O co míň je na Mělníku vinařů, o to výraznější jsou to figury. Na jedný straně prakticky válka Roseových mezi Jiřím a Bettinou Lobkowiczovými, na druhý straně školní statek s panem Weitoschem ve sklepě, na třetí straně Krausovi. Ti sice nijak nehýří skandály, ale pozornost vínomilstva se k nim upírá i tak. Je tam totiž co olíznout, protože kvalita je poměrně rovnoměrná a obecně se zlepšující. Krausovi tak (aspon pro mě) představujou pořád stoupající hvězdolet český oblasti.

Základním pilotem firmy byl dům Vinařský dům Bacchus – ten založil Vilém II. (aka docent) a jeho náplní bylo hlavně štěpování sazenic. Postupem času skupovali pozemky a sázeli, takže dnešní vinařství se opírá asi o pětatřicet hektarů, z čehož třicet tvoří vinice a pět školka. Právě ve školkařství se odráží vliv Viléma I. (aka profesor), který je jedním z našich předních šlechtitelů. Pokud jsem z náznaků dobře pochopil dnešní rozdělení sil, školku má po smrti pana docenta (2004) v merku paní Krausová, nejmladší Vilém III. (aka inženýr) posledních pět let vládne vinicím.

Mělník už má ze svojí tradice tak trochu předurčenou odrůdovou skladbu. Budou tu burgundský odrůdy, bude tu Ryzlink, bude tu Müllerka… Pak tu najdeme trochu Zweigeltu a Portugalu, z novějších odrůd tu pak zahraje Hibernal a Kerner. Ve školce ale bují všechno možný – když jsem tady kupoval sazenice, paní Krausová mi nabízela hlavně odrůdy, co ani neměly jméno. Má to teda jenom číslo, ale je to bujný a můžete to pěstovat i ve stínu.

Specialitou školkaření je Pinot Noir a jeho různý klony. To mě dost baví, protože to je věc, se kterou se dá při celkovým vyznění odrůdy dost pracovat. Jako sazenice tu můžete nakoupit čtyři základní klony z Geisenheimu – klony s nekompaktními hrozny (typ L) s nižším obsahem kyselin, klony se vzpřímenými letorosty (typ A) – ty jsou odolnější proti hnilobě; klony s malými bobulemi (typ KL), mající nejblíž ke klasice z Burgundska, ale hodící se jenom na vynikající polohy a klony typu K s klasickou kompaktností. Kromě toho jsem z pana Krause dostal, že přemýšlí o vysazení klonu 777, což je (stejně jako třeba klon Pommard taky hojně rozšířená záležitost).

Krausovic vinice se (jestli se nepletu jako Sam Hawkens, hihihi) nacházejí v tratích Neuberská a Klamovka, což je na sever od města, poblíž jejich sídla v Přístavní ulici. Jsou to mírný svahy s jihozápadní orientací, sousedící s vinicemi paní Bettiny. Je z nich krásně vidět na zámek a město na jedný straně a na Říp na straně druhý.

Vinice jsou vedený klasicky na drátě, je tu ale i stará pravokořenná vinice MP, která je na hlavu. V moderně vedených vinicích je ob řádek úhor, ob řádek se vysévá žito. Normálně se to stříká, když je potřeba.Krausovic vína jsou celkem zárukou dobrýho pití. A když vás to nechytne za srdce, aspoň vás to neurazí. Jejich vlajkovou lodí by mělo být asi cuvée Enotrion, což je směska bílých burgundských odrůd (CH, RB, RŠ). Ale zrovna tohle mi přijde jak když necháte na stole nedopitou Bohemku prestige brut a odjedete na týden na dovču. Tak to pak voní. Tělo to má, ale kyselinu žádnou, působí to na mě nějak utahaně. Daleko víc mi sedí jejich bílá Mělničina (pozor – za sedm pětek), teda směska MT a RR, která má parádní kyselnku a výborně jde do gastronomie. A pak jejich RM 06, který bych si asi naslepo spletl s nějakým slavnějším bratříčkem z Francie. To má totiž kromě plnosti těla a pěkný struktury i interesantní oxidativní nádech. Ten sice nebyl původně v plánu (nějak víc si to dýchlo, to je pravda), ale chudý lid lehkou oxidázu miluje, takže paráda.

