Zajímavej chlapík, tenhle čokolatér Daniel. Nenápadnej… člověk by ho přehlédl… a když začne mluvit, zprvu vám klidně mysl odběhne k vlastním myšlenkám… Přesto vám zaručuju, že po krátké chvilce přijde okamžik, který vás vrátí zpátky. Nejdřív zpozorníte, pak se vám začnou rozšiřovat zorničky a bezděčně vyloudíte překvapený výraz… Podle nátury někomu poklesne i brada (jako mně) a dojde vám, že  máte před sebou profesionála, který o “tom svém” hodně ví. Jednoho z těch vzácných, co nikdy nejdou po povrchu a své znalosti i dovednosti nabyli tvrdou prací kombinovanou mimořádným talentem. Tihle lidé mě fascinují. Míjíme je na ulici a vůbec nevíme, že jsou to právě oni, kdo náš svět opravdu někam posouvá…

Kromě toho je pan Syrový vtipný pán, s kterým si máte pořád co povídat. I když pominete téma čokolády, baví vás sedět s ním a mluvit. U mě je to rozhodně i tím, že jaksi máme společnou lásku k chutím a vůním, jakož i k hodnotám jako je terroir, lidská práce, tradice, kvalita… Obdivuji tyhle lidi a jejich odbornost a odpovědnost. A tak jsem díky panu Danielovi s překvapením objevil, že čokoláda je další z těch produktů či spíše oborů, které lze (je nutno) studovat celý život - stejně jako víno, koňaky, doutníky, sýry, kávy a jiné podobné fenomény, skrzevá které můžete procestovat celý svět a poznat osudy mnoha lidí, s nimiž přitom leccos sdílíte. To mě fakt baví !

S panem Syrovým jsme natočili video. A přitom jsme objevili i jednu božskou čokovinnou kombinaci, která vzala dech i jemu :-) I když je video delší než říkají všechny myslitelné poučky o pozornosti diváka, nedalo nám to toho moc vystřihovat… podívejte se  a hlavně přijďte ochutnat!

Pokud vás zaujme pan Syrový a jeho parta, pokračujte klidně na adrese http://www.xococlub.cz/ !

 Loading ...

Když jsem si dnes otevřel poštu, vypadly z ní na mě dvě zajímavé zprávy. Obě svědčí o excitaci politického pnutí na pozadí našeho vinařského “nebe”. První zpráva: kandidatury na předsednictví Svazu vinařů ČR se vzdal dlouholetý vinařský úředník ing Jiří Sedlo. Jeho osobní prohlášení najdete zde. Druhá zpráva: Svaz vinařů považuje za důležité před zítřejší valnou hromadou explicitně obhajovat potřebnost Vinařského fondu – stanovisko zde.

Dovolím si malý komentář. Politické pnutí mívá dvě roviny, jedna je ideová a druhá je ekonomická. Ve vinařské praxi se tyto dvě přímky (a hodně dalších křivek) protíná v bodě zvaném Vinařský fond. Zjednodušeně řečeno, VF je zákonem zřízená instituce, která má za úkol spravovat určité prostředky určené pro vinařství. Dejme tomu, že cíl činnosti VF je zejména marketingový, což je podpora různých aktivit, aby se lépe prodalo víno. Potud zní ta idea krásně. Jak už to však bývá, krásná idea je przněna praxí, neboť zelený je strom života a v něm se pohybují výhradně lidé mnoha zájmů a možností. Takže Vinařský fond je třeba vidět hlavně jako vlivnou instituci, která rozděluje peníze, na které si brousí zuby kdekdo, hlavně mocní hráči (ti ostatní jsou přece jen zvyklí si vydělávat hlavně vlastní prací).

