Jak na to? ? Domluvíte si termín, vyberete si oblíbeného barmana (nebo vám ho doporučíme), přijdete, koupíte si náš sekt dle vlastního výběru, pod odborným vedením ho “seknete” a vypijete si ho :-) Toť vše.

Absolvent kurzu si odnese písemně zpracovanou metodiku sabráže, znalost všech zásad a předpokladů úspěšné sabráže (ať už jde o bezpečnost, techniku sekání, sekací nástroje, přípravu lahve atd) a certifikát “SEKÁČ VINOGRAFU“.

Máte-li zájem, prosím napište nám na adresu bar@vinograf.cz., ozveme se Vám a domluvíme podrobnosti.  Během září nebo podle dohody už budete sekat sekty jako profík !

Sabráž je pitomost. Sabráž je snobárna. Sekat sekt sekerami je barbarstvo… Sabráž je vysoce nebezpečná hra. Sabráž je jen atrakce. Sabrage je plýtvání. Seknout víno šavlí nebo čímkoli jiným může jen na mol opilý carský důstojník nebo buran, který se nikdy nedřel s motykou ve vinohradu a nesetřásal kaly…

To jsou některé reakce, které jsme sebrali po rozeslání pozvánky na sabráž dne 9.6. s Martinem Prokešem (PROQIN). Překvapilo mne, jak negativně se vyjadřujete o této sice poněkud okázalé leč oblíbené technice otvírání láhve šampaňského šavlí. Vždyť sabráž sklízí většinou ovace účastníků a pištění dam na slavnostních či furiantských večírcích. Sabráž dokonce doznala takové obliby a atraktivnosti, že jsou v ní organizována mistrovství a sekáči hrdel sektů se předhánějí v neobvyklosti nástrojů, jimiž hrdla sektů stínají.

Určitě nemá smysl sepisovat nějaký komplexní edukativní textík o sabráži, jejím vzniku a tradicích, protože stačí zabrousit na wikipedii a na různé wineblogy, kde je k sabráži napsáno mnohé. Přesto jsem se rozhodl přidat pár postřehů, protože ve Vinografu se sabráž v poslední době naprosto rozmohla. Díky nadšení některých našich barmanů se z toho stala dosti bujará zábava poměrně často ozvláštňující “okolopůlnoční” scénérii Míšeňské ulice, když halasící, ovíněný a své komentáře hojně pokřikující hlouček sleduje, kam náš barman láhev namíří, jak si nachystá sekáček, nůž či sklenici a co se dál stane s tou partičkou turistů, která je zrovna v dostřelu !

Zizilda soustředěně seká, korek letí, obecenstvo natěšeně přihlíží a zábava proudí…

Narozdíl od senzacechtivých pijáků musíme my, co držíme v ruce stínaný sekt dávat docela bacha. Sabráž je vedle své nesporné atraktivity docela nebezpečnou zábavou, zvláště když se provádí na ulici a v blízkosti našich hostů. I proto naši barmani prošli soukromým kurzem Jakuba Krále, mistra sommeliera nad mistry, který nám nejen interně radil jak sekty servírovat a prezentovat je hostovi, nýbrž nás také učil sabráž.

Existuje několik jasných zásad, které by se neměly porušit:
1. sekt je třeba řádně připravit, do čehož patří i určité šetrné nakládání s lahví, vychlazení a ošetření “sekací dráhy” na lahvi.
2. zásadně mířit lahví někam, kde v dosahu dejme tomu 15 metrů není nic, co by mohlo být poškozeno letícím sklem, a to rozhodně v úhlu 180° od sabrážujícího
3. sekat sekt v kvalitní láhvi. Tzn. – čím dražší víno, tím větší vyhlídky na bezproblémovou sabráž,
4. sekání provádět vhodným, osvědčeným nástrojem. Je sice vtipné zkušet to třeba mobilním telefonem, ale…. bezpečné to není,
5. po několika marných (byť kvalifikovaných) pokusech je třeba vzít jinou láhev – některým se prostě nechce a nic dobrého to nevěstí,
6. pokud se máte rádi, tak nejen že se nenechate zažalovat za střepem vystřelené oko pokukujícího opilce, ale ani si nenecháte amputovat prst nebo vlastní oko. Takže ochranné pomůcky: minimálně rukavice a brýle!

Co se asi právě teď děje s tou rukou, která se bezmocně ocitá v epicentru skelné exploze?Vyzkoušel si to náš sommelier Petr Střecha. Rád vám to někdy poví…

Na téhle láhvi bylo od počátku jasné, že není moc kvalitní. Levný zkušební sekt (nákup za 89 ,- Kč v Albertovi) praskal jak se mu zlíbilo. 

 Loading ...

víno pro vás za recenzi!

