Loňský vinografí “housewine” – rýňák ročníku 2008 od Patrika Staška, kamaráda a vinaře z Bavor, nasadil opravdu vysokou laťku. Rýňákům této kategorie i Vinografu. O víně se psalo zde a o Patrikovi třeba zde. To víno předčilo všechna naše očekávání a ukázalo um jeho tvůrce i fundament odrůdy královského ryzlinku. Když nám došel, zamáčkli jsme slzu, já mám doma zašitých jen pár lahví, jejichž degustace bude vzácnou a hořkosladkosmutnou připomínkou “jaký to víno mohlo bejt” … protože za jeho života se stále vyvíjelo jen a jen do krásy a jeho struktura mu předurčovala ještě dlouhý potenciál a vývoj. Pili jsme ho opravdu s velkým potěšením a když na něj vzpomenu, skoro mám pocit, jako bych jím až plýtval :-) Prostě miláček.

Když jsme vybírali vinografí víno pro r. 2012, tento rýňák nám dost svazoval ruce. Prošla nám rukama opravdu obrovská baterie vín, z nichž každé mohlo být potenciálním nástupcem. Ale nakonec jsme po pečlivém výběru (zdá se že logicky) sáhli opět po stejném autorovi. Patrik Staško se prostě Vinografu osvědčuje a my víme, že umí. A když jsme ho požádali o vzorky, tak přes veškeré složitosti ročníku 2010 jsme vybrali dvě jeho vína. První, Zwegeltrebe, je již na světě. Druhé víno - opět Ryzling rýnský, na nalahvování ještě čeká.

Přijďte ochutnat, a zhodnotit, jak se nám výběr povedl a Patrikovi jak se Zweigelt podařil :-) Jsme velmi zvědavi na vaše názory ! Třem z vás dáme láhev vína zdarma, když nám napíšete o něm svůj komplexní názor – recenzi (viz zde a zde).

A ještě něco. Asi jste si všimli, že nás baví QR kódy. Máme proto jeden i na etiketě :-) Kdo nám pošle co je na etiketě vína zakódováno, má u nás decku tohoto vína zdarma !

víno pro vás za recenzi!

20. ledna 2012, Richard Stávek, http://www.stawek.cz/

Dalším vínem, které jsem si ve Vinografu vybral k recenzi, je Mádlův kabinet odrůdy Neuburské, odrůdy, která dnes zažívá nelehké časy. Dílem jsou její trable způsobeny tím, že se za ni v dobách minulých v zájezdových sklípcích schovávala kdejaká směska diskutabilní kvality (typický Neuburg není totiž až tak nijak zásadně vyhraněn vůči většině odrůdového sortimentu v čistě odrůdových vínech). Dalším problémem Neuburského je jeho zatím uspokojivě nepojmenovaná nemoc ve vinici, která se zatím pracovně nazývá krátkouzlovitost. V čem spočívá? Internodia, tedy laicky-polopatisticky řečeno dílky letorostu členěné jednotlivými kolínky, se zkracují a zakřivují do té míry, že letorost může růst “cikcakovatě”. Vedle problémů se zpožděním fenofází a zelenými pracemi se jako závažným jeví takové doprovodné skutečnosti jako je nižší výnos a cukernatost toho mála hroznů co zbude. Na Moravě (a nejen zde, ale i v Dolním Rakousku) se objevilo několik případů, kdy pěstitel v zoufalství nad (ne)úrodou vyklučil mladý vinohrad Neuburského.

Jsou však vinice (svědectví v Burgenlandu, ale i u nás – např. Vinselekt Michlovský), kde žádné problémy tohoto druhu nemají. Nemoc přičítají špatnému klonovému materiálu z doby výsadeb (70. a 80. léta), přičemž ale krátkouzlovitost byla zaznamenána i u nových výsadeb. Zajímavé je též, že některé roky se projeví jen krátce na jaře a pak letorosty problému “urostou”. A nebo se některé roky neprojeví vůbec. Někteří to přičítají citlivosti odrůdy na klimatické změny, jiní zase na všudypřítomné agrochemikálie z konvenčního zemědělství, zejména herbicidy používané v obilovinách.

Ale dost lamentování, pojďme k Mádlovu podání Neuburského. Nejprve si však něco řekneme k odrůdě samotné.

Odrůda byla poprvé pěstována v obci Arnsdorf ve Wachau, kde Dunaj na břeh vyplavil otep réví, které místní vinohradníci vsadili do země. To se mělo odehrát kolem roku 1860. Některé prameny ovšem uvádějí původ v Maďarsku. Každopádně je jisté, že i u nás je známé již přes sto let. Výrazné rozšíření nastalo po první světové válce.

Předválečný, ale i poválečný guru našeho vinařství Doc. Blaha k odrůdě před více než padesáti lety uvedl: “Z Rakouska se Neuburgské začátkem nynějšího století rozšířilo do okolních vinařských oblastí, zejména ovšem na Moravu. Na Slovácku se se Neuburgské dobře osvědčuje, stejně jako Sylvánské zelené, a o jeho pěstění se projevuje stálý a živý zájem zejména proto, že dává vína velmi dobré jakosti a typu, ostatním odrůdám moravským velmi blízkého. Je rozšířeno i ve větších a čistých výsadbách , zvláště na pahorcích od V. Pavlovic až k Mutěnicím (typické Modré hory! – pozn. RS) a na Hodnonínsku….Vyžaduje sušší, teplejší půdy, v tratích vlhkých a studených jsou výnosy nízké a jakost špatná. Svědčí mu lépe půdy sprašovité a jílovité, méně kamenité….Víno se vyznačuje zvláštní odrůdovou příchutí, připomínající Sauvignon. Je dosti silné, dosti plné, hutné, poněkud kyselejší a vyžaduje dobrého a optrného školení, aby své dobré vlastnosti mohlo v plné míře vyvinout a udržet….Víno je velmi dobré jakosti a je na Moravě velmi hledáno a oblíbeno a to i ve směsích, např. se Sylvánským. Čisté víno odrůdové z Neuburského patří k nejlepším vínům. Vína z horších ročníků jsou vhodná ke zcelení s většinou našich vín odrůdových”.

Doc. Pavloušek k odrůdě o více než půlstoletí píše: “Neuburské je možné považovat za typickou středoevropskou odrůdu révy vinné. Pravděpodobně jde o semenáč, vyplavený řekou Dunajem v oblasti Wachau v Rakousku. V tomto vinařském údolí se rovněž nachází památník připomínající vznik této odrůdy. Odrůda je rozšířená především na Moravě a v Rakousku. V České republice se pěstuje na ploše 424,9 ha. Největší výsadby této odrůdy jsou v podoblasti Velkopavlovické (225,2 ha). Dále následují další podoblasti s těmito velikostmi výsadeb: Mikulovská (85,5 ha), Slovácká (76,4 ha) a Znojemská (37,2 ha). V České vinařské oblasti je registrováno pouze 0,4 ha (Mze, 2006)….Neuburské se nejčastěji zpracovává v kategoriích jakostní víno, kabinetní víno a pozdní sběr. Snahou zpracování musí být vždy zvýraznění aromatického charakteru vína a přitom zachování chuťové plnosti vína. Vhodnou technologií se zdá odkalení moštů, abychom minimalizovali přítomnost negativních stop houbových chorob (padlí révy a šedá hniloba) v moštu. Kvašení ušlechtilými kvasinkami provádíme při teplotách 20-22°C. Vhodná je přísně reduktivní technologie, která zachová svěží charakter vína a obsah kyselin. Víno je potom vhodné lahvovat i pod plastové nebo šroubové uzávěry, aby si zachovalo svoji svěžest a expedovat je na trh ihned po Novém roce.”