Proto v jeho orgánech sedí především politici a zástupci velkých vinařských firem, neboť to jsou lidé s vlivem, který chtějí pochopitelně rozvíjet. No a protože zákon je napsán tak, že do orgánů VF své zástupce nominují vinařská profesní uskupení (další krásná idea), které pak jmenuje ministr, je důležité pochopit roli Svazu vinařů ČR a jeho velkou nevoli pro vznik vlastní konkurence. Ne náhodou mnoho zmíněných křivek spojuje lidi v představenstvu Svazu vinařů právě se jmény radních Vinařského Fondu. Tím se totiž kruh uzavírá a ve výsledku je tu setrvale asi tak 12 až 15 jmen, kteří dlouhodobě ovládají toky oficiálních peněz do vinařství v ČR.

V tomto úhlu pohledu blednou veškerá prohlášení a důvěryhodnost stanovisek, která obhajují existenci Vinařského fondu a dobré úmysly Svazu vinařů ČR. A v tomto úhlu pohledu je třeba vnímat důležitost vzniku Vinařské Asociace i odstoupení pana ing. Jiřího Sedla z kandidatury na předsedu SVČR na další 4 roky (byť za tím vidím spíše nějakou novou prasárničku než náhlé prozření úředníka dobře etablovaného v pevných klientelistických strukturách).

Je pro mě hodně zajímavé si přečíst vlastní 4 roky starý text, na který jsem při hledání na internetu včera narazil zde.  Jsem moc rád, že se k současné Vinařské asociaci přidávají další a další vinařské subjekty, protože to de facto znamená, že tyto vinaři a firmy se pokoušejí o vyrovnání vlivu na finanční toky ve vinařství. Jejich snaha o zrušení Vinařského fondu je pochopitelná, správná a žádoucí (viz Debata Petra Marka a Franty Mádla v Českém rozhlase). Franta Mádl (který v této debatě nevyslovil jediný argument) byl jedním z “úlovků” Iniciativy 2008, kterou jsem se před 4 lety spoluzaložil a která se snažila popsaný stav změnit. Jednalo se o uskupení vinařů, kteří připravili program rozvoje pro Svaz i kompletní kandidáty do funkcí Svazu vinařů, a to jako alternativu k tehdejší zavedené cestě. V podstatě jsme se snažili ovlivnit ustálené mocenské vazby a rozbít status quo. Situace však tehdy nebyla zralá a vinaři to plně nepochopili, i když se nám tehdy podařilo – jak se zdá – založit základy pro dnešní (zatím nadějné) změny. Z tehdejších našich kandidátů se do orgánů Svazu vinařů dostal pouze Františk Mádl, Jožka Valihrach a Hynek Holánek. Jak to dopadlo s jedním z nich si poslechněte v odkazu na zmíněnou Debatu. Podle mého Franta Mádl buď úplně zblbnul nebo podlehl nějkým chimérám či tlakům. Mimochodem,  jeho vinařskéhu umu si velmi vážím, ale hrozně rád bych si poslechl jeho vysvěltení, v čem nám okolní země “hodně, hodně závidí Vinařský fond”. To považuji za směšné a mylné, a bude fajn, když nám Franta, do článku, komentářů nebo jinde o tom něco poví (dodatečná vsuvka: Po dnešním rozhovoru s Frantou musím korektně říct, že František nikdy, ani ve Vizi2008, neprosazoval zrušení VF a jeho názor v tomto je konstantní. Také musím popravdě uznat, že můj pohled na VF je z úhlu, který nemusí každý sdílet, což jsem dnes na valné hromadě jasně viděl. Nic na tom nemění fakt, že jsem o správnosti svého názoru přesvědčen, jen uznávám fakt, že se těžko argumentuje: “..milý vinaři, bude ti líp, když ti nikdo žádné peníze nejen nevezme, ale ani nedá”. To chápe lépe člověk z venčí a jen opravdový vizionář zevnitř. A ty jsem dneska v Bílovicích nepotkal žádné… Dále uznávám, že Franta nebo kdokoli umí snést argumenty, pro což v rozhovoru v rozhlase nenašel prostor, takže nějaká odborná diskuse by snad mohla vzniknout, ovšem bohužel – opět se tak neděje. A to je koneckonců hlavní důvod vzniku Vinařské asociace). 

