryzlink z Heiligensteinu z roku 1994 si stále uchovává pitelnost, je citrusový s jemným dotekem petroleje. Zkusili jsme také Riesling Heiligenstein Spätlese 1971, který už ale nepřesvědčil. Nejstarší vína této degusatce byla z Kremstalu. Vinařství Mantlerhof  má většinu vinic s vyšším obsahem spraší a písků. Vína jsou proto širší a bohatší v chuti. Riesling Steindl 1963 byl překvapivě pitelný, stačilo mu jen se trochu ve skleničce nadechnout. Riesling  Tiefenthal 1090 byl jedním z nejlepších vín degustace s tóny mandarinek a minerálním charakterem, stejně jako Veltlín Spiegel 1995 s širokou a bohatou chutí a pepřnatým charakterem. Stejné víno jen z ročníku 1977 už tak zajímavé nebylo v chuti jsem našla jen kuřecí křupky a kávu.

Dopoledne jsme věnovali německým ryzlinkům ve společnosti Wilhelma Weila z vinařství Robert Weil. Hodně se mluvilo o zjednodušení označování německých vín, o budoucí strategii  sdružení VdP, o tom, jak má vypadat klasický riesling a o klimatických změnách.

Degustovali jsme tentokrát pouze vína ročníku 2009. I přesto to stálo za to. Vinařství Robert Weil vlastní tři výborné vinice v okolí vesnice Kiedricher. Dvě z nich Kiedricher Klosterberg  a Kiedricher Turmberg mají označení Erste Lage (1er Cru). Kiedricher Gräfenberg je Grosse Lage tedy vinice Grand Cru. Právě vína z této vinice dosahují až astronomických částek na různých aukcích. Jsou to hlavně vína sladká, která v aktuálním ročníku koupíte za nejméně 650 Euro/0,375l. Pravidelně také dosahují vysokých hodnocení ve všech časopisech (2009 TBA 100/100 v Gault Millau) a jsou spolu s Chateau d´Yquem označování jako králové sladkých vín.      

My jsme měli možnost porovnat čtyři kategorie ryzlinku ze dvou různých poloh vždy vedle sebe. Vinice Turmberg je dnes monopolem tedy pouze ve vlastnictví vinařství Robert Weil a má 3.8 ha. Ve vinařství ji co do kvality vždy porovnávali s Gräfenbergem, a to i přesto že nemá statut Grosse Lage. Datuje se od roku 1109 a její dominantou je stará strážní věž (odtud i jméno vinice:)). V roce 1971 bylo v rámci nového vinařského zákona zrušeno mnoho tradičních názvů pro jednotlivé malé vinice a docházelo k jejich slučování. V roce 2005 tato vinice díky usilovné snaze vinařství opět získala svůj tradiční název. Půda je zde tvořená převážně břidlicí s nízkým obsahem spraší a jílu.

Vinice Gräfenberg  byla takto pojmenová  v roce 1258. Její vína stojí za věhlasem tohoto vinařství a na konci 19.století se pila na královských hostinách ve Vídni, St. Petersburgu, Praze, Paříži i Londýně. Půda zde je také břidličnatá, ale má větší obsah štěrkovitých částí a také jílů než Turmberg.

1. Kiedrich Turmberg Riesling Trocken – angrešt, po chvíli lékárna, tenčí, elegantní
2. Kiedrich Gräfenberg Riesling Trocken Erstes Gewächs – meruňky, mineralita, perfektní
3. Kiedrich Turmberg Riesling Spätlese – citron a med, 60 gr/l
4. Kiedrich Gräfenberg Riesling Spätlese – komplexní chuť s výraznější mineralitou, 60 gr/l
5. Kiedrich Turmberg Riesling Auslese – tropické ovoce, působí sladším dojmem než Gräfenberg, 135 gr/l
6. Kiedrich Gräfenberg Riesling Auslese – výborná struktura chuti, 142 gr/l
7. Kiedrich Turmberg Riesling Trockenbeerenauslese – výrazně otevřená ovocná aromatika, 370 gr/l
8. Kiedrich Gräfenberg Riesling Trockenbeerenauslese – pomerančová kůra, mandarinky, skvělá kyselina, 400 gr/l

Něco na té klasifikaci asi bude…:)

Po sladkém nášupu jsme opět vyrazili na výlet. Tentokrát do Burgenlandu do vinařství Kollwentz. Jsou proslaveni skvělým Chardonnay Gloria, ale mě vždycky víc chutnal Sauvignon Steinmühle. Mimoto dělají několik vyjímečných červených vín. Další zastávkou bylo svobodné město Rust jen kousíčk od Neusidlersee. Tady nás již čekali Pepi Schuller MW, Andi Kollwentz, Albert Gesellmann a Josef Umathum a jejich vína.

Absolutně skvělá byla vína z odrůdy Sankt Laurent z vinařství Umathum. Odrůda je přímým potomkem Pinot Noir, má tenčí slupku a bujně roste. Je třeba hojně  redukovat hrozny ve vinici, aby dostatčně dozrála. Výsledek je ale více než příjemně překvapivý. Degustovali jsme ročníky 2003, 1991 a 1992. Krásná kořenitost a ovocnost s dotekem kůže provázela všechna vína, 2003 a 1992 s výrazně zajímavějším chuťovým profilem, 1991 ze studeného roku trochu kulhala ve struktuře chuti. Celkově ale velmi příjemné překvapení! Snad se toho od Vavřince taky někdy u nás dočkáme.  Gesellmann dle očekávání představil své skvělé Frankovky. Aktuální ročník Blaufränkisch Hochberg 2006 se ukázal ve své plnosti a výrazné bohatosti v ovocné aromatice, zatím zde ale dominuje dřevo. Fermentovala v otevřených dřevěných kádích a strávila 24 měsíců v 500 litrových sudech. Její starší sestřička ročníku 1997 ale dokázala, že to je ta správná cesta. Dřevo ustoupilo a ve vůni dominuje kamenitý, minerální charakter, v chuti je stále přítomné výrazné ovocne. Jak ukázala nejstarší z Frankovek ročníku 1990, pár let navíc její charakter nepokřiví, jen se z čerstvého ovoce přesunula do kategorie sušeného ovoce s dominancí švestek a přidává se kořenitý charakter spolu s kůží a tabákem. Skvělá práce. Andi Kollwentz nejvíc přesvědčil svým cuvée Steinzeiler 2002. je to cuvée postavené na Frankovce s přídavkem Cabernetu Sauvignon a Zweigeltu. Dominuje mu černé bobulové ovoce a stále přítomný sud, který je ale v harmonii s dobrou tanickou strukturou vína.