Organoleptická analýza:
BARVA je zlatavá, s odstíny slámy, typická pro odrůdu i stáří vína.
VŮNĚ je jemně květinová, s tóny sušeného lučního sena a uvadajících lučních květin. Zajímavé je, že je stabilní a téměř neměnná i po 3-denním otevření láhve, což nebývá obvyklé.
CHUT je šťavnatá, zakulacená, harmonická, spolehlivě vybízí k dalšímu doušku – prostě Neuburské jak má být.

SHRNUTÍ:
Odrůda: Neuburské
Ročník: 2009
jakostní zařazení: kabinet
zeměpisný původ: oblast Morava – podoblast velkopavlovická – obec Boleradice
Alkohol: 12,5%
č. šarže: 1309
č. vzrorku: 10
Ev. č. jakosti: 30A1-10
Cena: 235 Kč/199 Kč (Vypití v baru/odnos domů)

Jde o typického představitele dobře pitelného moravského Neuburského, který dělá dobrou pověst bílým moravským vínům a “drží” tuto opomíjenou a přitom vyjímečnou odrůdu, kterou už i vinaři čím dál méně vysazují a její výsadby patří ke služebně nejpřestárlejším v našich vinicích.

Svaz vinařů ČR nám všem od 1.1.2012 nadělil novoroční dárek v podobě nového ustanovení § 29 odst. 5 zák. č. 321/2004 Sb. vinařského zákona. Tam se píše, že každý, kdo v kalendářním roce nakoupil víno, je povinen odevzdat do 15. ledna následujícího roku prohlášení o nákupu za celý předcházející rok.  Každý je každý. Tedy i firma, která koupila víno na vánoce svým klientům. Každý je i restaurant, který z vína vaří nebo ho rozlévá. Nebo pekař, který víno třeba přidává do těsta vaší oblíbené dobroty. Každý je i moje či vaše babička, každý je prostě každý, a nenechte se ukolébat tím, že každý je snad jen někdo (to jako že ne vy), protože zákon je zákon a vykládat ho může jen soud. Takže dokud soud zákon nevyloží, nebo dokud ho opět posvém nezmění nějaký náš vinařský osvícenec pomocí našich poslaneckých osvícenců, tak venku je z této šlamastyky zatím jen pivař, který se vyvaroval té chyby, že by snad vloni někomu koupil víno jako dárek.

S našimi výrobci piva to je totiž tak: jsou to bystří a uvažující lidé, kteří se o své konzumenty pečlivě starají. Přemýšlí, jak jim vyjít vstříc a zpříjemnit jim pití piva. Všemožně je podporují a opečovávají, protože vědí, že s přátelstvím a s vstřícností nejdál dojdeš - rozuměj – nejvíce svého produktu prodáš.

S našimi vinaři je to tak: mají svůj Svaz vinařů a Vinařský fond, na který (k jeho velké radosti a mému smutku) kašlou, ten si pak dělá co chce a vypadá to pak, že kašlou i na nás, konzumenty a své obchodníky.  Nekontrolují, nezajímají se a se svými penězi i živobytím nechávají své svazové i jiné zástupce dělat, cokoli si zamanou. V jejich čele nepochopitelně tolerují lobbysty, politiky a velkopodnikatele, kteří sledují své parciální zájmy. Naši vinaři jen nadávají, ale nic neudělají, Zdá se, že si nevidí ani na špičku nosu a domnívají se ze své vinařské (nejvýše tak leda špaččí) perspektivy, že bez jejich vína se neobejde svět. Naši vinaři se navíc zřejmě mají dobře ! Prodají své víno hladce a bez potíží a nepotřebují se starat o své klienty ani partnery. A myslí si, že my, co žijeme z prodeje vína, je potřebujeme a pořídíme si teď další drahou pracovní sílu na administrativu.

Jenže my obchodníci jsme si všimli, že jsou i jiní vinaři, např. ti rakouští, něměčtí, italští a další, kteří jsou mnohem více přátelští, mají přemýšlivé zástupce a vidí dál než na vlastní špičku nosu. Což je nám obchodníkům i konzumentům mimochodem docela příjemné. Příjemnější. Jo a taky – jejich vína jsou docela dobrá.

 Jak je to příjemné vám?

 Loading ...

Vybraná diskuse a příspěvky se svolením vinařů:  

Hores: Ze všech současných mediálních reportáží vyplývá, že se připravuje změna omezit povinnost podat prohlášení na množství vína větší než 1000 litrů ročně, tedy stejně v tom zůstanou obchodníci s vínem, mnoho restaurací a větších firem. Pro vinaře to znamená, že jim zůstane zachována povinnost dávat k tomu podklady .

Souhlasím s tendencí chránit značku „Moravské víno“ a chápu opatření proti podvodům, irituje mne však způsob, jakým vinaři takováto opatření zavádí. Neboli potichu. Včera jsem mluvil s celou řadou obchodníků s vínem a všichni jsou naštvaní na moravské vinaře. Myslím, že správná cesta je vzdělávání a osvícená politika vinařského marketingu. Která tu rozhodně není,

Jiří Maděřič: Zmiňovaný odstavec má za cíl dohledat dovoz vína do ČR Vzhledem k systému kontroly je to ale naprosto k ničemu. Limit 1000 litrů za rok je 1334 lahví. Vinařů se to netýká neboť ti vedou jinou evidenci.Obávám se, že je to ale hra několika málo mužů a s vinaři to nemá co do činění.

Chránit značku “Moravské víno” nejde!!! Jediná regulace, která je možná, je regulace trhem samotným. Nechme vybrat zákazníky, upevňujme firemní loajalitu. Existují jen dvě vína – chutná/nechutná mi,

Důrazně se musím ohradit proti zodpovědnosti vinařů. Nemůžeme za to,  co do zákona ukuchtili, nikdo o tom neměl ani potuchy. Netahejte do toho vinaře, prosím. Nadcházející valná hromada skýtá možnost na obnovu původní cechovní myšlenky. Osobně bych ve vedení  SVCR viděl nejraději buď dobrého manažera, nebo zkušeného obchodníka.

Dokud SVCR škodil jen vinařům, byla to naše hloupost, respektive těch co dohlíželi. Přesah jejich moci ovšem je nežádoucí a nechutný. To je také dílo všech konzumentů a obchodníků s vínem. Neskutečná a povýšená glorifikace výrobců vín je, podle mne nesmyslná. Je to pouhý výrobce potraviny, pravdou je že “lepší”.

Mám pocit, že je nejvyšší čas na změnu.

Hores: Moc Vám přeju, aby se Vám to povedlo. Pokud jde o brand Moravské víno,  já s Vámi souhlasím. Nemyslím ochranu protekcionářskou, nýbrž systematický a promyšlený program rozvoje kvality a sankcí za podvody. Inspirace v Rakousku je jasná. Nechápu například, proč když na někoho praskne vinařský podvod, ho Svaz vinařů nevyloučí.