Možná dlužím ještě něco k té ideové rovině VF zmíněné na začátku článku. Vinařský fond je klasická přerozdělovací organizace. Pomiňme teď, že vyhovuje lidem, kteří v tom vidí příležitost k obohacení či k vylepšení svých mocenských pozic. Vyhovuje i lidem (obvykle levicově smýšlejícím) kteří jsou přesvědčeni, že lépe rozhodne o všeobecném dobru někdo osvícený z centra, než každý jednotlivec za sebe. Nechci zde rozebírat politickou  pomýlenost této myšlenky, ale chci poukázat na její praktické dopady (z dob socialismu nám dobře známé): tento systém deformuje vztahy a motivace lidí. Vinaři vynakládají své úsilí na získání alespoň části svých odvedených peněz, a to na úkor vlastního rozvoje a kvality vína. Jejich rozhodovací procesy a vynaložená energie je určována pravidly systému získávání peněz z dotací, nikoli výhradně jen zkušenostmi z trhu, který jak známo oceňuje jedině dosažený poměr “cena/výkon”, neboli co nejlepší kvalitu za odpovídající cenu.

Systém získávání peněz z Vinařského fondu je navíc zcela neprůhledný. Moje správní žaloba z r. 2008 na Vinařský fond, kde jsem se snažil, aby soud přinutil VF k uveřejnění způsobů, jakým se rozhoduje o přidělování peněz, byla sice tehdy úspěšná, ale nevedla v důsledku k tomu, aby vinaři vyvinuli stálý tlak na zprůhlednění  těchto postupů. Naši čeští vinaři jsou totiž ideální “materiál” pro takové instituce a mocipány, jací se v nich uvelebili. Malí a střední vinaři mají tvrdou a komplexní práci, která jim odčerpává většinu každodenní energie. Starají se o vinice, výrobu vína i o obchod. Proto jim zní líbezně píseň o marketingu a pomoci od Vinařského fondu a o podpoře malých vinařů. Ti velcí to nepotřebují: mají svá obchodní oddělení a na každou profesi své lidi. Mají čas se starat o peníze. Pro menší vinaře je pohodlnější a efektivnější občas zkusit natáhnout ruku a dostat malou úlitbičku fe formě uměřené dotace (jak mi nedávno řekl jeden můj kamarád vinař: “Vždyť fungují docela dobře. Co jim dám, dostanu pak zpátky jako příspěvek na výstavu Víno a destiláty“) výměnou za nedržkování a nerevoltu – ostatně podpořenou mocnými pravomocemi VF provést kdykoli u kohokoli kontrolu a uložit sankce za odvody a vinařské evidence – obdobně jak to má finanční úřad. Jinými slovy, kdo by rebeloval proti systému cukru a biče, když to celkem nic nestojí (občas upadne špetka cukru), a hlavně když mu dají pokoj (bič nepráskne). Pro ty větší je naopak efektivnější podporovat svůj fond, hlídat si ho a z něj si pravidelně odkrajovat. Mají na to čas a mají s tím výborné zkušenosti. O funkční program rozvoje vinařství tu ale rozhodně nejde ani náhodou.

Tento zhoubný systém plný klientelismu, korupce a nesmyslných deformací hodnot, nyní obhajuje Svaz vinařů ČR, “zástupce všech vinařů”. Podle mého názoru tuto ostudnou aktivitu nemůže vyvážit žádná sebechvála Svazu ani pana Sedla na rozloučenou, ani tu a tam realizovaná podpora nějaké bohulibosti včetně mezinárodních úspěchů našich vinařů. Ty totiž vznikají globálně vzato spíše NAVZDORY a ne DÍKY těmto aktivitám. A proto je dobře, že konečně vznikla nějaká silnější alternativa. Držme si palec.

Za velmi příhodnou výzvu proto považuji poslední větu výše uvedeného a dnes zveřejněného Vyjádření představitelů Svazu k problematice VF:  “Rádi bychom apelovali na všechny moravské a české vinaře: Dříve než budeme rušit zavedené a fungující aktivity, zvažme, prosím, všechna pro a proti a také možné důsledky“.