Tento den nás ještě návštěva místních vinařů, kteří jsou proslavení sladkým vínem Ausbruch. Jedná se o víno z hroznů napadených ušlechtilou plísní botrytis cinerea, které se po sběru okamžitě lisují a fermentují v nerezových tancích. Na školení vín se někdy používají dubové sudy.  Vína si uchovávají výraznou svěží a ovocnou aromatiku, zbytkový cukr je vždy v harmonii s výraznější kyselinou. Rozdělili jsme se do skupin po 5ti a vyfasovali “svého” sladkého vinaře. Měli jsme štěstí na Petra Schandla, který se s námi podělil hned o několik ročníků této sladké parády. Nejdřív jsme degustovali aktuální ročník 2010 z hrozný, které byly napadené ušlechtilou plísní pouze z části a to hned z několika odrůd: Pinot Blanc BA (skvěle pitelné díky pikantní kyselině), Pinot Noir BA (nejlepší ze tří vzorků s výraznou aromatikou červeného rybízu) a Cuvée BA (Tramín, Ryzlink Rýnský a Vlašský a Sauvignon). Konečně jsme se propracovali k Ausbruch vínům:

2007 – cuvée RR & RV, skvělá koncentrace, výrazné aroma botrytidy, dobře zaintegrovaný sud, 250 gr/l

2006 - cuvée Furmint & RV, lehce kratší dochuť a nižší komplexita, 280 gr/l 

1999 – první ročník našeho vinaře a také jeden z nejlepších za poslední dekádu na botrytis, cuvée PG, PB, SG, Gelber Muscateler, heřmánek, hrozinky, botrytis, lékarna, kakao, karamel, skvělá kyselina

1973 – jenom RV, víno s příběhem:), sklizeno přesně v den narození našeho vinaře jeho otcem – celkem 400 lahví o obsahu 0,75l dostal jako dárek k nultým narozeninám!, jsou schované pod schody do sklepa a když přijde někdo, kdo si to zaslouží, lahev se otevře – voilá!, naše skvělá degustační skupina složená z  Australanky, Holanďanky, Inda, Češky žijící toho času v Rio de Janeiro a mě si to samozřejmě zasloužila! překrásná aromatika kopřiv, máty, fenyklu a kmínu, v chuti stále mladé a připravené na dlouhou cestu s jemným karamelovým dozvukem

Konečně je to tady!!! Přednáška s Ericem Lebellem, sklepmistrem z KRUGU!!!

Předtím ještě zajímavá přednáška o americkém trhu se vzácnými víny z úst příjemného a vtipného ekonomovinaře Jean-Michel Valetta MW. Jeho rodiče jsou Francouzi, ale on žije se svou hezkou a milou ženou v Kalifornii. Je angažovaný v internetovém obchodu vinfolio.com. Předvedl nám úplně jiný pohled na víno a zajímavé statisky spojené s pohybem vín, jejich množství a distribucí ve světě. Leč…Krug čekal!!!

 Tahle přednáška u mě určitě rozhodla při zvažování účasti. Naštěstí jsme večer nikde neponocovali, takže jsme byli všichni bdělí a lační informací!

Krug má pro mě tak trochu punc tajemnosti a nedobytnosti. Mnohem větší než Premier Grand Cru Classé z Bordeaux třeba. Určitě je to i tím, že se u nás nikdo jeho propagaci příliš nevěnoval a tudíž se s ním dá u nás setkat na degustacích jen velmi velmi málo. Navíc má zcela specifický styl, tak trochu opředený ne tajemstvím jako spíš nejasnostmi. A najednou mám před sebou samotného “chef de cave” neboli sklepmistra. Osobně! Skvělé! Přišli tedy ve dvou, Eric nemluví tak dobře anglicky, takže mu překládál Roman Cans, který se stará o export pro Evropu. To bylo určitě dobře, protože Ericovi odpovědi často doplňoval informacemi mimo “enologický” koncept a informace dával do souvislostí s filosofií Maison Krug.  Po historickém úvodu jsme přešli k degustaci. Ta nejdůležitější informace nebo poselství je, že Krug nedělá “obyčejná vína”. Jejich Grand Cuvée totiž není “normální” brut, který každý dům vyrábí každoročně, jako “běžné” pití.

Pojďme tedy od začátku. Každý šampaňský dům má své běžné víno, které produkuje každý rok. Toto víno tvoří největší objem jeho produkce a zároveň ukazuje kvalitu domu (pokud základní cuvée není dobré, je to špatný dům, který to dobré dává jen do speciality – tedy prestige cuvée, ale na normální kvalitu kašle). Ze zákona musí takové šampaňské zrát minimálě 15 měsíců v lahvi na kvasnicích. Většina dobrých šampaňských domů tuto dobu prodlužuje (alespoň to tvrdí) v průměru dvakrát, tedy na 30 měsíců v průměru. A jejich Grand Cuvée – tedy speciální víno, vyrobené z toho nejlepšího, co ve vinařství mají, pak zraje ještě déle 36 i více měsíců. Základem pro pochopení Champagne je, že pro zákládní šampaňské není určující ročník a ani kvalita sklizně. To důležité – tedy charakter výsledného vína se tvoří ve sklepě mícháním vín z různých parcel a také tzv. vin de reserve, tj starších vín, která se pro tento účel uchovávají (v průměru by se mělo uchovávat cca 30%  z každého ročníku). Na tvorbě výsledného vína se většinou podílí tým složený z hlavního sklepmistra a v dobrém případě majitele vinařství a dalších cca dvou až tří lidí. Ideální je pokud je v týmu i žena (je vždy citlivější na aromata) a také osoba ob generaci, která má dost zkušeností se staršími ročníky a dokáže najít analogii aktuálního ročníku s již proběhlým a poradit s ideálním cuvée. Tento tým je tedy zodpovědný za chuť výsledného vína. Vybraná směs pak putuje do lahví určených k sekundární fermentaci a záleží opět na rozhodnutí sklepmistra a jeho týmu, kdy se vína degoržují a jdou na trh. Zcela schematicky by se dalo říct, že čím delší doba v lahvi na kvasnicích, tím lepší výsledná chuť vína. Tímto se dostáváme zpět k Maison Krug. Jejich jedinečnost tkví v tom, že jejich Grand Cuvée zraje v lahvi 7 až 8 let, tedy ačkoliv je to jejich “nejnižší” kvalita vína (ostatní vína zrají v lahvi ještě déle), i přesto leží v lahvi mnohem déle než většina prestige cuvée ostatních domů.