Odpovědnost vinařů chápu obecně: měli a mají vědět, co se v jejich Svazu děje. Neberete to prosím jako nepřátelství. Chci Vás rozhodně podpořit. 

 Jiří Maděřič: Odpovědnost vinařů je problematická, odsouhlasené znění bylo jiné než schválené. Navíc v době uveřejnění jsme všichni řešili jiné problémy. Práce 2 nějakých lidí před finišem se nedá zkontrolovat.
________________ 

Libor Průdek: Dobrý den, nedá mi nereagovat. Můj názor na fungování “rádoby” spolků, které hlásají podporu tuzemského vinařství znáte a určitě se nijak nemění. K této novele zákona mám jen jedno. Jestli si “páni mocní” ze SVČR myslí, že budu dělat ze sebe šaška a každému, kdo si ode mě koupí lahev vína, budu dávat hromadu papírů jen proto, aby si oni mohli lízat smetanu, tak to se teda mýlí.

Celý systém evidence je zcela nefunkční a k ničemu. Všichni vinaři a obchodníci to ví a všichni na to tudíž kašlou, takže se nějak žije dál. Jediné co mě na tom všem opravdu vadí, je to, že tyto zvěrstva v zákonech prosazují ti, kteří tady dělají v obchodu s vínem největší “bordel”. Ve vedení SV jsou to především zástupci velkých vinařských firem, které na tuzemský trh uvádí především “velká vína nevalné kvality” a přesto si troufnou nám poctivým vinařům a obchodníkům “pepřit” život nesmyslnými hlášeními.

Každý normální člověk, který ten či onen formulář má před sebou, tak si musí jednoznačně začít vymýšlet, protože jinak to vyplnit ani nejde. Takže je mi opravdu líto každého opravdového moravského a českého vinaře a poctivého obchodníka a přeji jim všem, aby se naučili co nejrychleji lhát a vymýšlet si,protože jinak zemřou na nekonečné rozčilování se nad hlášením, hlášením o hlášení, hlášení pro podání hlášení a hlášení o nahlášení hlášení. .. :-)

Vínu zdar a papírům zvlášť
____________________

Slovník říká, že slovo “krekra” pochází z anglického “crackers”, což je pečený výrobek tvaru sušenek z laminovaného těsta, kypřeného současně chemicky i biologicky. Jsou vždy slané chuti, někdy bývají ochucené, například s příchutí sýra. Také obsah tuku je různý.

Chléb je dle téhož zdroje pekárenský výrobek z mouky, u nás převážně žitné a pšeničné. Při výrobě se užívá k nakypření těsta kvas, výjimečně droždí. Chléb je základní energetická potravina, dodávající organismu energii (polysacharid škrob), vitamíny skupiny B a biogenní minerálce, jimiž je bohatý zejména chléb ze žitné mouky, tzv. černý chléb.

My jsme pro vás vybrali tzv. “křupavý semínkový chléb” z Alrichova pekařství v Červeném Újezdě, do kterého jsme se hned zamilovali a chroupeme ho naveliko ! … a od začátku se přeme, jak ho pojmenovat. krekra se nelíbí jedné naší polovině, chleba té druhé… A není to asi ani jedno. Včera na privátním vánočním večírku hodně po půlnoci padaly různé tipy: chleboun, chleboň, dokonce chlebňoň a i pár hustších výrazů … ale :-) … to chce něco jiného. 

Pomůžete nám vymyslet název? Vtipný, nápaditý a odpovídající? Přijďte a ochutnejte. Myslím, že se vám to chřupání zalíbí. Je to k vínu vskutku hoooodně chutná dobrůtka ! :-)

Nejlepší název odměníme !

Na baru máme Volovec. Volovec je tylžský sýr švýcarského typu ze Slovenska. Tento druh sýra je nazvaný dle města Tylže ležícího na řece Němen v ruské Kaliningradské oblasti (dříve Východní Prusko), na hranici s Litvou. Zde tento sýr v polovině 19. století poprvé vyrobila rodina švýcarských přistěhovalců. Město se dnes jmenuje Sovětsk (Советск), do roku 1946 německy Tilsit. No a odtud sýr Tilsiter, oblíbený alpský sýr, jehož výrobu a profil si můžete prohlédnout na videu (znalce jistě potěší boží německá švýcarština !):

Trochu  komplikovaný původ, že? :-) Volovec je každopádně dle mého názoru (ale nejen dle mého!) jeden z nejlepších sýrů ze Slovenska. Technologicky je to polotvrdý sýr s nízko dohřívanou sýřeninou. Jeho zvláštností je způsob zrání při aplikaci směsi bakteriálních kultur (Brevibacterium linens) pravidelně aplikovaných na jeho povrch, kdy sýr zraje od kůry směrem do jeho středu. Během tohoto procesu dochází k postupnému zvýrazňování jeho typické jemně pikantní a jemně animální vůně. Tento speciální typ sýra, oceňovaný gurmety, gurmány a prožranci všeho druhu, je díky svým chuťovým a aromatickým vlastnostem předurčen jako vynikající součást studené kuchyně. Je ovšem dostatečně tučný a proto vynikne i v teplé kuchyni jako surovina pro přípravu fondue nebo jako doplněk na zapékání. Vynikající je v nastrouhané formě na plátku právě dopečeného masa, ale i na pizze a těstovinách.

Já osobně ho miluju na talíři v půlcentimetrových plátcích ve spojení s čerstvými bobulemi vína, tak deset minut vystavený pokojové teplotě, kdy se nejlépe rozvine jeho božská aromatika ! Jako bobule resp. hrozny ideálně poslouží takové ty skleníkové italské voňavé muškátové odrůdy, které koupíte v zimě (tj nyní :-) v každém obchodu se zeleninou… Nesnáším rozkouslé pecičky a tyhle odrůdy jich moc nemají :-)    

Volovec má dokonce svou vlastní facebookovou stránku, takže pokud vám půjde pod fousy, můžete se stát jeho fanouškem :-) já jsem ! Facebook Volovec

Dobrou chuť !

… a jak se taková věc stane?

Nápověda:

a) před namontováním to spadlo z náklaďáku
b) vinař se rozčílil a kopnul do toho
e) zavřeli v tom nosorožce a zhasli mu
d) opil se fotograf
e) něco jiného (……………..ale co?).

První úspěšný respondent má u nás sklenku na baru :-)

…kamarády a nejvzácnější hosty :-) Máme toho asi tak 20 kousků… Kdo další má zájem, a není snad přesto vygravírován (ověřte si při nejbližší návštěvě baru), musí k nám holt víc chodit :-)

Onehdy jsem se ptal kamaráda, proč nechodí na degustace. K nám, samozřerjmě. Řekl mi “protože se můžu vykašlat na ty vaše chytrý řeči. To jdu radši na pivo”.  Občas si na něj vzpomenu, když (většinou mírně a minimalisticky:-) okřikuju hlouček, který se zapomněl a kvůli jehož překřikující kakofonii zbytek sklepa neslyší vinaře. Ještě že kamarád nepřišel 21. listopadu na Frankovky - na seminář a ochutnávku. Chytrých řečí tam bylo hodně a jak jsem pak zaslechl, i hodně řečí zajímavých i zábavných – aspoň teda pro ty, kdož přišli sem místo na pivo :-)  Však některé z nich (a jejich pekelné soustředění) vidíte na obrázku…

Seminář vedl Ivo a Klára, která do semináře vybrala degustační set vín, který pokryl různé styly a terroir všech oblastí a míst, které jsme se snažili výběrem vystavujících vinařství pokrýt. Komentář k nim poskytli vinaři nebo obchodníci, v jejichž portfoliu se vybraná vína nachází. Když jsem viděl, jak všichni tito odborníci sedí proti těm cca třiceti posluchačům, rovněž na úrovni, a společně zaníceně ochutnávají vína, o nichž se zasvěceně mluví, měl jsem vážně radost. Prostě se mi zdálo, že se nám to povedlo.