Honza Horešovský

 Loading ...

Svaz vinařů ČR nám všem od 1.1.2012 nadělil novoroční dárek v podobě nového ustanovení § 29 odst. 5 zák. č. 321/2004 Sb. vinařského zákona. Tam se píše, že každý, kdo v kalendářním roce nakoupil víno, je povinen odevzdat do 15. ledna následujícího roku prohlášení o nákupu za celý předcházející rok.  Každý je každý. Tedy i firma, která koupila víno na vánoce svým klientům. Každý je i restaurant, který z vína vaří nebo ho rozlévá. Nebo pekař, který víno třeba přidává do těsta vaší oblíbené dobroty. Každý je i moje či vaše babička, každý je prostě každý, a nenechte se ukolébat tím, že každý je snad jen někdo (to jako že ne vy), protože zákon je zákon a vykládat ho může jen soud. Takže dokud soud zákon nevyloží, nebo dokud ho opět posvém nezmění nějaký náš vinařský osvícenec pomocí našich poslaneckých osvícenců, tak venku je z této šlamastyky zatím jen pivař, který se vyvaroval té chyby, že by snad vloni někomu koupil víno jako dárek.

S našimi výrobci piva to je totiž tak: jsou to bystří a uvažující lidé, kteří se o své konzumenty pečlivě starají. Přemýšlí, jak jim vyjít vstříc a zpříjemnit jim pití piva. Všemožně je podporují a opečovávají, protože vědí, že s přátelstvím a s vstřícností nejdál dojdeš - rozuměj – nejvíce svého produktu prodáš.

S našimi vinaři je to tak: mají svůj Svaz vinařů a Vinařský fond, na který (k jeho velké radosti a mému smutku) kašlou, ten si pak dělá co chce a vypadá to pak, že kašlou i na nás, konzumenty a své obchodníky.  Nekontrolují, nezajímají se a se svými penězi i živobytím nechávají své svazové i jiné zástupce dělat, cokoli si zamanou. V jejich čele nepochopitelně tolerují lobbysty, politiky a velkopodnikatele, kteří sledují své parciální zájmy. Naši vinaři jen nadávají, ale nic neudělají, Zdá se, že si nevidí ani na špičku nosu a domnívají se ze své vinařské (nejvýše tak leda špaččí) perspektivy, že bez jejich vína se neobejde svět. Naši vinaři se navíc zřejmě mají dobře ! Prodají své víno hladce a bez potíží a nepotřebují se starat o své klienty ani partnery. A myslí si, že my, co žijeme z prodeje vína, je potřebujeme a pořídíme si teď další drahou pracovní sílu na administrativu.

Jenže my obchodníci jsme si všimli, že jsou i jiní vinaři, např. ti rakouští, něměčtí, italští a další, kteří jsou mnohem více přátelští, mají přemýšlivé zástupce a vidí dál než na vlastní špičku nosu. Což je nám obchodníkům i konzumentům mimochodem docela příjemné. Příjemnější. Jo a taky – jejich vína jsou docela dobrá.

 Jak je to příjemné vám?

 Loading ...

Vybraná diskuse a příspěvky se svolením vinařů:  

Hores: Ze všech současných mediálních reportáží vyplývá, že se připravuje změna omezit povinnost podat prohlášení na množství vína větší než 1000 litrů ročně, tedy stejně v tom zůstanou obchodníci s vínem, mnoho restaurací a větších firem. Pro vinaře to znamená, že jim zůstane zachována povinnost dávat k tomu podklady .

Souhlasím s tendencí chránit značku „Moravské víno“ a chápu opatření proti podvodům, irituje mne však způsob, jakým vinaři takováto opatření zavádí. Neboli potichu. Včera jsem mluvil s celou řadou obchodníků s vínem a všichni jsou naštvaní na moravské vinaře. Myslím, že správná cesta je vzdělávání a osvícená politika vinařského marketingu. Která tu rozhodně není,

Jiří Maděřič: Zmiňovaný odstavec má za cíl dohledat dovoz vína do ČR Vzhledem k systému kontroly je to ale naprosto k ničemu. Limit 1000 litrů za rok je 1334 lahví. Vinařů se to netýká neboť ti vedou jinou evidenci.Obávám se, že je to ale hra několika málo mužů a s vinaři to nemá co do činění.