Mimo základní vína a prestige cuvée (u kterých se mouhou používat starší vína tzv. vins de reserve) mají šampaňské domy možnost ve výborných ročnících vytvořit i speciální tzc. ročníkové cuvée, kde smí použít pouze víno z daného roku. V těchto vínech se samozřejmě více projeví charakter jednotlivých let (na rozdíl od bez ročníkového, tedy Non Vintage – NV, kde se výrobce snaží o konstatní kvalitu).

My jsme nejprve ochutnali výjimečné šampaňské z jediné vinice (velmi vzácné) Clos du Mesnil (1,84 ha)  a to hned ve dvou ročnících 1998 (na trhu) a 2000 (bude se uvádět a trh během měsíce). Je to speicální víno pouze z odrůdy Chardonnay. Ročník 2000 i když je mladší se ukazuje jako přístupnější na pití. Byl to teplý rok i v Champagne, díky čemuž hrozny přirozeně lépe vyzrály a obsah kyselin je celkově nižší. V aromatice se víno projevuje bohatším, ovocným aroma spíše žlutého ovoce (meruňky, broskve, angrešt) a jemnou nasládlostí,v chuti je pomerančová kůra, mirabelky a mineralita. Příjemně pitelné. Ročník 1998 je více klasický a lépe ukazuje místo původu. Aroma je více květinové, s doteky citrusů, po delší době ve sklenici se objevují tóny lanýžů, kokosu a smetany. V chuti je stále dominantní kyselina, víno je přímočařejší s výraznější mineralitou. Potřebuje čas nebo jídlo. Mimo jiné se Krug navrací s ročníkem 2000 ke starému logu.

Clos d´Ambonnay 1996 – 100% Pinot Noir z maličké vinice (0,64 ha). Absolutní jinakost! V aroma jsou třešně, višně, mléčná čokoládá, peckovina, karamel, rumové sušenky, tabák, koření. Na první napití ukazuje brutální kyselinu, po druhém působí hladce a kulatě. Po chvilce se vyvíjí do jahod, malin a jehličí. Opravdové překvapení pro mě, milovníka Chardonnay ( v šampaňském).

V dalším flightu jsme dostali k porovnání ročníková vína 2000 a 1998, v tomto případě tedy může jít o směs různých vinic a tedy i odrůd. Stejně jako u Clos de Mesnil se projevuje vliv ročníku. V aroma jsou máslové sušenky, mandle, citronová kůra, i chuť je kulatá a smetanová. Po chvilce se objevuje ještě dotek koření  a nugátu. 1998 naopak ukazuje víc orientálního koření, v chuti je výrazný grapefruit s troškou medu, v dochuti pak mirabelky.

A po tom všem přišlo Grand Cuvée. Myslím, že to mělo dokázat, že Grand Cuvée je stejně dobré jako všechna ostatní vína…nevím jestli to je ta správná cesta. Přeci jen je 8 nebo 12 let na kvasnicích znát. Panebože! Takové rouhání… Víno je skvělé!!! Něco mezi Clos d´Ambonnay a Vintage. Jemnější stuktura chuti, samozřejmě, ale v aromatice je více ovocnosti a koření, nemůžete mu odolat. A chcete ho pít pořád… a pořád… nezatěžuje, jen dráždí. Měl to být poslední vzorek, leč…Krug Collecton 1985 se najednou zjevil mé sklenici! Taky dobrý…ani už k tomu nemám žádné poznámky…

A pravdu? Ani jednou jsem neplivala! A myslím, že podle ovací to měli všichni stejně:)

Naštěstí byl oběd…champagne je určitě výborný aperitiv… A konečně jsme ochutnali i rosé!!! a bylo ho dost, takže se nám nikomu moc nechtělo znovu do přednáškovího sálu…

Téma bylo “Něco k ekonomice výroby vzácného vína”, velmi zajímavá problematika:)

Poslední tasting byl o Kalifornii. Já jsem se na to moc těšila, protože o těchto vínech moc nevím a nebyla jsem rozhodně zklamaná. naštěstí netrpím tím stihomamem, že dobrá vína se dělají pouze v Evropě a díky tomu jsem si užila skvělá Chardonnay od Kistlera “Vine Hill” 2006, které když víte, že je z Kalifornie je přebarikované… Na druhou stranu má skvělou kyselinu i mineralitu, jemnost a eleganci…co na to říct? Být to naslepo, klidně by to mohlo být Bourgogne, ať si i skalní říkají, co chtějí říkají.

To u dalšího vína byste se nespletli! Sine Qua Non “Whispering” 2002 je klasické jižní víno, plné přezrálého ovoce, manga, sušených bylinke a krémovosti. Rozhodně ale není špatné, jen novosvětské…50 % Rousanne, 30% Viognier a 20% Chardonnay.

Bílá vína ale přeci jen nejsou doménou Kalifornie, proto se přesuneme k červeným. Silver Oak “Bonnys Vineyard” 1984, Mondavi CS Reserve 1987, Dunn CS “Howell Mountain” 1983, Bond “Pluribus” 2003, Turley “Pringle Vineyard” Zinfandel 2000… Mondavi a Silver Oak bych si ihned spletla s Bordeaux.

Den poslední… den zkušební…

Na místo ústní zkoušky bylo nakonec rozhodnuto jinak. Před závěrečnou degustací vín všech pěti 1er Grand Cru Classé Bordeaux, jsme absolvovali písemnou zkoušku. Jednalo se o popis tří vín na slepo, na každé víno bylo deset minut. 

Jak se ukázalo, zatraceně málo, když se vám vína mění ve sklenici, jak se jim zachce, a po tom, co už to skoro máte, zjistíte, že je to něco úplně jiného. Nu což, získat certifákt asi není to nejdůležitější.

Důležité je uvědomit si, co pro nás mohou stará a vzácná vína znamenat, co vše je s nimi spojeno. Nemluvím jen o chuti, že mohou být krásná až nekonečně krásná. Někdy ale i špatná, těsně se držící na hraně nebo už na kraji své životnosti. O tom, to ale není. Absorbujeme s nimi historii, kousek starých časů, které už nikdy nebudou. Filosofii oněch dob, myšlenky, plody mnohem tvrdší práce, než kterou známe dnes. Vůni tehdejšího podzimu, půdy a sklepa. Pijeme-li staré víno, musíme k němu být vstřícní, milí a otevření. Vína jsou jako lidé, mohou nám předat i v pokročilém věku mnoho informací o nás samích, stejně jako naše babičky a dědové. Vše, co jsem se za tento týden naučila, je úcta. K vínům i k lidem. K těm, co mají v sobě vášeň. Jako je Pepi Schuller, Frank Smulders, Anthony Hanson, Eric Levelle, Anne-Marie Fogl a všichni ostaní, které jsem tento týden měla tu čest potkat. 