Po semináři pak následovala volná degustace všech vín. Ta si rozlévali opět přímo vystavující, s nimiž si každý, kdo přišel, mohl podebatovat. A že bylo o čem svědčí to, že až do večera byl sklep pořád plný. Příjemně plný. Každý si navíc mohl vyzkoušet snoubení s Frankovkami: kachní konfit na červeném zelí a švestky ve slanině. Bylo zkrátka dobře :-)

Jaké to bylo očima účastníků si můžete přečíst i jinde na internetu. O semináři na Krásné chuti zde a o volné degustaci na Jižním Svahu zde. Nebo od EVAS zde.

Co dodat? Set těch nejlepších frankovek si můžete ochutnat na našem baru od středy tohoto týdne a výsledek návštěvnické ankety je tento:

20 hlasů: Frankovka 2008 Terroir, jakostní odrůdové víno, Strekov 1075, Strekov, Južnoslovenská oblast, Slovensko
10 hlasů: Ráspi Kékfrankos 2007, Raspi, oblast Sopron – obec Fertőrákos, Maďarsko
  8 hlasů: Frankovka modrá „S“ 2009, výber z hrozna, Miloš Máťuš, Rača, Slovensko
  7 hlasů: Frankovka Bogdan, zemské, Bogdan Trojak, Bořetice, Velkopavlovická oblast, ČR
  6 hlasů: Frankovka 2008 barrique, Velké Bílovice, ČR (mimo katalog)

Ostatní vína měla 5 a méně hlasů (5 hlasů měla 4 vína, 4 hlasy jedno víno a zbytek 2 a méně hlasů).

Vypadá to, že Bogdan Trojak se se svým portfoliem opět trefil do vkusu našich zákazníků :-) Katalog všech vystavených Frankovek si můžete prohlédnout zde:

Příští klání (patrně lednové) bude na téma Svatovavřineckých.

Těšíme se !

KLÁNÍ FRANKOVEK  – 21 . listopadu 2011

16:00 – 17:30 odborný seminář (15 osob) / samostatně: 350,- Kč
18:00 – 21:00 volná degustace / samostatně: 250,- Kč
společná cena: 500,- Kč

Více než 25 frankovek od nejméně 8 výrobců středoevropského regionu

Vystavovatelé: AUSTRIAWEIN (Rakousko),  RIESLING & Co. (Rakousko.),  MILOŠ MÁŤÚŠ (Slovensko), FRANTIŠEK MÁDL (Česko),  VINSELEKT MICHLOVSKÝ (Česko) VINORUM (Maďarsko),  VELTLIN.CZ (ČR, Slovensko, Maďarsko)  

Pozvali jsme výrobce / dovozce / obchodníky, o kterých víme, že mají v portfoliu skvělé Frankovky.Na klání těch nejzajímavějších vín z různých regionů se vinaři zúčastní buď osobně nebo prostřednictvím svých zástupců. Ochutnáme vedle sebe nejméně 25 zajímavých frankovek různých projevů z různých terroir blízkých regionů

Samostatný seminář pod vedením sommelierky Kláry Kollárové a Ivo Dvořáka ochutnávka všech vín poskytne komplexní informaci o této velmi krásné, tradiční odrůdě.

Návštěvníci ocení vinařské umění špičkových výrobců frankovek. Většinu vystavovaných vín bude také možné zakoupit.

Rezervace míst nutná na www.vinograf.cz/sklep popř. na bar@vinograf.cz.

víno pro vás za recenzi!

20. října 2011, Eva Skokánková, evas.blog.cz

Vína bořetického vinaře Oty Ševčíka, člena skupiny Autentisté, mám nějak podvědomě spojená s podzimem. Nejspíš proto, že jsem si je pro sebe objevila právě v tom nejpodzimovatějším podzimu v roce 2008. Počasí během Svatomartinských otevřených sklepů bylo mrazivé, ale nádherně, až kýčovitě slunečné a v Bořeticích se nám proto tehdy strašně líbilo. Ovšem až tak nechutnalo. Tedy kromě úžasných vín nenápadného a skromného mladého vinaře, která chutnala zcela jinak, než nač jsem byla do té doby zvyklá. Vína jemných přirozených vůní, která se pomalu otvírala a postupně ukazovala svou bohatost, vína přirozená a poctivá, vrstevnatá, tělnatá, nebo naopak upřímně nekomplikovaná, vína, která se špatně popisují, protože ze všeho nejvíc voní a chutnají po zralých bobulích, ale o to lépe se vychutnávají a v klidu popíjejí. Od té doby jezdíváme k Otovi každý listopad (a občas i v jinou roční dobu) a z jeho maličkého vinařství se stala další jihomoravská srdcová záležitost.   

I proto přišlo víno našeho “podzimního vinaře” na náš stůl hned v okamžiku, kdy se letošní slunečné září překlopilo v pořádně chladný podzim. Na Cabernet Sauvignon 2009 (23,6 °NM, 13,2 %, trať Kraví hora, Bořetice) jsem si vzpomínala jako na silné, tělnaté víno, kořeněné a výrazné, zkrátka pro podzimní den jako dělané. A volba to byla fakt výborná: vůně zpočátku švestkovo-povidlová se špetkou perníkového koření a jemné vanilky z dubového sudu (nepředstavujte si ale nějakou dubovou obludu, sud barrique, ve kterém cabernet zrál, byl dost starý a vymytý) se během tří hodin posunuje k vůni kořeněně ostružinové a ještě později výrazně černorybízové. Chuť je ovocná, kořeněná, velmi lahodná, dochuť opravdu dlouhá. V ústech je víno plné, hladké, ale podepřené výraznou kyselinou, která ovšem nijak nevyčuhuje – je výrazné, přitom ale sametové a hřejivé. Nečekejte ale víno vážné nebo přísné, ani žádnou pecku v jihoamerickém stylu. Zůstává přes svou plnost a bohatost zakořeněné na Moravě, navzdory umírněnosti a počáteční tlumenosti hravé, navzdory síle veselé, přes svou zralost mladistvé.

Víno potřebuje víc času na prodýchání a otevření. Pili jsme ho sotva půlhodinky po otevření k podzimní variaci na téma těstoviny – špagety s pancettou a dýňovou omáčkou, která se s výrazným cabernetem navzdory její krémové konzistenci (působí jako smetanová, ačkoli smetany v ní není ani stopa) kupodivu celkem snesla. Kombinace jídla a vína sice tentokrát nepřinesla ono slastné povýšení obého na vyšší level, ale jako celek působila docela fajn a sehraně. Největší zážitek ale víno přineslo až po několika hodinách – to už ho ovšem bylo zoufale málo. Doporučila bych tedy každému, kdo si tuhle lahůdku otevře, udělat tak s dostatečným (několikahodinovým) předstihem, sám Ota Ševčík ostatně doporučuje přelít ho na nějaký čas do karafy. Stojí to za to.