Chránit značku “Moravské víno” nejde!!! Jediná regulace, která je možná, je regulace trhem samotným. Nechme vybrat zákazníky, upevňujme firemní loajalitu. Existují jen dvě vína – chutná/nechutná mi,

Důrazně se musím ohradit proti zodpovědnosti vinařů. Nemůžeme za to,  co do zákona ukuchtili, nikdo o tom neměl ani potuchy. Netahejte do toho vinaře, prosím. Nadcházející valná hromada skýtá možnost na obnovu původní cechovní myšlenky. Osobně bych ve vedení  SVCR viděl nejraději buď dobrého manažera, nebo zkušeného obchodníka.

Dokud SVCR škodil jen vinařům, byla to naše hloupost, respektive těch co dohlíželi. Přesah jejich moci ovšem je nežádoucí a nechutný. To je také dílo všech konzumentů a obchodníků s vínem. Neskutečná a povýšená glorifikace výrobců vín je, podle mne nesmyslná. Je to pouhý výrobce potraviny, pravdou je že “lepší”.

Mám pocit, že je nejvyšší čas na změnu.

Hores: Moc Vám přeju, aby se Vám to povedlo. Pokud jde o brand Moravské víno,  já s Vámi souhlasím. Nemyslím ochranu protekcionářskou, nýbrž systematický a promyšlený program rozvoje kvality a sankcí za podvody. Inspirace v Rakousku je jasná. Nechápu například, proč když na někoho praskne vinařský podvod, ho Svaz vinařů nevyloučí.

Odpovědnost vinařů chápu obecně: měli a mají vědět, co se v jejich Svazu děje. Neberete to prosím jako nepřátelství. Chci Vás rozhodně podpořit. 

 Jiří Maděřič: Odpovědnost vinařů je problematická, odsouhlasené znění bylo jiné než schválené. Navíc v době uveřejnění jsme všichni řešili jiné problémy. Práce 2 nějakých lidí před finišem se nedá zkontrolovat.
________________ 

Libor Průdek: Dobrý den, nedá mi nereagovat. Můj názor na fungování “rádoby” spolků, které hlásají podporu tuzemského vinařství znáte a určitě se nijak nemění. K této novele zákona mám jen jedno. Jestli si “páni mocní” ze SVČR myslí, že budu dělat ze sebe šaška a každému, kdo si ode mě koupí lahev vína, budu dávat hromadu papírů jen proto, aby si oni mohli lízat smetanu, tak to se teda mýlí.

Celý systém evidence je zcela nefunkční a k ničemu. Všichni vinaři a obchodníci to ví a všichni na to tudíž kašlou, takže se nějak žije dál. Jediné co mě na tom všem opravdu vadí, je to, že tyto zvěrstva v zákonech prosazují ti, kteří tady dělají v obchodu s vínem největší “bordel”. Ve vedení SV jsou to především zástupci velkých vinařských firem, které na tuzemský trh uvádí především “velká vína nevalné kvality” a přesto si troufnou nám poctivým vinařům a obchodníkům “pepřit” život nesmyslnými hlášeními.

Každý normální člověk, který ten či onen formulář má před sebou, tak si musí jednoznačně začít vymýšlet, protože jinak to vyplnit ani nejde. Takže je mi opravdu líto každého opravdového moravského a českého vinaře a poctivého obchodníka a přeji jim všem, aby se naučili co nejrychleji lhát a vymýšlet si,protože jinak zemřou na nekonečné rozčilování se nad hlášením, hlášením o hlášení, hlášení pro podání hlášení a hlášení o nahlášení hlášení. .. :-)

Vínu zdar a papírům zvlášť
____________________

Jak na to? ? Domluvíte si termín, vyberete si oblíbeného barmana (nebo vám ho doporučíme), přijdete, koupíte si náš sekt dle vlastního výběru, pod odborným vedením ho “seknete” a vypijete si ho :-) Toť vše.