Když se pije víno, chce to občas zajíst…  A posílat klienty do sousedního Lokálu je hřích :-) Tak jsme vytvořili nabídku, která odpovídá nejen našim možnostem, ale také formátu našeho baru.

Vedle naší standardní nabídky (spočívající převážně ze sýrových kombinací, nakládaného hermelínu, pršutových a uzeninových variací – viz podrobněji zde) nyní nabízíme dýňovou polévku, pohankové palačinky s olomouským tvarůžkem, a nebo něco menšího: nivový dip a chřupavé preclíčky na zobání. Vše vyrobeno námi, vše je ryze české včetně původu. A vše výborně spárovatelné k našim vínům, pochopitelně ! :-) Dobrou chuť !

Myslím, že Praha tu akci zazmamenala. Soudě podle mnoha známých tváří či jmen, které bylo lze v Karlíně dnes potkat. A myslím, že se Praha příště zase vrátí. Nádherný den umožnil lidem si tu sobotu vpravdě užít. Žádný přihlouplý trh s tretkama, nábrž piknik jak se patří. Pod taktovkou citlivého organizátora. Tenhle časopis se projevil inteligentně. Parádní muzika, nevtíravé moderování nevtíravého programu. Trávník plný odpočívajících a lebedících si lidí na dekách, spousta kočárků, capartů, vůně grilů, chutě a slin sbíhání vyvolávající lákadla ve formě nejrůznějších sýrů, masíček, cukrátek, piva i vína. No, to víno bylo vlastně jen od nás, zato ho bylo hodně a bylo dobrý :-) Aspoň teda soudě podle toho, že až do půl sedmé večer si ho pořád chodili k nám kupovat. A podle vyprodaných zásob, pro které jsme museli dvakrát k nám do sklepa.

Díky Apetite, časopise o dobrotách s chytrými a myslícícmi organizátory. Po dlouhé době zase jedna fakt fajn akce !

Zveme vás na 1. kulinářský trh časopisu Apetit – Apetit piknik - který se koná v sobotu 1. října 2011 od 10 hodin na Karlínském náměstí v Praze. Zakoupíte a ochutnáte tam domácí speciality připravené skvělými kulináři a farmáři, kteří byli vybráni redakcí časopisu Apetit. Můžete se těšit na dobroty z masa, koláče, sýry, pečivo, rozmanité sladkosti, domácí pivo či čaje… Každý z vás si najde to své.

Vinograf bude mít ve svém stánku spoustu dobrých vín a to nejen tichých, ale také šumivých! Bez těch se správný brunch (nebo odpolední svačinka) – ani v Karlíně ! rozhodně neobejde!

Vstup na piknik je zdarma.

Jak na to? ? Domluvíte si termín, vyberete si oblíbeného barmana (nebo vám ho doporučíme), přijdete, koupíte si náš sekt dle vlastního výběru, pod odborným vedením ho “seknete” a vypijete si ho :-) Toť vše.

Absolvent kurzu si odnese písemně zpracovanou metodiku sabráže, znalost všech zásad a předpokladů úspěšné sabráže (ať už jde o bezpečnost, techniku sekání, sekací nástroje, přípravu lahve atd) a certifikát “SEKÁČ VINOGRAFU“.

Máte-li zájem, prosím napište nám na adresu bar@vinograf.cz., ozveme se Vám a domluvíme podrobnosti.  Během září nebo podle dohody už budete sekat sekty jako profík !

Sabráž je pitomost. Sabráž je snobárna. Sekat sekt sekerami je barbarstvo… Sabráž je vysoce nebezpečná hra. Sabráž je jen atrakce. Sabrage je plýtvání. Seknout víno šavlí nebo čímkoli jiným může jen na mol opilý carský důstojník nebo buran, který se nikdy nedřel s motykou ve vinohradu a nesetřásal kaly…

To jsou některé reakce, které jsme sebrali po rozeslání pozvánky na sabráž dne 9.6. s Martinem Prokešem (PROQIN). Překvapilo mne, jak negativně se vyjadřujete o této sice poněkud okázalé leč oblíbené technice otvírání láhve šampaňského šavlí. Vždyť sabráž sklízí většinou ovace účastníků a pištění dam na slavnostních či furiantských večírcích. Sabráž dokonce doznala takové obliby a atraktivnosti, že jsou v ní organizována mistrovství a sekáči hrdel sektů se předhánějí v neobvyklosti nástrojů, jimiž hrdla sektů stínají.

Určitě nemá smysl sepisovat nějaký komplexní edukativní textík o sabráži, jejím vzniku a tradicích, protože stačí zabrousit na wikipedii a na různé wineblogy, kde je k sabráži napsáno mnohé. Přesto jsem se rozhodl přidat pár postřehů, protože ve Vinografu se sabráž v poslední době naprosto rozmohla. Díky nadšení některých našich barmanů se z toho stala dosti bujará zábava poměrně často ozvláštňující “okolopůlnoční” scénérii Míšeňské ulice, když halasící, ovíněný a své komentáře hojně pokřikující hlouček sleduje, kam náš barman láhev namíří, jak si nachystá sekáček, nůž či sklenici a co se dál stane s tou partičkou turistů, která je zrovna v dostřelu !

Zizilda soustředěně seká, korek letí, obecenstvo natěšeně přihlíží a zábava proudí…

Narozdíl od senzacechtivých pijáků musíme my, co držíme v ruce stínaný sekt dávat docela bacha. Sabráž je vedle své nesporné atraktivity docela nebezpečnou zábavou, zvláště když se provádí na ulici a v blízkosti našich hostů. I proto naši barmani prošli soukromým kurzem Jakuba Krále, mistra sommeliera nad mistry, který nám nejen interně radil jak sekty servírovat a prezentovat je hostovi, nýbrž nás také učil sabráž.