Možná jste si už všimli, že v říjnu v baru můžete vedle naší široké nabídky ochutnat i set 4 vín – Vlašských rizlinků z Mikrosvínu Mikulov. Čeká vás degustace 4 vín po 0,05 dcl, ceny jsou seřazené láhev in/out/set
(neboli cena za láhev v baru / cena za láhev sebou / cena za degustační set 2dcl) takto:

2006´ /269.-/405.-/149.-
2008´ /269.-/405.-/149.-
2009´ /279.-/429.-/149.-
2010´ /269.-/405.-/149.-

Užijte si to !

Když se pije víno, chce to občas zajíst…  A posílat klienty do sousedního Lokálu je hřích :-) Tak jsme vytvořili nabídku, která odpovídá nejen našim možnostem, ale také formátu našeho baru.

Vedle naší standardní nabídky (spočívající převážně ze sýrových kombinací, nakládaného hermelínu, pršutových a uzeninových variací – viz podrobněji zde) nyní nabízíme dýňovou polévku, pohankové palačinky s olomouským tvarůžkem, a nebo něco menšího: nivový dip a chřupavé preclíčky na zobání. Vše vyrobeno námi, vše je ryze české včetně původu. A vše výborně spárovatelné k našim vínům, pochopitelně ! :-) Dobrou chuť !

Myslím, že Praha tu akci zazmamenala. Soudě podle mnoha známých tváří či jmen, které bylo lze v Karlíně dnes potkat. A myslím, že se Praha příště zase vrátí. Nádherný den umožnil lidem si tu sobotu vpravdě užít. Žádný přihlouplý trh s tretkama, nábrž piknik jak se patří. Pod taktovkou citlivého organizátora. Tenhle časopis se projevil inteligentně. Parádní muzika, nevtíravé moderování nevtíravého programu. Trávník plný odpočívajících a lebedících si lidí na dekách, spousta kočárků, capartů, vůně grilů, chutě a slin sbíhání vyvolávající lákadla ve formě nejrůznějších sýrů, masíček, cukrátek, piva i vína. No, to víno bylo vlastně jen od nás, zato ho bylo hodně a bylo dobrý :-) Aspoň teda soudě podle toho, že až do půl sedmé večer si ho pořád chodili k nám kupovat. A podle vyprodaných zásob, pro které jsme museli dvakrát k nám do sklepa.

Díky Apetite, časopise o dobrotách s chytrými a myslícícmi organizátory. Po dlouhé době zase jedna fakt fajn akce !

Jak na to? ? Domluvíte si termín, vyberete si oblíbeného barmana (nebo vám ho doporučíme), přijdete, koupíte si náš sekt dle vlastního výběru, pod odborným vedením ho “seknete” a vypijete si ho :-) Toť vše.

Absolvent kurzu si odnese písemně zpracovanou metodiku sabráže, znalost všech zásad a předpokladů úspěšné sabráže (ať už jde o bezpečnost, techniku sekání, sekací nástroje, přípravu lahve atd) a certifikát “SEKÁČ VINOGRAFU“.

Máte-li zájem, prosím napište nám na adresu bar@vinograf.cz., ozveme se Vám a domluvíme podrobnosti.  Během září nebo podle dohody už budete sekat sekty jako profík !

Sabráž je pitomost. Sabráž je snobárna. Sekat sekt sekerami je barbarstvo… Sabráž je vysoce nebezpečná hra. Sabráž je jen atrakce. Sabrage je plýtvání. Seknout víno šavlí nebo čímkoli jiným může jen na mol opilý carský důstojník nebo buran, který se nikdy nedřel s motykou ve vinohradu a nesetřásal kaly…

To jsou některé reakce, které jsme sebrali po rozeslání pozvánky na sabráž dne 9.6. s Martinem Prokešem (PROQIN). Překvapilo mne, jak negativně se vyjadřujete o této sice poněkud okázalé leč oblíbené technice otvírání láhve šampaňského šavlí. Vždyť sabráž sklízí většinou ovace účastníků a pištění dam na slavnostních či furiantských večírcích. Sabráž dokonce doznala takové obliby a atraktivnosti, že jsou v ní organizována mistrovství a sekáči hrdel sektů se předhánějí v neobvyklosti nástrojů, jimiž hrdla sektů stínají.

Určitě nemá smysl sepisovat nějaký komplexní edukativní textík o sabráži, jejím vzniku a tradicích, protože stačí zabrousit na wikipedii a na různé wineblogy, kde je k sabráži napsáno mnohé. Přesto jsem se rozhodl přidat pár postřehů, protože ve Vinografu se sabráž v poslední době naprosto rozmohla. Díky nadšení některých našich barmanů se z toho stala dosti bujará zábava poměrně často ozvláštňující “okolopůlnoční” scénérii Míšeňské ulice, když halasící, ovíněný a své komentáře hojně pokřikující hlouček sleduje, kam náš barman láhev namíří, jak si nachystá sekáček, nůž či sklenici a co se dál stane s tou partičkou turistů, která je zrovna v dostřelu !

Zizilda soustředěně seká, korek letí, obecenstvo natěšeně přihlíží a zábava proudí…

Narozdíl od senzacechtivých pijáků musíme my, co držíme v ruce stínaný sekt dávat docela bacha. Sabráž je vedle své nesporné atraktivity docela nebezpečnou zábavou, zvláště když se provádí na ulici a v blízkosti našich hostů. I proto naši barmani prošli soukromým kurzem Jakuba Krále, mistra sommeliera nad mistry, který nám nejen interně radil jak sekty servírovat a prezentovat je hostovi, nýbrž nás také učil sabráž.

Existuje několik jasných zásad, které by se neměly porušit:
1. sekt je třeba řádně připravit, do čehož patří i určité šetrné nakládání s lahví, vychlazení a ošetření “sekací dráhy” na lahvi.
2. zásadně mířit lahví někam, kde v dosahu dejme tomu 15 metrů není nic, co by mohlo být poškozeno letícím sklem, a to rozhodně v úhlu 180° od sabrážujícího
3. sekat sekt v kvalitní láhvi. Tzn. – čím dražší víno, tím větší vyhlídky na bezproblémovou sabráž,
4. sekání provádět vhodným, osvědčeným nástrojem. Je sice vtipné zkušet to třeba mobilním telefonem, ale…. bezpečné to není,
5. po několika marných (byť kvalifikovaných) pokusech je třeba vzít jinou láhev – některým se prostě nechce a nic dobrého to nevěstí,
6. pokud se máte rádi, tak nejen že se nenechate zažalovat za střepem vystřelené oko pokukujícího opilce, ale ani si nenecháte amputovat prst nebo vlastní oko. Takže ochranné pomůcky: minimálně rukavice a brýle!

Co se asi právě teď děje s tou rukou, která se bezmocně ocitá v epicentru skelné exploze?Vyzkoušel si to náš sommelier Petr Střecha. Rád vám to někdy poví…

Na téhle láhvi bylo od počátku jasné, že není moc kvalitní. Levný zkušební sekt (nákup za 89 ,- Kč v Albertovi) praskal jak se mu zlíbilo. 

