Martin Kameník, VINOGRAF
Už jen z toho názvu jsem se zapotil … zlehka.
V Mikulově, mém rodném městečku na úpatí Pálavy, jsou ulice přeplněny lidmi kráčejícími i stojícími. Většina z nich má v obličeji blažený výraz a v pravici svírá buď bílý kelímek nebo rovnou zelenou petku. Míra blaženosti ve tvářích přesně reflektuje množství pozřeného moku. Začalo mikulovské vinobraní.
Už ve čtyři hodiny se náměstím musím prodírat. Okolní ulice jsou plné jako o Velké ceně. Oč větší je můj údiv a radostné překvapení, když na místo, kam jsem zamířil hned z kraje, davy neproudí. Důvodů bude několik : brzká odpolední hodina, možná trochu neinformovanosti snad i špetka nezájmu ze strany široké veřejnosti. Po chvíli zmateného hledání a bezradných pohledů na stojany s nápisem „Výstava vín“, (avšak bez šipky) se mi konečně podaří vejít do toho správného průjezdu – voilá – stojím na nádvoříčku nádherně opraveného hotelu Galant. Pár kroků po schodech : „Vítá Vás … v titulku .“
Dostanu katalog za dvacku, skleničku oproti vratné záloze a lístek po pětikoruně. Začínám opatrně, koupím jich dvacet. Většina vzorků je za jeden lístek a mě stejně zajímají víceméně jen roséčka. Navíc většinu vystavovaných vín už mám nachutnanou.
Obsluha jednotlivých stojanů znuděně postává a tváří se zásadně nekysele. Jsem tu prakticky sám, mladému muži nezbyde nic jiného než se mi věnovat. Postupně přechutnávám téměř všech patnáct rosé, které jsou nominovány v kategorii Růžová vína a klarety (s obsahem cukru do 45 g/l). Až na dva exempláře jsou to vína s přívlastkem, převládá pozdní sběr. Časosklizňově jsme nepřekvapivě hlavně v roce 2009 (ač šampión potvrzuje pravidlo o výjimce z pravidla – je z ročníku 2008). Celý katalog je udělaný trochu nepřehledně, já navíc docela pospíchám, a tak si vesele k vínům píšu jen body. Vysleduji vzestupnou tendenci, a tehdy si všimnu, že vína jsou seřazena podle bodového hodnocení. Manták, no. Co v katalogu ale jednoznačně chybí, je informace o cukrech.
Vína samotná jsou naopak správně temperována, na dvě výjimky i senzoricky v pořádku. Do skleničky, na níž je ještě nálepka z výrovy (komické), dostanu půl deci, takže v klidu můžu vzorek sdílet s maminkou ba i s okolostojícími :D. A teď k tomu co mi vehnalo růž do tváří: Jednoznačně převládají vína s vyšším zbytkovým cukrem, hodně ovocná, marmeládová. Celkem mě tahle unifikovanost nominovaných vín zaráží. První dvě příčky obsazuje SOŠ Valtice, ta s celkově třemi rosé víny má i nejvyšší počet přihlášených. Proč ne „škola“ umí, vína jsou krásně čistá, příjemně pitelná. Vítězný Zweigeltreibe je už s hodně vysokým zbytkáčem, působí spíš desertně. Dále určitě stojí za zmínku klaret od Reistenu, který drží nasazenou laťku z minulých let, možná ji i překonává a Cuveé Fantom z Nového Vinařství, který mi přišel jako nejvyváženější víno, i když ta vyváženost byla v subtilnější poloze.
V tak krásném prostoru jako je slavnostní sál hotelu Galant se krásně degustovalo, chybičky v organizaci nebyly zásadní. Proto mě tento milý start vinobraní, které je, co si budeme povídat, hlavně o burčáku, mile překvapil a potěšil.
Pravděpodobně nás čeká vertikála Ryzlinků rýnských popř. Velkého Dobrého Bílého, popřípadě bude průřezová degustace celou produkcí. Rozhodnutí a detaily tu sdělíme během pár dnů, ale rozhodně je na co se těšit !
Špatně. Budí mě telefon. Na budíku se mi vysměje deset hodin. V tuhle chvíli mám sraz s Honzou Č. na Újezdě, odkud se chystáme vyrazit na Žofín. Naštěstí z toho telefonu se ozve Honza s tím, že taky zaspal. Takže za hodinu. Ok, budu tam.
Loading ...