Existuje několik jasných zásad, které by se neměly porušit:
1. sekt je třeba řádně připravit, do čehož patří i určité šetrné nakládání s lahví, vychlazení a ošetření “sekací dráhy” na lahvi.
2. zásadně mířit lahví někam, kde v dosahu dejme tomu 15 metrů není nic, co by mohlo být poškozeno letícím sklem, a to rozhodně v úhlu 180° od sabrážujícího
3. sekat sekt v kvalitní láhvi. Tzn. – čím dražší víno, tím větší vyhlídky na bezproblémovou sabráž,
4. sekání provádět vhodným, osvědčeným nástrojem. Je sice vtipné zkušet to třeba mobilním telefonem, ale…. bezpečné to není,
5. po několika marných (byť kvalifikovaných) pokusech je třeba vzít jinou láhev – některým se prostě nechce a nic dobrého to nevěstí,
6. pokud se máte rádi, tak nejen že se nenechate zažalovat za střepem vystřelené oko pokukujícího opilce, ale ani si nenecháte amputovat prst nebo vlastní oko. Takže ochranné pomůcky: minimálně rukavice a brýle!

Co se asi právě teď děje s tou rukou, která se bezmocně ocitá v epicentru skelné exploze?Vyzkoušel si to náš sommelier Petr Střecha. Rád vám to někdy poví…

Na téhle láhvi bylo od počátku jasné, že není moc kvalitní. Levný zkušební sekt (nákup za 89 ,- Kč v Albertovi) praskal jak se mu zlíbilo. 

 Loading ...

Možná víte a možná jste už leccos zalechli… A možná jste ještě neslyšeli. Každopádně v New Yorku se dává do pohybu prvními krůčky zajímavý český gastronomický projekt. Klára je u toho a tak vám přinášíme pár prvních střípků přímo z “kuchyně” v rozhovoru s ní (poděkování společnosti Skype Limited :-). Klára tam před dvěma týdny odjela, aby tam během necelého měsíce předala své zkušenosti a um a pomohla nastavit chod této zajímavé restaurace, kterou budeme sledovat.

V: Ahoj, jaký tam máš počasí?
K: Ahoj, děsný vedro.

V: Dobře ti tak… Takže to ale vypadá, že ses po skvělém a úspěšném projektu Vinograf teď vrhla udělat gastronomickou díru do New Yorku ? :-) Jak se to tam vůbec jmenuje?
K: Jmenuje se to tu Hospoda. Tu díru tu dělá Tomáš Karpíšek :-)

V: Jmenuje se to Hospoda?
K: Jo.

V: Aha…
V: A o co jde?
K: O restauraci založenou na na Plzeňském pivu, resp. na degustaci Plzeňského piva čepovaného čtyřmi různými způsoby: klasická hladinka (creme urquell), šnyt (slice), mlíko (sweet) a čochtan (neat).

V: Lahodná píseň pro “hospodsky hrdé” české ucho :-). Zjevně to ocení i příznivci Lokálu, pokud nechtějí na svých stravovacích návycích nic změnit v případě, že se náhodou ocitnou v NY :-) A kdo to celý vymyslel a komu to patří?
K: Vlastní to AMBI New York,  321 E 73rd. A není to jako Lokál, nebo snad jen trochu.

V: No tak jo. Zase trochu napřed před konkurencí, jak se zdá :-) Hospoda už jede?
K: Je otevřená už od 23.5, zatím jen na večer. Od 4 do 6 hodin je k dispozici 5 drobných jídel k pivu: nakládaný hermelín, utopenec, pražská šunka s vejcem atd. Od 6 hodin pak začíná  standardní provoz restaurace, od zítřka se začíná podávat i degustační menu šéfkuchaře o 7mi chodech.

V: Počkej… fakt? No to právě všedchny zajímá – jako co si to maj představit.. Lokál s degustačním menu? Není to blbost? Jakože kočkopes Lokál/LaDegustation?
K: Myslím, že je to v pohodě, nepůsobí to rozháraně. Je to prostě zase jiná hospoda, jiný prostředí, jiný očekávání od lidí a tak. Kdo nemá fantazii, bude muset přijet :-)

V: Pověz mi něco k jídelnímu lístku…
K: Dělí se na tři sekce:  “Z trhu“, “Šéfkuchař doporučuje” a “Česká jídla v ‘nové’ podobě“. Vinný lístek se teprve tvoří, proto tu také jsem. Nejbližší cílový stav je 200 vín se zaměřením na střední Evropu, případně evropské regiony s chladnějším klimatem podobným našemu. Česká vína se snažíme dostat do NY také, což ale není úplně jednoduché. Párování jídla není založené jen na vínu ale také na pivu a na cideru, mimo to bude na našem lístku i selekce lokálních vín.

V: A kdo tam vlastně pracuje? Samí Češi? Nebo jaké národnosti?
K: Na place pracují domorodci, Čech, Slovák, a různý Mexičanani, ale moc se to tady tak nebere. Prostě jde o to, aby tu byli lidé, kteří jsou dobří a chtějí se něčemu naučit.

V: Kdo je v kuchyni a kdo je manažer restaurace? Někdo zkušený?
K: Kuchyň vytvořil Olda Sahajdák, který sem jednou měsíčně pár dnů dohlíží, jinak  kluchyni šéfuje Marek Šáda z LDBB. Hlavním manažerem restaurace je Filip Trčka, který manažersky byl i u vzniku a rozjezdu LDBB. Na place s ním ještě pracuje Vita, Češka, která si vzala Američana a bydlí tu.

V: OK, a ty se tam teď snažíš postavit nějaký sommelierský tým…
K: Ano. Pracuju s Vanessou, je sommelierka, zatím je tedy jen jedna a uvidí se jak se to bude rozjíždět s vínem a párováním. Má  zkušenosti jak s evropským vínem, tak i – nebo hlavně – s dodavateli vín do hospod, což je pro mne obrovská pomoc, protože jinak bychom se museli probírat spoustou „špatných“ dodavatelů, navíc se se všemi zná osobně, takže degustace jsou ovolněné a neformální, což pomáhá a “odsejpá to”.

V: A jaké je tam okolí, co je to za čtvrť, jak je vymyšlená návštěvnost, kdo tam bydlí a co je tam za konkurenční hospody?
K:  Je to upper east side, spíš klidná čtvrť se střední vyšší třídou, žádný úplně pařmeni:).  In hospody jsou  spíš v downtown, i když už máme reference, že se o nás ví i tam, na naše pivo a na způsob, kterým ho podáváme, tu zatím dost koukají jako puci :-)

V: Bezva, takže lze očekávat, že Hospoda posune úroveň pivní kultury i v New Yorku :-) Pracuješ už dlouho v top gastro a jak teda hodnotíš jídlo, servis a potenciál tohohle projektu?
K:  Jídlo je skvělý, myslím že rozhodně předčí očekávání běžného hosta. Osobně si myslím, že se může srovnávat s většinou „dobrých“ hospod ve městě, servis je „přátelský“ v duchu Lokálu a potenciál je rozhodně vysoký.