 Loading ...

víno pro vás za recenzi!

15. června 2011, Peter Tóth, VINORUM.CZ
profil vína a komentáře: klikni na láhev

Název: Fratava 2009
Vinařství: Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice nad Labem s.r.o.
Zatřídění: jakostní odrůdové suché
Alkohol: 13,0 %
Vinařská oblast: Čechy
Podoblast: Litoměřická
Vinařská obec: Vetlá
Viniční trať: Labské vinice

Co mě vlastně na pití vína tolik baví? Jsem nucen týdnotýdně odpovídat na ten samý dotaz manželky. Odpověď se mi postupně ujasňuje a je jednoduchá. Zatím jsem neobjevil žádný jiný nápoj, který by dokázal člověka bavit tolika vjemy a informacemi najednou. Víno se mi čím dál víc potvrzuje v roli spirituálního oleje, jak ho nazval maďarský autor Béla Hamvas ve svém díle Filosofie vína. Víno je schopno zprostředkovat idylu přírody, kde se hrozny vypěstovaly, vyprávět o historii sklepů a oblasti, kde víno bylo stočeno do lahví. Přivede nás taky k zamýšlení o odrůdách vinné révy, vlivu podnebí a počasí v aktuálním ročníku, nebo dokonce má co říct i o tom “podpůdí”. Včera odkorkovanou Fratavu von Lobkowicz jsem si rozhodně užil a to nejen ve smyslu luštění receptu na jakýsi ovocno-zeleninovo-květinový salát.

O bohaté historii vinaření v Roudnickém zámku a okolí najdeme mnoho informací i na stránkách autora tohoto vína, nebudu to tady opakovat. Raději uvedu pár faktů o odrůdě Fratava. Lze ji oficiálně lahvovat jen nedávno, pijeme vlastně první povolený ročník. V šikovné encyklopedii na O víně se o této odrůdě dozvíme další zajímavosti. Například to, že byla vyšlechtěna Lubomírem Glosem v roce 1973, který je otcem i tak známých odrůd jako Cabernet Moravia. Biologičtími rodiči Fratavy je častá novošlechtěnecká dvojice Frankovky a Svatovavřineckého. Posláním Fratavy bylo získat středně raně zrající hrozny, víno s nižší kyselinkou a temnější barvou. Její výsadbu na Roudnicku údajně doporučil prof. Vilém Kraus, a z klimatických důvodů mi to přijde zcela pochopitelné.

K informacím o místě původu hroznů jsem se dopátral až telefonicky, pan ředitel vinařství velmi ochotně odpověděl na všechny moje detailistické dotazy. Tato Fratava pochází z Labských vinic patřících do katastru obce Vetlá (moc hezký pohled i přes satelitní mapy..), ze spíše mladších výsadeb z roku 2002. V Labských vinicích najdeme podle pana ředitele těžké jílovito-hlinité půdy na opukovém podloží. O opuce slyším poprvé, ale zjišťuji že jde o zcela rozšířený místní tradiční stavební materiál. Zajímá vás jak to tam zhruba vypadá? Mrkněte sem, fotky jsou dostupné jen z vedlejší, prý kvalitnější a proslavenější vinice Sovice (odkud pochází ta nejlepší vína zámku).

Co se týče technologie výroby, vinařství se hlásí k “přírodnímu” způsobu vinaření. Nakvašení moštu na slupkách trvalo 8 dní a kvašení proběhlo ve velkých otevřených laminátových kádích (takže nejde o populární reduktivní nerezovku). Víno zrálo přibližně rok a půl ve velkých 4000 litrových použitých dřevěných sudech.

Teď už konečně k okusu Fratavy. Barva nezapře svůj encyklopedií předpovídaný charakter, je temná, skoro neprůhledná s pěknými fialovými odlesky na okraji. Otočíme, provzdušníme. 13 % alkoholu se projeví v relativně pomalém toku kapek zpět do hlavního koryta sklenky. Ve studenějším stavu dominuje vůně švestkového, povidlového koláče, vybavuji si babiččinu letní pochutinu z čerstvých ovocí. Ono je tam vlastně cítit i ta čerstvost či zelenost. Žádné znamení přezrálosti. Na vyšší teplotě se projeví i kus umělohmotné vůně, kterou jsem pracovně nazval jako bakelitová. Podobné cosi jsem cítil i u maďarských Frankovek z vápencových půd. Že by určitý typ minerality? Nicméně tahle odbočka nenaruší celkově pozitivní dojem. Chuťovou linku jasně vedou kyseliny, přičemž blíž k pokojové teplotě se dostávají víc a víc do popředí švestky. Vůbec nepůsobí únavným dojmem, je to čerstvý, svěží nápoj. Decentní důraz kyselin nás nebrání ve vypití celé lahve za večer. Zdá se mi, že nějaký ten rok zrání v lahvi navíc tomuto vínu zatím přinejmenším neuškodilo. Vinní nadšenci! Tuto zajímavost si nenechte ujít!

Jistě si vzpomete na smělý projekt Národního domu vín v Mostecké uliuci na Malé Straně. Otcem projektu byl Libor Průdek. Myšlenka: 5 pater plných vína, okolo 500 titulů ve srovnávací degustační expozici tuzemských a zahraničních vín. Skvělý nápad, než se však podařil zrealizovat, projekt skončil nezdarem a řešení svízelů sebralo Liborovi Průdkovi zcela jistě i obrovské množství energie. Možná tehdy všechnu. Vlajku vinařství na Moravě ve vinicích i ve sklepě tehdy držel (musel držet) převážně pan Nečas. Jak se však říká, “co tě nezabije, to tě posílí” a já jsem vždycky považoval Vinstars Rakvice (sdružení vinařů, ze kterých Nečas&Průdek vzešli) a Libora Průdka za vynikajícího vinaře a za odborníka i propagátora vinařství a patriota se vztahem k vinicím a k půdě. Až na jednotlivosti jsem však jeho vína systematicky od té doby neochutnal.

Jak zmíněný – a jistě traumatizující – zážitek stmelil sdružení dvou vinatřů Průdek – Nečas a jak ovlivnil / neovlivnil kvalitu či pohled na víno, k němuž se Libor Průdek tak říkajíc vrátil, na to se velmi těším.

Filozofie výroby vína sdrfužení spočívá především v zachování přirozené podstaty vín, čemuž je  uzpůsobena výrobní technologie. Surovina je zpracovávána na šetrných moderních zařízeních a následně zakvášena čistou kulturou kvasinek.  Bílé mošty jsou při fermentaci chlazeny na teploty 14 – 16 °C. Červené rmuty jsou po několikadenní studené maceraci udržovány na teplotě kvašení max. 30°C. Přídatné látky do  moštu jsou minimalizovány. Mladá vína jsou umístěna do nerezových nádobách a vybrané partie v dřevěných sudech, kde probíhá jejich zrání a celková harmonizace. Vína jsou vyráběna s cílem dlouhé perspektivy zrání a s cílem harmonie vůně, chuti a celkového dojmu.