15. června 2011, Peter Tóth, VINORUM.CZ
profil vína a komentáře: klikni na láhev

Název: Fratava 2009
Vinařství: Lobkowiczké zámecké vinařství Roudnice nad Labem s.r.o.
Zatřídění: jakostní odrůdové suché
Alkohol: 13,0 %
Vinařská oblast: Čechy
Podoblast: Litoměřická
Vinařská obec: Vetlá
Viniční trať: Labské vinice

Co mě vlastně na pití vína tolik baví? Jsem nucen týdnotýdně odpovídat na ten samý dotaz manželky. Odpověď se mi postupně ujasňuje a je jednoduchá. Zatím jsem neobjevil žádný jiný nápoj, který by dokázal člověka bavit tolika vjemy a informacemi najednou. Víno se mi čím dál víc potvrzuje v roli spirituálního oleje, jak ho nazval maďarský autor Béla Hamvas ve svém díle Filosofie vína. Víno je schopno zprostředkovat idylu přírody, kde se hrozny vypěstovaly, vyprávět o historii sklepů a oblasti, kde víno bylo stočeno do lahví. Přivede nás taky k zamýšlení o odrůdách vinné révy, vlivu podnebí a počasí v aktuálním ročníku, nebo dokonce má co říct i o tom “podpůdí”. Včera odkorkovanou Fratavu von Lobkowicz jsem si rozhodně užil a to nejen ve smyslu luštění receptu na jakýsi ovocno-zeleninovo-květinový salát.

O bohaté historii vinaření v Roudnickém zámku a okolí najdeme mnoho informací i na stránkách autora tohoto vína, nebudu to tady opakovat. Raději uvedu pár faktů o odrůdě Fratava. Lze ji oficiálně lahvovat jen nedávno, pijeme vlastně první povolený ročník. V šikovné encyklopedii na O víně se o této odrůdě dozvíme další zajímavosti. Například to, že byla vyšlechtěna Lubomírem Glosem v roce 1973, který je otcem i tak známých odrůd jako Cabernet Moravia. Biologičtími rodiči Fratavy je častá novošlechtěnecká dvojice Frankovky a Svatovavřineckého. Posláním Fratavy bylo získat středně raně zrající hrozny, víno s nižší kyselinkou a temnější barvou. Její výsadbu na Roudnicku údajně doporučil prof. Vilém Kraus, a z klimatických důvodů mi to přijde zcela pochopitelné.

K informacím o místě původu hroznů jsem se dopátral až telefonicky, pan ředitel vinařství velmi ochotně odpověděl na všechny moje detailistické dotazy. Tato Fratava pochází z Labských vinic patřících do katastru obce Vetlá (moc hezký pohled i přes satelitní mapy..), ze spíše mladších výsadeb z roku 2002. V Labských vinicích najdeme podle pana ředitele těžké jílovito-hlinité půdy na opukovém podloží. O opuce slyším poprvé, ale zjišťuji že jde o zcela rozšířený místní tradiční stavební materiál. Zajímá vás jak to tam zhruba vypadá? Mrkněte sem, fotky jsou dostupné jen z vedlejší, prý kvalitnější a proslavenější vinice Sovice (odkud pochází ta nejlepší vína zámku).

Co se týče technologie výroby, vinařství se hlásí k “přírodnímu” způsobu vinaření. Nakvašení moštu na slupkách trvalo 8 dní a kvašení proběhlo ve velkých otevřených laminátových kádích (takže nejde o populární reduktivní nerezovku). Víno zrálo přibližně rok a půl ve velkých 4000 litrových použitých dřevěných sudech.

Teď už konečně k okusu Fratavy. Barva nezapře svůj encyklopedií předpovídaný charakter, je temná, skoro neprůhledná s pěknými fialovými odlesky na okraji. Otočíme, provzdušníme. 13 % alkoholu se projeví v relativně pomalém toku kapek zpět do hlavního koryta sklenky. Ve studenějším stavu dominuje vůně švestkového, povidlového koláče, vybavuji si babiččinu letní pochutinu z čerstvých ovocí. Ono je tam vlastně cítit i ta čerstvost či zelenost. Žádné znamení přezrálosti. Na vyšší teplotě se projeví i kus umělohmotné vůně, kterou jsem pracovně nazval jako bakelitová. Podobné cosi jsem cítil i u maďarských Frankovek z vápencových půd. Že by určitý typ minerality? Nicméně tahle odbočka nenaruší celkově pozitivní dojem. Chuťovou linku jasně vedou kyseliny, přičemž blíž k pokojové teplotě se dostávají víc a víc do popředí švestky. Vůbec nepůsobí únavným dojmem, je to čerstvý, svěží nápoj. Decentní důraz kyselin nás nebrání ve vypití celé lahve za večer. Zdá se mi, že nějaký ten rok zrání v lahvi navíc tomuto vínu zatím přinejmenším neuškodilo. Vinní nadšenci! Tuto zajímavost si nenechte ujít!