Krausovic vína. Znáte? Pijete? Jak často? Co vám chutná, co nesnášíte a proč?

Naše vína se čím dál častěji umistují ve všelijakých soutěžích a přehlídkách. Daří se jim prostě. Jakby taky ne – sluníčka je čím dál víc, technologie už máme; otevřený hranice jsou už pár let a tak se jezdíme učit ven a sbíráme zkušenosti.

Možná nejvíc se nám daří v rosé. Růžovky mají totiž mít něco, co v čím dál tím teplejších podnebích Středozemí budou dosahovat hůř a hůř – svěží kyselinku, jiskrnnou vocnost a živost. Potvrdilo se to i nedávno ve francouzském Cannes. Ještě než se tam vydali filmožrouti a Tarantinové ve smokingu lítali z mejdanu na mejdan, odehrála se tam jedna z nejprestižnějších růžových soutěží – Mondial du Rosé.

Dva naši lokálmatadoři tam sebrali zlatou: Vladimír Kašík a Jiří Hort. Vína páně Horta jsou celkem známá věc, jeho stánky na všech přehlídkách a výstavách jsou vždycky obležený davama příznivců. Ale pan Kašík je malovinař a klaretu z Rulandského modrého udělal jenom 600 lahví. Vypravili jsme se za ním s týmem Roseportalu do sklepa a plán zněl jasně – seznámit se, ochutnat, nafotit, natočit, nakoupit pro Hladinku.

Pro rosé jsem zahořel právě díky Jirkovi Hortovi. Potkali jsme se u Honzy Stávka na nějakém rosé večeru a slyšel jsem ho tam mluvit a vysvětlovat, ochutnal jsem a bylo. Tohle je už asi páté nebo šesté rosé, co jsem udělal a zatím asi nejlepší.

Pan Kašík má sklep v Novém Poddvorově a patří do sdružení Císařův vinohrad. To je parta tří lidí, kteří se spojili, aby prodávali víno pod stejnou etiketou. Kromě Kašíka sem patří ještě Václav Mrkva a Pavel Veselský, většina jejich vinic leží v tratích Remíze a Roviny. Výhody sdružení? Nižší náklady, vzájemná kontrola a společný názor na postup při některých viničních pracech. Všichni třeba řežou na jeden tažeň, kde nechávají 6 – 8 oček.

Přijeli jsme sice jenom na rosé, ale nemohli jsme jinak, museli jsme přechutnat všechno. Začali jsme obligátním pohárkem červeného, kterým prý poddvorovští začínají všechny ochutnávky.

Nebojte se, to není vyháněcí sklenka. My tady prostě začínáme vždycky červeným, i když degustujeme jenom bílá.

Většina vín byla v době naší návštěvy asi den na lahvi. Víno ale většinou drželo a žádný sírodivočiny se nekonaly. Projeli jsme celou nabídku a většinou jde o jednodušší, krásně pitelný vína, který nikoho neurazej, ale že bych si je do smrti pamatoval, to asi ne. Jenže v konkurenci výstřelků všeho druhu je víno, který je čistý a pěkně odrůdový vlastně bezva věc.

Když ale dojde na rosé, dojde vám, že to je vlastně Kašíkův styl. To rosé nemá nic navíc, nic namíň. Je prostě krásný, jemný, čistý, svěží. Nikde nic nečouhá, nic nechybí. Paráda. Za 220 korun patří mezi ty dražší růžáky, ale zase nemůžete čekat od finančního poradce, že si nebude uvědomovat svoji cenu. A vzhledem k tomu, že je ho prostě jenom těch 600 lahví, tipuju, že nevydží do prázdnin.

Jsou naše vína lepší a lepší, nebo se horší ta světová?