Přijďte ochutnat:

“Vína označená tímto logem jsou vyrobena s vědomím, že odrážeji naši práci a proto je do nich dáváno to nejlepší, co nás práce s vínem naučila…”

Prvních pět nejúspěšnějších vín z 18 zúčastněných vzorků testovaných rosé v MF Dnes zakoupila redakce deníku u nás ve Vinografu. Pochvalme se tedy: jistě i proto tenhle test dopadl výrazně lépe, než ten v r. 2008, protože na celkový výsledek spotřebitelských testů vín má vždy vliv hlavně úroveň práce s vínem v konkrétním prodejním místě (tj. výběr portfolia a jeho správné skladování). Test vín v MF Dnes není jen testem vín, ale také prodejních míst. Špatná starost o víno před prodejem poškozuje nejvíc vinaře - ti to ale ještě pořád dost podceňují…

Jako účastník redakčního testu doporučuji pozornosti materiál v MF Dnes ze dne 20.7. o růžových vínech. Redakce se rozhodla uskutečnit (již po druhé) test tuzemských růžových vín. Jak známo, MF Dnes (úsilím redaktorky Hanky Večerkové a ve spolupráci s lidmi z pořadu Černé ovce v ČT) víceméně pravidleně provádí testy různých (nejen potravinářských) produktů, včetně  vín. A výsledky bývají zajímavé, i když je nutné se nad nimi (a nad celou problematikou testování) v případě vín trochu zamyslet.

Za prvé je třeba vnímat, že v MF Dnes jde o tzv. SPOTŘEBITELSKÉ TESTY, což právě u vín (na rozdíl třeba od lednic nebo pracích prostředků) je zcela zásadní okolnost mající vliv na výsledek hodnocení… a dvojnásob to platí u vín růžových ! Proč? Jde totiž o způsob výběru vzorků, které do hodnocení vstupují. Redakce se v přípravě testu vždy nezávisle a podle určitého klíče rozhodne, že zakoupí vína na různých místech na trhu. Pokud možno tak, jak je kupují “obyčejní” spotřebitelé, tedy v obchodech, kde se víno prodává a kam si pro láhev člověk skutečně zajde. To je z hlediska cíle spotřebitelského testování naprosto pochopitelné a logické, avšak pozor - na zákazníka to klade nárok navíc: posoudit další faktory, které mají na výsledek testu vliv, aniž by z testu a priori vyplývaly. Především jde o to, co se děje s vínem v období mezi opuštěním vinařova skladu a okamžikem, kdy vám jej prodávající vloží u pokladny do tašky a odnesete si ho domů. Tedy během skladování, jehož podmínky jsou bohužel často naprosto tristní a víno doslova popraví, nebo jej zásadně poškodí.

Právě v tomto tkví zásadní odlišnost testů MF Dnes od soutěží, jak je znáte např. z časopisů Vino Revue, Wine & Degustation a dalších, neboť tam je výběr vín určený zcela jinak: výrobce nebo dovozce pošle do soutěže jen víno, které sám uzná za vhodné. Jedná se tedy o vína vždy dobře a odborně ošetřená při skladování a dobře připravená na soutěžní klání. Z tohoto pohledu spotřebitelský test více vypovídá o stavu trhu s vínem a více o konkrétním prodejním místě, a trochu méně o samotných kvalitách vinaře či vína jako takového (zatímco u zmíněných soutěží je to právě naopak).

Tento jev se výrazně projevil už na jaře r. 2008, kdy proběhl první test rosé (zveřejněn v 28.5.2008). Výsledky najdete ZDE. Test doslova vyděsil mnohé konzumenty i odborníky, a redakce MF Dnes si to od vinařů docela “slízla”. Nezaslouženě ovšem – vždyť kdo by na trhu čekal 3 nebo 4 roky stará rosé, nota bene od relativně zvučných výrobců. Taková vína na trhu vůbec už neměla co dělat. Což ale také znamená, že některé vzorky kdesi ležely několik let, a to v podmínkách, které neznáme. Z hlediska spotřebitelského testování to byla výborná informace, z hlediska konkrétních vín (či vinařů) tragické sdělení… Výsledkem byl titulek “Růžová vína v obchodech? Někdy katastrofa, říkají odborníci…“.

Už tehdy se ukázalo v plné nahotě, jak důležité je, aby si vinař hlídal osud svých vín i po té, co je prodá do distribuce a jak ho může poškodit, když ztratí nad víny určitý dohled či kontrolu (nebo když si přinejmenším nepohlídá, i když je to těžké, komu vlastně víno určené k dalšímu prodeji prodává).

Umí naši vinaři rosé?

Toť tedy jeden zajímavý aspekt testu. Druhé, čeho si chci všimnout, je diskuse, která se objevila již na samotném hodnocení mezi degustátory a odrazila se i v textu MF Dnes: o kvalitě českých rosé. Projevil se totiž podstatný rozdíl v přístupu mezi hodnotiteli s orientací na tuzemsko a mezi těmi, co mají zkušenosti spíše se zahraničím. Ti první přirozeně hodnotí rosé v duchu toho, co si náš tuzemský trh žádá a též toho, v čem si Morava (Česko) stojí jaksi “od přirození” dobře. Tj. především šťavnatosti, lehkosti, ovocitosti a spíše nízké (světlé) barvy vína. Hodnotitelé se zahraniční preferencí naopak mnohem více oceňují vína s minerální strukturou, s nižší resp. nedominující kyselinou a vína, která ovšem mají gastronomický rozměr, tj. širší záběr v možnostech snoubení s jídlem. Která se vlastně (z tohoto pohledu) mnohem více blíží “konvenčním”, tj. červeným nebo bílým vínům.

Měl jsem to štěstí a příležitost ochutnat stovky růžových vín, desítky nebo možná stovky typů těchto vín z celého světa. A nabyl jsem přesvědčení, že disciplína hodnocení rosé je extrémně těžká, možná vůbec nejtěžší, protože rosé má výrazně širší spektrum projevů, než jiná vína. A hodnocení rosé je komplikovanější v tom, že u dané škály nejsou prakticky nikdy k dispozici informace, z jaké odrůdy je hodnocené víno vyrobeno (na rozdíl od vín jiných, kde je hodnocení přirozeně zúženo vždy na konkrétní odrůdu, popř. na původ vína určující jeho odrůdovou skladbu).  Hodnotíme tedy víno, o němž předem víme jistě jen to, že je růžové; zbytek musíme analyzovat sami.

I proto se nepřikláním k závěru, že naši vinaři neumí vyrobit kvalitní rosé jen pro poznatek, že “příliš nevydrží”. Je třeba si totiž uvědomit, že rosé se u nás vyrábí v podmínkách relativně vyhraněné poptávky (kde panuje klišé, že to správné rosé patří pod slunečník v parném létě), a také v celkovém klimatu masivních mediálních kampaní Vinařského fondu (např. Růžové.cz).  Profil většinově produkovaného rosé a preference klientů se pak logicky jasně vyhraňují určitým směrem a tomu se podřizují i technologie výroby (“na rychlé vypití”). Přesto ale znám vinaře, kteří vyrábějí česká rosé jinak a jsou schopni technologicky pracovat s nimi způsobem, který víno připraví nejen na první jarní svěží a voňavé dny, ale i pro sváteční příležitosti nebo vánoční stůl.  Vždy je také nutné mít na paměti, že naše vinařské polohy jsou umístěny na samém severním okraji světové vinařské produkce a naše rosé jsou proto určitým způsobem stylově “přednastavena” . Osobně jsem ale velkým optimistou, když se ohlédnu za výrobou rosé před např. 3 nebo 5 lety. Pokrok v technologiích, a především ve vzdělanosti vinařů v oblasti rosé je obrovský (máme dokonce odbornou pravidelnou specializovanou vinařskou konferenci o rosé s mezinárodní účastí). Dnes už je občas na trhu možné vidět růžová vína nefiltrovaná, vína s těžkou minerální strukturou, vína zcela vybočující z běžného “růžového klišé!. Vinaři experimentují a hledají nové výrazy.

