(ne)Vinný lístekCabernet Sauvignon 2009, Ota ševčík
20. října 2011, Eva Skokánková, evas.blog.cz
Vína bořetického vinaře Oty Ševčíka, člena skupiny Autentisté, mám nějak podvědomě spojená s podzimem. Nejspíš proto, že jsem si je pro sebe objevila právě v tom nejpodzimovatějším podzimu v roce 2008. Počasí během Svatomartinských otevřených sklepů bylo mrazivé, ale nádherně, až kýčovitě slunečné a v Bořeticích se nám proto tehdy strašně líbilo. Ovšem až tak nechutnalo. Tedy kromě úžasných vín nenápadného a skromného mladého vinaře, která chutnala zcela jinak, než nač jsem byla do té doby zvyklá. Vína jemných přirozených vůní, která se pomalu otvírala a postupně ukazovala svou bohatost, vína přirozená a poctivá, vrstevnatá, tělnatá, nebo naopak upřímně nekomplikovaná, vína, která se špatně popisují, protože ze všeho nejvíc voní a chutnají po zralých bobulích, ale o to lépe se vychutnávají a v klidu popíjejí. Od té doby jezdíváme k Otovi každý listopad (a občas i v jinou roční dobu) a z jeho maličkého vinařství se stala další jihomoravská srdcová záležitost.
I proto přišlo víno našeho “podzimního vinaře” na náš stůl hned v okamžiku, kdy se letošní slunečné září překlopilo v pořádně chladný podzim. Na Cabernet Sauvignon 2009 (23,6 °NM, 13,2 %, trať Kraví hora, Bořetice) jsem si vzpomínala jako na silné, tělnaté víno, kořeněné a výrazné, zkrátka pro podzimní den jako dělané. A volba to byla fakt výborná: vůně zpočátku švestkovo-povidlová se špetkou perníkového koření a jemné vanilky z dubového sudu (nepředstavujte si ale nějakou dubovou obludu, sud barrique, ve kterém cabernet zrál, byl dost starý a vymytý) se během tří hodin posunuje k vůni kořeněně ostružinové a ještě později výrazně černorybízové. Chuť je ovocná, kořeněná, velmi lahodná, dochuť opravdu dlouhá. V ústech je víno plné, hladké, ale podepřené výraznou kyselinou, která ovšem nijak nevyčuhuje – je výrazné, přitom ale sametové a hřejivé. Nečekejte ale víno vážné nebo přísné, ani žádnou pecku v jihoamerickém stylu. Zůstává přes svou plnost a bohatost zakořeněné na Moravě, navzdory umírněnosti a počáteční tlumenosti hravé, navzdory síle veselé, přes svou zralost mladistvé.
Víno potřebuje víc času na prodýchání a otevření. Pili jsme ho sotva půlhodinky po otevření k podzimní variaci na téma těstoviny – špagety s pancettou a dýňovou omáčkou, která se s výrazným cabernetem navzdory její krémové konzistenci (působí jako smetanová, ačkoli smetany v ní není ani stopa) kupodivu celkem snesla. Kombinace jídla a vína sice tentokrát nepřinesla ono slastné povýšení obého na vyšší level, ale jako celek působila docela fajn a sehraně. Největší zážitek ale víno přineslo až po několika hodinách – to už ho ovšem bylo zoufale málo. Doporučila bych tedy každému, kdo si tuhle lahůdku otevře, udělat tak s dostatečným (několikahodinovým) předstihem, sám Ota Ševčík ostatně doporučuje přelít ho na nějaký čas do karafy. Stojí to za to.
Loading ...
