Zkusili jste si někdy zakrýt oči a ochutnat neznámý vzorek? Nebo dokonce dobře známý vzorek, který vám naservíruje někdo jiný a vy jste si zkusili uhodnout, o jaké víno jde? Také jste přitom zažili velké překvapení?

Slepá degustace přináší hodně poznání, a to jak těm, co s vínem začínají, tak rozhodně i pokročilým milovníkům vína a profesionálům. Je nesmírně zajímavé účastnit se setkání, kdy jsou skupině lidí naservírována různá vína, přičemž každý si dělá na víno názor, snaží se určit jeho původ, odrůdu, ročník, výrobce… Často je úspěch určit správně alespoň světadíl, odkud víno pochází.

Přivoďte si tento zážitek s předním sommelierem a odborníkem na víno Jakubem Králem.

Pinot gris, Pinot blanc, Sauvignon – různá podloží

Srovnání vín z různých moravských podloží, jak si to vymysleli pánové z L-G-L (spojení vinařství Nového, Starého a vinařství Reisten). Když jsem to poprvé uslyšel, vůbec mi ta jména do sebe nezapadala. Logiku jsem v tom neviděl. Logiku má ale spojení L-G-L (vápenec-žula-spraš). A je tu zase další český vinařský projekt, který zakládá svou podstatu implicitně na terroir. A to je moc dobře!

Postavit ta vína vedle sebe bude určitě užitečné, příjemné a zajímavé ! Rezervujte místa na ochutnávku 3.11. na stránce http://misenska.cz/bude#LGL

Honza Stávek, kamarád a vinař, si povídá s Martinem Kameníkem o fortifikovaných vínech. Jak leckdo ví, fortifikované víno je víno dolihované, neboli do vína se v určitém okamžiku jeho vývoje nalije ušlechtilý destilát, ideálně čistý líh.  Což má za následek mnoho změn, od zastavení kvašení přes nárůst množství alkoholu ve výsledném víně až po stabilizaci cukrů a vína vůbec.

Asi nejznámější příklad fortifikovaného vína je portské. Jak ”forťáky” dělá Honza, o tom je naše video…

 Martin Kameník, VINOGRAF.CZ

Záslepka, slepák, blinda, slepice, totální temnota …

Věřím, že většina sommeliérů si ve své profesní dráze zažije okamžik(y), kdy se cítí bezradní, zmatení, pokoření a naštvaní sami na sebe. Někdy se to stane, když je “zaoblí a pomuchlá“ (jak říká má šéfová) host, namísto toho, aby to udělali oni jemu. Někdy je to při špatně přijaté objednávce, při vypadnutí termínu, názvu místa … a někdy při slepé degustaci. Nechci zde popisovat tento fenomén ve vinné sféře poměrně dobře prozkoumaný a mnohokrát již diskutovaný. Chtěl bych jen shrnout postřehy  ze slepé degustace, kterou vedli MW Lynne Sherriff-nastupující předseda Institute of Masters of Wine a Dr. Josef Schiller- odstupující předseda Institute of Masters of Wine a ředitel Weinakademie Österreich .

 Degustační a konferenční místnost

 Degustace probíhala v nádherných prostorách konferenčního sálu hotelu Crowne Plaza v pražských Dejvicích. Je jasné, že tady jsou na špičkové konference zvyklí – osvětlení, ozvučení, přenosné přijímače simultánního překladu – všechno bez chybičky. Sklo firmy Riedel, která byla zároveň jedním z partnerů celé degustace, umožňuje soustředit se skutečně jen a jen na víno. A o to přeci jde.

 Sál je připravený a první degustátoři se začínají scházet. Tady přichází na řadu moje úloha.  Přiblížím v krátkosti, co se s víny určenými ke slepé degustaci na této úrovni děje a co všechno finální příprava takovéto akce pro cca sto lidí obnáší.

 Příprava vína a vlastní degustace

 Zhruba tři hodiny před začátkem akce máme krátkou schůzku. Mistrovství v komunikaci, jež je dovedností na kterou je kladen velký důraz během přípravy na zkoušku Master sof Wine, je na obou držitelích tohoto titulu znát beze zbytku. Poslouchají, probírají věci do nejmenšího detailu, jsou pečliví. Odcházím s jasnou vizí, jak vše provedeme. Teď přijde na řadu otevírání a přechutnání všech lahví. Ta jsou samozřejmě správně temperována, označena příslušným číslem. Kontrolu vad nás nakonec provádí asi šest, navzájem se kontrolujeme – tady žádná vada nemá šanci. Vína jsou nyní připravena. Těsně před servisem na stůl na ně natáhneme textilní manžety. Když to dělají Masters naostro, všechna vína jsou přelita do neutrálních lahví…

 Jak vypadá degustace v režii Masters of Wine ?

 Samotný program začne představením všech tří institucí a jejich výukových programů. To dohromady netrvá déle než hodinu, což je úctyhodný výkon. Jednotliví mluvčí jsou struční, věcní a jasně dokáží sdělit poselství o tom, co nabízejí a proč to nabízejí. To, za kolik to nabízejí už na přetřes naštěstí nepřijde. Začíná slepá degustace. Je připraveno šest bílých vín (dvě odrůdy po třech vzorcích), tři červená vína (jedna odrůda nebo její kupáž, kde má tato odrůda většinový podíl) a tři desertní vína.

 Diskuse obecně je věcná, předsedající ji vedou zvláštním stylem, prokládají názory jednotlivých lidí z publika svými názory, občas se zeptají celého publika na názor formou přihlášení se k variantám. Lynne dost často popisuje, jaký je správný základní přístup k slepé degustaci. Přirovnal bych ho jedním slovem k detektivce. Zdůrazňuje taky schopnost zapamatování si degustovaných vín a následnou reflexi při slepé degustaci. Pěkně se to poslouchá, ale je jasné, že jsou za tím léta dřiny a odříkání :D. Lynne ve své prezentaci velmi zdůraznila komunikační schopnosti a také pokoru. Jeden příklad za všechny. Jeden sommeliér popisuje a diagnostikuje víno (nutno říct, že naprosto správně), dokonce ho dokáže zařadit zeměpisně – zatímco jeho “kolega“ sedící vedle něj se směje a kroutí posměšně hlavou, načež je totálně mimo při svém popisu. Inu, obrázek si každý udělá sám.

 Pojďme studovat víno !

 Nehledě na ekonomický, politický nebo kdoví jaký aspekt, myslím že degustace byla pro všechny zúčastněné přínosná. Pod vedením profesionálů si jde dobře utřídit myšlenky, srovnat si postup. Je to skvělá příležitost se něčemu přiučit. Jen houšť, jen houšť … Snad ji přinesou programy připravené Prague Wine Academy.