Každopádně se mi ale i z této debaty trochu ztrácí reflexe toho, že spotřebitelský test nemusí příliš vypovídat o vínech samotných, nybrž hodně o okolnostech jejich “životní cesty” na pijákův stůl.  

Etika na etiketě

Třetí aspekt testu, který chci zmínit,  je poněkud kontroverzní a obzvláště pikantní. Popis problému naleznete ZDE. Stručně řečeno, do hodnocení bylo zařazeno víno vysoko oceněné v zahraničí a v našem testu relativně propadlo. Při bližším ohledání pak organizátor zjistil, že láhev, kterou do testu vybral, má jiné číslo šarže než úspěšný vzorek ze zahraničního hodnocení. Tento fakt zapříčinil podle mého velmi silný titulek ”Stejná lahev může skrývat úplně jiný nápoj“, což považuji za celkem hrubé zjednodušení problému, snad dokonce nehodné slovutnosti redakčních testů MF Dnes. Pochopitelně, že vinařský zákon umožňuje značit stejná vína různých šarží jednou (stejnou) etiketou (míním tu přední), což ve finále ovšem může znamenat, že se někdo občas cítí spotřebitelsky oklamán (zcela to chápu - kdo by četl zadní etiketu a zjišťoval a porovnával jakási složitá čísla). A ano – odsouzeníhodná praxe některých výrobců, kteří tuto skutečnost zcela záměrně zneužívají, je obecně známá už léta (jde o případy, kdy vinař vyrobí v malé šarži víno, které pak přihlásí na soutěž, kde získá ocenění, později však distribuuje pod stejným označením a s puncem medaile vína vyrobená ve velkém, avšak s poněkud jiným výsledkem v lahvi). Podstatné však je, zda vinař takový produkt podvodně vydává za medailové víno, nebo nikoli. Ač pro obhajobu vělkých výrobců obvykle nemám mnoho důvodů, musím se nyní zastat Zámeckého vinařství Bzenec; k žádnému vydávání za jiný nápoj zde nedošlo. To spíše redaktoři přehlédli nenápadnou, avšak podsttanou okolnost, což by se jim stát ve veřejném testu podle mého nemělo…

Přesto případ ukazuje na problém. Změnu snad může přinést jen úprava vinařských právních předpisů, po které však vinaři pokud vím nijak zvlášť nevolají, a to přesto (viz tento případ) že je to samotné poškozuje (nikoli jen spotřebitele). Řešení nemůžeme čekat od individuálních výrobců, protože kdo by snad jako první masochisticky pestrobarevně označil svá vína jako “jiná než ta, co vyhrála”, tak by si uškodil v porovnání s ostatními. Proto musí zasáhnout systém.

Vyjádření ředitele Vinařského fondu Machovce o porušení etiky výrobcem, v rozhovoru pro pro Idnes.cz, člověka kvalifikovaného,  v tomto případě považuji za poněkud  oportunistické a vpravdě neetické. A také poškozující, neboť jeho mediální vliv je – bohužel - nezanedbatelný. Co mne trochu zaráží je kritika redakce deníku, která by dle mého názoru měla podstatu problému pochopit a najít vhodnou formu upozornění na problém spotřebitele, než se trochu povrchně obout do jednoho vinařství.

Růžová vína však jsou i přesto skvělým “vinným druhem” a jejich test ukázal, že s nimi pracujeme na obou stranách výrobně-spotřební barikády čím dál lépe a zaujatěji :-) Což je dobře.

A proto   …

Není to ani pár dnů co mne inspiroval jeden můj dobrý známý k tomuto minitextíku s minivideem a minianketou pro vás :-).  Známý se mnou často rád konzultuje svůj výběr vín a různé vinné zážitky. Tentokrát se přiřítil, a s nadšením ve spěchu cosi lovil z útrob tašky. Moc mu to nešlo, a tak mi v mezičase sděloval: “Hele, dostal jsem skvělý víno, děsnou šišku !  Má to samý medaile a je to prej vynikající od nějakýho výbornýho mladýho vinaře. Musím ti to ukázat“. Mezitím ulovil, a začal tahat za hrdlo ven tmavou lahev. No – tmavou, leč s oslnivými odlesky, řekl bych…

Vytáh Dufka, zatímco dodal: “No tak se na to podívej… ” a vítězoslavně mi před nos nastavil víno v lahvi s pestrou vinětou obklopenou nejméně osmi medailovými nálepkami v barvách od staniolově stříbrné přes celou duhu až po stanilolově zlatou. Každá nálepka pochoptelně  značila vysoké ohodnocení z některé z vinařských soutěží. Asi proto už tentokrát nedodal jindy obvyklou otázku “Co myslíš?” Prostě nálepky zabraly.

Podotýkám důrazně, že mi teď vůbec nejde o vína  ani o žádného vinaře (zmíněného Dufka či Žůrka – kterého jsem zcela náhodně vybral pro videoilustraci tohoto tématu), ale čistě o jev “olepování lahví”, abych to tak nějak nazval. Můj vztah k tomuto jevu vůbec nehci ventilovat, protože nechci nikoho ovlivňovat (ignorujte prosím i pejorativní název článku a videa) a rovnou vám nabídnu anketku. A na její výsledky jsem ovšem opravdu zvědav, protože věc není vůbec jednoznačná. Proč? Protože:
1. nikdo nezná všechna vína ani všechny vinaře, aby si snadno vždy vybral
2. každý potřebuje vodítko pro nejlepší víno v rámci své peněženky
3. když není kdo by poradil, zbývá znalost údajů na etiketě
4. když znalost chybí před plejádou lahví na reagále, rozhoduje intuice, resp. reklama, tj. prezentace láhve.

No a jsme u toho: placka na lahvi může rozhodnout. Marketingově zdatný vinař to ví a lepí. Někteří vinaři však zásadně nálepky na láhve nedávají, neb je jim to nepříjemné (nebude se chlubit plackama), nestetické (každej pes jiná ves - von se dělá s etiketou a pak to má polepit něčím úplně mimo mísu), nepraktické (představte si, že každou lahev musíte znova vzít do ruky a olepit jednou, dvakrát, osmkrát…) a po čertech drahé (nálepky si od pořadatele soutěže musíte vždy draze koupit). Navíc někteří vinaři ani soutěžím (hodnotitelům) nevěří, proto tam vína vůbec nedávají, ačkoli jsou špičková. No a někteří jsou příliš hrdí (buď ti chutná nebo jdi, na tom nálepka nic nezmění!).

Faktem je, že u většiny těch nejlepších vín a vinařství se s tímto typem marketingu nesetkáte… to jen tak na okraj :-).

No a jak to tedy máte vy?

 Loading ...