V: Dobře, pojďme k tvojí práci. Nejsi tam zrovna jen na skok. Co je tvým úkolem?
K: Měla bych pomoci nastavit systém ve vinném a pivním a vlastně jakémkoliv párování, protože s tím mám zkušenosti z LDBB, a pak pomáhám Vanesse s výběrem vín ze střední Evropy, protože je dobře znám. Stavíme vinný lístek.

V: Co, resp. jak to všechno tam vlastně děláš a řešíš?
K: Hodně degustujeme, ale jinak vlastně nastavujeme celý servis degustačního menu ve spolupráci s kuchyní a managementem.

V: Koho co učíš?
K: Vanessu spíš praktické věci, mělo by to na ní být postavené, až odjedu. Tzn. vnitřní systém atd. Pak učím i Sáru, která je na začátku své sommelierské cesty, ale je moc příjemná a víno jí baví. Tu učím všechno :-)

V: Hm. No a to pořád pracuješ?
K: Ne, ale je třeba se přizpůsobovat různým fázím příprav a prvních kroků, kterými Hospoda teď prochází. Z počátku jsme čekali na nástup sommelierek, teď naopak s nima budu nějaký čas na place, abych je naučila a vedla je při práci s hosty.

V: A jak teda trávíš čas celkově?
K: Jsem hodně v práci a když to jde, chodím po NY, tady se totiž zásadně chodí, nachodím o víkendu tak 20 km:-)

V: Hustý ! Nejezdí se v NY náhodou taxíkem? Máš na něj?
K: Mám :-) ..ale tady se chodí:-)
V: Počkej, Američani jsou přece tlustý, tak nechoděj ne?
K: No v NY jsou všichni docela hubený, tlustý jsou prý všude jinde:)

V: No a co děláš ty, abys nebyla? :-)
K: Chodím:-) … no a taky běhám v Central parku a pak si chodím zaboxovat, což je teda fakt super!

V: A co ty, Češka s černým páskem? Už jsi tam natloukla černejm kickboxovejm hromotlukům? :-)
K: Tréninky jsou tu kratší a hutnější, než jsem zvyklá, je to celkem zabíračka :-) ..tak jak má bejt … Celkem se dá říct, že návštěvníci - ti co sem chodí trénovat - nemají moc dobrou boxerskou úroveň, ale trenéři jsou tu fakt výborný. Jinak obecně na okraj: všichni tady všude pořád chodí oblečený na sport, ale nikdo není zpocenej… divný :-)

V: Tak jo. Poslyš a jakej to na tebe teda celý dělá dojem? Přece jen New York je pro leckoho vysněná destinace… Já mám např. představu, že jsou tam nejlepší vinný bary na světě :-)
K: Zvláštní je, že mi připadá jako bych tu byla už rok, všechno je tady tak nějak samozřejmý, na ulicích jsou úplně normální lidi :-)

V: A co ty newyorský vinný bary? Obstál by tam Vinograf?
K: Vinograf se bát nemusí :-).. Kupodivu tu ale není moc takovýchto vinných barů s širokým výběrem vín. V každém se tu vaří normální jídla, třeba malý výběr ale standardní jídla jako je hamburger, salát atd. Mají ale úplně maličký kuchyně, asi to není takový problém jako u nás, mít kuchyň podle předpisů. Třeba kuchyň co máme my ve Vinografu (mikroskopická a nabitá – pozn V.)  je na místní poměry velká… Jinak tady se “jede” ve Francii a v Itálii a taky ve Španělsku, americká vína aby člověk dlouho a dlouho hledal. Většinou má každý „vinný“ bar tak 16 vín na ochutnání a na lístku dalších 50-100 vín. Lidi ale spíš chodí na jídlo a víno než jen na víno… Downtown jsem prošla skoro celý…:)

V: Myslíš, že si odtamtud něco přineseš domů do Vinografu? Myslím profesionálně….
K: Myslím, že u nás v baru děláme všechno líp než oni, s vyjímkou Terroir Tribeca, ty jsou teda o dost dál.

V: Tak to tam omrkni a něco na ně vymyslíme :-) A přivez něco na ochutnání!
K: …no jasně :-)

________________________________
a ještě Klářiny neworské fotostřípky…

Prvních pět nejúspěšnějších vín z 18 zúčastněných vzorků testovaných rosé v MF Dnes zakoupila redakce deníku u nás ve Vinografu. Pochvalme se tedy: jistě i proto tenhle test dopadl výrazně lépe, než ten v r. 2008, protože na celkový výsledek spotřebitelských testů vín má vždy vliv hlavně úroveň práce s vínem v konkrétním prodejním místě (tj. výběr portfolia a jeho správné skladování). Test vín v MF Dnes není jen testem vín, ale také prodejních míst. Špatná starost o víno před prodejem poškozuje nejvíc vinaře - ti to ale ještě pořád dost podceňují…

Jako účastník redakčního testu doporučuji pozornosti materiál v MF Dnes ze dne 20.7. o růžových vínech. Redakce se rozhodla uskutečnit (již po druhé) test tuzemských růžových vín. Jak známo, MF Dnes (úsilím redaktorky Hanky Večerkové a ve spolupráci s lidmi z pořadu Černé ovce v ČT) víceméně pravidleně provádí testy různých (nejen potravinářských) produktů, včetně  vín. A výsledky bývají zajímavé, i když je nutné se nad nimi (a nad celou problematikou testování) v případě vín trochu zamyslet.

Za prvé je třeba vnímat, že v MF Dnes jde o tzv. SPOTŘEBITELSKÉ TESTY, což právě u vín (na rozdíl třeba od lednic nebo pracích prostředků) je zcela zásadní okolnost mající vliv na výsledek hodnocení… a dvojnásob to platí u vín růžových ! Proč? Jde totiž o způsob výběru vzorků, které do hodnocení vstupují. Redakce se v přípravě testu vždy nezávisle a podle určitého klíče rozhodne, že zakoupí vína na různých místech na trhu. Pokud možno tak, jak je kupují “obyčejní” spotřebitelé, tedy v obchodech, kde se víno prodává a kam si pro láhev člověk skutečně zajde. To je z hlediska cíle spotřebitelského testování naprosto pochopitelné a logické, avšak pozor - na zákazníka to klade nárok navíc: posoudit další faktory, které mají na výsledek testu vliv, aniž by z testu a priori vyplývaly. Především jde o to, co se děje s vínem v období mezi opuštěním vinařova skladu a okamžikem, kdy vám jej prodávající vloží u pokladny do tašky a odnesete si ho domů. Tedy během skladování, jehož podmínky jsou bohužel často naprosto tristní a víno doslova popraví, nebo jej zásadně poškodí.