Absolvent kurzu si odnese písemně zpracovanou metodiku sabráže, znalost všech zásad a předpokladů úspěšné sabráže (ať už jde o bezpečnost, techniku sekání, sekací nástroje, přípravu lahve atd) a certifikát “SEKÁČ VINOGRAFU“.

Máte-li zájem, prosím napište nám na adresu bar@vinograf.cz., ozveme se Vám a domluvíme podrobnosti.  Během září nebo podle dohody už budete sekat sekty jako profík !

Sabráž je pitomost. Sabráž je snobárna. Sekat sekt sekerami je barbarstvo… Sabráž je vysoce nebezpečná hra. Sabráž je jen atrakce. Sabrage je plýtvání. Seknout víno šavlí nebo čímkoli jiným může jen na mol opilý carský důstojník nebo buran, který se nikdy nedřel s motykou ve vinohradu a nesetřásal kaly…

To jsou některé reakce, které jsme sebrali po rozeslání pozvánky na sabráž dne 9.6. s Martinem Prokešem (PROQIN). Překvapilo mne, jak negativně se vyjadřujete o této sice poněkud okázalé leč oblíbené technice otvírání láhve šampaňského šavlí. Vždyť sabráž sklízí většinou ovace účastníků a pištění dam na slavnostních či furiantských večírcích. Sabráž dokonce doznala takové obliby a atraktivnosti, že jsou v ní organizována mistrovství a sekáči hrdel sektů se předhánějí v neobvyklosti nástrojů, jimiž hrdla sektů stínají.

Určitě nemá smysl sepisovat nějaký komplexní edukativní textík o sabráži, jejím vzniku a tradicích, protože stačí zabrousit na wikipedii a na různé wineblogy, kde je k sabráži napsáno mnohé. Přesto jsem se rozhodl přidat pár postřehů, protože ve Vinografu se sabráž v poslední době naprosto rozmohla. Díky nadšení některých našich barmanů se z toho stala dosti bujará zábava poměrně často ozvláštňující “okolopůlnoční” scénérii Míšeňské ulice, když halasící, ovíněný a své komentáře hojně pokřikující hlouček sleduje, kam náš barman láhev namíří, jak si nachystá sekáček, nůž či sklenici a co se dál stane s tou partičkou turistů, která je zrovna v dostřelu !

Zizilda soustředěně seká, korek letí, obecenstvo natěšeně přihlíží a zábava proudí…

Narozdíl od senzacechtivých pijáků musíme my, co držíme v ruce stínaný sekt dávat docela bacha. Sabráž je vedle své nesporné atraktivity docela nebezpečnou zábavou, zvláště když se provádí na ulici a v blízkosti našich hostů. I proto naši barmani prošli soukromým kurzem Jakuba Krále, mistra sommeliera nad mistry, který nám nejen interně radil jak sekty servírovat a prezentovat je hostovi, nýbrž nás také učil sabráž.

Existuje několik jasných zásad, které by se neměly porušit:
1. sekt je třeba řádně připravit, do čehož patří i určité šetrné nakládání s lahví, vychlazení a ošetření “sekací dráhy” na lahvi.
2. zásadně mířit lahví někam, kde v dosahu dejme tomu 15 metrů není nic, co by mohlo být poškozeno letícím sklem, a to rozhodně v úhlu 180° od sabrážujícího
3. sekat sekt v kvalitní láhvi. Tzn. – čím dražší víno, tím větší vyhlídky na bezproblémovou sabráž,
4. sekání provádět vhodným, osvědčeným nástrojem. Je sice vtipné zkušet to třeba mobilním telefonem, ale…. bezpečné to není,
5. po několika marných (byť kvalifikovaných) pokusech je třeba vzít jinou láhev – některým se prostě nechce a nic dobrého to nevěstí,
6. pokud se máte rádi, tak nejen že se nenechate zažalovat za střepem vystřelené oko pokukujícího opilce, ale ani si nenecháte amputovat prst nebo vlastní oko. Takže ochranné pomůcky: minimálně rukavice a brýle!

