Střepy, drby

Vložil Vinograf dne 21. 10. 2009 :

Pražáci jsou pakáž. Asie pro ně začíná už za Průhonicema, divočina za Pohořelcem a Morava je pro ně to místo, kudyma táhli lovci mamutů po cestě do středočeský kotliny. Štorchova óda na život v přírodě dokonce začíná právě takhle: Morava je krásná země. A plná slunce.

Hektika, která je městu vlastní skrze tramvaje a vrážení davu do davu, se do Pražáků na výletě za vínem promítá tak, že jejich časový plány jsou absolutně nerealizovatelný. Ne že by narážely na neschopnost vlastní organizace času. Narážej ale na pohostinnost Moraváků, která se nedá odmítnout, ani přežít bez silnýho ataku na játra a spánkový hodnoty.

Pár dní z předminulýho týdne jsme s Klárou strávili na Moravě natáčením materiálu pro další videoepizody. Sluncem zalitý vinice se hemžily vinobraním a člověk už si pomalu neměl co sundat, jak to pálilo. Procházení bylo ale pod tlakem koncepce zasazený do latě jak časový pásma v tichomoří a někdy jsme si připadali až jako japonský turisti na výletě Evropou. Je čtvrtek odpoledne, takže to budeme určitě v Paříži.

Sešli jsme se v Mikulově; Klára přijela s opuchlým nosem od rýmy a notesem, ve kterým byly návštěvy vinařství nalinkovaný s přesností na desítky minut. Jak je to plánování ošemetný jsme zjistili hned po příjezdu do Rakvic k velkému M. Pan Michlovský a jeho obchodní oddělení se nám pověnovali tak mile, že jsme tam museli zůstat přes noc. Rovněž nerozvážně jsme měli na další dopoledne naplánovánu cestu Mádl – Horák – Ševčík – Stávek. To prostě nešlo stihnout.

Nestihli jsme návštěvu Mikrosu. Chtěli jsme se projít po Železný, Kotelně, Ořechový hoře a tak, ale naše plány kolidovaly s plánama vinařství a když se sbírá, jde i promo stranou. Zastavili jsme se ale u Volaříků, kde technologuje Filip Mlýnek, nástupce pana Peřiny právě v Mikrosvínu a ochutnali jsme pár Vlašáčků ze slavných tratí. Něco z tohodle vinařství asi ochutnáte příští týden. Miloš Michlovský je kapitola sama pro sebe a kromě toho, že jsme s ním obešli asi dvacet hektarů vinic a asi deset hektarů jeho provozu, domluvili jsme i degustaci ve sklepě v Míšeňský. Brzy dáme vědět přesný datum.

Pan František Mádl si postěžoval na horko a sucho, který na Moravě panovalo takřka celý léto. Následkem toho možná letos nebudeme mít jakostní vína, ale jenom pozdní a ještě pozdnější výběry z kdovíčeho. Vzal nás kromě svých vinic taky na Coteaux Pelluic, aby nám ukázal tu záplavu mušliček v řepařský půdě.

Kdybyste se náhodou dostali do Bořetic, uvidíte před vinařstvím Stapleton-Springer spoustu nových květináčů. Jsou to dubové sudy typu barrique od renomovaných francouzských výrobců. Jara Springer je všechny vyházel a od této chvíle vinifikuje v plastu. Nechal se dokonce slyšet, že nechápe, co ho to kdy napadlo, cpát víno do dřeva.

No a pak Klára vyrazila domů, kde ji čekala nějaká degustace a já se vydal do Němčiček posbírat si nějaký hrozny, abych si letos mohl udělat vlastní víno (možná pamatujete, jak skončil můj loňskej pokus). To mi teď bublavě kvasí ve sklepě a naplňuje dům burčákovou atmoškou a vždycky, když tam přijdu, vytane mi ta Morava na mysli. Prostě jsem si kus tý její vůně vzal domů a díky tomu se teď snad budu míň stresovat, míň plánovat a míň hektičit. Čert vem ujetou tramvaj, že jo.

---

Tags :: Morava
Zanechte komentář nebo odkaz z vlastních stránek.

---