Právě v tomto tkví zásadní odlišnost testů MF Dnes od soutěží, jak je znáte např. z časopisů Vino Revue, Wine & Degustation a dalších, neboť tam je výběr vín určený zcela jinak: výrobce nebo dovozce pošle do soutěže jen víno, které sám uzná za vhodné. Jedná se tedy o vína vždy dobře a odborně ošetřená při skladování a dobře připravená na soutěžní klání. Z tohoto pohledu spotřebitelský test více vypovídá o stavu trhu s vínem a více o konkrétním prodejním místě, a trochu méně o samotných kvalitách vinaře či vína jako takového (zatímco u zmíněných soutěží je to právě naopak).

Tento jev se výrazně projevil už na jaře r. 2008, kdy proběhl první test rosé (zveřejněn v 28.5.2008). Výsledky najdete ZDE. Test doslova vyděsil mnohé konzumenty i odborníky, a redakce MF Dnes si to od vinařů docela “slízla”. Nezaslouženě ovšem – vždyť kdo by na trhu čekal 3 nebo 4 roky stará rosé, nota bene od relativně zvučných výrobců. Taková vína na trhu vůbec už neměla co dělat. Což ale také znamená, že některé vzorky kdesi ležely několik let, a to v podmínkách, které neznáme. Z hlediska spotřebitelského testování to byla výborná informace, z hlediska konkrétních vín (či vinařů) tragické sdělení… Výsledkem byl titulek “Růžová vína v obchodech? Někdy katastrofa, říkají odborníci…“.

Už tehdy se ukázalo v plné nahotě, jak důležité je, aby si vinař hlídal osud svých vín i po té, co je prodá do distribuce a jak ho může poškodit, když ztratí nad víny určitý dohled či kontrolu (nebo když si přinejmenším nepohlídá, i když je to těžké, komu vlastně víno určené k dalšímu prodeji prodává).

Umí naši vinaři rosé?

Toť tedy jeden zajímavý aspekt testu. Druhé, čeho si chci všimnout, je diskuse, která se objevila již na samotném hodnocení mezi degustátory a odrazila se i v textu MF Dnes: o kvalitě českých rosé. Projevil se totiž podstatný rozdíl v přístupu mezi hodnotiteli s orientací na tuzemsko a mezi těmi, co mají zkušenosti spíše se zahraničím. Ti první přirozeně hodnotí rosé v duchu toho, co si náš tuzemský trh žádá a též toho, v čem si Morava (Česko) stojí jaksi “od přirození” dobře. Tj. především šťavnatosti, lehkosti, ovocitosti a spíše nízké (světlé) barvy vína. Hodnotitelé se zahraniční preferencí naopak mnohem více oceňují vína s minerální strukturou, s nižší resp. nedominující kyselinou a vína, která ovšem mají gastronomický rozměr, tj. širší záběr v možnostech snoubení s jídlem. Která se vlastně (z tohoto pohledu) mnohem více blíží “konvenčním”, tj. červeným nebo bílým vínům.

Měl jsem to štěstí a příležitost ochutnat stovky růžových vín, desítky nebo možná stovky typů těchto vín z celého světa. A nabyl jsem přesvědčení, že disciplína hodnocení rosé je extrémně těžká, možná vůbec nejtěžší, protože rosé má výrazně širší spektrum projevů, než jiná vína. A hodnocení rosé je komplikovanější v tom, že u dané škály nejsou prakticky nikdy k dispozici informace, z jaké odrůdy je hodnocené víno vyrobeno (na rozdíl od vín jiných, kde je hodnocení přirozeně zúženo vždy na konkrétní odrůdu, popř. na původ vína určující jeho odrůdovou skladbu).  Hodnotíme tedy víno, o němž předem víme jistě jen to, že je růžové; zbytek musíme analyzovat sami.

I proto se nepřikláním k závěru, že naši vinaři neumí vyrobit kvalitní rosé jen pro poznatek, že “příliš nevydrží”. Je třeba si totiž uvědomit, že rosé se u nás vyrábí v podmínkách relativně vyhraněné poptávky (kde panuje klišé, že to správné rosé patří pod slunečník v parném létě), a také v celkovém klimatu masivních mediálních kampaní Vinařského fondu (např. Růžové.cz).  Profil většinově produkovaného rosé a preference klientů se pak logicky jasně vyhraňují určitým směrem a tomu se podřizují i technologie výroby (“na rychlé vypití”). Přesto ale znám vinaře, kteří vyrábějí česká rosé jinak a jsou schopni technologicky pracovat s nimi způsobem, který víno připraví nejen na první jarní svěží a voňavé dny, ale i pro sváteční příležitosti nebo vánoční stůl.  Vždy je také nutné mít na paměti, že naše vinařské polohy jsou umístěny na samém severním okraji světové vinařské produkce a naše rosé jsou proto určitým způsobem stylově “přednastavena” . Osobně jsem ale velkým optimistou, když se ohlédnu za výrobou rosé před např. 3 nebo 5 lety. Pokrok v technologiích, a především ve vzdělanosti vinařů v oblasti rosé je obrovský (máme dokonce odbornou pravidelnou specializovanou vinařskou konferenci o rosé s mezinárodní účastí). Dnes už je občas na trhu možné vidět růžová vína nefiltrovaná, vína s těžkou minerální strukturou, vína zcela vybočující z běžného “růžového klišé!. Vinaři experimentují a hledají nové výrazy.

Každopádně se mi ale i z této debaty trochu ztrácí reflexe toho, že spotřebitelský test nemusí příliš vypovídat o vínech samotných, nybrž hodně o okolnostech jejich “životní cesty” na pijákův stůl.  