Co se asi právě teď děje s tou rukou, která se bezmocně ocitá v epicentru skelné exploze?Vyzkoušel si to náš sommelier Petr Střecha. Rád vám to někdy poví…

Na téhle láhvi bylo od počátku jasné, že není moc kvalitní. Levný zkušební sekt (nákup za 89 ,- Kč v Albertovi) praskal jak se mu zlíbilo. 

 Loading ...

Není to ani pár dnů co mne inspiroval jeden můj dobrý známý k tomuto minitextíku s minivideem a minianketou pro vás :-).  Známý se mnou často rád konzultuje svůj výběr vín a různé vinné zážitky. Tentokrát se přiřítil, a s nadšením ve spěchu cosi lovil z útrob tašky. Moc mu to nešlo, a tak mi v mezičase sděloval: “Hele, dostal jsem skvělý víno, děsnou šišku !  Má to samý medaile a je to prej vynikající od nějakýho výbornýho mladýho vinaře. Musím ti to ukázat“. Mezitím ulovil, a začal tahat za hrdlo ven tmavou lahev. No – tmavou, leč s oslnivými odlesky, řekl bych…

Vytáh Dufka, zatímco dodal: “No tak se na to podívej… ” a vítězoslavně mi před nos nastavil víno v lahvi s pestrou vinětou obklopenou nejméně osmi medailovými nálepkami v barvách od staniolově stříbrné přes celou duhu až po stanilolově zlatou. Každá nálepka pochoptelně  značila vysoké ohodnocení z některé z vinařských soutěží. Asi proto už tentokrát nedodal jindy obvyklou otázku “Co myslíš?” Prostě nálepky zabraly.

Podotýkám důrazně, že mi teď vůbec nejde o vína  ani o žádného vinaře (zmíněného Dufka či Žůrka – kterého jsem zcela náhodně vybral pro videoilustraci tohoto tématu), ale čistě o jev “olepování lahví”, abych to tak nějak nazval. Můj vztah k tomuto jevu vůbec nehci ventilovat, protože nechci nikoho ovlivňovat (ignorujte prosím i pejorativní název článku a videa) a rovnou vám nabídnu anketku. A na její výsledky jsem ovšem opravdu zvědav, protože věc není vůbec jednoznačná. Proč? Protože:
1. nikdo nezná všechna vína ani všechny vinaře, aby si snadno vždy vybral
2. každý potřebuje vodítko pro nejlepší víno v rámci své peněženky
3. když není kdo by poradil, zbývá znalost údajů na etiketě
4. když znalost chybí před plejádou lahví na reagále, rozhoduje intuice, resp. reklama, tj. prezentace láhve.

No a jsme u toho: placka na lahvi může rozhodnout. Marketingově zdatný vinař to ví a lepí. Někteří vinaři však zásadně nálepky na láhve nedávají, neb je jim to nepříjemné (nebude se chlubit plackama), nestetické (každej pes jiná ves - von se dělá s etiketou a pak to má polepit něčím úplně mimo mísu), nepraktické (představte si, že každou lahev musíte znova vzít do ruky a olepit jednou, dvakrát, osmkrát…) a po čertech drahé (nálepky si od pořadatele soutěže musíte vždy draze koupit). Navíc někteří vinaři ani soutěžím (hodnotitelům) nevěří, proto tam vína vůbec nedávají, ačkoli jsou špičková. No a někteří jsou příliš hrdí (buď ti chutná nebo jdi, na tom nálepka nic nezmění!).

Faktem je, že u většiny těch nejlepších vín a vinařství se s tímto typem marketingu nesetkáte… to jen tak na okraj :-).

No a jak to tedy máte vy?

 Loading ...