Etika na etiketě

Třetí aspekt testu, který chci zmínit,  je poněkud kontroverzní a obzvláště pikantní. Popis problému naleznete ZDE. Stručně řečeno, do hodnocení bylo zařazeno víno vysoko oceněné v zahraničí a v našem testu relativně propadlo. Při bližším ohledání pak organizátor zjistil, že láhev, kterou do testu vybral, má jiné číslo šarže než úspěšný vzorek ze zahraničního hodnocení. Tento fakt zapříčinil podle mého velmi silný titulek ”Stejná lahev může skrývat úplně jiný nápoj“, což považuji za celkem hrubé zjednodušení problému, snad dokonce nehodné slovutnosti redakčních testů MF Dnes. Pochopitelně, že vinařský zákon umožňuje značit stejná vína různých šarží jednou (stejnou) etiketou (míním tu přední), což ve finále ovšem může znamenat, že se někdo občas cítí spotřebitelsky oklamán (zcela to chápu - kdo by četl zadní etiketu a zjišťoval a porovnával jakási složitá čísla). A ano – odsouzeníhodná praxe některých výrobců, kteří tuto skutečnost zcela záměrně zneužívají, je obecně známá už léta (jde o případy, kdy vinař vyrobí v malé šarži víno, které pak přihlásí na soutěž, kde získá ocenění, později však distribuuje pod stejným označením a s puncem medaile vína vyrobená ve velkém, avšak s poněkud jiným výsledkem v lahvi). Podstatné však je, zda vinař takový produkt podvodně vydává za medailové víno, nebo nikoli. Ač pro obhajobu vělkých výrobců obvykle nemám mnoho důvodů, musím se nyní zastat Zámeckého vinařství Bzenec; k žádnému vydávání za jiný nápoj zde nedošlo. To spíše redaktoři přehlédli nenápadnou, avšak podsttanou okolnost, což by se jim stát ve veřejném testu podle mého nemělo…

Přesto případ ukazuje na problém. Změnu snad může přinést jen úprava vinařských právních předpisů, po které však vinaři pokud vím nijak zvlášť nevolají, a to přesto (viz tento případ) že je to samotné poškozuje (nikoli jen spotřebitele). Řešení nemůžeme čekat od individuálních výrobců, protože kdo by snad jako první masochisticky pestrobarevně označil svá vína jako “jiná než ta, co vyhrála”, tak by si uškodil v porovnání s ostatními. Proto musí zasáhnout systém.

Vyjádření ředitele Vinařského fondu Machovce o porušení etiky výrobcem, v rozhovoru pro pro Idnes.cz, člověka kvalifikovaného,  v tomto případě považuji za poněkud  oportunistické a vpravdě neetické. A také poškozující, neboť jeho mediální vliv je – bohužel - nezanedbatelný. Co mne trochu zaráží je kritika redakce deníku, která by dle mého názoru měla podstatu problému pochopit a najít vhodnou formu upozornění na problém spotřebitele, než se trochu povrchně obout do jednoho vinařství.

Růžová vína však jsou i přesto skvělým “vinným druhem” a jejich test ukázal, že s nimi pracujeme na obou stranách výrobně-spotřební barikády čím dál lépe a zaujatěji :-) Což je dobře.

A proto   …

Není to ani pár dnů co mne inspiroval jeden můj dobrý známý k tomuto minitextíku s minivideem a minianketou pro vás :-).  Známý se mnou často rád konzultuje svůj výběr vín a různé vinné zážitky. Tentokrát se přiřítil, a s nadšením ve spěchu cosi lovil z útrob tašky. Moc mu to nešlo, a tak mi v mezičase sděloval: “Hele, dostal jsem skvělý víno, děsnou šišku !  Má to samý medaile a je to prej vynikající od nějakýho výbornýho mladýho vinaře. Musím ti to ukázat“. Mezitím ulovil, a začal tahat za hrdlo ven tmavou lahev. No – tmavou, leč s oslnivými odlesky, řekl bych…

Vytáh Dufka, zatímco dodal: “No tak se na to podívej… ” a vítězoslavně mi před nos nastavil víno v lahvi s pestrou vinětou obklopenou nejméně osmi medailovými nálepkami v barvách od staniolově stříbrné přes celou duhu až po stanilolově zlatou. Každá nálepka pochoptelně  značila vysoké ohodnocení z některé z vinařských soutěží. Asi proto už tentokrát nedodal jindy obvyklou otázku “Co myslíš?” Prostě nálepky zabraly.

Podotýkám důrazně, že mi teď vůbec nejde o vína  ani o žádného vinaře (zmíněného Dufka či Žůrka – kterého jsem zcela náhodně vybral pro videoilustraci tohoto tématu), ale čistě o jev “olepování lahví”, abych to tak nějak nazval. Můj vztah k tomuto jevu vůbec nehci ventilovat, protože nechci nikoho ovlivňovat (ignorujte prosím i pejorativní název článku a videa) a rovnou vám nabídnu anketku. A na její výsledky jsem ovšem opravdu zvědav, protože věc není vůbec jednoznačná. Proč? Protože:
1. nikdo nezná všechna vína ani všechny vinaře, aby si snadno vždy vybral
2. každý potřebuje vodítko pro nejlepší víno v rámci své peněženky
3. když není kdo by poradil, zbývá znalost údajů na etiketě
4. když znalost chybí před plejádou lahví na reagále, rozhoduje intuice, resp. reklama, tj. prezentace láhve.

No a jsme u toho: placka na lahvi může rozhodnout. Marketingově zdatný vinař to ví a lepí. Někteří vinaři však zásadně nálepky na láhve nedávají, neb je jim to nepříjemné (nebude se chlubit plackama), nestetické (každej pes jiná ves - von se dělá s etiketou a pak to má polepit něčím úplně mimo mísu), nepraktické (představte si, že každou lahev musíte znova vzít do ruky a olepit jednou, dvakrát, osmkrát…) a po čertech drahé (nálepky si od pořadatele soutěže musíte vždy draze koupit). Navíc někteří vinaři ani soutěžím (hodnotitelům) nevěří, proto tam vína vůbec nedávají, ačkoli jsou špičková. No a někteří jsou příliš hrdí (buď ti chutná nebo jdi, na tom nálepka nic nezmění!).

Faktem je, že u většiny těch nejlepších vín a vinařství se s tímto typem marketingu nesetkáte… to jen tak na okraj :-).

No a jak to tedy máte vy?

 Loading ...

39 dnů před kolaudací se začíná tohle vinařství docela vyloupávat… Ve finále toto celé bude zakomponované do terénu, střecha bude pokrytá zeminou (copak tam asi poroste?) a vidět bude jen přední stěna a nahoře degustační místnost. Jste taky zvědaví?

Více v minifotodeníčku  zde

JIŽ DNES VEČER, 20. ČERVNA 2011, 18:30